Deklarace Spojených národůDruhá světová válka

Haló? Ano? Moment, pomaleji. Minuli jste? Jakože se všemi? Nezasáhli jste vůbec nic? Ale no tak, mohli jste… Co? Nemůžete za to vy, ale jejich torpéda. Jasně… Je 2. ledna 1942. Japonsko napadlo Čínu roku 1937, doufajíc, že vyhraje během pár měsíců. Což se nestalo.

Německo napadlo Polsko roku 1939 a nyní Německo s Japonskem a dalšími členy Osy napadli přes 40 národů, samospráv a kolonií na třech kontinentech. Ale s příchodem roku 1942 všichni Spojenci proti Ose vyhlásili solidaritu a vytvořili Spojené národy. Překlad: hAnko www.videacesky.cz Já jsem Indy Neidell a toto je druhá světová válka. Minulý týden Japonci obsadili ostrov Wake i Hongkong a pokračují v postupu na Filipínách a v Malajsku.

V Sovětském svazu Rudá armáda také vítězí, zatímco Německem otřásají změny ve vrchním velení. Anglo-americká konference Arcadia spřádá plány, jak nyní společně k válce přistupovat. Konference pokračuje i tento týden a začíná skutečně velkolepě. 1. 1. celkem 26 národů podepisuje Deklaraci Spojených národů. Sešli se ve Washingtonu D.C., aby upevnili principy Atlantické charty z loňského srpna.

Proti Ose vynaloží veškeré prostředky a nebudou uzavírat částečný mír. Což je velká věc. Další velká věc, co z Arcadie vzešla, je sjednocení britsko-amerického velení. Britský premiér Winston Churchill a Královské námořnictvo protestují, ale nakonec jsou přesvědčeni ke společnému velení na bojištích, kde jejich spojené síly operují. Na každém bojišti jeden velitel pro armádu, námořnictvo i letectvo.

Samozřejmě zůstává jistá národní suverenita, ale neměla by podrývat autoritu velitele. Britský generál Archie Wavell se stává velitelem ABDA – americko-britsko-holandsko- -australského bojiště. Čankajšek se stává vrchním velitelem bojiště čínského. Druhého dne Roosevelt a Churchill předsedají poradě ohledně enormního zvýšení amerického zbraňového programu. Před 3 týdny se rozhodlo sestrojit 12 750 letounů do konce roku 1943, nyní už to má být 45 000.

Z 15 450 tanků je také 45 000 a z 262 000 kulometů je půl milionu. Na straně Osy na Nový rok Hitler říká svým lidem v Rastenburgu, že v novém roce doufá ve stejné štěstí, jako měl roku 1941. Loni totiž získal Jugoslávii a Řecko a velkou část západního Sovětského svazu. Ale na začátku tohoto roku Sověti rozhodně nevypadají poraženě.

Ve skutečnosti se sovětská 44. a 51. armáda vylodila se 40 tisíci muži na východním Krymu, aby získali Feodosiji. Jsou velkou hrozbou pro německou 11. armádu, která kvůli nim musí přerušit útok na Sevastopol. Obranné rumunské divize jsou však přemoženy a na konci týdne je Kerč a Feodosija v rukou Sovětů, ačkoliv výsadek sovětských parašutistů na Kerči nevyšel. Obsazení Feodosije ohrožuje křídlo německé 42.

jednotky. Její velitel, Hans von Sponeck, stáhne 46. divizi i přes opakovaný zákaz vrchního velení. Toto je jen část plánované rudoarmějské ofenzivy Semjona Timošenka k vyřazení skupiny Jih. Brjanský front útočí na západě v oblasti Orel–Kursk; Jihozápadní front jim pomůže a zároveň obsadí Charkov a Krasnohrad; Jižní front si vezme zpět křižovatky u Dněpropetrovsku a Záporoží. Po tom všem bude skupina Jih obklíčena na Krymu a na východě od Dněpru.

Dále na severu je Rudá armáda už v pohybu. 31. 12. zabírají Kozelsk, západně od německé medynsko-orelské obranné linie. Prvního osvobodí Staříč a druhého Malojaroslavec. Nyní pracují na prolomení rževsko-narovsko- -malojaroslavecko-vjazemské linie. Stalin a Stavka doufají, že to bude německá zhouba. „Stalin nyní usiluje o konečný drtivý úder, přesvědčen, že k fyzické porážce musí být přidán efekt zhroucení morálky v řadách německé armády na východě.

Pod vlivem těchto myšlenek začal Stalin sestavovat finální podobu budoucího generálního rudoarmějského protiútoku, který se spustí brzy po začátku roku.“ Rudá armáda vrací úder uchvatitelům, to ovšem není případ Filipín, kde Američané dále ustupují na Bataanský poloostrov.

