Japonci jsou nezastavitelní

1
Skupina Sever chce ústup.
Jo, Střed taky. Skupina Jih už to udělala, jo. Co? Ne, říkal, že nesmí
ustoupit nikdo. No, nikdo. Je 19. prosince 1941. Spojenci válčí v Atlantiku.
Spojenci válčí ve Středomoří. Spojenci válčí v Jihočínském moři,
vlastně válčí na všech mořích světa. Ale události minulého týdne
přispěly k nedostatku velkých lodí, které jsou nutné k ochraně
spojeneckých obchodních lodí.

A tento týden jich bude chybět ještě víc. Překlad: hAnko
www.videacesky.cz Já jsem Indy Neidell
a toto je druhá světová válka. Minulý týden se průběh
války totálně změnil, když Japonci naráz zaútočili
po celé jihovýchodní Asii, aby získali prostředky
k vytvoření svého impéria. Preemptivně také napadli americkou
pacifickou flotilu kotvící na Havaji. Protože válku Spojeným státům
vyhlásila většina členů Osy a Japonsku zase většina Spojenců,
je nyní válka celosvětová.

Na východní frontě,
po nedosažené Moskvě, jsou Němci v defenzivě
a Rudá armáda v protiútoku. V severní Africe po mnoha
měsících končí obléhání Tobruku a Osa své síly stahuje i zde
a letiště přebírá britská pouštní letka. Na východě však
koncem minulého týdne Japonci poničili britská letiště
v Malajsku natolik, že Britům zbývá posledních 10 letounů,
které 10.

odvolávají do Singapuru. Také jsme minulý týden viděli potopení
lodí Prince of Wales a Repulse, takže obrana Malajska a Singapuru
zůstává v rukou armády. 11. indická divize se vylodila
na západní straně Malajska, aby zabránila japonskému postupu,
ale na konci minulého týdne soustředěný útok prolomil jejich linie
a zajal dva prapory, které měly Japonce zdržet u Jitry. 12. večer generál
David Murry-Lyon nařizuje ústup, který se brzy mění v překotný útěk, se ztrátou většiny
dělostřelectva a vozidel.

Bylo to natolik špatné, že vojenský historik Brian Farrell,
vyučující na singapurské univerzitě, o tom napsal:
„Jitra byla bez pochyby nejhůře vedenou britskou bitvou
v celé druhé světové válce.“ Oddíl méně než 1 500 Japonců
porazil divizi o 14 000. Ale to není konec.
Murray-Lyon se stahuje na pozice do Guranu, kde Japonci udeří čtrnáctého, napáchají velké škody
a zatlačují Brity zpět o zhruba 20 km denně.

„Japonský neustálý protiútok
s vyváženým poměrem pěchoty, obrněnců, ženijního vojska
a lehkého dělostřelectva. Cestují nalehko a jsou dokonale mobilní, a to bez zátěže,
protože pěchotu posadili na kola… Při každém střetu buď zničí vše na cestě,
nebo z ní sejdou a zaútočí ze strany.“ Poznámka z Malajska, major Mohan Singh,
sikhský válečný zajatec, souhlasí s japonským návrhem
na vytvoření jednotky Barmánců, Thajců a Indů, kteří odmítají návrat britské
nebo francouzské vlády v Asii.

Během pár týdnů stojí v čele nové
Indické národní armády proti Britům. A tak mají Britové plné ruce
práce na všech frontách. Na konci minulého týdne velitel
hongkongské posádky Christopher Maltby vydal rozkaz k ústupu
všech svých jednotek na ostrov. Začátkem tohoto týdne,
13. prosince v 9 ráno, přináší japonský posel výzvu ke kapitulaci
od 23.

armády Takašiho Sakaje. Odmítnutí kapitulace je oplaceno
rozsáhlým bombardováním. Guvernér Sir Mark Young
odmítá tuto i další výzvu 17. prosince. Bombardování má vážné následky.
Všude zuří požáry, které se vymknou kontrole především
v regionech s poškozenými vodovody. Japonci infiltrují město
a podplatí místní členy Triád, takže jejich jednotky
nepozorovaně proniknou obranou a lidé odpovědní za logistiku náhle „mizí“. Britští velitelé se proto spojí
s Čínskou národní tajnou službou, vedenou admirálem Čakem Čanem.

