Zpět na seznamDruhá světová válka5.0 (11 hodnocení)
Dr. InkPublikováno: 5 let
Načítám přehrávač...
Bitva u Thermopyl
14:39
5K zhlédnutí
Dr. InkSpojenci zadržují Němce u Thermopyl, Sověti posilují vojenskou přítomnost na hranicích s Německem a Jihoafričané útočí ve východní Africe.
A jestli toho chcete o druhé světové válce vědět více, prozkoumejte web Druhá světová.
Takže se chce vzdát jen Němcům? To chápu, vždyť ti si to jako jediní zaslouží. Kámo, Mussolini se zblázní. Tak jo, zatím. 25. dubna 1941. Řecko bylo napadeno 6. dubna, ale proti německým útočníkům nebojovali jen řečtí vojáci, nýbrž také vojáci z Británie, Austrálie a Nového Zélandu.
Ale tento týden se to změní, tento týden přichází evakuace. DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je druhá světová válka. Minulý týden podepsala Jugoslávie s mocnostmi Osy příměří, čímž bitva o Jugoslávii skončila. V Řecku řečtí a spojenečtí vojáci vzdorovali Němcům, ale opakovaně museli ustupovat. K malým potyčkám došlo také v severní a východní Africe.
Tamní boje pokračují tento týden. Minulý týden začala a tento týden končí bitva o Kombolšský průsmyk v Africe. Protože byl frontální útok podél cesty nemožný, díky skvělé práci italského dělostřelectva, vyrazila 1. jihoafrická brigáda do kopců. Úspěšný útok na křídlo podpořený habešskými vojáky donutil Italy ustoupit. O několik dní později, vlastně zítra 26. dubna, dobylo čistě jihoafrické uskupení město Dessie, kde ukořistilo 8 000 zajatců, 40 000 pušek a 236 kulometů.
Poté se vydali po cestě do Amba Alagi, kde byl generál Luigi Frusci spolu s posledními italskými vojáky. Archie Wavell, vrchní velitel válčiště pro síly Británie i Commonwealthu, je tento týden v Řecku. V Aténách se Wavell 19. dubna setká s australským velitelem Blameym a britským velitelem Wilsonem, veliteli expedičních sil v Řecku, které je aktuálně napadáno Němci.
Usoudí, že bude pravděpodobně nezbytné se z Řecka stáhnout, ale dokud budou bojovat Řekové, tak oni taky. 21. dubna k tomu dostali z Londýna svolení. A co se týče války, tak 19. dubna německý 1. motorizovaný pluk SS dorazil ke Greveně a poté se stočil na jih odříznout ústupovou cestu řecké 1. armádě a dokončil obklíčení, zatímco Italové útočí na Řeky ze severu. To udělali 20.
dubna po pádu Katarského průsmyku, ležícího 1 500 m. n. m. v Pinduských horách. Dalšího dne se esesákům vzdalo 223 000 řeckých vojáků. Kapitulační vyjednávání jsou na Hitlerův příkaz držena před Italy v tajnosti a nabízí Řekům jako uznání za jejich hrdinný vzdor ctnostné podmínky. Důstojníci si mohou ponechat pistole a vojáci nejsou zajati, ale po odzbrojení se mohou vrátit domů. Řecký generál Giorgios Tsolakoglu, velitel sboru 1.
řecké armády Ioannise Pitsikase, tak moc nechce Italům dopřát vítězství, které si nezasloužili, že bez svolení vyjednává s velitelem SS Seppe Dietrichem, že se vzdá pouze Němcům. Benito Mussolini naléhá na Adolfa Hitlera, aby se Řekové vzdali i Italům. To se stane až 23. dubna. Mezi tím vším německý XXX. sbor dobyl severovýchodní Řecko a 19.
dubna vstoupila 50. pěší divize do Soluně. 164. divize zabezpečí egejské pobřeží. 19. dubna Němci vstoupili do Larissy a obsadili letiště a 21. dubna dobyli Volos. Němci vědí, že se Britové stáhnou, takže stáhli pěší divize, které nemohly rychle postupovat, ale i motorizované divize mají problémy se zásobováním a překážkami na cestách. 22. dubna začíná evakuace britských vojáků a civilistů z Řecka. Aby na to měli čas, nařídil Henry Wilson vzdorovat u Thermopyl a zdržet Němce.