30. 12. severní luzonská jednotka Jonathana Wainwrighta dosáhla hlavní cesty do Bataanu, kde má krýt jižní luzonskou jednotku a pak ji následovat. Toho dne Japonci bombardují Corregidor. Na Filipínách mají Spojené státy čtyři P-40, pět P-35 a čtyři nebojové letouny. Toť vše. To je 7 % vzdušné síly, kterou měly ještě osmého, a to nepočítáme letouny B-17.

„Těchto cca 12 do Austrálie stažených B-17 představují necelých 34 % z celkového počtu 8. 12. Toto silvestrovské sčítání odhaluje, že důvodem ztráty amerického vzdušného prostoru nad Filipínami byla ztráta stíhacích letounů. Po této ztrátě se musely B-17 dát na ústup…“ Stejně jako Američané a filipínské jednotky, které 31. 12. dokončí evakuaci Manily. Druhého Japonci obsadí Manilu a leteckou základnu Cavite.

Námořní základnu Cavite zničily nálety už na začátku ofenzivy a spolu s ní rezervní zásoby torpéd asijské flotily. To je větší problém, než si umíte představit, protože podmořská válka, především neomezená ponorková válka, byla americkým plánem, jak se vypořádat s Japonskem. Japonsko ale stále potřebuje mořskou hladinu k zásobování ostrovů a zničení obchodních lodí by mohlo zhatit jejich válečné snahy. Americká asijská flotila má 23 moderních ponorek a 6 starších S-boatů, ale zatím s nimi do japonských lodí neudělali ani dírku.

Mají problémy s velením, mechanické potíže a teď přišli o rezervní torpéda. A k tomu ještě, jak říká Richard Frank, „velké torpédové fiasko“. Víte, Eugene McKinney byl s ponorkami, kterým velel, velice aktivní a útočil na Japonce v Lingajenském zálivu. Ale být odvážný je k ničemu, pokud svými torpédy nic netrefíte. Nyní už je jasné ze všech stran, že s torpédy je celkový problém.

Druhého úřad arzenálu přiznává, že je posílají o čtyři stopy hlouběji, než jsou nastaveny. A ukáže se, že je to ještě víc. Aspoň jedna dobrá věc se Američanům podařila. Jednotky velitele Douglase MacArthura jsou stále pohromadě. Po dva týdny odolávají neustálému tlaku protivníka nadřazeného na zemi, na moři i ve vzduchu, a dokázaly dojít do Bataanu.

Dokud se drží, Japonci nemohou použít manilský přístav, který potřebují k posunutí operací dále na jih. Takže rozhodnutí o stažení luzonských jednotek nyní znamená, že Japonci, kteří 23. 12. slavili hladké vítězství, mají před sebou potenciálně dlouhé obléhání. Tento týden je pro ně náročnější také v Číně. Jejich útok na Čchang-ša pokračuje a 29.

12. jsou přesvědčeni, že město dobudou. 3. a 6. divize vyráží. 3. se probojuje do JV části města, ale je zastavena. Ke konci týdne neustálý tlak 6. dělá pokroky, ale stejně jsou zaskočeni počtem a silou městských obránců. Naopak velmi rychle postupují v britském Malajsku. Třicátého dosáhli Kamparu na západě a Kuantanu na východě. Japonsko má nyní v držení území, které produkuje 38 % světové gumy a 58 % cínu.

Když Japonci ohrožují západní malajskou hlavní silnici a mohou útočit kdekoliv podél pobřeží z moře, britskému veliteli Arthuru Percivalovi je jasné, že pokud získají i letecké základny ve středním Malajsku, Singapur nebude schopen zásobování a posílení obrany. Říká: „Abychom dokázali ochránit námořní základnu, musíme vést hlavní boje na pevnině a doufat, že dorazí posily vyslané k tomuto účelu v lednu.“ Chce udržet Japonce ve středním Malajsku, jak nejdéle to půjde.

Což je pravý opak toho, co chce Churchill, jak jsme viděli minulý týden. 11. indická divize brání řeku Perak od 23. 12., ale velitel 3. indické jednotky Lewis Heath myslí, že je k obraně moc široká. Proto posílá své jednotky na Ipoh a Kampar. Rozvržení obranných jednotek se tento týden mění i jinde. V severní Africe. 28.

a 30. 12. dostává britská 22. obrněná brigáda velký zásah v protiútoku sil Osy na jih od Agedabie. Erwin Rommel se stahuje z Kyrenaiky až do Agedabie, ale prvního se rozhodne pokračovat dál do El Agheily. Spojenecký velitel Neil Ritchie to zjistí teprve pátého, ale stejně mu chybí zbraně i zásoby, aby tomu zabránil. Druhého se vzdává posádka Osy v Bardii. Držela se od začátku operace Crusader v listopadu. Rommel má vážné problémy se zásobováním a řešením může být Malta.

