Nenažrané JaponskoDruhá světová válka

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 50
97 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:64
Počet zobrazení:1 442

Japonsko se dostává do střetu se západními mocnostmi včetně USA a Němci dál vítězně postupují Sovětským svazem. 

A jestli toho chcete o druhé světové válce vědět více, prozkoumejte web Druhá světová a sledujte facebookovou stránku Druhá světová válka.

Přepis titulků

Jo, stahujeme se, stahujeme se, ale vás tady necháváme, vás všechny, úplně všechny. Co máte dělat? No nenechte se zajmout. To dá rozum. A zničte, co můžete. Co nejvíc. Všechno, co půjde. A nenechte se zajmout. Tak super. Hodně štěstí. 1.

srpna 1941. Japonsko podnikalo a stále podniká agresivní kroky, aby si zajistilo nové prostředky pro pokračování války v Číně, a tento týden se dostane do konfliktu se západními mocnostmi. Takže co západní mocnosti udělají? Odstřihnou ho. DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je druhá světová válka. Minulý týden vydal Adolf Hitler dekret, kterým převelel tankové skupiny od Moskvy k Leningradu a Kyjevu, zatímco logistická situace v týlu dosáhla nového dna.

Sověti obdrželi první zásoby od Spojenců a zahájili vlastní ofenzívu. A daleko na východě požadovali Japonci od vichistů základny v Indočíně, což značí, že se budou soustředit na jih a východ. Tento týden začíná japonská okupace jižní Indočíny. Vichisté budou dále spravovat Vietnam.

29. července Japonci ovládli námořní základnu Cam Ranh, 1 200 kilometrů od Manily a britské základny v Singapuru. Japonci poslali minulý týden do Indočíny 125 000 vojáků. Vichisté řekli, že povolí 40 000 vojáků, ale stejně s tím nemůžou nic udělat. 1. srpna Japonci ovládnou Saigon. Američané 26. července zareagovali zmrazením japonských aktiv. O dva dny později udělali Japonci totéž.

Ten samý den jsou zmrazena japonská aktiva v Nizozemské východní Indii a zrušeny dohody o prodeji ropy. Japonci to Nizozemcům oplatili, ale důsledkem toho se japonský obchod propadl o 75 % a Japonsko přišlo o 90 % importované ropy. Panamský průplav je pro japonské lodě také uzavřen. 30. července je v Čchung-čchingu japonskými bombardéry poškozen americký torpédový člun Tutiula.

Japonci se omluví, ale to už tak špatným vztahům nepomůže. 1. srpna na konci týdne zakáže americký prezident Roosevelt prodej ropy a leteckého paliva do zahraničí s výjimkou pro Británii, Commonwealth nebo země na západní polokouli. Japonsko ropu nevyrábí a má jen omezené zásoby. „Japonsko musí velice rychle změnit svoji zahraniční politiku, nebo velice rychle jít do války a získat ropu z východní Indie.“ Roosevelt dělá něco dalšího pro případ, že se Japonci budou držet svých plánů, a dělá to na Filipínách.

Podle zákonu o filipínské nezávislosti mají být Filipíny nezávislé od roku 1944 a poslední americké jednotky se mají stáhnout v roce 1946. Bývalý americký náčelník štábu Douglas MacArthur se vydal na Filipíny, aby tam vybudoval obranné pozice pro udržení nezávislosti, ale 26. července je povolán zpět do aktivní služby a Válečný kabinet mu začne posílat vojáky, aby odradili Japonce od útoku a „posílil ostrov natolik, aby se Japoncům jevil útok jako příliš riskantní a aby se i výpad na jih kolem Filipín jevil japonským politikům jako příliš riskantní.“ Tamní vody mohou za chvíli spatřit válku, ale doteď se vedla válka v jiných vodách.

Mluvím o bitvě o Atlantik. Ale v červenci nebyly spojenecké ztráty tak špatné. Ponorky potopily 22 lodí a 94 200 tun nákladu, celkem Spojenci přišli o 121 000 tun. V květnu potopily ponorky přes 90 lodí. Avšak ponorková flotila se zvětšuje.

