Blitzkrieg na západní frontě

Ano, na stejném místě. Ano, stejné místo jako tehdy. Tak jo. 18. května 1940. Každou epizodu série
začínám nějakou upoutávkou. Něčím novým ve válce,
něčím jiným nebo vzrušujícím. Tento týden
je to jen jedno slovo: průlom. DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA
V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je dvojnásobně dlouhá
speciální epizoda druhé světové války.

I když může být každý
týden války viděn jako klíčový, toto je jeden z nejklíčovějších
a regulérní epizoda by nestačila. Minulý týden Němci
postupovali v Norsku, ale diskuze o Narviku
v britském parlamentu zažehla události, které vedly k vystřídání Nevilla Chamberlaina
Winstonem Churchillem na pozici premiéra. Británie napadla a obsadila Island a Německo napadlo Francii
a země Beneluxu.

Budu dnes mluvit o té druhé invazi. Vlastně budu mluvit jen o ní. Pozoruhodné události
se odehrály i v Číně nebo Norsku, ale k nim se vrátím další týden,
nebojte se. Julian Jackson začíná první kapitolu svého
Pádu Francie historkou ze 16. května 1940, týden po začátku německé invaze. "Winston Churchill je probuzen
hovorem od Paula Reynauda, francouzského premiéra.


Mluvil anglicky a evidentně ve stresu. "Byli jsme poraženi." Protože jsem ihned neodpověděl,
řekl znovu: "Prohráli jsme,
prohráli jsme bitvu." Řekl jsem:
"Přeci se to nemohlo stát tak rychle." Ale on odpověděl:
"Fronta byla prolomena u Sedanu, kudy se ve velkých počtech valí
tanky s obrněnými vozidly." Minulou noc Reynaud napsal
Churchillovi, že situace je kritická.

Churchill odepsal, že i ve Velké válce
vypadaly některé situace kriticky, ale Reynaud řekl, že toto je horší. Později 16. května řekl francouzský
ministr obrany Édouard Daladier armádnímu veliteli Maurice Gamelinovi,
že zcela jistě musí dojít k protiútoku, ale Gamelin se zeptal: "S čím?" Neměl žádné rezervy,
které by mohl nasadit. Daladier řekl,
že to znamená zničení francouzských armád. Mezi Němci a Paříží nic nestojí.

Když čtete knihy
o této německé invazi, většinou se soustředí
na německý průlom u Sedanu na řece Máze, ale i v Belgii a Nizozemsku,
kde Spojenci invazi očekávali, nejdou věci podle plánu. V Nizozemsku němečtí parašutisté
obsadí Moerdijk a přetnou zemi vedví, a nizozemská armáda se stáhne
severně k Rotterdamu a Amsterdamu. Francouzská 7. armáda, která postoupila do Bredy ve snaze
spojit se s nizozemskými jednotkami, najednou shledává
své poslání nemožným.

Její velitel Henri Giraud
má za úkol ustoupit od Bredy a rozmístit se jižně poblíž Antwerp. Nizozemci se drží dalších pár dní,
než spadnou bomby na Rotterdam. Na večer 13. května předsunuté
jednotky XXXIX. sboru dosáhly města. Velí jim generál Rudolf Schmidt, který má za úkol vyhnout se
zbytečným nizozemským civilním ztrátám, ale každá hodina, kterou město vzdoruje,
může ohrozit německý časový rozvrh a jeho muži jsou potřeba
pro útok přes Belgii do Francie.

Takže plánem
pro zlomení rotterdamského odporu je tankový útok v 15:30 dalšího dne,
po leteckém náletu na město v 15:00. V poledne tamní nizozemský velitel
plukovník Schraoo obdrží ultimátum, aby se vzdal,
nebo Luftwaffe zničí střed města. Scharoo odpoví,
že to musí probrat s Haagem. Haag pošle do Rotterdamu delegaci
pro jednání s Němci, která dorazí ve 14:00. Ve 13:30 Schmidt odešle rozkaz
k odvolání leteckého úderu, ale na to je už pět minut pozdě.

