Sověti zastavili Němce před Moskvou a japonská válka s USA je na spadnutí

–37°? To je velká zima. Ty bys šel ven? Já taky ne. Taková zajímavost. Věděl jsi, že na Marsu je ve dne někdy tepleji? Jo, na Marsu, té planetě. Ale pořád budou bojovat? To neskončí dobře. 5. prosince 1941. Německo napadlo Sovětský svaz 22.



června a nyní, o skoro šest měsíců později, neúnavně, týden po týdnu postupovalo k Moskvě. A tento týden je na prahu Moskvy, za pozornosti celého světa, německý postup zastaven. Selhal a skončil. DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je zvláště dlouhá epizoda druhé světové války. Minulý týden pokračovala v severní Africe operace Crusader.



Velitel Osy Erwin Rommel podnikl odvážný obrněný výpad k egyptské hranici, ale spojenecký velitel Auchinleck přijal stejně odvážné rozhodnutí pokračovat ve svých útocích. A jednotky z obleženého Tobruku navázaly kontakt s nově příchozími vojsky. Kókú kantai, japonská flotila letadlových lodí, se plaví přes Pacifik na východ k Havaji a Němci stále postupují na Moskvu, což je den za dnem složitější. A dále na jihu Sověti znovuobsadili Rostov a uštědřili Němcům největší porážku v dosavadním tažení.



29. listopadu Němci oběsili 18letou sovětskou dívku. Na ceduli kolem jejího krku stojí: „Zapalovala domy.“ Podle článku v Pravdě, takže to berte s rezervou, její poslední slova k německým vojákům zněla: „Nemůžete oběsit všech 190 milionů Sovětů.“ Rovněž toho dne se dr. Fritz Todt, ve velení dohledu nad obnovou infrastruktury v SSSR a generální inspektor pro vodu a energii, vrátil do Berlína a řekl Adolfu Hitlerovi: „Vzhledem k vojensko-průmyslové nadřazenosti anglo-saských mocností už nemůžeme tuto válku vojensky vyhrát.“ Ale wehrmacht se přesto snaží.



Hoepnerovy tanky dobyly 30. listopadu Krasnaju Poljanu a jeho děla mají Moskvu na dostřel. Ráno 1. prosince zahajuje Klugeho 4. armáda zuřivý útok na na minsko-moskevskou dálnici, nejkratší cestu do Moskvy.



Do poledne zatlačili Sověty o několik kilometrů a Němci jsou 7 kilometrů od dálnice. Pokud k dálnici dorazí a rozdělí sovětskou 5. a 33. armádu… No, sovětský velitel Georgij Žukov to nemůže dopustit. Takže na Němce vrhne vše, co má k dispozici. 2. prosince dorazila hlídka německých bojových ženistů k Chimki. To je nejdále, co se Němci dostali k Moskvě. „V otřesných mrazech, kdy němečtí vojáci křičeli ve sněhu, že už dál nemohou, zaútočil 7.



prosince Jefremov v oblasti Juškovo–Burcevo. Do večera 4. prosince byla situace prakticky stejná jako před čtyřmi dny. Poslední německý útok na Moskvu ztroskotal. Už na konci listopadu Žukov a Stavka nabyli dojmu, že na severozápadě zvítězili. Němci postupovali jen několik metrů. Německé zálohy neexistovaly.



Guderian stále bušil na Kaširu. Klugeho útok mohl být smrtící, ale nakonec byl odražen.“ A také na konci listopadu předal Žukov Stavce plány pro svoji protiofenzívu. Obří ofenzívu s cílem zničit německé klíny v sovětských pozicích. Čtyři armády zaútočí severozápadně k Istře a dvě armády a I. jízdní sbor zaútočí ze třech stran na Guderiana. Čtyři armády budou zaměstnávat střed a bránit přesunu sil na křídla. Stalin chce ofenzívu ještě zvětšit.



A zapojit do ní na severu Koněva a na jihu Timošenka. 4. prosince spadla teplota na moskevské frontě na –37 °C. Německý velitel SA Střed Fedor von Bock a armádní velitel Walther von Brauchitsch onemocněli a nemohou plnit své povinnosti. Přišly sněhové bouře. Tanky nejdou nastartovat, zbraně nestřílí. „Nyní bylo všem jasné, Němcům i Sovětům, že wehrmacht dosáhl bodu zlomu a nebyl schopný v ofenzívě pokračovat.



