Hitler kecá generálům do vedení války

Řekli zničit nacistickou tyranii. Ano, použili tato slova, zničit nacistickou tyranii. Ne, o Itálii nemluvili. Tak jo. 15. srpna 1941. Tento týden se britský premiér Winston Churchill setká s americkým prezidentem Rooseveltem v Kanadě, aby si vyjasnili pár věcí. Myslíte si, že to bude mít následky?



DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je druhá světová válka. Minulý týden německá skupina armád Střed konečně vyčistila smolenskou kapsu a zajala 300 000 vojáků. Němci rovněž obklíčili dvě sovětské armády na Ukrajině a připravovali velký útok na Leningrad. Japonci obnovili bombardovací kampaň v Číně a nedohodli se s Američany na rozmražení svých aktiv.



Toto se stalo potom. Od 9. do 12. srpna spolu v Placentia Bay v Newfoundlandu jednali Churchill s Rooseveltem a svými vojenskými štáby. Souhlasili s vysláním silných varování Japoncům a řekli si, že se Spojené státy skoro určitě zapojí do války, pokud Japonci napadnou britské nebo nizozemské území v Asii. Poslali také zprávu Josefu Stalinovi s nabídkou jednání v Moskvě, na kterém dojde k formálním dohodám o poslání zásob do Sovětského svazu.



Výsledkem jednání je Atlantická charta, která je prohlášením zásad britské a americké politiky, jako že země mají právo pořádat svobodné a férové volby. Nastiňuje důvody, proč by USA mohly jít do války a jaké by měly být záměry takové války. Bod č. 6 říká, že se po zničení nacistické tyranie, doslova nacistické tyranie, zasadí o věčný mír.



To podle Davida Stahela ovlivnilo Hitlerovo vedení války, protože pokud se Británie a možná USA nespokojí s částečnými zisky a budou chtít ukončit nacistickou vládu, potom se německý nedostatek surovin ukáže být ve vleklé válce fatálním a ekonomické cíle v Sovětském svazu jsou nyní důležitější než kdy předtím. O dopadech tohoto setkání na Hitlera se můžete hádat v komentářích, ale 12. srpna Hitler vydává dodatek pro svůj dekret č. 34 z 30. července – 34A. Úprava požaduje následující kroky: skupina armád Jih se uchytí východně od Dněpru, zabrání nepřátelskému přeskupení za řekou, obsadí Krym, Doněck a charkovskou průmyslovou oblast.



Co se týče skupiny armád Střed: „Nejdůležitější úlohou je eliminovat nepřátelská postavení na křídlech sahající hluboko na západ, která na obou křídlech SA Střed vážou velké množství pěchoty.“ To bude vyžadovat úzkou spolupráci skupin armád Střed a Jih, výsledkem které bude zničení 5.



armády. Levé křídlo SA Střed se přesune na sever, uleví pravému křídlu SA Sever a umožní přesun více divizí k útoku na Leningrad. „Teprve až budou odstraněny hrozby pro křídla a tankové formace akceschopné, bude možné pokračovat v ofenzívě podél široké fronty s průlomem na obou křídlech proti silným nepřátelským silám soustředěným k obraně Moskvy. Cílem operací musí být připravit nepřítele před příchodem zimy o jeho vládu, zbrojní a dopravní centrum kolem Moskvy, a tedy zabránit obnovení poražených sil a spořádaně fungujícího vládního řízení.



Před útokem na Moskvu musí být dokončena leningradská operace a letadla 2. leteckého sboru, která jsou nyní u 1. leteckého sboru, musí být opět dostupná 2. leteckému sboru.“ O severovýchodě nic moc neříká, jen že současný útok má obklíčit Leningrad a spojit se s Finy. Těžký odpor během následujících dnů jej však donutí požadovat, aby Hothovy tanky zamířily na sever pomoct Leebovu křídlu.



My však víme, že většina vrchního velení chce postupovat na Moskvu a tahala za nitky, aby svého záměru dosáhla. „Když celá hierarchie velení – Brauchitsch, Halder a Heusinger z OKW, Bock ze skupiny armád Střed a Guderian coby Bockův nejlepší velitel – dávala jasně najevo, že se z toho vykroutí, Hitler, který si uvědomil, kam tažení směřuje, ztratil trpělivost.“ Zopakoval své rozkazy a poslal dopis armádnímu veliteli Brauchitschovi.



