Nenažrané Japonsko

Jo, stahujeme se, stahujeme se, ale vás tady necháváme,
vás všechny, úplně všechny. Co máte dělat? No nenechte se zajmout. To dá rozum. A zničte, co můžete. Co nejvíc. Všechno, co půjde. A nenechte se zajmout. Tak super. Hodně štěstí. 1.

srpna 1941. Japonsko podnikalo
a stále podniká agresivní kroky, aby si zajistilo nové prostředky
pro pokračování války v Číně, a tento týden se dostane
do konfliktu se západními mocnostmi. Takže co západní mocnosti udělají? Odstřihnou ho. DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA
V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell,
toto je druhá světová válka. Minulý týden vydal Adolf Hitler dekret, kterým převelel tankové skupiny
od Moskvy k Leningradu a Kyjevu, zatímco logistická situace
v týlu dosáhla nového dna.

Sověti obdrželi první zásoby od Spojenců a zahájili vlastní ofenzívu. A daleko na východě požadovali Japonci
od vichistů základny v Indočíně, což značí, že se budou soustředit
na jih a východ. Tento týden začíná
japonská okupace jižní Indočíny. Vichisté budou dále spravovat Vietnam.

29. července Japonci ovládli
námořní základnu Cam Ranh, 1 200 kilometrů od Manily
a britské základny v Singapuru. Japonci poslali minulý týden
do Indočíny 125 000 vojáků. Vichisté řekli,
že povolí 40 000 vojáků, ale stejně s tím nemůžou nic udělat. 1. srpna Japonci ovládnou Saigon. Američané 26. července
zareagovali zmrazením japonských aktiv. O dva dny později
udělali Japonci totéž.

Ten samý den
jsou zmrazena japonská aktiva v Nizozemské východní Indii
a zrušeny dohody o prodeji ropy. Japonci to Nizozemcům oplatili, ale důsledkem toho
se japonský obchod propadl o 75 % a Japonsko přišlo o 90 % importované ropy. Panamský průplav
je pro japonské lodě také uzavřen. 30. července je v Čchung-čchingu japonskými bombardéry
poškozen americký torpédový člun Tutiula.

Japonci se omluví,
ale to už tak špatným vztahům nepomůže. 1. srpna na konci týdne zakáže
americký prezident Roosevelt prodej ropy
a leteckého paliva do zahraničí s výjimkou pro Británii, Commonwealth
nebo země na západní polokouli. Japonsko ropu nevyrábí
a má jen omezené zásoby. „Japonsko musí velice rychle
změnit svoji zahraniční politiku, nebo velice rychle jít do války
a získat ropu z východní Indie.“ Roosevelt dělá něco dalšího pro případ,
že se Japonci budou držet svých plánů, a dělá to na Filipínách.

Podle zákonu o filipínské nezávislosti
mají být Filipíny nezávislé od roku 1944 a poslední americké jednotky
se mají stáhnout v roce 1946. Bývalý americký náčelník štábu
Douglas MacArthur se vydal na Filipíny, aby tam vybudoval
obranné pozice pro udržení nezávislosti, ale 26. července
je povolán zpět do aktivní služby a Válečný kabinet mu začne posílat vojáky,
aby odradili Japonce od útoku a „posílil ostrov natolik, aby se Japoncům
jevil útok jako příliš riskantní a aby se i výpad na jih kolem Filipín jevil
japonským politikům jako příliš riskantní.“ Tamní vody mohou za chvíli spatřit válku, ale doteď se vedla válka v jiných vodách.

Mluvím o bitvě o Atlantik. Ale v červenci nebyly
spojenecké ztráty tak špatné. Ponorky potopily 22 lodí
a 94 200 tun nákladu, celkem Spojenci přišli o 121 000 tun.
V květnu potopily ponorky přes 90 lodí. Avšak ponorková flotila se zvětšuje.

Němci mají 63 aktivních ponorek
a 93 dalších posádek prochází výcvikem. V červenci přibylo 20 ponorek,
přičemž jen jedna byla ztracena. Na spojenecké straně
se síla britského doprovodu také zvedá. A minulý týden začaly spojenecké lodě
přivážet severní cestou zásoby Sovětům. A co se týče bojů mezi Sověty
a Osou daleko od této námořní trasy… Na severu se německá 8. tanková divize po několik týdnů
bránila snahám o obklíčení poté, co byla odříznuta
od 3.

motorizované divize na levém křídle sovětskou lugskou operací,
vedenou 177. střeleckou divizí a X. mechanizovaným sborem
spadajícími pod nový severozápadní front generálporučíka Nikolaje Vatutina. Operace narušila německé plány, protože Erich Hoepner musel převelet
síly k záchraně 8. tankové u Solců. Ale protože 8. tanková vytrvala, dobyl I. armádní sbor 30. července Šimsk
a postupuje také 16. armáda Ernsta Busche, která na konci týdne
dosáhne jižního břehu Ilmeňského jezera.