Když rozkaz odvysílal,
byla již stovka Heinkelů He 111 v nizozemském
vzdušném prostoru, což znamená, že radisté opustili své pozice
a zaujali bojová postavení. Němečtí vojáci na zemi vystřelili
červené světlice značící zrušení útoku, ale v kouři a dýmu
pohlcujícím město byly vidět až poté, co 57 bombardérů
shodilo na Rotterdam sto tun bomb, zničilo střed města
a zabilo a zranilo tisíce civilistů.

Nizozemská posádka
kapitulovala v 17:00. Nizozemci ten samý den
porazili Němci u Afsluitdijku, ale i když se Zéland
udržel až do 18. května, válka pro nizozemskou
armádu skončila a tento týden je v Londýně
ustanovena nizozemská exilová vláda. Jako odveta
za bombardování Rotterdamu přichází první
velké strategické bombardování války, když Spojenci během dalších dnů
bombardují Geisenkirchen, Hamburg, Bremen, Kolín nad Rýnem, Essen,
Duisberg, Dusseldorf a Hannover.

Tentokrát neshazují letáky. Co se týče Giaurdových
Francouzů ustupujících od Bredy, ti mají těžké ztráty,
a někteří jsou dokonce obklíčeni. Zbývající Francouzi
se shromáždili na Walcherenu, kde francouzské námořnictvo
zahájilo rozsáhlou evakuaci, a do půlnoci 17. května
francouzský odpor na Walcherenu ustal a bitva o Nizozemsko skončila.

Německé brilantní obsazení
belgické pevnosti Eben Emael minulý týden oslabilo belgickou obranu, takže se rozhodli stáhnout
od Albertova kanálu k řece Dyle. To však ohrozilo francouzské plány, které od Belgičanů vyžadovaly
zadržení Němců dostatečně dlouho na to, aby se francouzská
1. armáda dostala do pozic. Generál Prioux,
jehož jízda je předvojem té armády, dorazila do pozic 11.

května a zjistila, že Belgičané vybudovali
jen slabá opevnění. Požádá o svolení k ústupu k řece Schelde,
ale to je zamítnuto. Hlavní část 1. armády
dorazí 14. května, takže Prious
musí Němce do té doby zadržet. A taky že zadrží. Jeho dvě lehké mechanizované divize
odrazí dvě tankové divize v bitvě o Hannut. To je prozatím
největší tanková bitva v historii, ve které každá ze stran
nasadila přes 600 tanků.

Francouzi ztratí 105 tanků
a Němci 165 – tolik k představě, že Francouzi nebyli
schopni vzdorovat tankovým divizím. 1. armáda potom 15. května
udržela linii na Dyle, ale kvůli průlomu jižněji na Máze se toto taktické vítězství
mohlo proměnit ve strategickou katastrofu a 1. armáda obdrží 16. května rozkaz
stáhnout se na francouzskou hranici. Jinde v Belgii tento týden
Němci 13. května obsadili Lutych a 17.

května vstoupili
do Bruselu a Antwerp. Britové a Francouzi
se stáhli na řeku Dendre a belgická vláda
se přesunula do Ostendu. Hlavní směr německého útoku
však nemíří přes země Beneluxu a ani proti
francouzsko-německé hranici. Míří přes Ardeny a cestu mu razí tankové divize
pod souhrnným velením Ewalda von Kleista. Tři divize
Heinza Guderiana míří na Sedan, dvě Georga-Hanse Reinhardta
míří na Monthermé a další dvě dále na severu
Hermanna Hotha míří na Dinant.

134 000 vojáků
a celkem 1 600 vozidel, z toho přes 1 200 tanků. První německé jednotky
dosáhly Mázy 12. května ve 14:00 a většina z nich do této chvíle
neviděla jediného nepřítele. A i když jsou si Francouzi vědomi,
že v Ardenách jsou německé jednotky, nevědí, že je to hlavní útok,
a rozhodně nečekají, že se Němci pokusí
okamžitě překročit širokou Mázu.

