Deklarace Spojených národů

Haló? Ano?
Moment, pomaleji. Minuli jste? Jakože se všemi? Nezasáhli jste vůbec nic?
Ale no tak, mohli jste… Co? Nemůžete za to vy,
ale jejich torpéda. Jasně… Je 2. ledna 1942. Japonsko napadlo Čínu roku 1937, doufajíc,
že vyhraje během pár měsíců. Což se nestalo.


Německo napadlo Polsko roku 1939 a nyní Německo s Japonskem
a dalšími členy Osy napadli přes 40 národů, samospráv
a kolonií na třech kontinentech. Ale s příchodem roku 1942
všichni Spojenci proti Ose vyhlásili solidaritu
a vytvořili Spojené národy. Překlad: hAnko
www.videacesky.cz Já jsem Indy Neidell
a toto je druhá světová válka. Minulý týden Japonci obsadili
ostrov Wake i Hongkong a pokračují v postupu
na Filipínách a v Malajsku.

V Sovětském svazu
Rudá armáda také vítězí, zatímco Německem otřásají
změny ve vrchním velení. Anglo-americká konference Arcadia
spřádá plány, jak nyní společně k válce přistupovat. Konference pokračuje i tento týden
a začíná skutečně velkolepě. 1. 1. celkem 26 národů
podepisuje Deklaraci Spojených národů. Sešli se ve Washingtonu D.C., aby upevnili principy
Atlantické charty z loňského srpna.

Proti Ose vynaloží veškeré prostředky
a nebudou uzavírat částečný mír. Což je velká věc. Další velká věc,
co z Arcadie vzešla, je sjednocení britsko-amerického velení. Britský premiér Winston Churchill
a Královské námořnictvo protestují, ale nakonec jsou přesvědčeni ke společnému velení na bojištích,
kde jejich spojené síly operují. Na každém bojišti jeden velitel
pro armádu, námořnictvo i letectvo.

Samozřejmě zůstává
jistá národní suverenita, ale neměla by podrývat autoritu velitele. Britský generál Archie Wavell
se stává velitelem ABDA – americko-britsko-holandsko-
-australského bojiště. Čankajšek se stává vrchním velitelem
bojiště čínského. Druhého dne Roosevelt a Churchill
předsedají poradě ohledně enormního zvýšení
amerického zbraňového programu. Před 3 týdny se rozhodlo sestrojit
12 750 letounů do konce roku 1943, nyní už to má být 45 000.

Z 15 450 tanků je také 45 000 a z 262 000 kulometů
je půl milionu. Na straně Osy na Nový rok
Hitler říká svým lidem v Rastenburgu, že v novém roce doufá
ve stejné štěstí, jako měl roku 1941. Loni totiž získal
Jugoslávii a Řecko a velkou část západního
Sovětského svazu. Ale na začátku tohoto roku
Sověti rozhodně nevypadají poraženě.

Ve skutečnosti se sovětská
44. a 51. armáda vylodila se 40 tisíci muži
na východním Krymu, aby získali Feodosiji. Jsou velkou hrozbou
pro německou 11. armádu, která kvůli nim musí
přerušit útok na Sevastopol. Obranné rumunské divize
jsou však přemoženy a na konci týdne je Kerč
a Feodosija v rukou Sovětů, ačkoliv výsadek sovětských
parašutistů na Kerči nevyšel. Obsazení Feodosije ohrožuje
křídlo německé 42.

jednotky. Její velitel, Hans von Sponeck,
stáhne 46. divizi i přes opakovaný zákaz vrchního velení. Toto je jen část plánované
rudoarmějské ofenzivy Semjona Timošenka k vyřazení skupiny Jih. Brjanský front útočí
na západě v oblasti Orel–Kursk; Jihozápadní front jim pomůže
a zároveň obsadí Charkov a Krasnohrad; Jižní front si vezme zpět křižovatky
u Dněpropetrovsku a Záporoží. Po tom všem bude skupina Jih
obklíčena na Krymu a na východě od Dněpru.

Dále na severu
je Rudá armáda už v pohybu. 31. 12. zabírají Kozelsk, západně
od německé medynsko-orelské obranné linie. Prvního osvobodí Staříč
a druhého Malojaroslavec. Nyní pracují na prolomení rževsko-narovsko-
-malojaroslavecko-vjazemské linie. Stalin a Stavka doufají,
že to bude německá zhouba. „Stalin nyní usiluje o konečný drtivý úder, přesvědčen, že k fyzické porážce musí být přidán efekt zhroucení morálky v řadách německé armády na východě.

Pod vlivem těchto myšlenek
začal Stalin sestavovat finální podobu budoucího generálního
rudoarmějského protiútoku, který se spustí brzy po začátku roku.“ Rudá armáda vrací úder uchvatitelům, to ovšem není případ Filipín, kde Američané dále
ustupují na Bataanský poloostrov.