Severně od Leningradu začínají
finské útoky na Vyborg a Vuosalmi. A co se týče skupiny armád Střed… 27. července je Hothovým útokem
ze severu uzavřena smolenská kapsa, ale mnoho z obklíčených vojáků
se pokusí probít ven. Těžké sovětské útoky
dopadají na Jelňu a Roslavl. 26. července nazve 2. tanková skupina
situaci u Jelni kritickou. Toho dne je jejímu veliteli
Heinzu Guderianovi přikázáno dostat tanky z moskevské cesty a zaútočit na sovětskou 5.

armádu
poblíž Pinských močálů. Rozhodl o tom dekretem Adolf Hitler. Guderian je samozřejmě rozčílený. Jeho divize v tuto chvíli
určitě nejsou v plné síle. David Stahel píše, že 28. července má jen 286
z 953 tanků, které měl 22. června, ale jeho předsunuté jednotky
se za 6 týdnů dostaly do 2/3 cesty k Moskvě, jsou od ní jen 350 kilometrů.

Pokud v následujících měsících
nebude pršet, není důvod si myslet, že tam nedojedou. Samozřejmě by byly bez podpory pěchoty,
která se potácí v týlu, ale stejně. Ale Guderian je povýšen
na armádního velitele, takže je opět nezávislý
na Güntheru von Klugem, který velí pěchotě, ale stále se zodpovídá Fedoru von Bockovi,
který velí celé skupině armád. Bock souhlasí s Guderianem
v pokračování útoku na Moskvu, takže aby se nemusel přesunout na jih,
pustil se Guderian do zdržovacích bojů a zapojil se do bitvy o Roslavl,
jen 100 km východně od Smolensku, kde se křižují cesty
z Kyjeva, Moskvy a Leningradu.

„Zamýšlel zaplést své síly
do těžkých bojů s ruskými obránci, aby si obhájil nutnost zůstat
a nepomáhat Rundstedtovi a pokračovat na Moskvu,
jak původně zamýšlel.“ To skoro zafungovalo, protože sovětský velitel Semjon Timošenko
poslal do oblasti zálohy, ale Hitler vzápětí přišel s něčím jiným.

30. července vydal dekret č. 34 a 4. srpna navštívil skupinu armád Střed,
aby viděl situaci na vlastní oči. V úvodu dekretu stojí,
že Guderianovy a Hothovy tanky potřebují deset dní na odpočinek,
takže úkoly z předchozího dekretu – zaútočit na sever a na jih –
jsou odloženy. Skupina armád Střed přejde do obrany,
zatímco se tanky dostanou zpátky do formy. Skupina armád Jih bude prozatím
bojovat bez posil ze skupiny armád Střed. Zničí nepřátelské síly západně od Dněpru
a zformováním předmostí jižně od Kyjeva nachystá půdu pro překročení řeky
1.

obrněnou skupinou. Sovětská 5. armáda
musí být zničena západně od Dněpru a jakákoliv šance, že se na sever probije
přes řeku Pripjať, musí být eliminována. Adolf Hitler řídí tuto operaci
oproti těm minulým odlišně. Jako vojenský velitel
si věří více než kdy dříve. „Vedení polského tažení
přenechal svým generálům a do skandinávských invazí
jej přemluvil admirál Raeder. Před tažením na západě a v jeho průběhu
vydával generálům rozkazy, ale častokrát trpěl nerozhodností
a často rozhodnutí měnil, zejména u Dunkerku.

Od začátku Barbarossy
si byl však čím dál jistější. Byla to přeci jen jeho válka,
která začala triumfálně, a postupem času věděl všechno nejlépe.“ A tady je další dlouhá citace
od Davida Glantze o nových plánech: „Hitlerovo rozhodnutí znamenalo, že kvůli rostoucímu
sovětskému odporu ve směru na Moskvu bude wehrmacht soustředit své úsilí
na Leningrad na severu a Ukrajinu na jihu.

Ve skutečnosti
se hybnost blitzkriegu vytrácela. Nejen kvůli nerozhodnosti
německého vrchního velení, ale také kvůli odhodlanému
odporu sovětských vojáků.“ Podle náčelníka štábu
Rudé armády Georgije Žukova není ofenzívní síla skupiny armád Střed
kvůli bojům u Smolenska stejná jako dříve a 29. července sdělí Stavce,
že Němci podle něj nezaútočí na Moskvu, dokud nezničí hrozbu pro křídla
představovanou středním frontem.

Doporučuje posílit střední front, aby mohl krýt severní křídlo
Kirponosova severozápadního frontu a aby Kirponos opustil Kyjev
a stáhl se za Dněpr. Josef Stalin nesouhlasí,
Kyjev podle něj v ohrožení není, odvolá Žukova z postu náčelníka štábu
a nahradí jej Borisem Šapošnikovem. Žukova pošle velet záložnímu frontu. Šapošnikov si je hrozby pro Kyjev vědom a také se snaží přesvědčit Stalina
k ústupu, ale Stalin má svoji hlavu, je přesvědčen, že útoky
budou pokračovat směrem na Moskvu.