Němečtí velitelé nevěděli, že zatímco oni slábnou, Rudá armáda nabírá na síle.“ A ve 3:00 5. prosince, na konci týdne, začíná sovětská protiofenzíva. Má zatlačit Němce na 800km frontě od Tveru k Jelecu. Sověti už však postupovali na jihu. 30.



listopadu rezignoval velitel SA Jih Gerd von Rundstedt. Ve skutečnosti je zbaven velení, protože opustil Rostov, i když mu to Hitler zakázal. Velení se ujal Walther von Reichenau, ale ten pokračuje v Rundstedtových krocích a ustupuje za řeku Mius. Němci jsou zatlačeni k Mariupolu, ale upevňují postavení na Krymu. A poznámka ze severu východní fronty: 2. prosince se z poloostrova Hanko stáhli poslední sovětští vojáci. Byli tam 18 měsíců.



Od konce června ho obléhali Finové. 23 000 mužů bylo evakuováno do Leningradu, který je také obležen, zatímco dvě přepravní lodě a tři torpédoborce byly potopeny pobřežními děly a finskými minami. Další obležení, spojenecké obležení Tobruku, se tento týden také vyvíjí. Do 30. listopadu velitel Osy Rommel obsadil trojúhelník Ed Duda – Seidi Resegh – Belhamed a opět Tobruk izoloval.



Ale na východě na hranici jsou jeho jednotky v defenzívě. Celá operace se proměnila v opotřebovávací válku, kterou nemůže vyhrát, neboť Spojenci mohou neustále přisouvat posily, zatímco on ne. Mezitím se Spojenci přeskupují a chystají na obnovení ofenzívy. Po zbytek týdne jsou boje matoucí. Rommel se snaží zároveň obléhat Tobruk, zničit britské tanky na jihu a poslat pomoc posádkám Osy v Bardii, Sollumu a Halfajském průsmyku.



Pro to všechno nemá dost sil a celou situaci tím zhoršuje. 4. prosince se začíná stahovat z východního perimetru Tobruku. Dalšího dne nařídil Hitler přesun 2. leteckého sboru z východní fronty do Středomoří. To aby snížil efektivitu britských sil na Maltě, které útočí na zásobovací konvoje Osy, a aby poskytl více podpory Rommelovi.



Válka se každou chvíli rozroste, pokud tomu dokážete uvěřit. Japonsko, které už válčí s Čínou, vyhlásí válku Británii, Nizozemsku a Spojeným státům. Na vojenských a císařských konferencích na počátku týdne se oficiálně rozhodne, že Japonsko půjde do války, ale popravdě už to bylo jasné dlouho. A pokud si myslíte, že japonského premiéra Tódžóa mohlo od války něco odradit, tak vám prodám most v Brooklynu.



Levně. Už 30. listopadu jsou japonské výsadkové lodě spatřeny u Bornea. Podobná hlášení z celé oblasti vedou k vážným obavám v Britském Malajsku a Nizozemské východní Indii. 1. prosince Britové vyhlásili v Malajsku stav pohotovosti, neboť japonské výsadkové lodě přepluly Jihočínské moře. 2. prosince britské lodě Prince of Wales a Repulse dorazily do Singapuru se 4 torpédoborci. Má s nimi být letadlová loď Indominable s 9 Hurricany, ale najela na mělčinu a opravy potrvají skoro měsíc.



Poznámka: Tyto britské lodě nesou označení Uskupení Z. Operace Z je označení pro japonský plán znenadání zaútočit na Pearl Harbor. Toho dne je z Tokia poslán telegram na japonský konzulát na Havaji s dotazem, jestli jsou nad přístavem střelecké balóny a torpédové sítě. Washington zprávu dešifroval, ale považuje ji za všední špionážní úkon. Protože na operaci Z není nic, co by Američanům nebylo povědomé.



V létě poslal velitel letectva na Havaji Frederick Martin válečnému oddělení požadavek na více letadel pro případ toho nejhoršího možného scénáře, kdy by proti Oahu mířilo najednou 6 letadlovek, přičemž se každá bude blížit z jiného směru. Ale toto každý vnímá jako tu nejnepravděpodobnější věc. Proč by Japonsko na Havaj vůbec útočilo? Tím embargo nezvedne.



