Vzdušné souboje a nálet na Řecko

Je jaro roku 1916 a mimo evropských
bojišť lidé vzhlíželi vzhůru, aby viděli jasně zářit slunce,
ale tento týden, pokud byste byli v Anglii,
viděli byste něco jiného, protože tento týden
byla obloha plná německých zepelínů. Jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Minulý týden do sebe Francouzi a Němci
bušili na západním výběžku Verdunu, ruská ofenzíva byla na severovýchodě
zastavena jarními záplavami, ale až poté, co Rusové ztratili
desítky tisíc mužů prakticky pro nic, a civilisté a zdravotníci
byli torpédováni a utonuli na moři.

Ale tento týden bude více akce
ve vzduchu než na moři. Série náletů zepelínů
od 31. března do 5. dubna pokryla skoro celé východní
a severovýchodní pobřeží Anglie, a dosáhla dokonce až Leithu
a Edinburghu ve Skotsku. Bylo zabito skoro 100 civilistů
a dalších 200 zraněno. Kniha The Story of The Great War
říká o náletech následující: "Podle všeho bylo hlavním cílem náletů
lokalizovat hlavní britskou válečnou flotilu.

Avšak vzducholodě se vrátily před tím,
než flotilu nalezly. Německá admiralita se nikdy nevzdala
naděje nalezení hlavní britské základny, neboť mnoho útoků zepelínů a ponorek
bylo učiněno bez jakéhokoliv dalšího cíle. Kdyby lodě uspěly, bezpochyby by byly
ponorky poslány na místo s rozkazem rozmístit se, počkat a poté vylákat flotilu
obětováním několika starších lodí. Plán nefungoval, jak by si Němci přáli,
ale stále byl jejich nejlepší nadějí." Ale nebyla to jen britská obloha,
která neměla klid. 4.

dubna došlo
k velké vzdušné bitvě nad Anconou mezi více než 20 rakouskými
a italskými letadly. Tři rakouská letadla byla sestřelena
a dvě italská vážně poškozena. Dalšího dne Němci poslali hlášení
ohledně vzdušných soubojů v březnu, kde stálo, že Britové a Francouzi
ztratili 44 letadel, zatímco Němci jen 14. A 7. dubna bulharská
a rakouská letadla bombardovala Soluň, což způsobilo velké škody francouzským
a australským táborům, kde vypukly požáry. Minulý týden 27. března
se sedm německých letadel pokoušelo zaútočit na britské
a francouzské lodě v soluňském přístavu, ale protiletecká obrana
čtyři z nich sestřelila.

Shodily však několik bomb
a zabily 20 řeckých civilistů. To vyprovokovalo silné protiněmecké
nálady v celém Řecku a komentáře proti neutralitě v tisku, a na pohřbech obětí davy skandovaly:
"Pryč s Němci!" Bylo dokonce zvažováno stanné právo. Ale Řecko právě mobilizovalo
a to mělo negativní vedlejší účinky. Bývalý premiér Eleftherios Venizelos řekl: "Udržováním země v neustálé
mírové válce skrze bezúčelnou mobilizaci přivedla současná vláda Řecko na pokraj
ekonomického, materiálního a morálního bankrotu."

Tady je související citace,
která se týká ekonomické situace Řecka, kterou pronesl řecký člen vlády: "Řecko bude hladem donuceno
vstoupit do války dříve, než z ní Německo bude
hladem donuceno odejít." Je pravdou, že výdaje řeckého rozpočtu
dvakrát přesahovaly příjmy. Aténské ulice plnili žebráci
a inflace se řítila nahoru.

Mobilizace způsobila nepředvídané problémy
například rybářům. Protože většina z nich byla v armádě,
ryby, normálně hlavní jídlo, byly příliš drahé
pro desítky tisíc rodin. Mezitím dále na východě to byli vojáci,
kteří hladověli. Přesněji Britové a Indové
pod velením Charlese Townshenda, kteří byli od prosince
obléháni v Kutu. Za jejich vysvobození nyní zodpovídal
generál George Gorringe, kterého čas tlačil ještě více
než jeho předchůdce Fentona Aylmera, Obležené jednotky
již nemohly vzdorovat o moc déle a déšť začal rozvodňovat řeku Tigris.

