Proč Čína buduje ostrovy v Jihočínském moři

Toto je ostrov Fiery Cross. Zabírá zhruba čtverečnou míli
a je na něm čínská vojenská základna. Je na něm 3,3 kilometrů dlouhá
startovací a přistávací dráha, pokročilá radarová stanice,
protiraketová obrana a 200 vojáků. Nejpodivnější věc na ostrově Fiery Cross
ale je, že ještě před dvěma lety neexistoval. Stejně jako dalších šest
čínských vojenských základen, které byly vybudovány
na umělých ostrovech v Jihočínském moři. Pokud se podíváte na satelitní snímky
z roku 2014, uvidíte ohromné čínské lodě
shromažďující se u vzdálených útesů Spratleyových ostrovů,
souostroví v Jihočínském moři.

Na těchto snímcích
vysypávají lodě na útesy písek a kamení. Budují ostrovy. A ani ne za rok měla Čína
přístavy, letecké základny a další budovy na nových ostrovech
a svět se o ni začal zajímat. Čína nechce,
abyste tyto snímky viděli. Supervelmoc si přivlastňuje
území na sedmi místech Jihočínského moře a každý den vybuduje
dalších 14 metrů čtverečných pevniny.

Pomocí těchto ostrovů
si Čína snaží nárokovat jedno z nejdůležitějších moří na světě –
Jihočínské moře. Jihočínské moře
je nesmírně bohaté na přírodní zdroje. Skrývá 11 miliard barelů ropy,
190 bilionů metrů čtverečných plynu a 10 % světových rybolovů. Ještě důležitější je,
že 30 % světového lodního obchodu proudí k populačním centrům
a trhům jihovýchodní Asie právě tudy.

Je to nesmírně důležité moře
a nějakou jeho část si právě nárokuje pět zemí. Většina zemí zakládá
své nároky na mořském právu OSN, které říká,
že teritoriální vody země sahají 370 kilometrů od pobřeží. Tato oblast se nazývá
Výlučná ekonomická zóna neboli VEZ. Země mají výlučné právo
na veškeré zdroje a obchod v jejich VEZ. Je to jejich svrchované území. Například ropa nalezená
320 kilometrů od Vietnamu patří výhradně Vietnamu.

Jakákoliv oblast,
která není ve VEZ, je považována za mezinárodní vody,
kde platí Úmluva OSN o mořském právu a nemůže si ji nikdo nárokovat. Každá země v Jihočínském moři
užívá k uplatnění svých nároků VEZ. Každá až na Čínu. Čína tvrdí,
že má na Jihočínské moře historické právo datující se až k námořním expedicím v 15.

století. Označili svůj nárok pomocí
matoucí hranice nazývané Devítičárková hranice. Po druhé světové válce,
Japonsko, které oblast ovládalo, ztratilo nad přilehlými moři
veškerou kontrolu. Toho Čína využila a vznesla
nárok na Jihočínské moře pomocí této nepřesné hranice na mapě,
do které spadá 90 % Jihočínského moře. Stala se známou pod názvem
Devítičárková hranice. A když v roce 1973
ustanovila OSN 370kilometrovou VEZ, Čína se držela vlastní hranice,
odmítla ctít své závazky a předat kontrolu jiným zemím.

To nás přivádí ke Spratlyovým ostrovům. Je to vzdálený,
skoro neobydlený shluk ostrovů, které si nárokují Čína,
Vietnam, Filipíny a Malajsie. Ostrovy jsou geograficky i symbolicky
v srdci Jihočínského moře. To proto, že jakákoliv země,
která by vlastnila tyto ostrovy, může začít počítat VEZ od nich
a získat výlučná práva k okolní oblasti. Je ale velice těžké si legitimně
nárokovat neobydlené hromady písku, takže několik zemí postavilo
na nárokovaných ostrovech budovy a přístavy a poslalo tam několik lidí.

Čína si ale myslí,
že jí patří všechny Spratlyovy ostrovy, což nás vrací zpět k otázce,
proč tam budují ostrovy. Budování vojenských základen
na těchto umělých ostrovech přeneslo spory na zcela novou úroveň a ukázalo, že Čína je potencionálně
připravena bránit své nároky silou. Zhruba v této době
se začaly angažovat Spojené státy.