Ve stejný den na něj útočí jednotky 5. tankové divize, avšak neúspěšně. 23. dubna jsou král Jiří a řecká vláda evakuováni na Krétu, kterou je britský premiér Churchill odhodlán ubránit. 24. dubna podnikli Němci velký útok na Thermopyly, ale byli odraženi. Té noci začíná hlavní část evakuace a pozice u Thermopyl jsou opuštěny, neboť svůj účel splnily.
Evakuaci umožnili Britové, Australané a Novozélanďané držící průsmyk. Evakuace Spojenců má krycí jméno Operace Demon. Během šesti dnů je odvezeno 50 732 mužů. Nemohou však odvézt těžké zbraně, auta a letadla. Se začátkem evakuace je Řecko ze severu napadeno Bulharskem, které chce anektovat thrácké pobřeží. Nikdo nezahálí. Řecké cesty si vybraly daň na německých vozidlech. Během týdne je kvůli nedostatku rezerv nepojízdných 35 % vozidel.
A na konci týdne je připraven odstartovat výsadek proti Korintské šíji. A rovněž na konci týdne se začíná připravovat další výsadek, neboť Adolf Hitler vydává dekret č. 28 – Operace Mercury – ohledně letecké invaze na Krétu. Řecko a Jugoslávie byly napadeny ve stejný den, ale Jugoslávie padla do dvou týdnů, zatímco Řecko stále vzdoruje. Stalo se tak z několika důvodů.
Jugoslávské obranné plány byly nereálné a v době invaze nebyla armáda mobilizovaná. Ale země ani není jednotná, jak jsme si řekli minule. Od začátku invaze to Slovinci a Chorvati viděli jako příležitost k nezávislosti. Některé chorvatské jednotky se vzbouřily a přešly k Němcům, ale hlavně armádní vedení – mimo jedné divize vedené Srby – nese hlavní vinu za nedostatek odporu. Například v německém XLI.
tankovém sboru útočícím na hlavní město Bělehrad padl jeden voják. Řecko na druhou stranu nemá jen nedávnou zkušenost s válkou, protože od října bojovalo proti Italům, ale řečtí generálové mají zkušenosti sahající až k řecko-turecké válce. Mají rovněž tři britské divize s moderními tanky a letadly. Nutno ale dodat, že řecký obranný plán měl také vážné chyby. Papagos měl od počátku 18 divizí, 4 z nich nechal na Metaxasově linii proti Bulharsku a 3 britské umístil 150 km dozadu podél řeky Aliákmon.
Spoléhal, že Jugoslávci ochrání jejich levé křídlo a rovněž zahájí ofenzívu proti Italům do Albánie, kde už je 14 řeckých divizí. John Keegan píše: „Obranné síly byly umístěny na třech oddělených pozicích, jejichž bezpečnost měli obranou křídel zajistit vzdálení Jugoslávci.“ Martin van Creveld nazval rozmístění sebevraždou a napsal: „Pokud Němci uspějí v rychlém pokoření Jugoslávců, naprostá katastrofa bude nevyhnutelná.
Jugoslávie a Řecko od sebe budou odříznuty, Metaxasova a Aliákmonská linie obejity po křídlech a řecká armáda v Albánii napadena z týlu.“ Což se vlastně stalo. Vinu na selhání nesou i Britové, kteří neposlali tolik vojáků a materiálu, kolik si situace žádala.
Luftwaffe znovu a znovu uzavírala Suezský průplav, když tam bombardovala lodě a shazovala miny. Svoji roli hrál také Rommelův postup, který vytlačil Brity z Kyrenejky. Čímž se ocitl v nebezpečí Egypt. Podle Světu ve válce dokonce král Farouk tajně kontaktoval Němce a řekl jim, že doufá v německou okupaci země. Není jediný, ale uskupení, které chce okupace docílit, má potíže. „Rychlý postup s omezenými zdroji Rommelovi znemožnil větší úspěch.
Neschopen postoupit do Egypta bez dobytí Tobruku, který by otevřel pozemní cestu podél pobřeží a přístav pro přísun zásob, a rovněž neschopen koncentrovat síly do jednoho směru, spoléhal Rommel na sérii špatně naplánovaných a provedených útoků na tobrukský perimetr.“ Během posledních dvou týdnů jsme nějaké viděli. A výraznější posily brzy nedostane, protože hlavní německé úsilí bude mířit proti Sovětskému svazu.