„Admirál své stráže trefně pojmenoval
Věrná a spravedlivá šlechetná organizace. Jejich šlechetnost spočívala
v popravčích kulkách rozsévaných po stovkách
a sdílené terorizující kampani se zbytky hongkongské policie,
která zůstala loajální. Toto bezohledné potlačení bylo omezeno,
ale nezastavilo úplně činnost páté kolony.“ Přichází zprávy o příchodu složek Národní armády –
tří divizí 63. armády – ale japonská 23.

armáda
proti nim postaví blokádu a následující útok japonské
11. armády v Čchang-ša odvolá zbývající jednotky,
které by mohly Hongkongu ulevit. 18. v noci se japonská 38. divize
vyloďuje na severovýchodním pobřeží ostrova a přemůže prapor indické armády,
která jej brání. Na konci týdne, 19. prosince,
se britská Východní brigáda stahuje na jih. Tím vzniká mezera mezi Východní a Západní brigádou,
které můžou Japonci brzy využít. Japonsko dále napadá Filipíny;
vylodění v Luzonu začalo minulý týden. Je to generálporučík Masaharu Homma
a jeho 14.

armáda čítající 62 000 mužů s dostatkem dělostřelectva
a 52 lehkými a 36 středními tanky. 3. flotila posílá námořní podporu
a vzlétá 400 letounů vojenské i námořní flotily. „Japonci dosáhli úžasného
technického průlomu, když jejich letoun Mitsubishi A6M2 Zero
s přídavnými nádržemi na své bojové misi dokázal přeletět
vzdálenost 550 mil – což je vzdálenost z japonské Formosy
nad střed Filipín. Žádný jiný letoun
se mu nemůže rovnat, a rozhodně tak přispěl
k překvapivému japonskému útoku.“ O těchto útocích jsme mluvili minulý týden.


Zničily velkou část dálnovýchodního letectva, a co zbylo, není schopno boje.
V podstatě 19. prosince se zbytek tohoto oddílu
vzdává Filipín, když poslední bojeschopné
B-17 odlétají do severní Austrálie. Minulý týden bylo zničeno tolik letounů, že Američané ztratili kontrolu
nad vzdušným prostorem. V noci 19. prosince 500 Japonců přistává v Davau na ostrově Mindanao
s podporou letadlové lodi Rjúdžó.

Dále v jihovýchodní Asii 13. prosince Britové opouštějí letiště Victoria Point
na jihu Barmy v šíji Kra. Japonci jej ihned obsazují
a 16. napadají Borneo s přistáním v Miri, Seriji a Lutongu. Britové a Holanďané na ústupu
zapalují zásoby paliva. Nejen v Jihočínském moři
je tento týden rušno. 13. jsou ve Středomoří dva italské křižníky
se zásobami paliva do severní Afriky potopeny u mysu Bon třemi britskými
a jedním holandským torpédoborcem.

Ve stejný den vyráží
italský konvoj do Benghází pod ochranou hlavní italské flotily
se čtyřmi bitevními loděmi. Dva z transportérů potopí britská ponorka a bitevní loď Vittorio Veneto
je poškozená o den později. Tato loď je poškozena
během návratu do přístavu, protože zásobovací operace byla odvolána
díky úspěšné britské rádiové fabulaci, která přesvědčila Italy,
že je poblíž celá britská flotila. 14.

je britský křižník Galatea
potopen u Alexandrie německou ponorkou, ale Středomoří to má
tento týden opravdu nabité. Italové 16. vypravují další konvoj v doprovodu 4 bitevních lodí,
5 křižníků a 21 torpédoborců. O den dříve Britové začali
námořní operaci na zásobení Malty z Egypta. Byla to Force B z Alexandrie
doplněná o Force K z Malty. Té noci do sebe oba konvoje narazily – tedy spíše jejich doprovod – ale v zájmu obou stran bylo konvoje
ochránit, a ne se do sebe pustit.