Na Silvestra usměvavý Albert Kesselring vydává rozkaz k boji proti Maltě, protože jak říká: „Likvidace Malty je nezbytným předpokladem k zajištění bezpečné komunikace mezi Itálií a severní Afrikou.“ Na začátku listopadu Fliegerkorps 2 luftwaffe byly převeleny z východní fronty do Středomoří a Kesselring se stal velitelem jižní luftwaffe. Ale ještě před vydáním rozkazu německá letadla ze Sicílie Maltu bombardovala v noci.

Představa ofenzivy má probíhat ve vzduchu a na moři, kdy ponorky a miny zatarasí a zaútočí na britské konvoje a četné nálety je zasypou bombami shora. Malta se skládá z 5 ostrovů, 2 velkých a 3 malých, 100 km jižně od Sicílie a 330 severně od Tripolisu, 400 západně od Tunisu a 660 od Benghází na východě Siderského zálivu. Tudíž pozice Malty vévodí „dolíku“ u severní Afriky na moři i na nebi. Ale je také nepostradatelná pro Británii na mořské cestě z Gibraltaru do Egypta a Suezu a samozřejmě Italové ji míjejí při zásobování osy v Africe.

Na konci října Britové poškodili italské zásobovací konvoje, takže na ně Hitler na oplátku poslal spoustu letadel a ponorek. V prosinci se karta obrátila, když Britové utrpěli středomořskou porážku z rukou Němců a Italů, takže v novém roce se dá jen hádat, jak to bude dál. Takže Německo vyráží na maltskou ofenzivu, aby mohli znovu v klidu zásobovat.

Když se nad tím zamyslíme, Spojenci za posledních 6 týdnů ztratili hodně lodí: přepravní loď, doprovodnou loď, 5 bitevních lodí Královského námořnictva; 3 potopené a 2 nepojízdné v Alexandrii kvůli Italům; 5 amerických bitevních, 4 britské křižníky potopené a 2 americké neschopné boje. Některé se můžou opravit, ale právě teď je rovnováha na moři docela proti nim.

Spojenecké lodní ztráty v prosinci jsou obrovské: 285 lodí o celkové tonáži 583 700 tun. Více než 430 000 z toho bylo v Pacifiku. Stejně jako v listopadu jsou v Atlantiku menší ztráty, protože mnoho ponorek loví v méně obchodně využívaných vodách Středomoří a Gibraltaru. Tento měsíc padlo 10 ponorek. Během roku 1941 Spojenci ztratili celkem 1 229 lodí o tonáži 4,3 miliony tun.

Do Británie dorazilo 30 milionů tun suchého lodního zboží. Za normálních okolností je to kolem 50 milionů. Náklad také putuje pomaleji kvůli konvojovému systému a často musí zajíždět do přeplněných přístavů, což stav ještě zhoršuje. Příděly byly zavedeny už dávno, ale nedostatek znamená, že budou muset být přísnější, pokud má britské válečné úsilí pokračovat. Další britskou námořní akcí je začátek operace Archery 27.

12., přepadení Malöye v Norsku. Je to německá námořní základna a potopeno je 5 obchodních lodí. Hitlera to tak naštve, že začne prohlašovat, že udělá z celého severního pobřeží, anglického kanálového pobřeží a atlantského pobřeží pevnost Evropy. Nařídí opevňování od polárního kruhu až po Biskajský záliv. A tak druhým dnem po Novém roce končí další týden války. Američané se opevňují na Filipínách, Britové plánují boj s Japonci v Malajsku, Čína odolává Japoncům lépe, než čekali…

Stejně jako dosud všechny jejich střety… Víme, co s Maltou a Afrikou, vznikly Spojené národy a Stalin plánuje svůj velký útok. Teplota v Rusku opět klesá pod minus 20. Martin Gilbert píše: „V jediném dni koncem prosince kvůli omrzlinám více než 14 000 Němců muselo podstoupit amputaci. Ne všichni operaci přežili.

Dalších 62 000 případů omrzlin bylo klasifikováno jako ‚mírné‘. Nebyla nutná amputace, ale nemohou se vrátit do akce.“ Nový rok je také dnem úspěchu v Bletchley Parku: jsou prolomeny 4 nezávislé klíče německé Enigmy. Pink pro tajné zprávy vrchního velení luftwaffe a Gadfly, Hornet a Wasp používané leteckými oddíly luftwaffe. Druhého je prolomen Kite – tím si dopisuje Berlín s východní frontou. Mezitím do Archangelsku přijíždějí další britské zásoby a pokračují vlakem do Moskvy.

Ke konci roku 1941 dorazilo 750 tanků, 800 letounů, 1 400 vozidel a 100 000 tun zásob. Tohle je jen začátek. S novým rokem sovětská armáda ztratila přes 5 milionů vojáků, další tři miliony byly zajaty a přišla o minimálně 20 000 tanků. Ale nejen, že stále bojují, nyní převzali iniciativu.

Na Hitlerově místě bych se začínal bát.