Pád Kyjeva a okupace TeheránuDruhá světová válka

Jo. Počkej, co že dělají? Ale Němci to území dobyli. Oni to neví? Aha, jim je to jedno. Jasně. Že útočí na náklaďáky? Dobře. 19. září 1941. Je to třetí největší město v SSSR, a tedy i důležitý cíl.

Tento týden Němci obsadí Kyjev. DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je druhá světová válka. Minulý týden porazila Rudá armáda Němce u Jelni, což byla velká věc. Na severu však Němci oblehli Leningrad a na Ukrajině postupovali z několika směrů na Kyjev. 13. září se jednotky Guderianovy 2. tankové skupiny přiblížily ze severu k Lochvici.

Jeremenkovu Brjanskému frontu se Guderiana nepodařilo zastavit a z 261 696 mužů, kteří se jej zastavit pokusili, jich ztratil kolem 100 000. Guderian je nyní jen 40 km od tanků z Kleistovy tankové skupiny, které se blíží k Lubné. Kirponosův Jihozápadní front složený z 5., 26., 37. a 38. armády a částí 21. armády je nyní skoro obklíčen západně od Lochvice a Lubné, východně od Kyjeva.

Teoreticky by se mohl stáhnout na východ, avšak Stavka to zakázala. Minulý týden jsem řekl, že Semjon Timošenko nahradil ve velení jihozápadního směru Semjona Buďonnyje. K tomu došlo 13. září. Timošenko ze všeho nejdříve ujistil Stavku, že Kyjev udrží. Toho samého dne padla Lubná, Lochvica a Mirhorod. A Němci začali obsazovat mezeru mezi Guderianem a Kleistem.

Náčelník štábu Jihozápadního frontu V. J. Tupikov hlásí náčelníkovi štábu Rudé armády Borisi Šapošnikovi, že katastrofa je nevyhnutelná. Šapošnikov to řekl Stalinovi, který odpověděl: „Generálmajor Tupikov odeslal generálnímu štábu vystrašené hlášení. Situace naopak vyžaduje zachování klidu a odhodlání na všech úrovních velení. Je nezbytné přijmout veškerá opatření a udržet současné pozice, především na křídlech.

Musíte donutit Kuznětsova a Patopova, aby přestali ustupovat. Celý front musí porozumět potřebě odhodlaně bojovat. Stalinovy rozkazy z 11. září musíte bezpodmínečně splnit.“ Rozkazy zakazovaly opustit Kyjev nebo odpálit mosty bez svolení Stavky. 16. září se Guderian setkal s Kleistem u Lochvice a uvěznili celý Jihozápadní front, zhruba 600 000 vojáků, mezi dvěma tankovými skupinami na východě a dvěma armádami na západě.

Timošenko a Chruščov Kirponosovi konečně dovolili ustoupit, avšak ústně přes náčelníky štábu. Kirponos, dobře si vědom Stalinových rozkazů, odpověděl, že se nestáhne, dokud to nedostane písemně. Šapošnikov mu napsal večer 17. září, avšak pouze, že má opustit Kyjev, ne, že se má stáhnout k řece Psel.

Kirponos v tuto chvíli konečně chopil věci do svých rukou. Nařídil 5., 21., 26. a 37. armádě zaútočit na východ ve snaze probít se ven. 40. a 38. armáda se budou snažit ochránit jejich křídla útoky k Romnům a Lubné, ale ustupující vojáci jsou pod útokem ze všech stran. „Za hrozivých ztrát, bez zásob a bez řádného velení byla Kirponosova uskupení rozdělena Němci do izolovaných kapes.“ Avšak na konci týdne stále bojují.

Ale 19. září Němci obsazují Kyjev. Sověti ztratili 500 000 vojáků a možná až 700 000 vojáků, zatímco Němci přes 100 000 mužů. Více si o ztrátách, bojích a čištění kapes řekneme během dalších týdnů. Toto je pro Němce velká výhra. A možná si brzy připíší další na severu, a to u Leningradu, druhého největšího města SSSR.

Georgij Žukov dorazil k Leningradskému frontu 13. září a chopil se velení obrany města. Letiště severně od Něvy je stále pod sovětskou kontrolou. A od 13. září tam budou pravidelně dopravovány tuny jídla a munice. Situace není dobrá. Němci jsou ani ne 10 km od pobřeží a 15 km jižně od města. Na východě hrozí dobytím Volkova a spojením se s Finy. Velitel německé SA Sever Wilhelm von Leeb obnovil útoky ve stejný den, kdy dorazil Žukov.