Jakou hrozbu představuje pacifická flotila pro Japonsko? Žádnou. Nemá ani tankery a věci nezbytné pro vedení tažení přes celý Pacifik, i kdyby chtěla, a Američané vědí, že to Japonci vědí. Náčelník štábu americké armády George Marshall nazval Havaj nejsilnější pevností na světě. Po návštěvě Oahu v květnu napsal hlášení prezidentu Rooseveltovi, že s pouhou základní protivzdušnou obranou „se nepřátelské letadlové a výsadkové lodě ocitnou pod leteckým útokem už 1 200 km před ostrovem“ a že jakýkoliv útok na Oahu není jen pochybný, ale nepraktický.



Roosevelt je námořní nadšenec, ale určitě ne vizionář. Jeho smýšlení o námořním boji odráží názor amerických a japonských vrchních velení, že bitvu rozhoduje hromada vlajkových lodí, které rozstřílí nepřítele nadřazenějšími zbraněmi. O letadlových lodích se jako o vlajkových nesmýšlí.



Bitevní lodě mají velká děla, která rozhodují námořní bitvy. A mimo to je Havaj v pozadí vzhledem k americké hlavní strategické zóně – Filipínám. Tamní demonstrace síly má odradit Japonce od útoku na Nizozemskou východní Indii. Je to v podstatě nový přístup. Americká strategie Duha 5 byla orientována na Atlantik a Marshall si myslel, že poslání více vojáků na Filipíny, na japonský práh, by potěšilo Německo.



Ale na začátku 1941, kdy Japonci navýšili počty jednotky ve Formose, Marshall a další protipacifičtí hráči trochu vyměkli a do konce května instalovali 300mm děla na ochranu Luzonu. „Ztroskotání červnových americko-japonských jednání nenávratně nahrálo do karet politickým a vojenským zastáncům nastolení pacifické obranné hranice 8 000 km západně od Havaje.“ Marshall má teď stejný názor.



V červenci vypukla krize, když Japonsko napadlo jižní Indočínu. 26. července prezident Roosevelt zareagoval zmrazením japonských aktiv a povolal generála MacArthura do aktivní služby, aby mobilizoval filipínskou armádu. 14. srpna oddělení vojenského plánování vyzvalo k poslání posil MacArthurovi. „Současný přístup Japonska naznačuje, že může zvažovat invazi na Filipíny, než zahájí další invaze jinam.“ Podle plánu měly být do Luzonu ihned poslány těžké bombardéry.



Na rozdíl od lodí se mohou vyhnout japonským hlídkám a zůstat v utajení letem přes Novou Guineu a Darwin. A také by nevyžadovaly převelení přepravních lodí z Atlantiku. Bombardér B-17 je oblíbené letadlo válečného oddělení. Letadlo budoucnosti. Létající pevnost by se měla ubránit proti stíhačům a doletí až 1 600 km, takže doufají, že zefektivní denní bombardování. Ale ostré bombardovací mise nad Německem podniknuté Británií, která dostala B-17 v rámci půjčky a pronájmu, nebyly zrovna spektakulární.



8 z 20 havarovalo nebo bylo sestřeleno a podle odhadů jen dvě bomby zasáhly svůj cíl. Josef Goebbels je nazval létajícími rakvemi. Byly zde problémy se zamrzáním, turbodmychadly, a dokonce kyslíkem. Americký vyšetřovací tým však obvinil britské posádky, že letěly o 600 m výše, než měly.



Nepoužily správný zaměřovač, protože je národním tajemstvím. A Boeing se potom pustil do vylepšení. Takže když je Marshall a ministr války Henry Stimson viděli v akci o pár týdnů později, „předvedené ukázky nejen plně obnovily jejich víru v B-17, ale přesvědčily je, že Amerika konečně našla řešení pro obranu Filipín a přenesení ofenzívy nad samotné Japonsko“. Do 12.



září jich přiletělo 9 a MacArthurovi bylo řečeno, že do února 1942 jich bude mít 128. Američané požádali Spojence o jejich umístění do Vladivostoku, Malajska nebo Bornea. Stalin to odmítl, protože i když by byly v dosahu Tokia, nechce dát Japoncům záminku pro útok na Sibiř. Ostatním se to líbí. Stimson píše, že Američané budou mít brzy dostatek letadel, aby zabránili Japoncům v pohybu přes Jihočínské moře, a pokud se letadlům na Filipínách pokusí vyhnout východní cestou, bude mít flotila bitevních lodí z Pearl Harboru čas k nim doplout.