30. 12. severní luzonská jednotka
Jonathana Wainwrighta dosáhla hlavní cesty do Bataanu, kde má krýt jižní luzonskou jednotku
a pak ji následovat. Toho dne Japonci bombardují Corregidor. Na Filipínách mají
Spojené státy čtyři P-40, pět P-35 a čtyři nebojové letouny.
Toť vše. To je 7 % vzdušné síly,
kterou měly ještě osmého, a to nepočítáme letouny B-17.

„Těchto cca 12 do Austrálie stažených B-17 představují necelých 34 %
z celkového počtu 8. 12. Toto silvestrovské sčítání odhaluje, že důvodem ztráty amerického
vzdušného prostoru nad Filipínami byla ztráta stíhacích letounů. Po této ztrátě se musely
B-17 dát na ústup…“ Stejně jako Američané a filipínské jednotky,
které 31. 12. dokončí evakuaci Manily. Druhého Japonci obsadí Manilu
a leteckou základnu Cavite.

Námořní základnu Cavite
zničily nálety už na začátku ofenzivy a spolu s ní rezervní zásoby torpéd
asijské flotily. To je větší problém, než si umíte představit, protože podmořská válka,
především neomezená ponorková válka, byla americkým plánem,
jak se vypořádat s Japonskem. Japonsko ale stále potřebuje
mořskou hladinu k zásobování ostrovů a zničení obchodních lodí
by mohlo zhatit jejich válečné snahy. Americká asijská flotila má 23
moderních ponorek a 6 starších S-boatů, ale zatím s nimi do japonských lodí
neudělali ani dírku.

Mají problémy s velením,
mechanické potíže a teď přišli o rezervní torpéda. A k tomu ještě, jak říká Richard Frank,
„velké torpédové fiasko“. Víte, Eugene McKinney byl s ponorkami,
kterým velel, velice aktivní a útočil na Japonce
v Lingajenském zálivu. Ale být odvážný je k ničemu,
pokud svými torpédy nic netrefíte. Nyní už je jasné ze všech stran,
že s torpédy je celkový problém.

Druhého úřad arzenálu přiznává, že je posílají o čtyři stopy hlouběji,
než jsou nastaveny. A ukáže se, že je to ještě víc. Aspoň jedna dobrá věc se Američanům podařila. Jednotky velitele Douglase
MacArthura jsou stále pohromadě. Po dva týdny odolávají neustálému tlaku protivníka nadřazeného
na zemi, na moři i ve vzduchu, a dokázaly dojít do Bataanu.

Dokud se drží,
Japonci nemohou použít manilský přístav, který potřebují k posunutí
operací dále na jih. Takže rozhodnutí o stažení luzonských
jednotek nyní znamená, že Japonci, kteří 23. 12.
slavili hladké vítězství, mají před sebou
potenciálně dlouhé obléhání. Tento týden je pro ně
náročnější také v Číně. Jejich útok na Čchang-ša pokračuje a 29.

12. jsou přesvědčeni,
že město dobudou. 3. a 6. divize vyráží. 3. se probojuje do JV části města,
ale je zastavena. Ke konci týdne neustálý tlak
6. dělá pokroky, ale stejně jsou zaskočeni
počtem a silou městských obránců. Naopak velmi rychle
postupují v britském Malajsku. Třicátého dosáhli Kamparu
na západě a Kuantanu na východě. Japonsko má nyní v držení území, které produkuje
38 % světové gumy a 58 % cínu.

Když Japonci ohrožují
západní malajskou hlavní silnici a mohou útočit kdekoliv
podél pobřeží z moře, britskému veliteli
Arthuru Percivalovi je jasné, že pokud získají i letecké
základny ve středním Malajsku, Singapur nebude schopen
zásobování a posílení obrany. Říká: „Abychom dokázali ochránit námořní základnu, musíme vést hlavní boje na pevnině a doufat, že dorazí posily
vyslané k tomuto účelu v lednu.“ Chce udržet Japonce
ve středním Malajsku, jak nejdéle to půjde.

Což je pravý opak toho, co chce Churchill,
jak jsme viděli minulý týden. 11. indická divize
brání řeku Perak od 23. 12., ale velitel 3. indické jednotky Lewis
Heath myslí, že je k obraně moc široká. Proto posílá své jednotky
na Ipoh a Kampar. Rozvržení obranných jednotek
se tento týden mění i jinde. V severní Africe. 28.

a 30. 12. dostává britská
22. obrněná brigáda velký zásah v protiútoku sil Osy na jih od Agedabie. Erwin Rommel se stahuje z Kyrenaiky
až do Agedabie, ale prvního se rozhodne
pokračovat dál do El Agheily. Spojenecký velitel Neil Ritchie
to zjistí teprve pátého, ale stejně mu chybí zbraně i zásoby,
aby tomu zabránil. Druhého se vzdává posádka Osy v Bardii. Držela se od začátku
operace Crusader v listopadu. Rommel má vážné problémy se zásobováním
a řešením může být Malta.