Němci rychle postoupili do uritských předměstí. Žukov si myslí, že mají nechráněné křídlo, a plánuje je sevřít do kleští mezi 8. a 42. armádu. Němci však plánu předešli, když 16. září zaútočili na 8. armádu. Dobyli Uritsk, došli k Finskému zálivu a odřízli 8. armádu od Leningradu. Mezitím zahájil Leeb další útoky proti levému křídlu 42. armády s cílem zničit 55.

armádu nalevo od ní, čímž by se otevřela cesta k Leningradu. Němci 13. září dobyli Gatčinu a 18. září Puškin a Sluck, což znamená, že se sovětská 55. armáda musí stáhnout na novou linii. Němci dobyli také Alexandrovku 12 km od centra Leningradu, kde končí tramvajová trať. A tam byli na konci týdne zastaveni. Ale i za frontou docházelo k bojům, a to s partyzány. „Zprávy německé armády ze srpna 1941 ukazují, že partyzáni nebyli problém jen pro týlové jednotky, ale že ovlivňovali hlavní uskupení na frontě.

Tyto maskované jednotky vyvolávaly vážné obavy.“ SA Střed měla jen tři týlové divize, které jsou na tak velkém dobytém území příliš přetížené. Jejich týlová oblast se rozprostírá na 145 000 km². To je rozloha Anglie a Walesu. A i když bylo prvotní partyzánské hnutí celkem slabé, útočilo často na německé zásobovací náklaďáky, které musely projet rozlehlým územím, mnohdy bez jakékoliv vojenské ochrany, neboť jezdily mezi uhánějícími tanky a táhnoucí se pěchotou, takže partyzáni Němcům zatápěli už od začátku.

Útočili na nejslabší článek německé armády – zásobování. Většinu prvních partyzánů tvořili odříznutí sovětští vojáci. Chytat se je dařilo motorizovaným jednotkám, avšak těch na to byla škoda.

Tito rebelové jsou čím dál organizovanější a podporuje je mnoho civilistů. Hothova tanková skupina v srpnu napsala: „Partyzáni dostanou zprávu hned, jak se ve vesnici objeví němečtí vojáci. Rozlehlé lesy a bažiny nabízí výtečné krytí, takže najít je je extrémně složité.“ Do září začínala semínka vzpory proti útočníkům růst. Ve zprávě SS stojí: „Mezi obyvateli se šíří špatná nálada.

Především kvůli neustálému rabování a zabavování věcí, ve městech i na venkově, ze strany německých vojáků.“ Kontroly nad civilní správou se chopil Říšský komisariát Ostland, který podporuje perzekuce a zemědělská družstva, čímž rozptýlil mýtus o benevolentní německé správě a nahrál partyzánům. Přesto se však lidé starají většinou o přežití než o boj s útočníky. Ale „neustálé nebezpečí pro německé vojáky, ať od odříznutých rudoarmějců, nebo ozbrojených civilistů, bylo natolik rozsáhlé, že se jim dostalo do hlavy.“ Sověti samozřejmě za frontou nebojují jako jediní.

19. září se v okupované Jugoslávii setkávají Josef Tito a Džara Mihailović, aby prodiskutovali odboj. Generál Mihailović vede ravnagorské četniky a Tito je vůdce komunistických revolucionářských partyzánů. Avšak „Mihailović vnímá Tita jako protimonarchistického potížistu, který chce ovládnout srbské území, které Mihailović považuje za své.

Tito naopak vnímá Mihailoviće jako buržoazního reprezentanta již zdiskreditovaného důstojnického sboru.“ Přesto tato dvě vzbouřenecká uskupení spojí síly k osvobození co nejvíce území. Tento týden mám zprávy i o japonské invazi do Číny. Japonská 11. armáda generála Anamiho Korečiky okupovala Wu-chan už skoro tři roky a nyní navrhuje zahájit další tažení proti Čchang-ša, hlavnímu městu provincie Chu-nan.

