Operace Tajfun začínáDruhá světová válka

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 50
100 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:48
Počet zobrazení:1 229

Němci zahajují operaci Tajfun, Japonci ustupují v Číně, Bulhaři potlačují řecké povstání a Britové a Američané posílají Sovětům m*du nejen vojenského materiálu! 

A jestli toho chcete o druhé světové válce vědět více, prozkoumejte web Druhá světová a sledujte facebookovou stránku Druhá světová válka.

Přepis titulků

Uklidni se, Edvarde, v klidu. Řekni to ještě jednou. Že odešly? Továrny nemají nohy. Že jsou dávno pryč? Kolik je jich pryč? Dřív jsem továrny odcházet neviděl. Tak zatím, Edvarde. Německo dobylo třetí největší sovětské město a obléhá druhé největší a tento týden začíná útok na to největší – na Moskvu.

Tento týden začíná operace Tajfun. DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je druhá světová válka. Minulý týden vyhlásil jugoslávský odboj Užickou republiku a osvobodil první Němci dobyté území. Němci čistili kapsy po pádu Kyjeva a začali odvolávat jednotky ze severu a z jihu pro nadcházející útok na Moskvu.

Japonci začali minulý týden obkličovat Čchang-ša a tento týden do něj vstoupili. Nejdříve poslali hajabučské uskupení v civilním oblečení, ale to bylo zmasakrováno. Zmasakrováni byli i běžní vojáci, kteří se další den do města probili. Neustálé deště zabránily Japoncům přivést do bitvy těžká děla a tanky, a tak byli 30. září za těžkých ztrát nuceni ustoupit k řece Miluo. Za pár dní je Číňané zatlačí až k Jüe-jangu, odkud Japonci útok začali.

Japonci přišli o 41 000 vojáků. Vypadá to, že brzy uvidíme ještě větší ztráty v Sovětském svazu, neboť 2. října začíná operace Tajfun. To je německý útok k Moskvě. Adolf Hitler toho dne prohlásil: „Dnes začala poslední velká rozhodující bitva letošního roku. Konečně jsme vytvořili podmínky pro konečný, drtivý úder, který před příchodem zimy vyústí ve zničení nepřítele.“ Napsal proslov, který byl noc před útokem přečten vojákům: „Během sotva tří měsíců jste zajali 2 400 000 vojáků, zničili jste nebo ukořistili 17 500 tanků a přes 21 000 děl, sestřelili jste nebo na zemi zničili 14 200 letadel.

Svět ještě nic takového neviděl!“ Což je sice pravda, ale ještě pořád nevyhráli. Dr. Heinrich Haape, který byl s obrněnými jednotkami od 22.

června, napsal, že navzdory ohromným ztrátám „vybudovali Sověti východně od Meži bytelný systém zákopů, bunkrů, protitankových příkopů a ostnatého drátu. Zásobili se, povolali posily a jsou připraveni nám opět čelit. My jen bezmocně sedíme a posloucháme zprávy průzkumníků o rychle se rozšiřujícím ruském obranném systému a čteme zprávy průzkumných letadel luftwaffe hovořící o pohybu nových vojáků, děl a zásobovacích vlaků na frontu.“ Z posledních měsíců víme, že ofenzívy SA Střed spoléhaly na tanky, a i když má tanků pořád dost, tak byly v boji neustále od 22.

června, což jejich bojeschopnost oslabilo. A ve druhé polovině září, po nařízení operace Tajfun, nebylo jejich nasazení vůbec snadné. Velitel SA Střed Fedor von Bock velí třem tankovým skupinám, ale dvě z nich pomáhaly s boji u Leningradu a na Ukrajině, což byla dlouhá a vyčerpávající tažení.

Jen přesun do pozic pro Tajfun nedovolil provést údržbu a vyžádal si další opotřebení. „I když nejsou k dispozici celkové ztráty pro konec září, 2. tanková skupina ztratila do 20. září 30–40 % vozidel.“ Přesto za obřího dělostřeleckého ostřelování Tajfun 2. října v 5:30 začíná. Následují letecké a pozemní útoky, které ihned prolomily sovětské pozice.

4. tanková skupina postoupila za první den 15 km, 3. tanková skupina 20 km a Bock si na velitelství spílá blahem. Úspěch je podobný tomu z 22. června. 3. října pronese Hitler v Berlíně první proslov k národu od začátku Barbarossy: „Ráno 22. června začal největší zápas v lidských dějinách. Dnes mohu říct, že vše šlo podle plánu. Již dnes mohu říct, že protivník padl a už nikdy nevstane.“ Do večera postoupily Hothovy a Hoepnerovy tanky 50 km a Guderian postupuje z jihu na Orel po jedné z mála asfaltových cest v zemi.