Takže 18. britský konvoj dorazil na Maltu
a Force B zamířila domů, ale Force K pátrala po Italech.
Bohužel v noci vjeli do minového pole a lehký křižník Neptun,
velicí loď Force K, se potopil. Zahynulo 766 členů posádky, přežil jediný. Také přišli o torpédoborec
a další dva křižníky byly poškozeny. Tři italská řiditelná torpéda
pronikla do alexandrijského přístavu, když využila otevřených sítí
při vpouštění vracející se Force B, a těžce poškodila bitevní lodě
Queen Elizabeth a Valiant.

Přístav je zde mělký,
a i když ani jedna z lodí nedosáhla dna, obě klesnou natolik, aby je to vyřadilo
ze služby, i když paluby jsou v pořádku. Britové však předstírají
plnou provozuschopnost během měsíců,
po které se obě lodi opravují, takže Italové vůbec netuší,
jak moc úspěšní byli. Vyřadili dvě bitevní lodi
středomořské flotily a maltskou jednotku
během jediné noci. Což se ještě přidá k nedostatku lodí,
se kterým se Spojenci celosvětově potýkají.

Další manévry tento týden
probíhají v Atlantiku. 14. 12. konvoj HG-76 míří z Gibraltaru
k Británii v počtu 32 lodí. Doprovází je letadlová loď
Audacity a 12 dalších plavidel. Po zbytek tohoto a začátkem příštího týdne
na ně bude útočit 12 ponorek třídy U, ale 5 z nich je potopeno
a jsou sestřeleny dva letouny Condor. Jedním ze ztracených velitelů ponorek
je kapitán Engelbert Endrass z U-567, dosud neporažené eso. Na straně Spojenců
je Audacity potopena 21.

prosince a také dojde ke ztrátě
2 obchodních lodí a 1 torpédoborce. Ačkoliv Spojenci utrpí porážky
na moři a v jihovýchodní Asii, postupují v Sovětském svazu. Začátkem týdne měla Rudá armáda
celkem pěkné vyhlídky. Počasí se umoudřilo, přestalo mrznout
a na obou stranách fronty se vítězilo. Georgij Žukov dává rozkaz
svému Západnímu frontu, aby do 16. celou linii posunuli vpřed. Klin tak získávají 15.

a Kalinin 16. S obsazením Kalininu Stavka přesouvá
30. armádu ze Žukovova Západního do Kalininského frontu Ivana Koněva, který nyní může zaútočit
z JV do zad německé 9. armády, jejíž východní křídlo
se muselo stáhnout. „Po získání Kalininu a Jelce
a uvolnění německého středu se po sovětských plánovacích mapách
rozběhla mohutná strategická operace. Nyní, jako nikdy předtím,
ani ve dnech strašlivých porážek, byl kladen obrovský tlak
na správné rozhodnutí a to nejsvědomitější užití
armádních zdrojů.“ 17.

dostává Kiril Meretskov rozkaz
k převzetí velení nového Volchovského frontu, který má porazit německou skupinu Sever,
a ulevit tak obléhání Leningradu. Jednotky budou připraveny příští týden. Když je řeč o skupině Sever,
15. její velitel Wilhelm von Leeb žádá Hitlera o povolení
ke generálnímu ústupu. Hitler řekne ne,
vydává zastavovací rozkaz: „Jakýkoliv větší ústup
důležitých sekcí armády uprostřed zimy, zapříčiněný sníženou mobilitou,
nedostatečným zimním vybavením a nezajištěným týlem,
musí nést nejtěžší následky.“ Na JV od Leeba dostává SZ front
Pavla Kuročkina 18.

jiný rozkaz. Mají obsadit Smolensk,
hluboko v německém týlu. Musejí tak projít mezi
skupinami Sever a Střed a vpadnout do týlu Středu,
ale to se Kuročkinovi nelíbí. Musí podniknout útoky z mnoha stran,
na což nemá dostatečnou logistiku, ale Stalin a náčelník generálního štábu
Boris Šapošnikov změnu plánu nedovolí.

