Operace Crusader začíná

Pošli nějaké lodě. Válečné lodě. Nezaútočí na ně, už válčí v Číně. Ne… Proč by chtěli dalšího nepřítele? To nedává smysl. Tak jo. 21. listopadu 1941. Od poslední spojenecké ofenzívy v severní Africe uplynul půlrok.



To je dlouhá doba, zvláště v písku a horku. Ale čekání konečně skončilo, tento týden začíná operace Crusader. DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je druhá světová válka. Minulý týden Spojenci opět zvítězili ve Středomoří, kde zničili velkou část zásob mířící k Ose do severní Afriky. Ta bude zásoby zajisté potřebovat, neboť spojenecká ofenzíva je na spadnutí.



A Sověti podnikali preemptivní útoky na Němce ve směru na Moskvu, neboť věděli, že brzy obnoví postup na město. Útok začíná 15. listopadu stejně jako tento týden. Guderianova 2. tanková armáda útočí z jihu a 3. a 4. tanková armáda ze severu směrem k Moskevskému průplavu. Klugeho pěchota je na křídlech a mezi tankovými hroty útoku. Sověti útoky zvládají zadržet. Po několik dní tankům umožňovali dobývat území, zatímco se jejich zálohy nahromadily na křídlech.



Německé jednotky nejsou v plné síle, tankové divize jsou často jen tankové prapory. A je zima! Mazací olej zamrzá, závěry pušek se lámou. „Na mapách pohledná německá postavení na východní frontě se ve skutečnosti denně horšila. Do poloviny listopadu 1941 byla taková zima, že hlídky, které omylem usnuly, byly ráno nalezeny umrznuté k smrti.



Rusové byli na extrémní mrazy lépe připraveni. Rovněž bránili svoji zemi a své hlavní město.“ Přesto do 19. listopadu Žukovovo pravé křídlo – 30. a 16. armády – úspěšně odolávalo obklíčení. Ale 19. a 20. listopadu Němci zaútočili na pravé křídlo 5. armády u Zvenigorodu. Chtějí tím zamezit přesunu mezi 5. a 16. armádou. Dále na jihu 18.



listopadu byli Němci útočící na Venjov zaskočeni útokem sovětské sibiřské divize a obrněné brigády s T-34. Němci v této ofenzívě mohou kvůli zimě střílet z automatických zbraní jen po jedné ráně. Německé hlášení hovoří o v panice utíkajících Němcích před sovětskými do bíla oděnými jednotkami. „To je poprvé, co se v ruském tažení něco takového stalo. A bylo to varování, že bojové schopnosti pěchoty byly na dně a že by se od ní nemělo čekat provádění náročných úkolů.“ Guderianova ofenzíva má za cíl dobýt Novomoskovsk, Venjov, Kaširu a mosty přes řeku Oku.



Za Moskvu se chce dostat z jihovýchodu a Tula by měla být obklíčena v řádu dní. Němci postupují i na jihu. 16. listopadu padl na Krymu Kerč. 17. listopadu postupují Kleistovy tanky na Rostov. I když sovětské 9.



a 37. armády zahajují protiútoky na jeho křídlech. Němci se do severních předměstí Rostovu probili 19. listopadu a Rostov padl 20. listopadu. Jsou 300 kilometrů od úpatí Kavkazu. Jeden Němec tento týden Krym opustí a ukáže se, že navždy. Trochu se vrátím. 17. listopadu spáchal Ernst Udet sebevraždu. Byl německým leteckým esem Velké války, který měl od roku 1939 na starost vybavení luftwaffe.



Od začátku invaze do SSSR byl sklíčený, měl velké problémy s nadřízeným Göringem a jeho psychický stav se zhoršoval a zhoršoval. Zčásti se zabil kvůli selháním luftwaffe na východní frontě. Udetova státního pohřbu se musel zúčastnit Werner Mölders, nejlepší německé letecké eso. Jako první si připsal 100 sestřelů. Na pohřeb letěl z Krymu, ale jeho letadlo spadlo a Mölders zemřel.



Cestou na pohřeb byl při pádu jiného letadla zabit i Helmuth Wilberg, generál luftwaffe. Pohřeb se konal 21. listopadu a účastnil se ho Adolf Hitler. Rovněž toho dne požádal Speer Hitlera o 30 000 sovětských zajatců, aby pomohli se stavbou monumentálních budov v Berlíně. Hitler souhlasí. To se stane až v budoucnu, a pokud se opravdu stane, tak ti zajatci budou mít velké štěstí v porovnání s osudem, který potkal nebo potká většinu ze tří milionů Sovětů zajatých od začátku tažení.



Tento týden 18. listopadu je osud sedmi tisíc z nich zpozorován německým dělostřeleckým velitelem, který je spatřil v zajateckém táboře. „Okna jsou několik metrů vysoká a široká a nic je nevyplňuje. Budovy nemají dveře. Zajatci, kteří jsou tak prakticky drženi venku, denně po stovkách umrzají k smrti.