Kdyby si to mysleli, nekončící zástupy německých tanků
projíždějící po prašných ardenských cestách by byly snadným cílem
pro spojenecké bombardéry stejně jako cesty samotné. Tanky přeci nemohou projet
lesem jako takovým. Britské bombardéry
však měly napilno v Belgii, kde utrpěly těžké ztráty. Do 12.

května je ve službě
jen 72 ze 135 bombardérů, které měli před dvěma dny. Toho dne generál Alphonse Georges,
velitel francouzských polních armád, který obdržel
průzkumná hlášení z Arden, nařídil bombardérům
změnit prioritu z 1. armády v Belgii na 2. armádu na Máze. Generál Gaston Billotte
velící 1. armádě je zaskočen a změní rozkaz,
aby 2. armádě šla jen třetina letectva. Její velitel generál Charles Huntziger ve svém sektoru o žádnou
dodatečnou bombardovací pomoc nežádal, a nyní podporu dokonce odmítá.

Georges se rovněž rozhodl
poslat Huntzigerovi 6 záložních divizí, ale směr,
kterým jsou vyslány, předpokládá, že se Němci pokusí zaútočit
na východ Maginotovy linie z týlu, takže zálohy nebudou v pozici zareagovat
na německý průlom, až k němu dojde. Jeden z asistentů vrchního velitele
Maurice Gamelina spekuluje, že se Francouzi
mohou hnát do pasti, protože Němci stěží bombardovali
zástupy mužů vstupující do Belgie, ale je ignorován.

Sedan není v roce 1940
velkým městem. Žije v něm kolem 12 000 lidí. Huntzinger jej považuje
za nejsilnější místo svého velení, takže má své nejlepší síly
na pravém křídle. Samotný Sedan kryjí jen B rezervisté,
o kterých jsem mluvil dříve, a jen jedna protiletecká baterie.

Navzdory rozšířené představě
a navzdory tomu, co Huntzinger řekl Reynaudovi
a co Reynaud řekl francouzskému národu, zničili mosty přes řeku Mázu. Všechny. Francouzské dělostřelectvo
dobře zpomaluje německý postup přes řeku, který je, jak jsem řekl,
snadným cílem. Dokud 13. května v 7:00
nedorazí Luftwaffe. Skupina Kleist
má kolem tisíce letadel, takže jedna protiletecká baterie
moc k užitku není.

I když osmihodinové
střemhlavé bombardování francouzské bunkry
příliš nepoškodilo, ale zahnalo
velkou část B záložníků, kteří na takový boj nejsou trénováni
a nemůže ho po nich nikdo chtít. Spojenecké letectvo neodpovědělo. Poznámka k Maginotově linii: Obecně se má za to, že je to obranná linie
na východní francouzské hranici a kolem Sedanu a dále na západ
jsou jen dočasná opevnění.

To není pravda. Vím to,
protože jsem tam minulý měsíc byl. V a kolem Sedanu a Donchery
jsou silné kasematy a bunkry s vzájemně se podporujícími dělostřeleckými,
kulometnými a pozorovacími stanovišťmi ve vzájemně propojeném
obranném systému. Obranné stavby jsou nejen tady,
ale celou cestu až z průlivu. Huntziger, zodpovědný také
za stavbu tamních opevnění, je daleko pozadu,
ale přesto je tam obranných pozic dostatek.

Obecně se také věří, že účelem Maginotovy linie
je být neproniknutelnou obrannou linií, ale to také není pravda. Musí být podporovaná pěchotou
a mezi těmi jednotkami a opevněními mají být Němci zadrženi tak dlouho, aby mohla proběhnout
plná mobilizace a rozmístění jednotek. Takže k čemu si myslíte,
že došlo, když Luftwaffe
zahnala B rezervisty?

Pokud si myslíte, že k průlomu, potom se, přátelé, pletete. Němcům se podařilo
zničit několik bunkrů a do 23:00 zvládli postavit most,
po kterém mohou projet tanky, ale Francouzi úporně vzdorují
navzdory útokům Luftwaffe. Vlastně zadrželi 2. tankovou divizi
tak dobře, že ji 1. musela zachránit. Do 14.

května
Němci překročili řeku na třech místech –
v Sedanu, Houxu a Monthermé. V Houxu jako první a byli to muži
Erwina Rommela, kteří řeku překročili. Útoku 13. května zčásti pomohla
jeho brilantní taktika a také to, že 9. armáda Andrea Corapa
není ani blízko své určené pozice. Dvě divize ušly za tři noci
85 kilometrů, aby tam vůbec byly, neboť nejsou motorizované. Avšak v Monthermé,
kde připravení Francouzi vzdorují, nejsou Němci schopni
dostat přes řeku tanky.