Zatímco nemají USA
v Jihočínském moři žádné nároky, je to jediná světová velmoc
a využívá svoji masivní flotilu k ochraně mezinárodních vod. Čína ale vidí americkou přítomnost
v oblasti jako neoprávněnou. Když se americký torpédoborec
plavil jen 20 kilometrů od jednoho z uměle vytvořených ostrovů, Čína vyslala vlastní torpédoborec
a hlídkový člun jako varování. Čína buduje tyto ostrovy,
aby zvýšila kontrolu na okolními vodami.

Tuto strategii pojmenovala
Zelná strategie. Obklíčí sporné ostrovy
co největším počtem lodí. V březnu 2013 vyslala Čína
několik lodí k Ayungin shoal, který je jen 195 kilometrů od Filipín,
tedy vně 370kilometrové VEZ. Filipíny tam měly 8 vojáků. Jako odlupováním listů ze zelí
znemožnila Čína Filipínám přístup k Ayungin shoal. Rybářské čluny, výzvědné lodě
a torpédoborce vytvořily blokádu, aby Filipínci nemohli dostávat
jídlo a další zásoby.

Vytvářením vlastních ostrovů
Čína nevyhnutelně buduje základny. Čím více ostrovů má,
tím více lodí může nasadit, a tím více území
může pomalu ovládnout. Číňané opatrně pokračují
v zelné strategii v Spratlyových ostrovech. Zabírají sporné území,
ale jen v malé míře, aby se vyhnuli možnosti většího konfliktu. Neshody se ale vyostřují.

Země zatýkají všechny,
kteří proplouvají skrz nárokované vody a Čína by mohla zajít ještě dál. Od roku 2015 vyhrožuje
zavedením letecké identifikační zóny nad Jihočínským mořem,
čímž by veškerá prolétávající letadla potřebovala čínské povolení. Veřejně Čína trvá na tom,
že její úmysly nejsou vojenské, ale její činy vypovídají o opaku
a stupňují napětí v oblasti. Steve Bannon,
který je členem bezpečností komise USA a jedním z nejbližších poradců
prezidenta Trumpa, si je téměř jistý, že USA půjdou do války o Jihočínské moře.

Kvůli Jihočínskému moři půjdeme do války. Sloužil jsem tam jako námořní důstojník
a půjdeme kvůli Jihočínskému moři do války během pěti až deseti let.
O tom není pochyb. Prozatím ale spory zůstávají
na diplomatické úrovni, které se jen příležitostně
promění v menší potyčky. V červenci 2016 rozhodl
mezinárodní soud v Haagu ve prospěch Filipín,
které zažalovaly Čínu za napadení jejich svrchovaného
území v Jihočínském moři.

Čína ale rozsudek odmítla
a jeho vynucení se zdá nepravděpodobné. Dokonce i USA
vydaly jen vágní prohlášení, které naléhá na obě země,
aby "vyjasnily své nároky" a "spolupracovaly na vyřešení neshod,",
což je jen jiný způsob, jak lze říci: "My se tím zabývat nechceme." Jak konflikt eskaluje
a jsou do něj zatahovány mezinárodní soudy, USA se ocitly v prekérní situaci.

Na jednu stranu nechtějí riskovat
vyprovokování konfliktu s Čínou. Ale na druhou stanu chtějí,
aby Čína přestala šikanovat jejich spojence. Doteď USA zvládaly situaci
pokračujícími hlídkami v Jihočínském moři. Je také pravděpodobné,
že USA začnou s přelety stíhaček nad mořem, pokud Čína skutečně vyhlásí
leteckou identifikační zónu. Jsou to symbolické
ale efektivní prostředky, jak držet Čínu pod kontrolou
a zůstat dál od většího konfliktu.

Zatím se rozpory v Jihočínském moři
nestaly násilnými, ale země začínají bránit
své nároky zvyšujícím se počtem vojáků, militarizací území
a vzájemnými provokacemi. Je to složitá situace,
která bude i nadále přitahovat mezinárodní pozornost,
což může situaci zlepšit, ale také zhoršit..