Hlavním cílem je samozřejmě zničit tamní čínské vojáky, ale také ořezat čínskou 9. válečnou oblast. Tamní čínské armády nemusely bojovat několik let a nyní mají podél železnice Kanton–Wu-chan 30 dobře vybavených divizí a hromadu obranných postavení. Korečika plánuje začátek invaze na 18. září. Noc předtím Japonci překročili řeku Šin-jian na čtyřech místech. Vydali se na jih a na konci týdne se po překročení řeky Miluo snaží Číňany obklíčit.

Číňané se snaží stáhnout do říčních oblastí Laodao a Liou-jang. Ale Korečika není jediný, kdo spřádá plány. 16. září je Otto Abetz, německý vyslanec v Paříži, v Rastenburgu, kde mu Hitler řekl o svých plánech na východě. „Leningrad nechá srovnat se zemí, protože je to jedové hnízdo, odkud se rozšířil asijský mor. Asiaté a bolševici budou vyhnáni z Evropy, což ukončí, cituji: „250 let asijské nákazy.“ Novou hranicí bude pohoří Ural.

Rusko západně od Uralu bude německou Indií. Jen naleziště železné rudy v Kryvém Rihu poskytne Němcům milion tun rudy měsíčně. Z této ekonomické soběstačnosti, ujistil Hitler Abetze, bude mít Francie svůj podíl, ale prvně se musí zasadit o porážku Británie.“ 17.

září toho svým hostům řekne ještě víc. Na Krymu se bude pěstovat citrusové ovoce, guma a bavlna. Rusům se nebude dostávat žádného vzdělání. Němečtí osadníci a představitelé budou uzavřenou společností. „Náš nejslabší musí být nadřazenější jakémukoliv domorodci.“ Ale prvně to území bude muset obsadit. Tady je pár poznámek z dalšího okupovaného území.

15. září nastolila německá vojenská správa „nezávislou“ vládu v Estonsku pod Hjalmarem Mäem. Ten samý den probíhá stěhování ve vilniuském ghettu. Z 3 500 přemisťovaných Židů jich do cíle dorazí jen 550. Zbylých 2 950 je zavražděno na ponarském popravišti. 16. září se Spojenci rozhodli okupovat Teherán – i když nové íránské vládě řekli, že tak neučiní – protože podle nich šáh neudělal dost, aby dostal občany Osy ze země, takže ten samý den íránský šáh Rezá Pahlaví po tlaku ze SSSR a Británie rezignoval ve prospěch syna Mohammeda.

Britští a sovětští vojáci dorazí do Teheránu 17. září. A jsme na konci týdne. Na východě zahajují Japonci novou ofenzívu. V Sovětském svazu padl Kyjev a Leningrad je v obležení, avšak německá armáda má bezpečnostní nedostatky v týlu. Němečtí vojáci ve SA Střed se podle Fedora von Bocka, velitele skupiny, ptají jen na jednu věc: Kdy vyrazíme na Moskvu?

Nechtějí totiž zůstat na současných pozicích, až přijde ruská zima. „V tuto chvíli jde odpovědět jen takto. Celá válka na východě byla jedna velká každodenní improvizace, což vyústilo v roztříštěné velení a protichůdné strategické záměry. Ani generálové nevěděli, kdy a jestli postoupí na Moskvu. Jedna věc však byla jistá.

Obava vojáků, že přezimují v SSSR, se zcela jistě naplní. Armáda jednoduše neměla zdroje na to, se zimě vyhnout, a každodenní opotřebení pomalu ale jistě přezimování zaručovalo.“ Pokud chcete vědět něco o Jugoslávii před válkou, klikněte na tuto epizodu Mezi dvěma válkami. Členem Time Ghost armády týdne je Rune Hartvig. Rune není jen náš přispěvatel, ale byl u nás také na stáži, prováděl pro nás prvotřídní výzkum a odváděl skvělou práci na Instagramu.

Je to můj, Spartyho a Astridin přítel. A tento týden má narozeniny, takže všechno nejlepší, Rune. - Popřejte mu taky. - Všechno nejlepší. Všechno nejlepší. Chybíš nám v týmu. Byla to sranda. Takže dnes končíme šťastně, což je ode mě neobvyklé. Prozatím na shledanou, nezapomeňte nás odebírat a uvidíme se za týden.

Překlad Viktor Horký aka Dr. Ink pro www.videacesky.cz