Brauchitsch z něj dostal mírný infarkt. Myslím tím skutečný infarkt. Náčelník štábu OKH Franz Halder, který po přečtení dopisu doporučil Brauchitschovi rezignovat, sám podává rezignaci, aby „se nepodílel na této pošetilosti.“ Hitler jeho rezignaci odmítl.



Halder napsal: „Historici pošpiní vrchní velení tím nejvážnějším obviněním, že jsme se báli využít útočnou setrvačnost našich jednotek.“ Velitel skupiny armád Střed Fedor von Bock si zapsal do deníku: „Já nechci obsadit Moskvu. Já chci zničit nepřátelskou armádu a značná část armády je přede mou.“ Sověti však celý týden vyvíjí značný tlak na Jelňu a oblasti severně a jižně od ní, zatímco skupina armád Střed je v defenzivních pozicích.



Více o tom řeknu v příštích týdnech. A co se týče dění na severu… Minulý týden jsem řekl, že SA Sever obnoví ofenzívu na Leningrad, a prošel jsem základní plán. Sověti však obnovení ofenzívy očekávají, a tak Stavka přikázala Klimentu Vorošilovi a Nikolaji Vatutinovi provést další protiútok, stejně jako před pár týdny, a zničit Němce kolem Solců, Staré Rusi a Dna.



Vatutin plánuje zaútočit s 11., 27., 34. a 48. armádou na německý X. sbor 16. armády, který byl u Staré Rusi v obnaženém postavení. 48. armáda zaútočí západně od Ilmeňského jezera k Utorgoši a další tři armády jižně od jezera, čímž odříznou Němce a dobudou Solcy, Dno a Cholm, čímž rozbijí celý německý postup na Leningrad. Tento útok Rudé armády začíná 12.



srpna, avšak Němci jej vykolejili přemístěním 16. armády a X. sboru k Novgorodu a východně od Staré Rusi již 10. srpna. Tím sabotovali nadcházející útoky 48. a 11. sovětské armády. Němci zastavili 27. armádu u Cholmu, avšak 34. armáda postoupila 40 kilometrů a 14. srpna dosáhla železnice ze Dna do Staré Rusi. Zvládla obklíčit X. sbor, což bylo cílem, a ohrozit týl tanků postupujících na Novgorod, ale 14.



a 15. srpna poslal Leeb na pomoc dvě mot. divize LVI. mot. sboru a leteckou podporu, takže sovětské útoky ke konci týdne ztroskotaly, avšak Finové postupující jižně od Ladožského jezera došli k Vuosalmi. Německá skupina armád Sever má však k optimismu daleko. Erich Hoepner, velitel 4. tankové skupiny, napsal 15. srpna své ženě: „Důsledkem zásobovací situace a zimy musí být tažení dokončeno do konce září.“ A co se týče skupiny armád Jih…



Tento týden jsou sovětské 6. a 12. armády, které byly Kleistem obklíčeny a nebyly schopné probít se ven, konečně poraženy. Tady je pár čísel, díky Davidu Glantzovi za ně. Ze 129 000 mužů, které Sověti 20. července měli, se jich z obklíčení dostalo 11 000, většinou z týlových jednotek. Němci ohlásili zajetí 107 000 vojáků včetně generálů Ponedělina a Muzyčenka, 4 velitelů sborů, 11 velitelů divizí a ukořistili 286 tanků a 953 děl.



Další dva velitelé sborů a 6 velitelů divizí padlo v boji. Na konci minulého týdne dosáhly Reichenauovy jednotky předměstí Kyjeva, ale byly zatlačeny zpět. Do 12. srpna byly v obranném postavení, dokud Vlasovův protiútok nezískal zpět většinu tamních předsunutých postavení. Toho dne Hitler nařizuje SA Jih „zastavit ofenzívu proti Kyjevu. Jakmile to zásoby munice dovolí, musí být město zničeno leteckým bombardováním.“ Takže Reichenau obrátí jednotky proti Potapovově 5.



armádě, která ohrožuje pravé křídlo SA Střed. Od 14. do 17. srpna rovněž Sověti evakuovali námořní základnu Nikolajev. Evakuaci krylo 8 torpédoborců z Černomořské flotily. Na základně je mnoho rozestavěných lodí. 13 z nich je v takovém stavu, že mohou být odtaženy pryč, zatímco 1 bitevní loď a dalších 10 lodí je vyhozeno do povětří.



