Proč jsou revoluční vědci mladí?

Už jste si někdy všimli, že mnoho největších vědeckých objevů
bylo učiněno těmi nejmladšími vědci? Dnes si chci povídat o tom,
proč to tak je. Mám nějaké teorie a také vás provedu po Sydney. Támhle je škola. Vypadá jako Bradavice. Jak úžasné by bylo chodit tam do školy.

Mají tam pěkný výhled
na sydneyský přístav. Tohle je Žraločí zátoka. Ale nemáte se čeho bát, protože člověka tu žralok naposledy
napadnul v roce 1934. A od té doby támhle přidali
sítě proti žralokům, což útoky docela omezí. Takže bych měl odůvodnit
svůj předpoklad, že mladí vědci opravdu činí
jedny z těch nejpřevratnějších objevů.

Rok 1666 byl annus mirabilis,
tedy rok zázraků Isaaca Newtona, Protože v tom roce přišel
s průkopnickými teoriemi v optice, mechanice a také vynalezl kalkulus,
což je naprosto nový typ matematiky. A v tom roce mu bylo dvacet dva. To je docela ohromující. Annus mirabilis
Alberta Einsteina byl v roce 1905 a v tom roce vydal tři publikace, ze kterých byla asi každá
hodna Nobelovy ceny.

Jednu o Brownově pohybu, takže o existenci atomů
a molekul, o jejich pohupování. Jednu na fotoelektrický efekt,
kterou vysvětlil, že světlo musí být z částic. A samozřejmě speciální relativitu, která změnila náš pohled
na prostor a čas a vedla k obecné teorii relativity
a nové teorii o gravitaci. Všechno z toho v roce 1905
a bylo mu dvacet šest. Charlesi Darwinovi bylo
kolem dvaceti pěti, když se vydal na lodi Beagle na plavbu kolem světa a pozoroval
pěnkavy, sviňuchy a podobně.

A ještě neoslavil
ani své třicáté narozeniny, když zformuloval to,
co se později stalo teorií evoluce. Počkal do svých padesáti, než ji vydal, ale napadlo ho to,
než mu bylo třicet. Petrželová zátoka.
Množství petržele, co jsem zatím našel. Ale mají velice hezký visutý most.

Tak proč je tak důležité být mladý
k učinění důležitého vědeckého objevu? Mám o tom několik teorií. Jednou z nich by mohlo být, že vaše intelektuální
schopnosti na vrcholu někdy okolo dvaceti pěti let. Do té doby se pořád vyvíjejí
a po tom začnou klesat. Jednou z věcí by mohlo být,
že mladí vědci nemají mnoho závazků a mají hodně elánu.

Stephen Hawking byl
hodně motivovaný, když byl mladší, protože když mu bylo dvacet jedna, bylo mu diagnostikováno
onemocnění motorických neuronů a řekli mu,
že mu zbývají dva roky života. K tomu si pak našel ženu,
kterou si chtěl vzít. A aby se mohl oženit,
potřeboval peníze. A aby získal peníze,
potřeboval kariéru. A na slušnou kariéru
potřeboval doktorát.

Takže napsal neskutečnou
dizertační práci a vyhrál několik úžasných cen, které sdílel s Penrosem,
legendárním fyzikem, i když mu bylo teprve dvacet tři. O tom v mládí jde,
nejste na nikom závislí, máte hodně motivace, času a musíte něco dokázat. Je dobré být mladý
a pracovat jako vědec.

Myslím,
že všechny tyhle faktory hrají roli, ale tím nejdůležitějším faktorem je, že mysl mladého vědce není
zaplněna předešlými znalostmi. Existuje mnoho citátů jako jeden
od Marka Twaina, který říká: "Do potíží vás nikdy
nedostane neznalost, ale spíše znalost,
kterou mylně pokládáte za samozřejmost." A to platí dost často. Když jsem studoval doktorát já, díval jsem se na předešlé koncepce,
jenž si studenti do fyziky přinesli, které jim bránily v učení.

Ale myslím si, že je to pravda
i v obecnějším měřítku pro všechny fyziky. Jakmile se vaše mysl
ujistí o jistých věcech, znesnadní se odpoutání se od nich. A obecně je dobře,
že máte tyhle nabyté vědomosti, které soustředí vaší pozornost
a udrží vás na cestě a zajistí, že nesejdete z cesty
k nějaké bláznivé tečně.

Ale pokud byste měli
převratně ovlivnit nějakou z věd, musíte mít schopnost
přemýšlet bočně. A myslím si, že mít hodně
předešlých znalostí to omezuje. Takže to je možná jeden z důvodů, proč tyhle významné objevy
nepochází od starýších vědců, pocházejí od mladších. Například Einstein byl schopen skočit
tak dramaticky dopředu s teorií relativity, že čas a prostor nemusí být absolutní, že by vlastně mohly
záviset jeden na druhém a mohly by se měnit
v závislosti na pozorovateli.

Myšlenka, že sekunda pro jednu osobu
ve vesmíru není to samé množství času jako sekunda
pro někoho jiného ve vesmíru, je šokující myšlenka a myslím si, že předešlé znalosti všech těch
v tu dobu pracujících fyziků jim znemožnily učinit takový skok,
říkali: "Rychlost světla musí být konstantní, takže se musí měnit prostor a čas."

