Je něco skutečné?

Ahoj, tady Michael z Vsauce. Kde máte prsty? Vážně. Je to jednoduchá otázka,
měli byste na ni umět odpovědět. Ale jak to víte? Jak kdokoliv ví cokoliv? Mohli byste říct: "Vím, kde mám
prsty, dívám se na ně." Nebo: "Může se jich dotknout,
cítím je, jsou tady." To je dobře, smysly jsou skvělým
způsobem pro učení se věcí.

Vlastně máme mnohem víc než jenom
těch pět smyslů, o kterých se mluví. Například, kinestetický smysl,
proprioreceptor. To posuzuje policie během
terénního testu střízlivosti. Umožňuje vám vědět, kde máte
prsty, ruce, hlavu, nohy a tělo ve vztahu ke všemu ostatnímu, bez toho, abyste se museli
podívat nebo se dotknout. Máme mnohem víc než pět smyslů,
minimálně dvakrát tolik a ještě nějaké navíc.* Ale nejsou dokonalé.


Dochází k optickým klamům, sluchovým klamům, klamům vnímání tepla nebo
dokonce i k hmatovým klamům. Umíte otočit jazyk vzhůru nohama?
Pokud ano, super, zkuste tohle. Dotkněte se prstem vnějšího okraje
špičky vašeho obráceného jazyka. Jazyk ucítí váš prst,
ale na špatném místě. Náš mozek nikdy nepotřeboval
vyvinout pochopení doteku jazyka vzhůru nohama.

Pokud se dotknete
pravé strany jazyka, když ji máte obrácenou vlevo, budete cítit dotyk na opačné straně
jazyka, kde ho obvykle máte, ale ne, když je vzhůru nohama. Je to docela děsivé a skvělé
a trochu pokořující. Ukazuje to hranice přesnosti
našich smyslů. Jediné nástroje, které máme,
abychom dostali to venku sem dovnitř.

Filozofie poznání, věda o vědění, se jmenuje gnozeologie
(epistemologie). Platón řekl, že věci, které víme, jsou věcmi, jež jsou pravdivé,
kterým věříme, a v něž máme opodstatnění věřit. Tato ospravedlnění mohou být
iracionální nebo racionální, mohou být založena na důkazu. Nebuďte si příliš jistí, protože
důkaz není synonymem pravdy.

Naštěstí jsou věci,
které víme i bez potřeby důkazu, bez potřeby opustit dům. Věci, které považujeme
za pravdivé pouhým rozumem. To jsou věci, které víme a priori. Příkladem je tvrzení, že všichni
staří mládenci jsou svobodní. Nemusím se ptát každého
starého mládence na Zemi, abych věděl, že to je pravda. Všichni staří mládenci
jsou svobodní, protože tak definujeme
sousloví starý mládenec.

Samozřejmě, musíte nejdřív vědět, co znamenají slova
mládenec a svobodný. Víte? Dobře, to je skvělé. Ale jak to víte? Tentokrát to myslím
funkčně, jak něco víte? Kde je vědění biologicky v mozku? Čím jsou tvořeny vzpomínky?

Jsme daleko od úplného
zodpovězení této otázky. Výzkum ukázal, že vzpomínky
neexistují v mozku na jednotlivých místech. Místo toho, je to,
co nazýváme vzpomínkou, pravděpodobně tvořeno mnoha
rozdílnými složitými vztahy v celém mozku, mnoha
mozkovými buňkami, neurony. Hlavní buněčný mechanismus,
bojující za základ vzpomínek, je dlouhodobá potenciace nebo LTP.

Když jeden neuron opakovaně
stimuluje jiný neuron, přenos může být časem zesílen. LTP je pevněji spojuje dohromady. Toto spojení může trvat dlouho. Dokonce i celý život. Soubor různých
mozkových buněk, neuronů, které se zažehují
v konkrétním pořadí znovu a znovu, často a opakovaně, mohou dosáhnout
dlouhodobé potenciace.

Tím, že se stanou
vůči sobě citlivějšími, a připravenějšími se zažehnout
stejným způsobem později v budoucnu. Fyzicky se ve vašem mozku
zažehují snadněji, protože jste to zažehovací
schéma posílili. Zapamatovali jste si to. Tento větevnatý les zažehovacích se
kamarádů vypadá neuspořádaně, ale při bližším pohledu to může být
vzpomínka na váš první polibek.

Žijící suvenýr z té události. Pokud bych vám z mozku
vyřízl tyto buňky, mohli byste zapomenout na první
polibek nebo kde máte prsty? Jen pokud bych odřízl
velký kus vašeho mozku. Protože vzpomínky nejsou
uloženy jen v jednom vztahu, jsou uloženy po celém mozku.** Události předcházející prvnímu
polibku jsou uloženy v jedné síti, jaký byl a jak voněl, v jiné síti.

Spojení všech dohromady tvoří to, co nazýváte vzpomínkou
na první polibek. Kolik vzpomínek si nacpete do hlavy? Jaká je úložná kapacita
vašeho mozku? Zatím máme k dispozici
jen hrubý odhad. Vzhledem k počtu neuronů v mozku,
spojených se vzpomínkami, a počtem spojení, které jednotlivý
neuron může vytvořit, Paul Reber z Northwestern
University odhadl, že dokážeme uchovat digitální
ekvivalent 2,5 petabytů informací.

