Vyřazení hidžázské dráhy z provozu

Hidžázská dráha byla
klíčovou zásobovací cestou Osmanské říše propojující
Damašek s Medinou a tento týden Lawrence z Arábie se silami
arabského povstání velký kus vyřadí. Já jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Minulý týden Němci obnovili
svou západní ofenzivu a operace Georgette
začala bitvou u La Lys. Byl to okamžitý úspěch
a koncem týdne byli Němci jen 8 km od svého cíle,
Hazebroucku před přístavy v La Manche.

Osmané útočili na Kavkaze a Čtyřspolek řešil skandál,
když přišla Sixtova aféra s úvahami císaře Karla
o zradě svých německých spojenců. Tento týden byl ve funkci nahrazen
ministr zahraničí Czernin. A další věc zmíněná minulý týden,
která se stala až tento, Ferdinand Foch dostane vrchní
velení všech spojeneckých armád. Nařídil, aby obrana Hazebroucku probíhala
co nejblíže okraji Nieppského lesa. Spojenci měli před městem
poměrně slušnou bariéru, Georgette však dostala nový cíl.

Němci nyní mířili na hřbet mezi horami
Kemmelberg a Mont des Cats. I tak byli 14. dubna poměrně zklamaní, levé křídlo 6. armády jako minulý týden
u Festubertu a Givenchy nikam nepokročilo, útočníci chtěli útok odvolat,
což generál Ludendorff schválil. Místo toho 17. dubna zaútočí
severně od Nieppského lesa. Britové však měli značné obavy ze ztráty
Calais a Boulogne, přístavů v La Manche. Existovaly náhradní přístavy
jako Le Havre a Cherbourg, byly ale dále a mimo
dosah menších plavidel.

„Větší lodě by zpomalily přísun zásob a znemožnily udržení
blokády u Doveru, klíčového bodu protiponorkové obrany.“ Aby uvolnili jednotky pro boj
v údolí řeky Lys, Britové 15. dubna posunuli svou linii severně od Yper,
čímž obětovali veškeré území, které za cenu 250 000 obětí vybojovali
minulý podzim v bitvě u Passchendaele. 17.

dubna přišel nový německý útok,
který měl rozdělit Belgičany a Brity. Útoky mohly odříznout
yperský výběžek, ale selhaly a Belgičané Němce zahnali
téměř na jejich startovní pozice. Útok byl koncem týdne odvolán
a operace Georgette se změnila více méně
ve válku opotřebení. Ludendorffova hlavní
strategická myšlenka byla, že pro vítězství ve válce
je nutné porazit Brity. A náčelník německého generálního štábu
Hindenburg ve svých pamětech napsal: „Útok na britské severní křídlo
zůstával hlavním cílem naší operace.

Věřím, že pokud útok uspěje,
válka bude rozhodnuta. Pokud dosáhneme lamanšských přístavů,
přiškrtíme britské klíčové tepny. Tím se nejen dostaneme
do nejpříznivější pozice pro narušení jejich námořních tras, ale naše těžká děla budou moci ostřelovat
část britského jižního pobřeží.“ A Němci nebyli jedinou zemí Čtyřspolku,
která tento týden útočila. Osmané mířili proti Arménům
směrem na Kavkaz. Spíše shodou okolností
než díky nějakému plánu byly nyní arménské síly
lépe koncentrovány než dříve.

Jejich asi 15 000 mužů mohlo něco dokázat proti 25 až 30 tisícům
Osmanů, kteří na ně útočili. Osmané 19. dubna zaútočili na linii
mezi Novo Selimem a Ağadeve. Arméni zde měli kolem 9000 pušek na frontě dlouhé 40 kilometrů,
byli tak poměrně rozptýlení. I když ale útočníci obsadili vrchol hory
nad Ağadeve, protiútok je zatlačil zpět. Když ale časem
dorazily turecké zálohy, Arméni se museli stáhnout
směrem k Benliahmetu.

Vrchní velitel obránců,
generál Lebedinski, byl ohledně pokračování odporu
poměrně optimistický, což sdělil arménskému národnímu
shromáždění v Alexandropoli, které hlasovalo pro pokračování v boji. Transkavkazský sněm
zastupující Transkavkazskou federaci měl při mírových jednáních s Osmany
v Trabzonu poněkud jiný přístup. Měl v úmyslu přijmout osmanské
ultimátum ohledně území z minulých týdnů.

A z Tbilisi byl odeslán telegram,
který jim k tomu dal souhlas. Telegram byl ale asi opožděn, protože to bylo 10. dubna a 12. dubna velitel
osmanských sil mířících k Batum poslal další ultimátum požadující
kapitulaci pevnosti a jejího okolí. Když sněm dostal toto ultimátum,
změnil názor a odmítl jej. Od 14. dubna tak oficiálně
existoval válečný stav. Velitel batumské pevnosti
však stejně kapituloval.