Ale i když postupují ve středu, tak na severu ne. Žukovovy jednotky jsou sice i na konci září uvězněny v Leningradu, ale mají mnohem více prostoru, než by si Leeb s Hitlerem přáli. Postavení na Něvě jsou nedotčená stejně jako ta v jižních předměstích a Finové ze severu nezaútočili. „Žukovova železná vůle dala vzniknout ‚něvskému zázraku‘ a Leeb pochopil, že přišel o nejlepší příležitost město dobýt.“ A „zatímco si obě strany lízaly rány a počítaly ztráty, připravovaly se také na další boje, neboť věděly, že protože SA Sever nesplnila svůj úkol, budou boje pokračovat.“ Aktivní boje polevily, ale až se zase rozhoří, nebude mít Leeb k dispozici stejné síly jako předtím.

Hoepnerova 4. tanková skupina je nyní s SA Střed a Leeb má tanky jen z XXXIX.

tankového sboru a 8. tankové divize. Sověti aktivně bránili město 50 dní. Okolí města od 10. července, a dokonce podnikli zářijové protiútoky. A výsledky zoufalé obrany jsou jasně vidět – v červenci postupovali Němci denně v průměru 5 km, v srpnu to nebyla ani polovina a v září to bylo jen 1,2 kilometru. Ale i přesto, že Sověti prozatím Němce zastavili, je město v nesmírném nebezpečí. Na jihu je v nesmírném nebezpečí Oděsa.

A od 27. září, kdy Němci dobyli Pereskop, je v nesmírném nebezpečí také Krym. Německý postup na Krym přinutil Stavku evakuovat jednotky z Oděsy a posílit jimi obranu Krymu. 2. října začíná námořní evakuace. Mám i další námořní zprávy. 27. září je Patrick Henry, první loď třídy Liberta, spuštěna na vodu v baltimorských loděnicích. Tyto lodě budou z velké části prefabrikované, což znatelně sníží čas jejich výroby.

Patrick Henry se stavěl 8 měsíců, ale průměr se nakonec dostane na 6 týdnů. Cílem je rychle nahradit Němci potopené lodě. 28. září vyráží z Islandu do Archangelsku konvoj PQ1. Je to první britský konvoj vezoucí válečný materiál mířící do SSSR. 30. září Winston Churchill oznámí, že posílá celou týdenní produkci tanků. A od 29.

září do 1. října probíhá první Moskevská konference. Tam se řeší americká a britská pomoc Sovětskému svazu. „Anglo-americká mise v Moskvě, vedená lordem Beaverbrookem a Averellem Harrimanem, zjišťuje, co Rusko potřebuje, a snaží se Stalinovy potřeby naplnit. Byli to například Američané, kteří ukojili jeho touhu po 400 tunách ostnatého drátu měsíčně. 30. září lord Beaverbrook souhlasil s odesláním do Ruska všeho, co měly USA připravené pro Británii.

1 800 stíhaček, 2 250 tanků, 500 protitankových děl, 23 000 samopalů Thompson, 25 000 tun mědi, 27 000 tun gumy a 250 000 zimníků.“ Během devíti měsíců obdrží Sověti 1 800 britských Hurricanů a Spitfirů, 900 amerických stíhačů a 900 amerických bombardérů. Rudé námořnictvo obdrží do konce roku 150 sonarů ASDIC, 1 500 lodních děl, 3 000 protileteckých kulometů a 8 torpédoborců.

A to není všechno. „Seznam nezbytných okamžitých potřeb Rudé armády byl zarážející. 1 000 tanků měsíčně s vhodným příslušenstvím a náhradními díly, 300 protitankových a 300 protileteckých děl měsíčně a 2 000 obrněných aut měsíčně vybavených protitankovými děly.“ Britové a Američané slibují poslat 4 000 tun hliníku měsíčně, 13 000 tun ocelových tyčí na výrobu dělostřeleckých granátů, měď, cín, olovo, mosaz, nikl, kobalt, průmyslové diamanty, stroje, gumu a vlnu.

Británie pošle 3 miliony armádních bot a dalších 400 000 bude posílat měsíčně. Američané přidají 200 000 párů armádních bot měsíčně. Sověti dostanou 20 000 tun ropných produktů měsíčně a tolik zdravotnického materiálu, že bude zahrnovat 10 milionů chirurgických jehel a 500 000 párů chirurgických rukavic. 20 000 amputačních nožů, 15 000 amputačních pil, 800 000 pinzet, 100 přenosných rentgenů, přes milion dávek nových antibiotik jako M&B 693, známé jako sulfapyridine, mozkové a srdeční stimulanty a 1 000 km olejové látky pro ochranu ran.

Je toho hodně. SSSR by toho dostal mnohem víc, kdyby toho sám tolik nevyráběl. Ale stále je výrobní mocností. „Německé obrněné kleště, které obklíčily a rozdrtily sovětské armády v západním Rusku v červnu, červenci a srpnu 1941, byly nástroji vojenského vítězství, jaké svět neviděl.

Nebyly však nástroji totálního vítězství. I když zničily jeden z pilířů sovětské schopnosti vést válku – mobilizovaná uskupení – neuspěly ve zničení průmyslových kapacit v evropských částech Ruska.“ A toto je životně důležité. Protože zatímco tanky postupovaly stovky kilometrů, Sověti odváželi svůj průmysl na východ, což byla herkulovská úloha pod dohledem Anastáze Mikojana.