5. dubna podnikl Gorringe frontální útok
na východním břehu s čerstvou 13. divizí. Podmanili si zákopy v Um-El-Haná
a poté překonali osmanské pozice ve Fallahiyehu. Nyní byli Kutu nejblíže za poslední
čtyři měsíce, ale nepřítel měl překvapení. Osmané v Um-El-Hamá příliš nevzdorovali,
stáhli se a úmyslně se vzdali území, aby Gorringův pečlivě naplánovaný útok
ve skutečnosti nepřišel. Ve Fallahiyehu, kde Osmané vzdorovali, ztratili zákopy,
ale způsobili 13.

divizi těžké ztráty. Takže 7. dubna Gorringe poslal
7. indickou divizi dobýt Sanniyat, další obrannou linii,
ale byla to jatka. Po útoku tam zůstaly ležet
hromady těl indických Khaki Diem. Na konci týdne zůstávaly posily na místě, zatímco Townsheandovy jednotky hladověly
v Kutu vzdáleném jen pár kilometrů. A hladovějící civilisté nebo oběti náletů
nebyli jediní civilisté, kteří tento týden zemřeli. Došlo ke dvěma pamětihodným popravám.

V Bejrútu žil
mennonitský křesťan Yusuf al-Hani, který před válkou vybízel Francouze
k pomoci nezávislému Libanonu. Nyní dal dohromady skupinu lidí, aby probral nápad pozvat
Francouze jako ochránce. Kromě diskuze ale více nestihl,
protože byl zatčen. Yusuf al-Hani
byl 5. dubna v Bejrútu oběšen. Při úsvitu 1. dubna
v Němci okupované Belgii byla popravena
Belgičanka Gabrielle Petit.

Byla distributorkou
odbojových novin Libre Belgique. Během soudu se přiznala k pašování
slibných belgických armádních rekrutů přes frontu k belgické armádě. A podívejme se pár desítek kilometrů
na jih od Belgie k Verdunu, kde tamtí bitva zuřila už šest týdnů. Tento týden 1. dubna císař prohlásil: "Válka v roce 1870
byla rozhodnuta v Paříži. Tato válka skončí u Verdunu."

Ale nyní vidíme něco,
co je u Verdunu nové – vyčerpání v řadách
německých útočníků. Velící důstojníci trpěli infarkty
a němečtí zdravotníci měli o vojáky obavy. Poprvé Němci odmítali zaútočit
a mnoho se jich vzdalo. V dopisech domů o sobě
psali jako o skoro jediném přeživším z jednotky a těžce ranění byli považováni
za ty šťastné. Německé velení mělo ve zvyku
držet divize na frontě po dlouhou dobu a prostě nahrazovat ztráty,
ale po chvíli vám dojdou veteráni a nyní bojují osmnáctiletí mladíci, kteří ani náhodou nejsou připraveni
na něco jako Verdun.

Přesto si Němci připsali dva důležité
úspěchy na západním okraji výběžku, kde byla bitva nejzuřivější – 5. dubna dobyli Haucourt
a 8. dubna Bethincourt. A Rusové stále postupovali Malou Asií. 2. dubna překročili řeku Horní Chorok
a dobyli tamní opevněné pozice a 6.

dubna zahnali Turky
za řeku Kara Dere, jen 30 km od Trabzonu, zatímco za ruskými liniemi vylodilo
22 transportních lodí 5000 Kozáků, kteří pomohou s útokem na Trabzon. A to nás přivádí na konec
dalšího týdne války. Nálety na Anglii, Skotsku a Soluň,
vzdušný souboj nad Itálií, britské zoufalství v Mezopotámii,
hlad v Řecku, ruský postup na pobřeží Černého moře,
německé zisky u Verdunu a popravy civilistů. Vzdušné souboje, válka ve vzduchu,
však to znáte, Rudý baron, René Fronck, praví gentlemani, kteří vedli válku cti
daleko nad zákopy, není to romantické?

Duely ve vzduchu? Není romantické,
že jedno letadlo mohlo zabít 60, 70 nebo 80 lidí během mrknutí oka? Není romantické, že tiché vzducholodě
mohly hladce brázdit oblaka a sesílat oheň a smrt civilistům
a vnášet hrůzu do jejich srdcí? A dokonce ani jako neutrální
strana jste nebyl v bezpečí. Ne, není to romantické
a nikdy ani nebylo. To je jen mýtus a lež.
Realita nebyla romantická – byla to vražda. Pokud vás fascinují zepelíny a vzducholodě
navzdory jejich zkázonosné podstatě, klikněte sem a podívejte se na speciální
epizodu o jejich nasazení ve Velké válce.

Petr(e)onem týdne je Ali Bisatt. Podpořte nás na Patreonu,
abychom mohli pořad ještě více vylepšit. Můžete nás tak podpořit zakoupením
naší značky jako triček nebo plakátů. Nezapomeňte nás odebírat.
Uvidíme se za týden.