A dále na jih se válčilo v Palestině. 13. dubna arabské povstání zaútočilo
západně od Ma'ánu na Simmu. Po obsazení základny po dvou dnech
zaútočili na nádraží východně od města. Obsazení Ma'ánu by Osmanům zabránilo v provádění útoků na křídla
armády Edmunda Allenbyho. Ma'án byl ale silně bráněn
kulometnými hnízdy a útočníci se po dvou dnech
museli s těžkými ztrátami stáhnout. Poté Britové jižně od Ma'ánu zaútočili
na hidžázskou dráhu u Tell Shamu s nasazením obrněných aut,
egyptské jízdy na velbloudech a domorodců.

Útok byl velice úspěšný, obsadil nádraží
a zničil stovky metrů trati a mosty. Všech těchto útoků
se účastnil i Lawrence z Arábie, kladl střelnou bavlnu na koleje
a odpaloval ji. Útočníci poté zamířili na další
stanici na jih, na Wadi Rethem. „Spoléhaje se na nezničitelnost aut,
minimálně menšími zbraněmi, Dawnay vyslal jedno
auto napřed na nádraží, které bylo poté
zničeno výbušninami.

Jeho pozůstatky jsou
i dnes v písku zřetelné v barvě staré hořčice
na úplném jihu Jordánska.“ Times budou psát o zničení
nebo obsazení 85 kilometrů železnice. Velký úspěch ale noviny i válečný kabinet
připsaly jen arabskému povstání. Jak tyto malé útoky pokračovaly,
císař Karel plánoval jeden velký. Minule jsem zmínil, že 14. dubna byl
odvolán ministr zahraničí hrabě Czernin, a to Karlem kvůli Sixtově aféře. Než ale odstoupil,
doporučil novou ofenzivu na konci jara proti Itálii,
s čímž Karel souhlasil.

Možná doufal, že to napraví jeho
aférou pošramocenou reputaci v Německu. Němci dokonce na této ofenzivě trvali
na oplátku za dodávky potravin a německé velitelství schvalovalo tuto
podporu jejich západních útoků. Pro Rakousko-Uhersko to byla možnost
ukořistění potřebných zásob, donucení Říma vyjednávat a získání silnější pozice po tom,
co se zdálo jako blízké německé vítězství. Dokonce chtěli použít podobný plán útoku
jako Němci při operaci Michael a protože se po ruském opuštění války
vrátilo velké množství válečných zajatců, získávala jejich armáda na síle a chtěli zaútočit, než se Italové
vzpamatují z porážky z loňského prosince.

Hromada poznámek na konec týdne. 14. dubna francouzský
premiér Clemenceau prohlásil, že Francie neuznává současnou
ruskou bolševickou vládu. 15. dubna Němci oznamují
obsazení Helsinek. Stejného dne řecké jednotky
překročí řeku Strumu a obsadí vesnice v Serreské oblasti
na makedonské frontě.

Na konci týdne tam Italové útočí
na řece Crně, jsou ale odraženi. 18. dubna dostane v Británii třetí zákon
o vojenské službě královský souhlas. Mělo to být poslední nařízení
ohledně povolávání do armády, věk nástupu je zvýšen na 50 let,
v případě potřeby na 55 let. Bývalí váleční zajatci nebo vysloužilí
vojáci jsou opět povinni narukovat. Bude možné vyhlásit národní pohotovost
a veškeré výjimky ze služby budou zrušeny. Takový byl týden, Němci se neúspěšně
snaží zatlačit Brity k La Manche, Arméni jsou Osmany tlačeni zpět
ve východní Malé Asii, Osmané prohrávají v Palestině a Rakousko plánuje obnovení
ofenziv proti Itálii.

Vtipné, na začátku roku jsem říkal, že Rakousko-Uhersko se rozhodlo,
že tento rok nespustí žádnou ofenzivu. Situace se ale změnila. Po ruském odchodu z války
se statisíce válečných zajatců vrátilo do říše a posílilo armádu.

Císařství ale pořád hladovělo a zoufale potřebovalo od někoho
získat nebo ukořistit zásoby a střelivo a národy císařství nyní
požadovaly autonomii. Karel ofenzivu potřeboval,
ne kvůli slavnému vítězství v bitvě, ani kvůli vítězství ve válce,
ale pro holé přežití. Tak hluboko habsburské
impérium padlo. Mimochodem,
touto dobou před sto lety bylo královské letectvo
sotva čtrnáct dní staré.

Náš přítel Bismarck zkoumá
založení této nezávislé síly ve svém videu o historii letectví,
které je tady. Velice doporučuji se na to podívat. Patr(e)onem týdne
je Dhruv Kapoor. Děkujeme za vaši podporu,
bez ní by pořad vznikat nemohl. Na viděnou příště!