Rád bych teď řekl něco o frontě, která byla poslední dobou celkem klidná. O severoafrické frontě. Od minulého léta Churchilla znepokojoval pro něj nepochopitelný rozdíl mezi počtem britských vojáků na severoafrickém válčišti a počtem bojových formací a letadel, které mohou v jednu chvíli operovat. Neustále tím otravoval Archieho Wavella, bývalého velitele válčiště, načež Wavell odpovídal, že v takovém klimatu nemůže žádná armáda operovat bez masivní administrativní podpory.



Claude Auchinlek nahradil Wavella před necelými dvěma měsíci a Churchill se už ptá Auchinleka, kdy bude další ofenzíva. Auchinlek říká, že nebude, dokud neupevní pozice v Sýrii a Iráku. To ale nezabránilo Churchillovi a jeho týmu jednu vyžadovat a mají na své straně pár teoreticky dobrých argumentů. Vyvinutí tlaku na Němce na další frontě by mohlo ulevit Sovětům, pokud by Němci převeleli zdroje na jih. Velký spojenecký úspěch v Africe by mohl na jejich stranu vehnat Turecko nebo USA a odradit Španělsko od vstupu k Ose.



Pokud zvládnou znovudobýt Kyrenejku, RAF bude moct poskytnout lepší krytí flotile a uleví Maltě. A protože se v následujících měsících nepřátelský útok v Africe neočekává, letní útok by mohl za pomoci vojsk obležených v Tobruku obležení prolomit. Na konci léta může být cílem invaze opět samotná Británie a to Auchinlek žádné posily nedostane.



Nepřítel v severní Africe má nějakých 400 tanků podporujících německou a italskou pěchotu, takže Auchinlek bude potřebovat dvě, nejlépe tři obrněné divize. Nyní má sice přes 500 tanků, ale polovina z nich jsou Matildy I, které mají v boji proti Ose a obecně v poušti značné problémy. Auchinlek bude během léta přezbrojovat své síly, takže jak se to vyvine mezi ním a vládou, uvidíme za pár týdnů. Mimo Matildy má k dispozici 7.



obrněnou brigádu 7. obrněné divize, vybavenou převážně Crusadery, a 4. skupinu obrněných brigád, která plánuje vyměnit Matildy za americké Stuarty. Podle něj nebudou jednotky v plné síle možná dříve než na konci září, ale k tomu je nutné přezbrojit Stuarty na pouštní boj a vycvičit osádky. Za nejbližší termín, kdy bude připraven na bitvu, považuje polovinu října. Vzkázal také Londýnu, že jen udržování obrněného uskupení v poušti je tak obtížné, že před jakýmkoliv útokem potřebuje 50% tankové zálohy.



A tím jsme se dostali na konec týdne. Důležité setkání v Kanadě s myšlenkami a plány. Hitler mění své myšlenky a plány, zatímco na východní frontě zuří boje. Dnes skončím citací Davida Stahela o situaci z úvodu tohoto týdne: „Podle většiny zdrojů stály na konci prvního srpnového týdne všechny tři německé skupiny armád zdánlivě vítězně nad nepřátelskými fronty, zatímco plánovaly další postup. Zapomíná se však na to, že operace v tak rozlehlých oblastech vedou k přetížení sil, výsledkem čehož velitelé tříští své síly, což komplikuje koncentraci sil pro další ofenzívu.



Zatímco Sověti drží frontu pohromadě, stále více německých úseků fronty přecházelo do defenzívy. Jen v prvních týdnech tažení postupovaly tři německé skupiny armád souběžně, přičemž následné vyčerpání zdrojů kombinované operace zastavilo. To zdůrazňuje důležitost strategického rozporu mezi Hitlerem a Halderem, jelikož mizící německá ofenzivní síla musí být využita pro poslední zdrcující úder.“ Mohou se však dohodnout?



Mohou se shodnout? Kam ten zdrcující úder zamíří? A kdy? Jaký bude osud Evropy? Svět se dívá! Jestli chcete ignorovat časovou kontinuitu a přeskočit k Sovětům řítícím se německými liniemi, podívejte se na epizodu o kurské ofenzívě a písni Panzerkampf, kterou jsem natočil pro Sabaton History Channel.



Členem TimeGhost armády týdne je Witton Deany. Jen díky TimeGhost armádě máme prostředky na spořádaný postup druhou světovou válkou. Narukujte do armády na timeghost.tv. nebo patreon.com. Uvidíme se za týden.



Přeložil Viktor Horký aka InkCZ pro www.videacesky.cz