Kuročkin začíná s přípravami,
ale problémy se zásobováním vzrostou tak, že jeho náčelník týlové infrastruktury
je postaven před vojenský soud. Jeho útočné jednotky nemají jídlo.
Ne málo jídla. Žádné jídlo. Stalin proto tento týden
osobně převezme velení nad ofenzivou a nařizuje Žukovovi, Koněvovi,
a veliteli JV frontu Semjonu Timošenkovi naplánovat širší operace. Mezitím 17. dále na jihu začíná útokem
54. německé jednotky bitva o Sevastopol. Na stejném území Hitler nedokáže zvrátit
ústup Gerda von Rundstedta z Rostova.

Tento týden souhlasí, že skupina Střed
může provést několik menších ústupů, než připraví novou obrannou linii
podle jeho nového rozkazu. 16. se velitel skupiny Střed
Fedor von Bock táže, zda může ustoupit,
pokud to bude považovat za nutné. Vrchní velitel Walther von Brauchitsch
a náčelník štábu Franz Halder Hitlera přesvědčují, že generální ústup je nevyhnutelný,
ale Hitler odmítá a místo toho nařizuje 13 divizím z jiných bitevních
polí přesun na východní frontu. To samozřejmě nijak neřeší problém
probíhajících sovětských útoků, takže 18.

12. Bock skládá velení
do rukou Günthera von Klugeho s výmluvou na chatrné zdraví.
Hitler Klugemu nařizuje zastavit vlnu. Hitler také 19. přijímá Brauchitschovu
rezignaci a sám se stává vrchním velitelem. Později říká Halderovi: „Tuhle maličkost
jménem velení zvládne každý.“ O čemž se brzy přesvědčíme, řekl bych. Další problémy Němcům
vyvstávají v severní Africe. Britové se snaží obklíčit Rommela
na jeho gazalské pozici, ale tanky Stuart ze 4.

obrněné brigády
nemají takový dostřel, proto 16. Rommel nařizuje
kompletní ústup z Kyrenaiky, aby se vyhnul odříznutí
britským postupem z pouště do Mechili. Chce si najít místo k přeskupení
a zacílení posil a zároveň donutit britského velitele Neila
Ritchieho k zásobování po dlouhých trasách. A máme tu pár poznámek
k závěru tohoto týdne. 17. se admirál Chester Nimitz ujímá
velení americké pacifické flotily, ale osobně se nedostaví až do Vánoc.
Do té doby velí William Pye. Heydrich svolává konferenci do Berlína
k probrání budoucnosti evropských Židů.

Plynové komory v Chełmnu dokázaly,
že jsou efektivní a především utajené. Konference se má konat v lednu. Hans Frank, který je předsedou vlády,
říká, že budou třeba kroky ve velkém měřítku. Jaké kroky to budou,
se dohodne na konferenci. A to nás přivádí na konec týdne.
Japonci postupují v JV Asii a v podstatě už nyní
své protivníky válcují. Sověti přešli do útoku,
ale Stalin má větší plány a akce na mořích stály Spojence
víc lodí, než si mohli dovolit ztratit.

Stalin trvá na tom, že další útoky
budou mnohem rozsáhlejší, a Hitler nařizuje, že žádná z jeho armád,
kterým nyní osobně velí, nesmí ustoupit ani o krok. Takže co se stane, když miliony
postupujících Sovětů narazí na miliony Němců
bránících své pozice? Můj tip jsou stovky tisíc mrtvol…