Němci mají 63 aktivních ponorek a 93 dalších posádek prochází výcvikem. V červenci přibylo 20 ponorek, přičemž jen jedna byla ztracena. Na spojenecké straně se síla britského doprovodu také zvedá. A minulý týden začaly spojenecké lodě přivážet severní cestou zásoby Sovětům. A co se týče bojů mezi Sověty a Osou daleko od této námořní trasy… Na severu se německá 8. tanková divize po několik týdnů bránila snahám o obklíčení poté, co byla odříznuta od 3.

motorizované divize na levém křídle sovětskou lugskou operací, vedenou 177. střeleckou divizí a X. mechanizovaným sborem spadajícími pod nový severozápadní front generálporučíka Nikolaje Vatutina. Operace narušila německé plány, protože Erich Hoepner musel převelet síly k záchraně 8. tankové u Solců. Ale protože 8. tanková vytrvala, dobyl I. armádní sbor 30. července Šimsk a postupuje také 16. armáda Ernsta Busche, která na konci týdne dosáhne jižního břehu Ilmeňského jezera.

Severně od Leningradu začínají finské útoky na Vyborg a Vuosalmi. A co se týče skupiny armád Střed… 27. července je Hothovým útokem ze severu uzavřena smolenská kapsa, ale mnoho z obklíčených vojáků se pokusí probít ven. Těžké sovětské útoky dopadají na Jelňu a Roslavl. 26. července nazve 2. tanková skupina situaci u Jelni kritickou. Toho dne je jejímu veliteli Heinzu Guderianovi přikázáno dostat tanky z moskevské cesty a zaútočit na sovětskou 5.

armádu poblíž Pinských močálů. Rozhodl o tom dekretem Adolf Hitler. Guderian je samozřejmě rozčílený. Jeho divize v tuto chvíli určitě nejsou v plné síle. David Stahel píše, že 28. července má jen 286 z 953 tanků, které měl 22. června, ale jeho předsunuté jednotky se za 6 týdnů dostaly do 2/3 cesty k Moskvě, jsou od ní jen 350 kilometrů.

Pokud v následujících měsících nebude pršet, není důvod si myslet, že tam nedojedou. Samozřejmě by byly bez podpory pěchoty, která se potácí v týlu, ale stejně. Ale Guderian je povýšen na armádního velitele, takže je opět nezávislý na Güntheru von Klugem, který velí pěchotě, ale stále se zodpovídá Fedoru von Bockovi, který velí celé skupině armád. Bock souhlasí s Guderianem v pokračování útoku na Moskvu, takže aby se nemusel přesunout na jih, pustil se Guderian do zdržovacích bojů a zapojil se do bitvy o Roslavl, jen 100 km východně od Smolensku, kde se křižují cesty z Kyjeva, Moskvy a Leningradu.

„Zamýšlel zaplést své síly do těžkých bojů s ruskými obránci, aby si obhájil nutnost zůstat a nepomáhat Rundstedtovi a pokračovat na Moskvu, jak původně zamýšlel.“ To skoro zafungovalo, protože sovětský velitel Semjon Timošenko poslal do oblasti zálohy, ale Hitler vzápětí přišel s něčím jiným.

30. července vydal dekret č. 34 a 4. srpna navštívil skupinu armád Střed, aby viděl situaci na vlastní oči. V úvodu dekretu stojí, že Guderianovy a Hothovy tanky potřebují deset dní na odpočinek, takže úkoly z předchozího dekretu – zaútočit na sever a na jih – jsou odloženy. Skupina armád Střed přejde do obrany, zatímco se tanky dostanou zpátky do formy. Skupina armád Jih bude prozatím bojovat bez posil ze skupiny armád Střed. Zničí nepřátelské síly západně od Dněpru a zformováním předmostí jižně od Kyjeva nachystá půdu pro překročení řeky 1.

obrněnou skupinou. Sovětská 5. armáda musí být zničena západně od Dněpru a jakákoliv šance, že se na sever probije přes řeku Pripjať, musí být eliminována. Adolf Hitler řídí tuto operaci oproti těm minulým odlišně. Jako vojenský velitel si věří více než kdy dříve. „Vedení polského tažení přenechal svým generálům a do skandinávských invazí jej přemluvil admirál Raeder. Před tažením na západě a v jeho průběhu vydával generálům rozkazy, ale častokrát trpěl nerozhodností a často rozhodnutí měnil, zejména u Dunkerku.

