Všudypřítomné zoufalství

Válka zuří již tři roky a její konec je stále v nedohlednu, a jak počet mrtvých stoupá a stoupá a jak jsou ofenzívy větší a krvavější, takové, jaké svět ještě neviděl, roste a zvětšuje se ještě něco – zoufalství. VELKÁ VÁLKA Jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden obří britská a francouzská ofenzíva, která bude známa jako bitva u Passchendaele nebo třetí bitva o Yrpy, začala v Belgii.



Rumuni a Rusové porazili Němce a Rakušany v Rumunsku, ale ruská armáda podél celé východní fronty ustupovala. Viděli jsme také vzpouru v německém námořnictvu. Toto se stalo potom. Se začátkem bitvy o Mărășești se v Rumunsku opět rozhořely boje. Německý polní maršál August von Mackensen zahájil ofenzívu 6. srpna. Ten samý den měly jednotky ruské 4. armády opustit svoji pozici a být nahrazeny rumunskými vojáky.



7. srpna zajal Mackensen 3 000 vojáků a následující den se rusko-rumunská uskupení začala stahovat. A na konci týdne Mackensen překročil řeku Suritsu. Rovněž tento týden začala v Rumunsku bitva o Oituzu. Byl to další útok Čtyřspolku na sedmikilometrové frontě do údolí Oituz, kde byli Rumuni silně přečísleni. Za rumunskými liniemi leží týl ruských a rumunských front, takže porážka v údolí by měla vážné následky.



I když Rumuni německo-rakouskému útoku zpočátku vzdorovali, do konce týdne byli donuceni stáhnout se na novou obrannou linii a byli vyčerpaní. Měli také potíže s posilami, protože se současně bojovalo také u Mărășești. Musím něco zdůraznit o bitvě o Mărășești. Nebyla to jen potyčka. Byla to významná, měsíc dlouhá bitva zahrnující půl milionu vojáků. Velice rád bych vám něco řekl o taktice a pozadí bitvy, ale nemám žádné zdroje.



Možná je něco v rumunštině, ale nevím. Takže se omlouvám, že nejsem schopen zajít do detailu, a pokud někdo dobrý zdroj máte, dejte nám vědět a možná se k bitvě vrátíme v sérii Mimo zákopy. Rusové budou odtamtud přesto staženi bránit svoji vlastní frontu, na které hledali místo pro útok na západ. 8. srpna zaútočili na Rakušany u Kovelu, který však dobýt nezvládli, ale to nebylo nic v porovnání s tím, co se děje jižně od Pinských bažin.



863 000 Rusů čelilo necelému půl milionu Rakušanů. V knize The First World War od Martina Gilberta jsem četl, že Rakušané byli pochopitelně znepokojeni, ale německý generál Max Hoffman, náčelník štábu na východní frontě a podle některých pravý strůjce německého vítězství u Tannenbergu a jeden z nejzajímavějších lidí války, to považoval za typicky slabošské rakouské chování, a řekl o nich, že: "Mají příliš citlivé zuby.



Jen foukne, a už je bolí." Němci je stejně jako minulý rok posílili. V červenci bylo ze západní fronty staženo šest divizí i přesto, že Němci věděli o chystané spojenecké ofenzívě. To ilustruje, jak německý generál týlového zabezpečení Erich Ludendorff přehlížel západní spojence ve prospěch vítězného konce války na východě. Ruští útočníci postupovali do ničivé kulometné a dělostřelecké palby, ale k průlomu nedošlo.



Rakouské linie vydržely a Rusové přišli o desítky tisíc mužů. Doma v Petrohradě zhroucení Kerenského ofenzívy před třemi týdny a následný ústup zničily pokrok a značnou část důvěry, kterou si ruská prozatímní vláda budovala od únorové revoluce, a lidé masivně utíkali od centristických stran. Levicoví Bolševici, kteří volali po míru, chlebu a zemi, začínali lákat velký počet příznivců, navzdory podvratné aktivitě před pár týdny. Pravice čím dál hlasitěji volala po návratu k carovi, nebo jiném silném vládci.



Nový armádní velitel Lavr Kornilov prozatímní vládu opakovaně kritizoval, i když vojáci z jeho armády hromadně dezertovali. Navzdory jeho masovému uplatnění trestu smrti, který měl věrnost vojáků zvýšit, avšak efekt měl přesně opačný a morálku ještě více podlomil. Nízká morálka trápí také Brity na západní frontě po prvním týdnu jejich ofenzívy ve Vlámsku.



6. srpna konečně přestalo pršet, avšak bojiště jako bitevní pole vůbec nevypadalo. Půda byla rozstřílená a pokrytá ostnatým drátem, mrtvými těly a výzbrojí. Odvodňovací systém byl zcela zahlcený a všude byla potopa. Bývalé zákopy byly k nerozeznání, i když německé betonové bunkry stále vyčnívaly prakticky nedotčené.