Samozřejmě chtějí dobýt Blízký a Střední východ, ale to až po pádu Sovětů, takže asi někdy na podzim. Rozšifrované zprávy prozradily, že Rommel bude posílen jednou obrněnou divizí, takže 21. dubna Churchill a britští náčelníci štábu schválí operaci Tiger – vyslání tankových posil z Británie do Egypta. To je celkem zajímavé. Blíží se nezadržitelný pád Řecka, Němci postupují do severní Afriky a Britové zoufale přemisťují jednotky po celém regionu, takže by se mohlo zdát, že je skvělý čas k útoku Osy na Blízký východ.
Vždyť před pár týdny vynesl puč v Iráku k moci protibritského Rašída Aliho. Jeho chlapi chtějí k Ose. Britové na Blízkém východě nemají vojáků nazbyt, takže do Basry poslali nějaké indické vojáky, kdyby se nová irácká vláda k Ose otevřeně přihlásila. Rašíd Ali chce pomoc od Německa a Itálie, ale ti od jeho puče byli, víte co, zaneprázdnění Jugoslávií a Řeckem.
Z jejich pohledu mělo k puči dojít až za měsíc. Ale tady je další problém: Většina komunikace mezi Rašídem Alim a Berlínem prochází přes italské velvyslanectví v Bagdádu, protože Itálie s Irákem navázala úplné diplomatické styky, Německo ne. Britové však prolomili italskou šifru, takže Rašídovy prosby směrem k Německu od začátku sledovali.
A tady je něco opravdu důležitého: „Italská diplomatická přítomnost odrážela její imperiální ambice na Blízkém východě, o které Němci zdánlivě neusilovali, ale o kterých mělo hodně Iráčanů pochyby. Možná nerozuměli podstatě národně-socialistického Německa a jeho přístupu k nezávislosti lidí považovaných za podřadné, ale byli si vědomi, že se Mussolini považoval za strůjce říše ve Středomoří a na Blízkém východě. A jak se to slučovalo se závislostí Osy na Francouzích, jejichž koloniální nadvláda byla mezi arabskými nacionalisty neoblíbená, nikdo netušil.“ Iráčané nejsou jediní, kteří se obávají invaze.
25. dubna britský vojenský atašé cestující vlakem do Moskvy míjí známky Stalinových příprav na případný německý útok ze západu. Sedm armádních vlaků mezi Lvovem a Kyjevem, tři vezou tanky a ženijní vybavení a další tři vojáky. V ten stejný den zavolal Stalin spisovateli Iljovi Erenburgovi a řekl mu, že jeho kniha o pádu Paříže v roce 1940 může být vydána.
Byla zamítnuta, protože ve světle paktu Molotov-Ribbentrop byla vnímána příliš protiněmecky, teď ji však Stalin přes cenzory protlačil. Přes to všechno se Stalin opravdu snaží Němce nevyprovokovat. Dubnové dodávky surovin do Německa jsou nejvyšší od podpisu paktu v roce 1939: 208 000 tun obilí, 90 000 tun paliva a 4 000 tun gumy. A takový byl týden. Týden německého postupu v Řecku, spojenecké evakuace z Řecka, končících bojů ve východní Africe, plánů pro Krétu a teoretických plánů pro Irák.
Kréta a Irák. Roste to kousek po kousku. S Hitlerovým dekretem se válka dostane na Krétu. A pokud tam Němci uspějí, co potom? Vyřazení Suezského průplavu by Britům velice uškodilo. Osa by mohla dobýt celé Středomoří.
A Vichistická Francie v Sýrii a proněmecký režim v Iráku by mohly vést k obsazení íránských ropných polí Osou, což by zdevastovalo Británii a dostalo Osu jižně od sovětských ropných rezerv v Baku. Neutrální Turecko teď musí být celkem nervózní. Ale Hitlerovy velké plány počítají s invazí do SSSR, ne do Turecka. Uvidíme, co se stane, protože tím některé jeho plány končí, ale asi se všichni shodneme, že tato válka jen tak neutichne.
V dohledné době to bude útok za útokem. Tuto epizodu podpořil Valantis Athanasiou a věnoval ji kyperskému pluku, britské koloniální jednotce, která bojovala už v roce 1940 ve Francii. Tito kyperští Řekové a turečtí dobrovolníci poté bojovali bok po boku na většině britských válčištích. Sto jich padlo, když se snažili zadržet Wehrmacht v bojích, o kterých jsem dnes mluvil, a když byli v Řecku přemoženi, mnoho jich svléklo uniformu, smísilo se s místní populací a vstoupilo do řeckého odboje.