K tomu další umírají vyčerpáním.“ Tito vojáci byli zajati při operaci Barbarossa, ale další operace, tentokrát spojenecká, začíná tento týden – operace Crusader. Začíná 18. listopadu, kdy XXX. sbor překročil hranici do Libye a skoro bez odporu dorazil do Gabr Saleh. Ve stejný den se vrátil z Itálie do Afriky velitel Osy Erwin Rommel. Italové pod jeho velením mu řekli, že spojenecký útok je pravděpodobný, ale i po jeho začátku si myslí, že má jen odlákat pozornost od obleženého Tobruku, takže na to Spojencům neskočil a neposlal proti nim tanky.



15. tankovou divizi má v Gambutu, 21. tankovou divizi 25 km západně v Sidi Azeiz a divizi Ariate v Bir Gubi na křídle. Čtyři italské a jedna německá divize stráží Tobruk, jedna italská divize je na hranici a další v záloze v Bir Hacheim. Hlavní boje se povedou o trojúhelník Sidi Rasegh, Ed Dudu a Belhamed.



To kvůli komunikacím. Osa vybudovala novou cestu, protože kvůli britské okupaci Tobruku byla trasa přes Balbii nepoužitelná. Ale této cestě vévodí kopce u Ed Dudy a Belhamedu, takže kdo ovládá kopce, ovládá zásobovací trasu Osy na východ. Minulý týden jsem hovořil o spojeneckých leteckých přípravách, ale mnoho příprav probíhalo i na moři. Pro začátek bylo tento měsíc potopeno 40 % nákladu z Itálie.



A Rommelovi tyto zásoby opravdu chybí. Už jsem hovořil o spojeneckém bitevním plánu, který spoléhá na to, že Rommel pošle do boje své tanky. Což neudělal. Takže spojenecký velitel Alan Cunningham musí zkusit něco jiného. 19. listopadu postoupila 7. obrněná brigáda do Sidi Resegh, ale 4. a 22. brigáda zůstávají v Gabr Saleh. Poté 22.



divize zaútočila na divizi Ariete, přičemž ztratila 25 Crusaderů, takže do večera 19. listopadu jsou spojenecké tanky rozdělené ve třech skupinách. Britové prozatím ztratili 40 tanků. 20. listopadu Cunningham v útocích pokračuje. V Sidi Resegh se k 7. brigádě připojila 7. podpůrná skupina a jihoafrická divize se připojila k 22. tankové, aby vyčistily Bir Gubi a poté rovněž vyrazily do Sidi Resegh. Takový je plán, ale Rommel konečně zareagoval a poslal své tanky proti 4.



obrněné brigádě, která byla 22. listopadu stažena z Bir Gubi, a do konce dne měl Cunnigham u Gabr Saleh dvě brigády. 21. listopadu zaútočí obě Rommelovy tankové divize na 7. tankovou a podpůrnou skupinu v Sidi Resegh. Do pozic se přesouvaly za úsvitu a jejich pohyb kopírovala spojenecká 4. a 22. brigáda. Cunnigham nařídil posádce Tobruku probít se ven a připojit se k útoku spolu s 5.



jihoafrickou brigádou z Bir Gubu. Myslí si, že Rommela rozhodně porazí. Avšak tato bitva musí teprve začít, zatímco tento matoucí týden v severní Africe končí. I když Rommelovy tanky začaly nakládat 7. obrněné. V této chvíli není jisté, kdo je ve větším maléru. O budoucích malérech tento týden přemýšlí Churchill. 20. listopadu píše americkému prezidentu Rooseveltovi: „Nedělám si iluze, brzy nás čekají velké problémy.“ Odkazuje na situaci s Japonci.



Japonsko, pokud Spojenci nezvednou embargo, půjde v jihovýchodní Asii do války, aby si zajistilo potřebné zdroje. Jak jsme viděli, jsou s plánováním celkem daleko. Japonské vrchní velení tyto plány však skrývá tím, že nechává zahraniční oddělení vést početná diplomatická vyjednávání. „Pánové, všichni víte, jak složitá má mise je. Ale udělám vše pro to, aby byla úspěšná pro dobro obou zemí, Japonska i Spojených států.“ Ale zítra 22.



listopadu v takovém utajení, že o tom zahraniční oddělení neví, začíná kókú kantai v Tankanské zátoce operaci Z. Je to největší flotila letadlových lodí na světě. Má jich 6 s těžkou podporou. Kódové označení operace Z bylo v plánovací fázi použito pro překvapivý útok na americkou flotilu v Pearl Harboru. Má to být preemptivní úder na zničení jediné námořní síly, která má možnost zastavit japonský útok do jihovýchodní Asie, i když jsou USA neutrální.



Ani Churchill, ani Roosevelt nemají nejmenší tušení, že je Pearl Harbor cílem útoku. Nizozemská východní Indie má ropu, kterou Japonsko potřebuje, a Malajsko poskytuje světu polovinu gumy a více než polovinu cínu. Filipíny jsou největší překážkou japonské výpravě na jih a Malajsko je západní překážka.