To je ekvivalent stálého nahrávání
televizního kanálu po 300 let. To je spousta informací. To je spousta informací
o vašich dovednostech, faktech, lidech, které jste poznali,
věcí ve skutečném světě. Svět je skutečný. Správně? Jak to víte?

Je to složitá otázka,
ale není to žádná velká věda. Místo toho se ptá, jestli raketoví
vědci vůbec existují. Teorie, že Slunce obíhá kolem
Země, fungovala skvěle. Předpověděla, že Slunce vyjde
každé ráno, a ono vyšlo. Až mnohem později jsme si uvědomili,
že to, co považujeme za pravdu, pravda není. Takže známe nebo budeme
někdy znát pravou realitu? Nebo jsme uvízli ve světě,
kde nejlepší, co umíme, je mít přibližně pravdu?

Objevovat každý den více
a více užitečných teorií, ale nikdy doopravdy nedosáhnout
pravé objektivní skutečné reality. Může věda nebo rozum někdy
přesvědčivě dokázat, že vaši přátelé, YouTube videa
nebo vaše prsty opravdu existují
i za hranicí vaší mysli? Že nežijete jen v matrixu? Ne.

Vaše mysl je vše, co máte. Dokonce i při použití nástrojů jako
teleskop nebo urychlovač částic, konečnou zastávkou pro všechny
informace jste nakonec vy. Jste sami ve svém mozku, což teoreticky způsobuje nemožnost
dokázat, že existuje cokoliv dalšího. Nazývá se to egocentrické dilema. Všechno, co víte o okolním světě, závisí na a je vytvořeno
vaším mozkem.

Na tom záleželo Charlesi
Sandersi Peirceovi tak, že udělal čáru mezi skutečností,
vesmírem, jak opravdu existuje, a něčím, co nazýval faneron. Svět filtrovaný našimi
smysly a těly, jediné informace, které můžeme mít. Chcete-li mluvit
s jistotou, žijete v, to znamená reagujete na,
pamatujete si a zažíváte, váš faneron, ne realitu.

Víra, že existujete jen vy, a všechno ostatní, jídlo,
vesmír, vaši přátelé, jsou pouze výplodem vaší fantazie,
se nazývá solipsismus. Neexistuje způsob
jak přesvědčit solipsistu, že okolní svět je skutečný. Neexistuje způsob jak přesvědčit
toho, kdo pochybuje, že vesmír nebyl vytvořen
před třemi vteřinami spolu s našimi vzpomínkami.

Je to děsivé uvědomění,
se kterým si vždy neumíme poradit. Existuje i obrana matrixu. V roce 2002 Tonda Lynn Ansley
zastřelila svojí domácí. Tvrdila, že věřila, že byla v matrixu
a její činy nebyly skutečné. Použitím obrany matrixu
byla shledána nevinnou z důvodu duševní choroby. Protože opačný názor je prostě
mnohem zdravější a častější, jmenuje se realismus.

Realismus je víra, že okolní svět existuje nezávisle
na vašem vlastním faneronu. Kameny, hvězdy a Thora Birch
by dále existovaly, i kdybyste nebyli kolem,
abyste je zažili. Ale nemůžete vědět,
že realismus je skutečný. Můžete jen věřit. Martin Gardner, skvělý zdroj
matematicko-magických triků, vysvětlil, že není solipsista, protože realismus je mnohem
pohodlnější, zdravější a funguje.

Tázán, jestli mu vadí,
že nikdy nebude vědět, jestli je realismus skutečný,
napsal: Pokud mě požádáte,
abych vám řekl cokoliv o povaze toho, co je mimo faneron, moje odpověď zní: Jak to mám vědět? Nejsem vystrašený
konečnými záhadami, nemohu více pochopit,
co se skrývá za těmito otázkami, jako moje kočka nemůže rozumět
klapání mojí klávesnice během psaní tohoto odstavce.

Skromné. Zaráží mě ta kočka. Kočky nerozumí klávesnicím, ale ví, že klávesnice
jsou zábavným místem. Je to skvělý způsob,
jak upoutat pozornost člověka, jsou teplé a vzrušující, obklopené
zvuky a blikajícím světlem, navíc kočky chtějí mít
svůj pach na všem možném.

Značku jejich existence. Nejsme tak rozdílní. Kromě faktu, že místo klávesnic
máme záhady vesmíru. Nikdy nebudeme schopni rozumět všem, nebudeme schopni zodpovědět
každou otázku, ale je zábava procházet se
těmi otázkami, zkoumat je. Je to dobrý pocit.

A jako vždycky, díky za sledování. Překlad: tynka
www.videacesky.cz Chcete více nezodpovězených otázek? Máte štěstí. Dnes dalších devět YouTube kanálů
udělalo videa o otázkách, které jsme zatím plně nezodpověděli. All Time 10s je zorganizovalo a ke zhlédnutí všech klikněte
na link v popisu videa.

Užijte si to.