Co kdyby lidstvo zmizelo?

Ať už se jedná o stavbu přehrad
či změnu chemického složení atmosféry, lidstvo má na naši
planetu významný dopad. Co by se stalo,
kdybychom najednou zmizeli? Prvních pár týdnů
by provázel chaos. Elektrárnám za několik hodin
dojde palivo a zastaví se. Jakmile zhasnou
světla i elektrické ohradníky, přes 1,5 miliardy krav,
téměř miliarda prasat a víc než 20 miliard kuřat
sužovaných hladem unikne z ohrad.

Bez lidí, kteří by je krmili,
většina pojde hlady nebo se stane kořistí
víc než půl miliardy psů a zhruba stejného množství koček,
které se o sebe nyní musí starat samy. Mnoho vyšlechtěných plemen
není stavěno pro život v divočině a pravděpodobně
bude vytlačeno odolnějšími kříženci, nemluvě o vlcích,
kojotech a divokých kočkách. Další zvířata, která závisí na lidech,
od krys po šváby, utrpí drastický úbytek populace.

Jiná zvířata, jako veš šatní
a veš dětská, vyhynou. Mnoho slavných
bulvárů se změní v řeky. Bez elektrických pump, které by udržovaly
v suchu tunely, metro rychle zaplní voda. V jiných ulicích se rozšíří plevel
a následně větší rostliny a stromy. Ještě předtím
ale většinu měst vyhladí požáry. Moderní domy, obzvlášť ty na předměstí,
se stále z velké části staví ze dřeva. Po zmizení hasičů postačí
jediný blesk k tomu, aby zažehl požár, který by mohl srovnat
se zemí celé čtvrti.

Dřevěná stavení na venkově
zničí během několika desetiletí buď oheň, nebo termiti a jiní rozkladači. Většina dřevených staveb
do sta let vymizí a cokoli z oceli, od panelových domů po auta a mosty,
se k nim co nevidět připojí. Ocel tvoří především železo,
které bez neustálého nanášení barev a nátěrů rychle reaguje
s kyslíkem v atmosféře a vrací se do přirozené formy
oxidu železitého neboli rzi. Od zmizení lidí
uplynulo několik set let.

Většina druhů zvířat na světě, alespoň ty,
které jsme nedohnali k vyhynutí, se vrátila na úroveň,
na které se nacházely před naším příchodem. Jejich rozšíření
se ale navždy změnilo. Po Austrálii putují velbloudi a v Severní Americe se daří desítkám
druhů zpěvných ptáků dovezeným z Evropy. Dokonce je možné, že někde nové populace vytvoří zvířata,
která unikla ze zoologických zahrad, což vyústí v možnou
přítomnosti lvů na Velkých planinách nebo hrochů
v jihoamerických řekách.

Vesmírem bude navěky
putovat elektromagnetická radiace, kterou jsme vytvořili
používáním rádií, satelitů a telefonů. Pokud nás na Zemi
něco přežije, bude to náš odpad. Chemické vazby, které tvoří plasty
nebo vulkanizovanou gumu, jsou imunní
vůči většině trávicích enzymů, kterými bakterie
rozkládají přírodní polymery. Plasty na rozdíl
od kovů nereziví ani nekorodují.

Mikroplasty unikají do vodních toků
nebo se vznášejí v oceánu, kde se postupně
usazují jako sedimenty. Mimozemské geology za několik set
milionů let možná překvapí, až najdou sedimentární horniny
plné částeček na bázi uhlíku, které kdysi byly součástí
pneumatik nebo igelitek. Přežití samozřejmě
významně závisí na vnějších podmínkách. Všechno vydrží mnohem déle v poušti,
kde chybí vlhkost, která by urychlila rezivění
nebo živila rozkladné organismy.

I když koloběh uhlíku po několika tisících
letech vrátí hladinu CO2 do rovnováhy, místní ložiska
dlouhotrvajících organických chemikálií nebo radioaktivních materiálů
by mohla vydržet velmi dlouho. Těžko říct, co si o nás pomyslí
mimozemští paleontologové, jak vysvětlí naši lásku k plastům nebo fakt,
že jsme během geologického mrknutí oka z Afriky zkolonizovali v podstatě
veškeré obyvatelné území na Zemi. Určitě jim ale bude vrtat hlavou, proč, když se nám dařilo tak dlouho,
jsme zmizeli tak rychle.

Překlad: qetu
www.videacesky.cz