Od začátku Barbarossy si byl však čím dál jistější. Byla to přeci jen jeho válka, která začala triumfálně, a postupem času věděl všechno nejlépe.“ A tady je další dlouhá citace od Davida Glantze o nových plánech: „Hitlerovo rozhodnutí znamenalo, že kvůli rostoucímu sovětskému odporu ve směru na Moskvu bude wehrmacht soustředit své úsilí na Leningrad na severu a Ukrajinu na jihu.

Ve skutečnosti se hybnost blitzkriegu vytrácela. Nejen kvůli nerozhodnosti německého vrchního velení, ale také kvůli odhodlanému odporu sovětských vojáků.“ Podle náčelníka štábu Rudé armády Georgije Žukova není ofenzívní síla skupiny armád Střed kvůli bojům u Smolenska stejná jako dříve a 29. července sdělí Stavce, že Němci podle něj nezaútočí na Moskvu, dokud nezničí hrozbu pro křídla představovanou středním frontem.

Doporučuje posílit střední front, aby mohl krýt severní křídlo Kirponosova severozápadního frontu a aby Kirponos opustil Kyjev a stáhl se za Dněpr. Josef Stalin nesouhlasí, Kyjev podle něj v ohrožení není, odvolá Žukova z postu náčelníka štábu a nahradí jej Borisem Šapošnikovem. Žukova pošle velet záložnímu frontu. Šapošnikov si je hrozby pro Kyjev vědom a také se snaží přesvědčit Stalina k ústupu, ale Stalin má svoji hlavu, je přesvědčen, že útoky budou pokračovat směrem na Moskvu.

S obnovenou německou ofenzívou je Ukrajina v jednom ohni. Stavka nařídila 28. července jihozápadnímu a jižnímu frontu zahájit společnou operaci a zabránit Němcům dosáhnout Dněpru, ale tento týden jsou na jihu skoro obklíčeny a problém mají Muzyčenkova 6. a Ponedělinova 12. armáda. Na začátku týdne mají celkem 24 divizí, jednu výsadkovou a dvě protitankové brigády.

Mají zhruba 130 000 mužů z přibližně 180 000, co měli 22. června, ale ti jsou nejen vyčerpaní, ale také jim dochází munice a benzín, takže vzhledem k německé vzdušné nadvládě se nemůžou rovnat 13 divizím a 200 tankům Ewalda von Kleista a jejich situace je nezáviděníhodná. Mezi nimi a Smirnovovou 18. armádou na jihovýchodě je 100km mezera, což mohla být úniková cesta, ale Semjon Buďonnyj, velitel válčiště, a Stavka, která špatně pochopila situaci, jim nařídili probít se na východ, i když na to nemají prostředky.

Stavka si myslí, že Němci plánují zatlačit 6. a 12. armádu a poté obsadit mosty přes Dněpr mezi Kyjevem a Čerkasy a poté postoupit do Donbasu. Kleist však plánuje něco jiného. Plánuje nepřítele zničit. A dnes 1.

srpna odvysílali Muzyčenko a Ponedělin Stavce: „Situace je kritická. 6. a 12. armáda jsou obklíčeny. Hrozba rozbití bojové formace 6. a 12. armády do dvou izolovaných kapes v Babance a Teklievce je na spadnutí. Nemáme zálohy. Nemáme munici. Dochází benzín.“ Neobávají se jen prohry, ale také o svůj život. 27.