Nebo můžete přemýšlet
nad Charlesem Darwinem. Nebyl upjatý k žádné ideologii,
prostě pohlížel na fakta, na všechny ty mírně odlišné tvory
na všech těch ostrovech a říkal si: "Jaký smysl by to dávalo, kdyby stvořitel vytvořil
všechny tyto rozdílné tvory a rozesel je
po rozdílných ostrovech? Není pravděpodobnější,
že začaly jako jeden druh organismu a po generace
se selektivně vyvíjely na základě rozdílných prostředí
na rozdílných ostrovech?'' A to ho přivedlo k přemýšlení
nad teorií evoluce.

Takže mi jde zase o to, že čím více si do situace
přinesete zavazadel, tím těžší pro vás je
učinit ten velký krok bokem, který převrátí všechno vzhůru nohama. Nepřijde vám,
že vám nic nepřijde podivné, když jste mladí?

Například velikonoční zajíček. Zajíček, který chodí
a snáší čokoládová vejce. Zajíci ani nesnáší vejce,
jak to může dávat smysl? Ale dětská mysl neví,
co je normální. Takže nevíte,
co považovat za abnormální. A to je jedna z největších výhod, kterou mladý vědec má. Nevíte, co je vážně abnormální, takže dáte své mysli svobodu.

Je to jako ve snu. A po mojí levici se nachází
pláž v Dámské zátoce, což je nudistická pláž. A obyvatelstvo téhle
zátoky je poněkud strohé. Jak bych to řekl,
je to velká klobásová párty, nebudu vám lhát. Teď bych měl asi pronést
důležité varování.

Ne všechny úžasné vědecké
průlomy učinili mladí vědci. Není to tak,
že jakmile je vám přes třicet, je konec, měli byste to vzdát
jako v kariéře gymnasty, ale jak můžete přispět, když je ve třiceti, čtyřiceti, padesáti
letech funkce vašeho mozku na ústupu? Mozek má zajímavý způsob,
jak se s těmito věcmi vypořádat. Jak stárnete,
může získat větší nadhled, protože začne shlukovat všechny
předešlé znalosti dohromady tak, že je dokážete zautomatizovat.

A to vám dá větší všeobecný
nadhled nad celým oborem a umožní jiné vhledy,
které možná mladí vědci vidět nemohou. Takže jsou výhody
jak v mládí, tak ve stáří. Tohle je stará chata
správce majáku a právě přicházíme na South Head
přímo támhle za rohem. A támhle na druhém břehu je North Head, zde je otvor do sydneyského přístavu, a následně do velkého,
širokého Tichého oceánu.

Chci mluvit více o tom,
jak se mozek učí. Když se poprvé něco naučíte, musíte do toho vložit
hodně vědomého úsilí. Jako když se učíte
zavazovat si tkaničky, uvázat kravatu
nebo řídit auto. Musíte hodně přemýšlet nad tím,
co děláte při každém kroku procesu. Musí vás při tom
někdo vést, to dá rozum.

Ale jak po čase procesy
opakujete a opakujete, naučíte se je dělat
skoro automaticky, bez přemýšlení,
bez využití místa ve vědomí. Ve vašem vědomí máte prostor
pro asi pět věcí najednou. Takže vám mohu
určit seznam pěti předmětů a vy je budete pravděpodobně
moci uložit v krátkodobé paměti a zopakovat mi je. A podobně když děláte nějaké úkony,
můžete využít pět dílů vaší pracovní paměti, ale při větším počtu je to složitější.

Takže jde o to,
že aby váš mozek správně fungoval, musíte opakovat pár základních funkcí a zautomatizovat je,
aby nezabíraly příliš z těch pěti dílů, aby zabíraly třeba jen jeden díl. A to vám umožňuje
vykonávat mnoho věcí najednou, jako jedení a chození zároveň,
točit vlog za jízdy. Všechno to jsou věci,
které můžete dělat, protože je mozek zautomatizoval.

Hodně lidí rádo hovoří o svalové paměti. Ale samozřejmě to je nesmysl,
protože svaly nemají žádnou paměť, paměť je ve vašem mozku. Ale zdá se,
že vaše svaly si určité věci zapamatovávají, protože jste je udělali tolikrát,
že jsou efektivně automatizované, všechny shluklé dohromady. A když pomyslíme na vědu, pro mě, když přemýšlím
nad určitým nápadem ve vědě jako F=m*a nebo setrvačnost,
je to jako jeden díl, nemusím nad tím
pokaždé opatrně přemýšlet, jako bych musel,
když jsem se o tom kdysi učil, protože to znám tak dobře,
protože jsem s tím hodně pracoval.

A to mi vážně pomáhá
při analyzování nějaké situace, protože koncept setrvačnosti
je něco, co mám zautomatizované. Pokud se naučíte určité kroky
a dostatečně je trénujete, zautomatizujete je, pak nad nimi nemusíte tolik
přemýšlet, když je vykonáváte.

A to nám umožňuje
dělat velice složité úkony. Ale takhle se to musí dělat. V 19. století zde
na těchto kamenech ztroskotala loď. Celá posádka až na jednoho člena zahynula. A ten se pak stal prvním
správcem tohoto majáku.