Malajsko stráží singapurská pevnost a její námořní základna Čangi. Ta má být Gibraltarem východu a skýtá 380mm děla. Ale nemá námořnictvo. A děla míří jen na moře. A i když je 650km džungle na druhé straně neprostupná, tak neprostupné byly i Ardeny. Británie rovněž potřebuje moderní letadla pro obranu domoviny před luftwaffe, takže 150 letadel v celém Malajsku je zastaralých. Generál Arthur Percival vyvodil, že v případě útoku může nabídnout jen symbolický odpor.



A protože je situace v severní Africe vážná, ví, že nedostane 48 pěších praporů a 2 tankové pluky, které považuje za minimum pro úspěšnou obranu. Přesto během konference Atlantické charty před pár měsíci souhlasil Churchill s poskytnutím námořnictva jako součást anglo-amerického odstrašujícího prostředku. Chtěl do Singapuru poslat alespoň bitevní a letadlovou loď.



První lord námořnictva admirál Dudley Pound si nemyslí, že jakkoliv velké uskupení poslouží odstrašení, což by byla škoda, kdyby ne. Jako jádro indické flotily nabízí 4 staré bitevní lodě, což Churchill odmítá a nazývá je plujícími rakvemi. Ale Churchill přesvědčil válečnou radu, že potřebují demonstrovat námořní sílu, aby zastrašili Japonsko a uklidnili Austrálii. Takže Prince of Wales je poslán do Kapského města, odkud s novou letadlovou lodí Indominable zamíří pod velením admirála Toma Phillipse na východ, ale 3.



listopadu najede Indominable na bermudský útes a potřebuje opravit, takže Princ of Wales pokračuje sám. „Ale když 16. listopadu dorazila bitevní loď do Kapského města, nebyla tam flotila slíbená prvnímu lordu námořnictva. Admirál Phillips ze srdce věřil, že letadla nepředstavují pro bitevní lodě žádnou hrozbu.



Byl to generál Jan Christian Smuts, který si byl vědom strategického omylu, do kterého Amerika s Británií mířily. Poukazoval na nebezpečí plynoucí z umístění flotil v Singapuru a na Havaji, každé zvlášť podřadné japonskému námořnictvu, a varoval, že pokud Japonci budou rychlí, dojde k prvotřídní katastrofě.“ Ale Britové a Američané doufají, tedy Churchill a Roosevelt doufají, že se demonstrací síly vyhnou konfliktu s Japonskem.



„Na jejich srpnovém setkání Roosevelt a Churchill došli k názoru, že společným zastrašováním Japonců narychlo zbudovanou vojenskou silou na Filipínách a v Malajsku mohou v nejlepším případě odradit Japonsko od útoku na jih na ropná pole v Nizozemské východní Indii a donutit Tokio přijmout diktovaný mír v Číně a sledovat, jak sankce ničí ekonomiku. Přinejhorším byli připraveni přijmout riziko vyprovokování útoku na Rusko.



Ale ani jeden státník, ani žádný z jejich poradců nevěřil, že ani ten nejbojechtivější japonský vojevůdce bude tak naivní, aby zaútočil současně na Británii a Spojené státy.“ V této části světa na jihu se 19. listopadu bojuje, když se australský lehký křižník HMAS Sydney a německý pomocný křižník Kormoran vzájemně potopí u australského pobřeží. Všech 648 námořníků na Sydney zemřelo.



Kormoran přišel o 81 námořníků, více o tomto střetnutí máme na našem Instagramu. A poznámka z britského velení: 18. listopadu nahradil Alan Brooke Johna Dilla na pozici náčelníka britského imperiálního štábu. Dill povede vojenskou misi ve Washingtonu. Bernard Paget převezme od Brooka velení domácího válčiště. Vše se uskuteční v prosinci.



A tím jsme na konci tohoto listopadového týdne. Týdne dalších německých zisků v SSSR i přes čím dál nepříznivější počasí. Spojenci postupují v severní Africe, ale nejsou si jistí, kde a na koho zaútočit. A obávají se možné japonské agrese v jihovýchodní Asii. Tedy asi se obává celý svět. Určitě ve Washingtonu a Londýně. Ale k útoku nemusí nikdy dojít, Japonci se mohou zaleknout. A Churchill teď určitě myslí na hodně věcí ohledně severní Afriky a Moskvy.



Protože ani v jednom válčišti si nemohou dovolit prohrát. Ztráta Suezu nebo pád SSSR by nepředstavitelně změnily svět. Určitě více než japonský útok na Singapur, že? Že jo? Cunnigham velel spojeneckému východoafrickému tažení, během kterého nigerijští vojáci učinili nejrychlejší postup v historii, pokud si ho chcete připomenout, klikněte sem.



Členem TimeGhost armády týdne je Jakob Vik Vartdal. Všechnu naši tvorbu financuje TimeGhost armáda, a jestli nás chcete podpořit, narukujte na timeghost.tv a patreon.com. Nezapomeňte nás odebírat a uvidíme se za týden. Překlad Viktor Horký aka Dr. Ink pro www.videacesky.cz