Na Silvestra usměvavý Albert Kesselring
vydává rozkaz k boji proti Maltě, protože jak říká: „Likvidace Malty
je nezbytným předpokladem k zajištění bezpečné komunikace
mezi Itálií a severní Afrikou.“ Na začátku listopadu
Fliegerkorps 2 luftwaffe byly převeleny z východní fronty do Středomoří a Kesselring se stal
velitelem jižní luftwaffe. Ale ještě před vydáním rozkazu německá letadla ze Sicílie
Maltu bombardovala v noci.

Představa ofenzivy má probíhat
ve vzduchu a na moři, kdy ponorky a miny zatarasí
a zaútočí na britské konvoje a četné nálety je zasypou bombami shora. Malta se skládá z 5 ostrovů,
2 velkých a 3 malých, 100 km jižně od Sicílie
a 330 severně od Tripolisu, 400 západně od Tunisu a 660 od Benghází
na východě Siderského zálivu. Tudíž pozice Malty vévodí
„dolíku“ u severní Afriky na moři i na nebi. Ale je také nepostradatelná pro Británii na mořské cestě z Gibraltaru
do Egypta a Suezu a samozřejmě Italové ji míjejí
při zásobování osy v Africe.

Na konci října Britové poškodili
italské zásobovací konvoje, takže na ně Hitler na oplátku
poslal spoustu letadel a ponorek. V prosinci se karta obrátila, když Britové utrpěli středomořskou
porážku z rukou Němců a Italů, takže v novém roce se dá jen hádat,
jak to bude dál. Takže Německo vyráží na maltskou ofenzivu,
aby mohli znovu v klidu zásobovat.

Když se nad tím zamyslíme, Spojenci za posledních 6 týdnů
ztratili hodně lodí: přepravní loď, doprovodnou loď,
5 bitevních lodí Královského námořnictva; 3 potopené a 2 nepojízdné
v Alexandrii kvůli Italům; 5 amerických bitevních, 4 britské křižníky potopené
a 2 americké neschopné boje. Některé se můžou opravit, ale právě teď je rovnováha na moři
docela proti nim.

Spojenecké lodní ztráty
v prosinci jsou obrovské: 285 lodí o celkové tonáži 583 700 tun. Více než 430 000 z toho bylo v Pacifiku. Stejně jako v listopadu
jsou v Atlantiku menší ztráty, protože mnoho ponorek loví
v méně obchodně využívaných vodách Středomoří a Gibraltaru.
Tento měsíc padlo 10 ponorek. Během roku 1941 Spojenci ztratili celkem
1 229 lodí o tonáži 4,3 miliony tun.

Do Británie dorazilo 30 milionů tun
suchého lodního zboží. Za normálních okolností
je to kolem 50 milionů. Náklad také putuje pomaleji
kvůli konvojovému systému a často musí zajíždět
do přeplněných přístavů, což stav ještě zhoršuje.
Příděly byly zavedeny už dávno, ale nedostatek znamená,
že budou muset být přísnější, pokud má britské válečné úsilí pokračovat. Další britskou námořní akcí
je začátek operace Archery 27.

12., přepadení Malöye v Norsku. Je to německá námořní základna
a potopeno je 5 obchodních lodí. Hitlera to tak naštve, že začne prohlašovat,
že udělá z celého severního pobřeží, anglického kanálového pobřeží
a atlantského pobřeží pevnost Evropy. Nařídí opevňování od polárního
kruhu až po Biskajský záliv. A tak druhým dnem po Novém roce
končí další týden války. Američané se opevňují na Filipínách, Britové plánují boj s Japonci v Malajsku, Čína odolává Japoncům lépe, než čekali…

Stejně jako dosud všechny jejich střety… Víme, co s Maltou a Afrikou, vznikly Spojené národy
a Stalin plánuje svůj velký útok. Teplota v Rusku opět klesá pod minus 20. Martin Gilbert píše: „V jediném dni
koncem prosince kvůli omrzlinám více než 14 000 Němců
muselo podstoupit amputaci. Ne všichni operaci přežili.

Dalších 62 000 případů omrzlin
bylo klasifikováno jako ‚mírné‘. Nebyla nutná amputace,
ale nemohou se vrátit do akce.“ Nový rok je také dnem úspěchu
v Bletchley Parku: jsou prolomeny 4 nezávislé
klíče německé Enigmy. Pink pro tajné zprávy
vrchního velení luftwaffe a Gadfly, Hornet a Wasp
používané leteckými oddíly luftwaffe. Druhého je prolomen Kite –
tím si dopisuje Berlín s východní frontou. Mezitím do Archangelsku
přijíždějí další britské zásoby a pokračují vlakem do Moskvy.


Ke konci roku 1941 dorazilo 750 tanků, 800 letounů, 1 400 vozidel
a 100 000 tun zásob. Tohle je jen začátek. S novým rokem sovětská armáda ztratila přes 5 milionů vojáků,
další tři miliony byly zajaty a přišla o minimálně 20 000 tanků.
Ale nejen, že stále bojují, nyní převzali iniciativu.

Na Hitlerově místě bych se začínal bát.