Pokud chcete vědět více o situaci na Blízkém východě, podívejte se na jeho předválečný vývoj v této epizodě Mezi dvěma válkami. Členem TimeGhost armády týdne je Tobi Veselich. Buďte jako Tobi a podpořte nás na patreon.com a timeghost.tv. Vaše podpora financuje celý pořad a všechen obsah. Nezapomeňte nás odebírat, klikněte na zvoneček a uvidíme se za týden.
Překlad: InkCZ www.videacesky.cz
Ale tento týden se to změní, tento týden přichází evakuace. DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je druhá světová válka. Minulý týden podepsala Jugoslávie s mocnostmi Osy příměří, čímž bitva o Jugoslávii skončila. V Řecku řečtí a spojenečtí vojáci vzdorovali Němcům, ale opakovaně museli ustupovat. K malým potyčkám došlo také v severní a východní Africe.
Tamní boje pokračují tento týden. Minulý týden začala a tento týden končí bitva o Kombolšský průsmyk v Africe. Protože byl frontální útok podél cesty nemožný, díky skvělé práci italského dělostřelectva, vyrazila 1. jihoafrická brigáda do kopců. Úspěšný útok na křídlo podpořený habešskými vojáky donutil Italy ustoupit. O několik dní později, vlastně zítra 26. dubna, dobylo čistě jihoafrické uskupení město Dessie, kde ukořistilo 8 000 zajatců, 40 000 pušek a 236 kulometů.
Poté se vydali po cestě do Amba Alagi, kde byl generál Luigi Frusci spolu s posledními italskými vojáky. Archie Wavell, vrchní velitel válčiště pro síly Británie i Commonwealthu, je tento týden v Řecku. V Aténách se Wavell 19. dubna setká s australským velitelem Blameym a britským velitelem Wilsonem, veliteli expedičních sil v Řecku, které je aktuálně napadáno Němci.
Usoudí, že bude pravděpodobně nezbytné se z Řecka stáhnout, ale dokud budou bojovat Řekové, tak oni taky. 21. dubna k tomu dostali z Londýna svolení. A co se týče války, tak 19. dubna německý 1. motorizovaný pluk SS dorazil ke Greveně a poté se stočil na jih odříznout ústupovou cestu řecké 1. armádě a dokončil obklíčení, zatímco Italové útočí na Řeky ze severu. To udělali 20.
dubna po pádu Katarského průsmyku, ležícího 1 500 m. n. m. v Pinduských horách. Dalšího dne se esesákům vzdalo 223 000 řeckých vojáků. Kapitulační vyjednávání jsou na Hitlerův příkaz držena před Italy v tajnosti a nabízí Řekům jako uznání za jejich hrdinný vzdor ctnostné podmínky. Důstojníci si mohou ponechat pistole a vojáci nejsou zajati, ale po odzbrojení se mohou vrátit domů. Řecký generál Giorgios Tsolakoglu, velitel sboru 1.
řecké armády Ioannise Pitsikase, tak moc nechce Italům dopřát vítězství, které si nezasloužili, že bez svolení vyjednává s velitelem SS Seppe Dietrichem, že se vzdá pouze Němcům. Benito Mussolini naléhá na Adolfa Hitlera, aby se Řekové vzdali i Italům. To se stane až 23. dubna. Mezi tím vším německý XXX. sbor dobyl severovýchodní Řecko a 19.
dubna vstoupila 50. pěší divize do Soluně. 164. divize zabezpečí egejské pobřeží. 19. dubna Němci vstoupili do Larissy a obsadili letiště a 21. dubna dobyli Volos. Němci vědí, že se Britové stáhnou, takže stáhli pěší divize, které nemohly rychle postupovat, ale i motorizované divize mají problémy se zásobováním a překážkami na cestách. 22. dubna začíná evakuace britských vojáků a civilistů z Řecka. Aby na to měli čas, nařídil Henry Wilson vzdorovat u Thermopyl a zdržet Němce.
Ve stejný den na něj útočí jednotky 5. tankové divize, avšak neúspěšně. 23. dubna jsou král Jiří a řecká vláda evakuováni na Krétu, kterou je britský premiér Churchill odhodlán ubránit. 24. dubna podnikli Němci velký útok na Thermopyly, ale byli odraženi. Té noci začíná hlavní část evakuace a pozice u Thermopyl jsou opuštěny, neboť svůj účel splnily.