Naložil těžké stroje, zásoby a pracovníky na vlaky a poslal je daleko na východ mimo dosah německých tanků a letadel. Od srpna do října tohoto roku bylo přesunuto 80 % zbrojovek. Němci obsadili asi 300 továren, které vyráběly nějaký vojenský materiál, ale 1 523 dalších továren bylo odvezeno mimo jejich dosah k Uralu, na západní Sibiř, za Volhu a do Kazachstánu. Továrny jsou z Leningradu odváženy přes Ladožské jezero i teď, když je město v obležení.

To pro Němce není vůbec dobré, protože Hitlerova spektakulární tažení od roku 1939 do jara 1941 mají chybu – stojí na průmyslové kapacitě, která dlouhou válku neutáhne. Ani když se Hitler pokouší zabít, kolik hladových krků to jen jde. Během dvoudenního masakru v Babím Jaru u Kyjeva bylo zavražděno 33 771 Židů a v černomořských městech Nikolajev a Cherson bylo zabito 35 782 Židů a komunistů.

Tato přesná čísla známe díky německému operačnímu hlášení č. 101 z 2. října. I Němci si stěžují na zásahy do jejich práce. 28. září nechal starosta Kremenčuku Vershovsky několik set Židů pokřtít v naději, že je ochrání. Je zatčen a zastřelen. Došlo také k Dramskému povstání v severním Řecku proti bulharské okupaci. To není dobře organizované a je rychle potlačeno, ale vede ke krvavým odplatám.

Během dalších pár týdnů bude popraveno přes 2 000 lidí, a ne vždy jen povstalců. 29. září je ve dvou vesnicích, kde povstání začalo, popraveno 485 lidí. A tím se dostáváme na konec týdne. Japonci ustupují v Číně, Němci uvázli na severu, ale zahajují novou ofenzívu ve středu. Proti zoufalému protivníkovi.

Ale ten protivník bude vyrábět a bude ve velkém zásobován, pokud se udrží v boji. Sověti mají proti Němcům obrovskou početní převahu, ale Němci mají, obecně řečeno, lepší vybavení a výcvik. Sověti se na výcvik soustředili poslední tři měsíce, a pokud se vycvičení vojáci dostanou ke všemu tomu vybavení… tak to může být hodně jiná válka. Pokud chcete vědět více o masakru v Babím Jaru, podívejte se na tuto epizodu Války proti lidskosti.

Členem TimeGhost armády týdne je Alex Herdeman. Tento pořad vzniká jen díky TimeGhost armádě, takže narukujte na timeghost.tv a patreon.com. Nezapomeňte odebírat a uvidíme se za týden. Překlad Viktor Horký aka Dr. Ink pro www.videacesky.cz

Komentáře (5)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Jsem rád, že se zde zmínilo jak moc vlastně spojenci sovětům pomáhali, protože dle mého skromného názoru by sověti sami o sobě vyhrát nemuseli, byť tím v žádném případě nechci neshazovat statečnost a neuvěřitelnou vůli sovětských vojáků. Je škoda, že na tuto spolupráci svět zapoměl ve chvíli, kdy Berlín padl.

120

Odpovědět

Spojenci umožnili rozbití Československa v Mnichově, což byl válečný akt. A teď můžou být rádi, že se Fricové mastí s Ivanama, protože jinak by z německých výrobních linek sjížděly pouze ponorky. A angláni by pochcípali hlady.

55

Odpovědět

+( Pepek )rozbitie Ceskoslovenska umoznilo hlavne Ceskoslovensko....
narod co nebol ochotny bojovat sam za seba trapne cakal, ze zanho bude bojovat niekto iny a doteraz ma pocit krivdy

naproti tomu Finom spojenci po napadnuti niekolko krat slubili, ze ked vydrzia este chvilu, tak im pridu na pomoc...neprisli
Fini ale nehadzu a nehadzali sracky na spojencov ale bojovali a so ctou prehrali a ubranili si samostatnost
celkom rozdiel oproti krajine v strede Europy, ktora to proste vzdala a radsej ako na domacej pode nechala svojich obcanov umierat niekde nad kanalom, pri Tobruku, na vychodnom fronte alebo celu vojnu poslusne makala v zbrojovkach pripadne este horsie platila za smrt vlastnych obcanov v koncentrakoch

56

Odpovědět

+Aza rozbitie Československa môžu hlavne prakokoti

01

Odpovědět

+ANechci tady znevážit Finskej odpor, dali do toho srdce a bránili se jak nejlíp mohli, ale zase buďme trochu soudný s tou naší zemičkou v tý době. Finsku nehrozilo, že bude napadnutý ze všech stran svejch hranic.. oproti tomu co mohla dělat naše země když už si jí porcoval každej soused na hranicích...
Těžko soudit naše předky, když nevíme v jakym srabu se museli tenkrát nacházet a hřbitovy jsou plný hrdinů.

01