července přišel rozkaz odsuzující 9 vyšších důstojníků Rudé armády k smrti za neschopnost. Rozkaz je přečten všem důstojníkům a vojákům. Mezi popravenými jsou generálové Pavlov, Korobkov a Klimovskič. 28. července vydají Sověti ve Vjazmě ustanovení č. 1, které vytváří partyzánskou jednotku 350 mužů, kteří po ústupu Rudé armády zůstanou za nepřátelskou linií. Jejich úkolem bude „zničit německé jídlo, palivo a zásoby, zničit železnici Smolensk–Vjazma a Vjazma–Bryansk a vykolejit vlaky.

Zabránit využití vjazemského letiště zničením letadel a paliva, zabít vyšší i nižší štábní důstojníky, zajmout vysoké německé důstojníky, předat Rudé armádě jakékoliv dokumenty obsahující cenné informace o nepříteli, a vytvořit dvě nebo tři diverzní skupiny pro plnění zvláštních úkolů.“ To je hodně úkolů, ale doba je zoufalá. Německý generál von Waldau tvrdí, že do 30. července zajali Němci 799 910 sovětských vojáků a ukořistili nebo zničili 12 025 tanků.

A tady je pár poznámek na konec týdne. 31. července jsou jednotky Osy v severní Africe reorganizovány. Afrikakorpsu nyní velí generál Ludwig Cruewell. Erwin Rommel odteď velí tankové skupině Afrika. 5. lehká divize je přejmenována na 21. tankovou divizi. Rommel má dvě tankové divize, jednu německou pěší divizi a sedm italských. A ten samý den končí ekvádorsko-peruánská válka, která není součástí druhé světové války.

Takový byl týden. Japonci podnikají odvážné agresivní kroky, které znepokojují Američany a Nizozemce, Hitler přebírá větší kontrolu nad válkou na východě a mění své rozkazy zdánlivě každý týden. A Němci vítězně postupují na severu a na jihu. Martin Gilbert píše, že 31. července v Kišiněvu, dnešním Chișinău, hlavním městě Moldavska, skončil první civilní masakr války.

Během dvou týdnů bylo zavražděno 10 000 židů. To je nic v porovnání s počtem židů zabitých jinde v Moldavsku nebo na zbytku okupovaného území. Rovněž toho dne na příkaz Hitlera nařizuje Hermann Göring generálovi SS Reinhardu Heydrichovi „co nejdříve předat úplný návrh organizačního, operačního a věcného plánu pro očekávané konečné řešení židovské otázky.“ Kontext Göringova plánu vysvětlujeme v epizodách Války proti lidskosti, které vychází každých čtrnáct dní.

Ty nejnovější si můžete pustit zde. Členem TimeGhost armády týdne je Joshua Prama Yasa. Díky finanční podpoře TimeGhost armády jsme schopni dávat tyto události do souvislostí, abychom si připomněli minulost a poučili se z ní. Narukujte do armády na patreon.com a timeghost.tv. Uvidíme se za týden.

Překlad Viktor Horký aka InkCZ pro www.videacesky.cz

Komentáře (3)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Tak som myslel , že sa dozviem viac o Japonských ťaženiach. To ten názov ani nezodpovedá tomu čo som videl a počul. Zo začiatku videa kus o nich a potom zas len o nemcoch a rusoch. Dávam slabé hodnotenie práve z tohto dôvodu. Pojednávať sa malo o japonskej mašinérii a ich víťazstvami či prehrami a štatistikami. Sklamanie z videa.

09

Odpovědět

Sleduješ pořad, který se válce věnuje týden po týdnu. Jestli chceš něco o jejich taženích, musíš počkat do – SPOILER ALERT – prosince.

60

Odpovědět

+Dr. InkJa len , že nadpis nezodpovedá videu. To je všetko čo som chcel povedať. Zavádzajúci, ľahkovážny a tak trochu nepravdivý nadpis. je na tom dačo zlé? jasné , že si počkám.

03