Evakuaci umožnili Britové, Australané a Novozélanďané držící průsmyk. Evakuace Spojenců má krycí jméno Operace Demon. Během šesti dnů je odvezeno 50 732 mužů. Nemohou však odvézt těžké zbraně, auta a letadla. Se začátkem evakuace je Řecko ze severu napadeno Bulharskem, které chce anektovat thrácké pobřeží. Nikdo nezahálí. Řecké cesty si vybraly daň na německých vozidlech. Během týdne je kvůli nedostatku rezerv nepojízdných 35 % vozidel.
A na konci týdne je připraven odstartovat výsadek proti Korintské šíji. A rovněž na konci týdne se začíná připravovat další výsadek, neboť Adolf Hitler vydává dekret č. 28 – Operace Mercury – ohledně letecké invaze na Krétu. Řecko a Jugoslávie byly napadeny ve stejný den, ale Jugoslávie padla do dvou týdnů, zatímco Řecko stále vzdoruje. Stalo se tak z několika důvodů.
Jugoslávské obranné plány byly nereálné a v době invaze nebyla armáda mobilizovaná. Ale země ani není jednotná, jak jsme si řekli minule. Od začátku invaze to Slovinci a Chorvati viděli jako příležitost k nezávislosti. Některé chorvatské jednotky se vzbouřily a přešly k Němcům, ale hlavně armádní vedení – mimo jedné divize vedené Srby – nese hlavní vinu za nedostatek odporu. Například v německém XLI.
tankovém sboru útočícím na hlavní město Bělehrad padl jeden voják. Řecko na druhou stranu nemá jen nedávnou zkušenost s válkou, protože od října bojovalo proti Italům, ale řečtí generálové mají zkušenosti sahající až k řecko-turecké válce. Mají rovněž tři britské divize s moderními tanky a letadly. Nutno ale dodat, že řecký obranný plán měl také vážné chyby. Papagos měl od počátku 18 divizí, 4 z nich nechal na Metaxasově linii proti Bulharsku a 3 britské umístil 150 km dozadu podél řeky Aliákmon.
Spoléhal, že Jugoslávci ochrání jejich levé křídlo a rovněž zahájí ofenzívu proti Italům do Albánie, kde už je 14 řeckých divizí. John Keegan píše: „Obranné síly byly umístěny na třech oddělených pozicích, jejichž bezpečnost měli obranou křídel zajistit vzdálení Jugoslávci.“ Martin van Creveld nazval rozmístění sebevraždou a napsal: „Pokud Němci uspějí v rychlém pokoření Jugoslávců, naprostá katastrofa bude nevyhnutelná.
Jugoslávie a Řecko od sebe budou odříznuty, Metaxasova a Aliákmonská linie obejity po křídlech a řecká armáda v Albánii napadena z týlu.“ Což se vlastně stalo. Vinu na selhání nesou i Britové, kteří neposlali tolik vojáků a materiálu, kolik si situace žádala.
Luftwaffe znovu a znovu uzavírala Suezský průplav, když tam bombardovala lodě a shazovala miny. Svoji roli hrál také Rommelův postup, který vytlačil Brity z Kyrenejky. Čímž se ocitl v nebezpečí Egypt. Podle Světu ve válce dokonce král Farouk tajně kontaktoval Němce a řekl jim, že doufá v německou okupaci země. Není jediný, ale uskupení, které chce okupace docílit, má potíže. „Rychlý postup s omezenými zdroji Rommelovi znemožnil větší úspěch.
Neschopen postoupit do Egypta bez dobytí Tobruku, který by otevřel pozemní cestu podél pobřeží a přístav pro přísun zásob, a rovněž neschopen koncentrovat síly do jednoho směru, spoléhal Rommel na sérii špatně naplánovaných a provedených útoků na tobrukský perimetr.“ Během posledních dvou týdnů jsme nějaké viděli. A výraznější posily brzy nedostane, protože hlavní německé úsilí bude mířit proti Sovětskému svazu.
Samozřejmě chtějí dobýt Blízký a Střední východ, ale to až po pádu Sovětů, takže asi někdy na podzim. Rozšifrované zprávy prozradily, že Rommel bude posílen jednou obrněnou divizí, takže 21. dubna Churchill a britští náčelníci štábu schválí operaci Tiger – vyslání tankových posil z Británie do Egypta. To je celkem zajímavé. Blíží se nezadržitelný pád Řecka, Němci postupují do severní Afriky a Britové zoufale přemisťují jednotky po celém regionu, takže by se mohlo zdát, že je skvělý čas k útoku Osy na Blízký východ.