S obnovenou německou ofenzívou
je Ukrajina v jednom ohni. Stavka nařídila 28. července
jihozápadnímu a jižnímu frontu zahájit společnou operaci
a zabránit Němcům dosáhnout Dněpru, ale tento týden jsou na jihu skoro obklíčeny a problém mají
Muzyčenkova 6. a Ponedělinova 12. armáda. Na začátku týdne mají celkem 24 divizí, jednu výsadkovou
a dvě protitankové brigády.

Mají zhruba 130 000 mužů
z přibližně 180 000, co měli 22. června, ale ti jsou nejen vyčerpaní,
ale také jim dochází munice a benzín, takže vzhledem
k německé vzdušné nadvládě se nemůžou rovnat 13 divizím
a 200 tankům Ewalda von Kleista a jejich situace je nezáviděníhodná. Mezi nimi a Smirnovovou 18. armádou
na jihovýchodě je 100km mezera, což mohla být úniková cesta, ale Semjon Buďonnyj, velitel válčiště, a Stavka, která špatně pochopila situaci, jim nařídili probít se na východ,
i když na to nemají prostředky.

Stavka si myslí,
že Němci plánují zatlačit 6. a 12. armádu a poté obsadit mosty přes Dněpr
mezi Kyjevem a Čerkasy a poté postoupit do Donbasu. Kleist však plánuje něco jiného. Plánuje nepřítele zničit. A dnes 1.

srpna odvysílali
Muzyčenko a Ponedělin Stavce: „Situace je kritická.
6. a 12. armáda jsou obklíčeny. Hrozba rozbití bojové formace
6. a 12. armády do dvou izolovaných kapes
v Babance a Teklievce je na spadnutí. Nemáme zálohy. Nemáme munici. Dochází benzín.“ Neobávají se jen prohry,
ale také o svůj život. 27.

července přišel rozkaz odsuzující 9 vyšších důstojníků
Rudé armády k smrti za neschopnost. Rozkaz je přečten
všem důstojníkům a vojákům. Mezi popravenými jsou generálové
Pavlov, Korobkov a Klimovskič. 28. července vydají Sověti
ve Vjazmě ustanovení č. 1, které vytváří
partyzánskou jednotku 350 mužů, kteří po ústupu Rudé armády
zůstanou za nepřátelskou linií. Jejich úkolem bude
„zničit německé jídlo, palivo a zásoby, zničit železnici Smolensk–Vjazma
a Vjazma–Bryansk a vykolejit vlaky.

Zabránit využití vjazemského letiště
zničením letadel a paliva, zabít vyšší i nižší štábní důstojníky,
zajmout vysoké německé důstojníky, předat Rudé armádě jakékoliv dokumenty
obsahující cenné informace o nepříteli, a vytvořit dvě nebo tři diverzní skupiny
pro plnění zvláštních úkolů.“ To je hodně úkolů, ale doba je zoufalá. Německý generál von Waldau tvrdí, že do 30. července zajali Němci
799 910 sovětských vojáků a ukořistili nebo zničili 12 025 tanků.

A tady je pár poznámek na konec týdne. 31. července jsou jednotky Osy
v severní Africe reorganizovány. Afrikakorpsu nyní velí
generál Ludwig Cruewell. Erwin Rommel odteď velí
tankové skupině Afrika. 5. lehká divize
je přejmenována na 21. tankovou divizi. Rommel má dvě tankové divize, jednu německou pěší divizi
a sedm italských. A ten samý den končí
ekvádorsko-peruánská válka, která není součástí
druhé světové války.

Takový byl týden. Japonci podnikají odvážné agresivní kroky,
které znepokojují Američany a Nizozemce, Hitler přebírá větší kontrolu
nad válkou na východě a mění své rozkazy zdánlivě každý týden. A Němci vítězně postupují
na severu a na jihu. Martin Gilbert píše,
že 31. července v Kišiněvu, dnešním Chișinău,
hlavním městě Moldavska, skončil první civilní masakr války.

Během dvou týdnů
bylo zavražděno 10 000 židů. To je nic v porovnání s počtem židů zabitých jinde v Moldavsku
nebo na zbytku okupovaného území. Rovněž toho dne na příkaz Hitlera nařizuje Hermann Göring
generálovi SS Reinhardu Heydrichovi „co nejdříve předat úplný návrh
organizačního, operačního a věcného plánu pro očekávané
konečné řešení židovské otázky.“ Kontext Göringova plánu vysvětlujeme
v epizodách Války proti lidskosti, které vychází každých čtrnáct dní.


Ty nejnovější si můžete pustit zde. Členem TimeGhost armády týdne
je Joshua Prama Yasa. Díky finanční podpoře TimeGhost armády jsme schopni
dávat tyto události do souvislostí, abychom si připomněli minulost
a poučili se z ní. Narukujte do armády
na patreon.com a timeghost.tv. Uvidíme se za týden.

Překlad Viktor Horký aka InkCZ
pro www.videacesky.cz