Aby se dostal na frontovou linii, musel voják přejít po cestě z prken položených na rozblácené půdě. "Chůze po těchto rovných, kluzných prknech utkvěla Britům nebo vojákům z jejich říše v mysli. Cesta strachu a hrůzy, která je z relativního bezpečí týlu brala až dopředu, kde nebyla žádná možnost spánku nebo odpočinku, jen nejistota a všudypřítomná hrůza."



Déšť zabránil siru Hughu Goughovi vyslat 5. armádu obsadit cíle, které nezvládl dobýt 31. července, ale alespoň odhodlání mu vydrželo. Na poradě 7. srpna bylo rozhodnuto, že II. sbor se pokusí v dalších dnech postoupit, pokud to půda dovolí. Útok provedou dvě divize. 18. divize zaútočí na invernesský háj a glencorský les a 25.



divize na vesnici Westhoek. Přesun děl na podporu útoku byla herkulovská úloha a tyto dvě divize byly na frontě už skoro týden, promoklé a vyčerpané. Dokonce měly skoro nedostatek jídla vody, protože přivést zásoby z týlu bylo logistickou noční můrou. Malá skupina ženistů a čínský pracovní sbor vybudovali kryty a přístřeší, udržovali odvodňovací systém a zásoby vody, zasypávaly krátery a tak dále. Věnovali by se i vyproštění zapadlých tanků, ale počasí to nedovolovalo.



Mějte na paměti, že do konce týdne se francouzské a britské ztráty v bitvě vyšplhají na 68 000 vojáků. Útok nakonec začal 10. srpna, měl za cíl vyřadit, zničit nebo odehnat německé polní dělostřelectvo. 25. divize zvládla dobýt Westhoek a ubránit jej proti zuřivým protiútokům, takže útok byl zčásti úspěšný, avšak drahý. Zrádné počasí zabránilo rozhodné dělostřelecké podpoře. Gough zaútočí příští týden znovu.



Nálada mezi britskými vojáky byla stejně ponurá jako počasí, avšak proti nim stojící Němci na tom byli mnohem lépe. "Velká ofenzíva, která byla s péčí připravována po celé měsíce a která byla započata s nevídanou silou s dvojnásobnou převahou pěchoty a trojnásobnou převahou dělostřelectva, nakonec zcela selhala." A ti, kteří ofenzívě britského vrchního velitele sira Douglasa Haiga oponovali, měli tento týden na pilno. 8.



srpna se v Londýně konala konference, kde se premiér David Lloyd George snažil získat podporu pro přesun ohniska ze západní fronty a poslat 12 divizí s hromadou děl do Itálie a zaútočit tam. Lloyd George poukázal na to, že zelená pro vlámskou ofenzívu, nyní starou dva týdny, byla vydána s předpokladem, že povede k rychlému, rozhodnému výsledku. A to se nestalo. Britský náčelník štábu Wully Robertson, která Haiga podporoval, moc dobře věděl, že Lloydovo tvrzení je opodstatněné a napsal Haigovi: "Lidé ve vedení začínají být s vývojem situace nespokojení.



Ztráty narůstají a ministři se neustále ptají, jestli ztráta řekněme 300 000 mužů povede k velkolepému výsledku, protože jestli ne, další velkou šanci už nedostaneme." Chci anachronisticky zdůraznit, že 300 000 mužů se blíží počtu britských vojáků, kteří celkem padli za druhé světové války. To já jen tak...



A tento týden zemřel jeden pozoruhodný britský jedinec. 2. srpna ve Scapa Flow vzlétl velitel letky Edwin Dunning z letiště a přistál na letadlové lodi Furious. Stalo se tak poprvé, dosud dokázala letadla k letadlových lodí vzlétnout, ale nedokázala na lodi přistát a na palubu bývala vytahována ze člunů. Dunning to o pět dní později zopakoval, ale zemřel při třetím pokusu 7.



srpna, kdy jeho letadlo spadlo do moře. A poznámka na konec týdne: 5. srpna se novým německým ministrem zahraničí stal Richard von Kühlmann a tak nahradil Arthura Zimmermanna, autora neslavného Zimmermanova telegramu. A týden končí blátem a zoufalstvím v Belgii, ruským zoufalstvím na východě a doma a novou německou ofenzívou v Rumunsku. Muselo k tomu dojít, no ne? K zoufalství. Na západě už třetím rokem pokračuje pat za neustálého ostřelování a nově v moři bahna. Minulý týden vzpoura v německém námořnictvu, v létě rozsáhlá vzpoura ve francouzské armádě a nyní ruští vojáci odmítají bojovat i pod hrozbou zastřelení.



Na všech bojištích vidíme čím dál častěji, že muže opouští naděje, ale co můžete dělat? Přežíváte hodinu za hodinou, den za dnem, dokud nevyhrajete, nezmagoříte, nebo nezemřete. Pokud jste se v komplikované situaci v Rusku ztratili, podívejte se na tuto speciální epizodu o Rusku, kde se dozvíte, proč v zemi vypukla revoluce.



Patr(e)onem týdne je Chirurgeon Crane. Podpořte nás na Patreonu, abychom měli více map, animací a všeho. Pro více informací přejděte na patreon.com/thegreatwar. Uvidíme se za týden.