Vždyť před pár týdny vynesl puč v Iráku k moci protibritského Rašída Aliho. Jeho chlapi chtějí k Ose. Britové na Blízkém východě nemají vojáků nazbyt, takže do Basry poslali nějaké indické vojáky, kdyby se nová irácká vláda k Ose otevřeně přihlásila. Rašíd Ali chce pomoc od Německa a Itálie, ale ti od jeho puče byli, víte co, zaneprázdnění Jugoslávií a Řeckem.
Z jejich pohledu mělo k puči dojít až za měsíc. Ale tady je další problém: Většina komunikace mezi Rašídem Alim a Berlínem prochází přes italské velvyslanectví v Bagdádu, protože Itálie s Irákem navázala úplné diplomatické styky, Německo ne. Britové však prolomili italskou šifru, takže Rašídovy prosby směrem k Německu od začátku sledovali.
A tady je něco opravdu důležitého: „Italská diplomatická přítomnost odrážela její imperiální ambice na Blízkém východě, o které Němci zdánlivě neusilovali, ale o kterých mělo hodně Iráčanů pochyby. Možná nerozuměli podstatě národně-socialistického Německa a jeho přístupu k nezávislosti lidí považovaných za podřadné, ale byli si vědomi, že se Mussolini považoval za strůjce říše ve Středomoří a na Blízkém východě. A jak se to slučovalo se závislostí Osy na Francouzích, jejichž koloniální nadvláda byla mezi arabskými nacionalisty neoblíbená, nikdo netušil.“ Iráčané nejsou jediní, kteří se obávají invaze.
25. dubna britský vojenský atašé cestující vlakem do Moskvy míjí známky Stalinových příprav na případný německý útok ze západu. Sedm armádních vlaků mezi Lvovem a Kyjevem, tři vezou tanky a ženijní vybavení a další tři vojáky. V ten stejný den zavolal Stalin spisovateli Iljovi Erenburgovi a řekl mu, že jeho kniha o pádu Paříže v roce 1940 může být vydána.
Byla zamítnuta, protože ve světle paktu Molotov-Ribbentrop byla vnímána příliš protiněmecky, teď ji však Stalin přes cenzory protlačil. Přes to všechno se Stalin opravdu snaží Němce nevyprovokovat. Dubnové dodávky surovin do Německa jsou nejvyšší od podpisu paktu v roce 1939: 208 000 tun obilí, 90 000 tun paliva a 4 000 tun gumy. A takový byl týden. Týden německého postupu v Řecku, spojenecké evakuace z Řecka, končících bojů ve východní Africe, plánů pro Krétu a teoretických plánů pro Irák.
Kréta a Irák. Roste to kousek po kousku. S Hitlerovým dekretem se válka dostane na Krétu. A pokud tam Němci uspějí, co potom? Vyřazení Suezského průplavu by Britům velice uškodilo. Osa by mohla dobýt celé Středomoří.
A Vichistická Francie v Sýrii a proněmecký režim v Iráku by mohly vést k obsazení íránských ropných polí Osou, což by zdevastovalo Británii a dostalo Osu jižně od sovětských ropných rezerv v Baku. Neutrální Turecko teď musí být celkem nervózní. Ale Hitlerovy velké plány počítají s invazí do SSSR, ne do Turecka. Uvidíme, co se stane, protože tím některé jeho plány končí, ale asi se všichni shodneme, že tato válka jen tak neutichne.
V dohledné době to bude útok za útokem. Tuto epizodu podpořil Valantis Athanasiou a věnoval ji kyperskému pluku, britské koloniální jednotce, která bojovala už v roce 1940 ve Francii. Tito kyperští Řekové a turečtí dobrovolníci poté bojovali bok po boku na většině britských válčištích. Sto jich padlo, když se snažili zadržet Wehrmacht v bojích, o kterých jsem dnes mluvil, a když byli v Řecku přemoženi, mnoho jich svléklo uniformu, smísilo se s místní populací a vstoupilo do řeckého odboje.
Pokud chcete vědět více o situaci na Blízkém východě, podívejte se na jeho předválečný vývoj v této epizodě Mezi dvěma válkami. Členem TimeGhost armády týdne je Tobi Veselich. Buďte jako Tobi a podpořte nás na patreon.com a timeghost.tv. Vaše podpora financuje celý pořad a všechen obsah. Nezapomeňte nás odebírat, klikněte na zvoneček a uvidíme se za týden.
Překlad: InkCZ www.videacesky.cz
Související videa
Komentáře
Žádné komentářeBuďte první, kdo napíše komentář