Předmostí sama o sobě
nejsou v tuto chvíli katastrofou. Účinný protiútok by je mohl zatlačit zpět,
ale ten nepřišel. Další selhání francouzského velení. Večer 13. května
nepřešli do protiútoku, i když pěchota a tanky
byly na útok připraveny od 19:00. Rozkaz přišel až ráno a velení
nechtělo poslat jednotky příliš rychle. A během toho všeho
přesouvali Němci tanky přes řeku. Když protiútok konečně přišel,
tanky jej odrazily.

A kde bylo spojenecké letectvo
během úderů Luftwaffe? 13. května dal britský letecký náčelník
Arthur Barratt svým letcům celý den volna po jejich akci v Belgii a Holandsku. Když z rána 14. května spojenecká
letadla na Mázu konečně zaútočila, v malých letkách po deseti
nebo dvaceti z bůhvíjakého důvodu, Britové i Francouzi utrpí těžké ztráty a nepodaří se jim zničit
německá předmostí. Konvenční uvažování říká,
že Němci vyrazí na jih od Sedanu, což jim otevře cestu
do střední Francie.

Heinz Guderian udělá něco jiného. S 1. a 3. divizí vyrazí na západ
po hlavní cestě kolem řeky Mázy, zatímco 10. divize unifikuje linii. Když lidé mluví o německém postupu,
tak jako o šedesáti kilometrech za den. 14. května ujeli zhruba šest. Francouzská opevnění,
dokonce i bez pěchoty, odvádí svoji práci dobře,
zpomalují Němce, a pokud ujeli jen 6 kilometrů,
Spojenci se stihnou včas přesunout, jenže Huntzinger té noci
nařídí svým mužům ústup.

Vše, co nemohlo
být v tichosti odneseno, muselo zůstat na místě,
takže přišli o děla i munici. Corapova armáda se s Rommelem
na jedné straně a Guderianem na druhé začala rozpadat
a dostala svolení stáhnout se od Mázy na linii od Charleroi k Rethelu – linii bez žádné přírodní překážky.

Corap za své snažení
přijde o práci a nahradí jej Giraud, ale čemu bude Giraud velet? 15. května zahájili Němci rychlý postup po útoku na nyní
prázdná opevnění na Máze. Reinhardtovi v cestě nic nestojí a do odpoledne
15. května ujede zhruba 60 km. Ale co francouzské obrněné zálohy
pod generálem Flavignym, včetně 3.

tankové
generála Brocarda? Ty jsou mobilní. Byly poslány
na levé křídlo 2. armády, ale byly shromážděné narychlo
a potřebují doplnit palivo. Pokud zaútočí 14. května,
budou mít více než slušnou šanci zastavit Guderiana,
než se probije z předmostí. Nezaútočí. Co se týče 15. května: "Francouzské tanky si vedly dobře.

Naneštěstí na této bitvě nezáleželo, neboť Guderian již postupoval
severozápadně do Francie. Opatrnost a váhání
Flavignyho a Brocarda a zbrklost a odvážnost Guderiana perfektně odráží rozdíl
mezi Francouzi a Němci v roce 1940." Nemohu to dostatečně zdůraznit: Průlom u Sedanu v květnu 1940
je především selhání velení, ne selhání vojáků,
prostředků a defenzivních prací.

16. května je
Hothův XV. tankový sbor, kterému razí cestu
Rommelova 7. divize, jižně od Cambrai,
Guderian postupuje na St. Quentin. Je jim však nařízeno zastavit, protože konzervativnější
vrchní velitelé jako Kleist nevěří, že tanky mohou postoupit tak daleko,
aniž by vystavily svá křídla, ale ve skutečnosti
je to právě rychlost, která je ochránila
a uvrhla Francouze do zmatku.