A i když Filipíny považuje za hlavní překážku pro japonský útok na jih, nejsou pro válečné oddělení důležitým invazním místem, protože by si Japonci vylámali zuby a nezískali by zdroje, které potřebují. A zatáhli by USA do války. 1. října MacArthur optimisticky ohlásil, že brzy bude mít pro boj připravených 200 000 mužů.



A když spatřil válečný plán Duha 5, který v případě invaze volá po ústupu na poloostrov Bataan, vyzval plánovací radu ke změně strategie, neboť B-17 celou situaci změnily. S tímto optimismem jsou určité problémy. Celkové pobřeží Filipín je delší než Spojených států. Armáda Commonwealthu nemá trénink, vybavení ani zkušenosti japonské armády. A všechno, co MacArthur chce, dostane až v květnu 1942. Pokud do té doby Japonci nezaútočí.



V listopadu se Marshall obává, že Japonci tak dlouho otálet nemusí. To kvůli tempu, kterým USA posilují Pacifik. Japonsko má na Filipínách konzulát. Vědí, že Američané posílají na Filipíny hromadu bombardérů. Ale to mají vědět. Nemůžou být odstrašeni, pokud si odstrašující síly nejsou vědomi. Informace také úmyslně unikly. 15.



listopadu svolal Marshall v DC tiskovou konferenci a řekl novinářům, aby nepsali o přesunu těžkých bombardérů na Filipíny. Řekl, že MacArthur bude mít nejvíce bombardérů na světě, ale nechce znepokojit Japonsko. To už ale udělal. Toho rána obdržel japonský konzulát na Filipínách zprávu, aby zjistil, kolik bombardérů a odkud přiletělo. Američané zprávu zachytili, protože diplomatickou šifru prolomili, takže se Marshall a náčelník námořnictva Harold Stark rozhodli poslat více stíhaček na ostrovy Wake a Midway z letadlovek z Pearlu, takže další přílet B-17 na Filipíny na začátku prosince bude chráněn, jakmile se dostane na dosah Japonců na Marshallových ostrovech.



Takže letadlovka Enterprise s uskupením 8 má na ostrov Wake dopravit 8 Wild Catů. A letadlovka Lexington s uskupením 12 má na Midway dopravit 18 Vindicatorů. Enterprise vyplula na konci minulého týdne a do Pearl Harboru se má vrátit ráno 7.



prosince. Lexington vyplul 5. prosince. A tento týden zlých znamení je u konce. Pokud sledujete sérii Válka proti lidskosti se Spartakusem, budete zlá znamení znát, jako když SS-Sturmbannführer Jäger ohlásil, že jeho jednotka v Litvě zavraždila 150 000 Židů, což je jen 15 % všech židovských mužů, žen a dětí, kteří budou do konce roku na východní frontě popraveni.



Je to zlé znamení, protože to bude jenom horší. Zlá znamení jsou také v SSSR, kde byli Němci zastaveni a Sověti začínají velkou protiofenzívu. Zlá znamení jsou v severní Africe, kde si Rommel uvědomil, že nemůže udělat všechno, co chce. A zlá znamení jsou v jihovýchodní Asii, kde svět napjatě sleduje Japonce přepravovat vojáky přes Jihočínské moře. Henry Stimson, americký ministr války, si do deníku napsal něco, co za pomoci Johna Castella parafrázuji.



Co Stimson chce a o co žádá ministerstvo zahraničí a Roosevelta, je rozjet diplomatická jednání s Japonskem na dalšího půl roku. Jakmile budou americké bombardéry schopné ohrozit velká japonská města, změní se rovnováha síly v Pacifiku. Do dubna 1942 budou Filipíny připraveny, a až přijedou bitevní lodě slíbené Británií, což by do té doby měly, potom konečně bude anglo-americká vojenská moc stačit na zastavení japonského postupu na jih a zajistit bezpečnost Singapuru.



Šest měsíců. Víc nepotřebují. Šest měsíců. Skoro před šesti měsíci zahájilo Německo operaci Barbarossa, invazi do SSSR. Pokud chcete vidět speciální epizodu o logistických výzvách této operace, klikněte přímo sem.



Členem TimeGhost armády týdne je Patrick Quinn. Buďte jako Patrick a narukujte do armády na timeghost.tv nebo patreon.com. Díky tomu budeme moci pokračovat ve své práci. A nepřehlédněte naše denní příspěvky na Instagramu a Facebooku. Odkazy jsou v popisku. Odebírejte nás a uvidíme se za týden. Překlad Viktor Horký aka Dr. Ink pro www.videacesky.cz