Guderian využije
skuliny v rozkazech – má dovoleno provádět bojový průzkum,
takže tvrdí, že dělá přesně to. 17. května dorazí
k Oise jižně od Guise. Na jeho levém křídle zaútočí Charles DeGaulle
a francouzská 4. obrněná divize severně od okolí Laonu,
ale Luftwaffe je zadrží a zabrání jakýmkoliv
výrazným ziskům. Lorda Gorta a BEF v Belgii znepokojuje
vzrůstající hrozba na jejich pravém křídle a shromáždí vojáky na tamní obranu
pod generálem Mason-MacFarlanem, který byl Gortův
náčelník rozvědky.

Líbí se mi tato jednovětná citace
o odebrání náčelníka rozvědky od Davida Somervilla
z Druhé světové války den za dnem: "Gort může být kritizován za oslabení
tak důležitého oddělení v tak důležité fázi." Zbožňuji tu větu,
tak jsem ji chtěl říct. Každopádně
Na konci týdne 18. května St.

Quentin i Cambrai
padnou za oběť tankům. Ale kvůli rychlosti postupu jsou teď německá křídla
nebezpečně odhalená. Kleist si je toho vědom
stejně jako Winston Churchill, který řekl: "Želva vystrčila hlavu
nebezpečně dopředu z krunýře." V Paříži si lidé trochu oddechli,
neboť Němci nemířili rovnou tam, přesto však francouzští zaměstnanci
vlády začali pálit tajné dokumenty. Reynaud provedl změny
ve vrchním velení a jmenoval novou vládu, ve které se rovněž
jmenoval ministrem obrany.

Hrdina první světové války
Philippe Pétain je zástupcem premiéra. Maxime Weygand
je odvolán z Blízkého východu, aby od Gamelina
převzal velení armád. Velení se ujme zítra večer. A jsme na konci dalšího týdne. Nizozemci jsou poraženi,
Belgičané melou z posledního a Němci uhánějí na západ
přes severní Francii – šokují Spojence
a doslova celý svět.

Tento týden rovněž Winston Churchill
pronesl svůj "krev, pot, dřina a slzy" proslov, a protože je to jeden
z nejznámějších proslovů 20. století, v popisku na něj najdete odkaz. Nemám vám co nabídnout
krom krve, dřiny, slz a potu. Čekají nás muka
nejtragičtějších rozměrů. Máme před sebou mnoho a mnoho
dlouhých měsíců zápolení a utrpení. Průlom. Doslova nic nestojí v cestě německé armádě utínající belgické,
francouzské a britské jednotky na severu.

Kdo jsou hrdinové
toho mistrovského tahu? Hádám, že von Manstein,
jehož napadlo zaútočit přes Ardeny. Rovněž Guderian pro jeho odvahu
a Rommel pro jeho genialitu. A lotrové nebo obětní beránci
prohrávající strany? Část viny padá
na Gamelina a Georgese, ale pro mě je skutečným
lotrem Charles Huntziger. Huntziger, který byl pozadu
s budováním obrany.

Huntziger,
který odmítl leteckou podporu. Huntziger, který lhal o mostech
a snažil se hodit vinu na Corapa, a Huntziger, který stáhl své muže
z obranných pozic na Máze, k jejich zděšení a frustraci, když svoji práci –
zpomalit Němce – odváděli skvěle. A proč tohle všechno? Nekompetentnost,
lhostejnost, nebo něco horšího? Je to všechno jen spekulace,
ale mohu vám říct tohle: Charlese Huntzigera
ještě uvidíme.

Jestli chcete vidět speciální epizodu
o budování Maginotovy linie, kterou jsme natáčeli přímo na místě,
klikněte rovnou sem. Členem TimeGhost armády týdne
je Nitin Sati. Buďte jako Nitin a připojte se k armádě
na timeghost.tv nebo patreon.com. TimeGhost armáda
skutečně udržuje tento pořad při životě. Nezapomeňte nás odebírat, klikněte na zvoneček
a uvidíme se za týden.