Sovětské vítězství u JelniDruhá světová válka

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 52
100 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:56
Počet zobrazení:4 226

Sověti si připisují první velké vítězství, Němci začínají s obléháním Leningradu a Japonci se připravují na válku se Spojenými státy. 

A jestli toho chcete o druhé světové válce vědět více, prozkoumejte web Druhá světová a sledujte facebookovou stránku Druhá světová válka.

Přepis titulků

Oni se připravují na válku? Páni. Proti komu? Jak jako, že si nejsou jistí? Počkej, počkej, počkej. Jen si myslí, že k válce dojde? Jo oni chtějí, aby k ní došlo… Ne, to je prostě divný. 12. září 1941. Od 22. června, začátku invaze do SSSR, obsadili Němci mnoho území a zajali obrovské množství vojáků.

Sovětská armáda však pokračovala v boji a tento týden dojde k něčemu, s čím Němci nepočítali – k sovětskému vítězství. DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je druhá světová válka. Rumuni minulý týden pozastavili útoky proti Oděse, Guderianovy postupující tanky odrazily sovětské útoky a válka oslavila druhé výročí.

I Sověti minulý týden zvítězili, a to u jelňského výběžku. Georgij Žukov 17. srpna přikázal Rakutinově 24. armádě, aby u Jelni začala útočit na pět divizí německé 4. armády. Tyto útoky po pár dnech selhaly, ale Žukov tlačil na Stavku, aby nařídila další. Mezitím byly do 23. srpna Rakutinovy síly posíleny na deset divizí včetně dvou tankových a jedné motorizované divize. Stavka 25.

srpna nařídila útok obnovit. Rakutin měl u Jelni vybojovat předmostí a Kuročkinova 43. armáda měla dobýt Roslavl. Rakutin zaútočil minulý týden 30. srpna a po nesmírně těžkých bojích se probil německými předsunutými pozicemi. Do 4. září obešel Němce z jihu a ze severu a hrozil jejich obklíčením. Kvůli dalším bojům v oblasti, o kterých jsme mluvili, mohli Němci na posily zapomenout, a tak SA Střed nezbývalo nic jiného než spořádaně ustoupit.

Minulý týden 5. září se sovětská 19. střelecká divize probila do Jelni a nyní 6. září, s pomocí dalších 4 divizí, město obsadila. Rakutinovy jednotky poté pronásledovaly Němce 25 kilometrů za řeku Děsnu, dokud 8. září nedošly k německým obranným pozicím na řekách Ustrom a Strijana, kde byly konečně zastaveny. Rovněž 8. září dostává po třech týdnech ofenzivních akcí Sovětský západní front rozkaz útoky zastavit a přejít do defenzívy.

Připsal si jen malé zisky a utrpěl hrozivé ztráty, jak jsme si řekli minulý týden. Ale zpátky k Jelně. Toto je velká věc. Bez letecké podpory nebo tanků tam Němce úplně obklíčit nemohli, avšak prolomili německé obranné pozice a znovudobyli nemalý kus území, což je poprvé za tři měsíce válčení, kdy Rudá armáda něco takového dokázala. Ze 100 000 mužů jich ztratila asi 30 000, ale vyhrála.

To je novinka. Adolf Hitler si však nemyslí, že jeho armáda bude ustupovat i nadále. Rovněž 6. září vydává dekret č. 35. V něm píše, že po obklíčení a zničení sovětské armády před SA Střed má její velitel Fedor von Bock „zahájit postup na Moskvu s pravým křídlem podél řeky Oky a levým podél horní Volhy. S průlomem má pomoci Hoepnerova 4. tanková skupina ze SA Sever. Cílem je zničit nepřítele před Moskvou do příchodu zimy.

Operace nese označení Tajfun.“ Už 9. září britští kryptografové v Bletchley Parku tyto rozkazy dešifrovali. 10. září vydává Hitler další rozkazy. Před útokem na Moskvu musí jeho armáda obklíčit sovětské jednotky na Ukrajině. Nehledě na to generál Otto von Waldau 9. září píše: „Zimnímu tažení se nevyhneme. Skutečná zkouška této války začala.“ Tento týden toho začíná více.

8. září začíná obléhání Leningradu. Samozřejmě můžete tvrdit, že obléhání začalo již dříve, např. když byla přeťata železnice do Moskvy, avšak druhé největší sovětské město je v německém obležení. Jednotky velitele SA Sever von Leeba došly k Finskému zálivu, takže Leningrad je přístupný pouze přes Ladožské jezero, což je velice křehké spojení. Němci 8.

září dobyli Šlisselburg, což je velká věc, protože jeho obsazením ovládli pozemní spojení mezi Leningradem a zbytkem země. Ztráta Šlisselburgu přesvědčila Stavku, že se bitva o Leningrad blíží ke konci. Toho dne shodili Němci na město 6 000 zápalných pum, čímž zabili bezpočet civilistů, ale také zničili stovky tun jídla v Badajevském skladišti. Pokud bude obléhání trvat dlouho, lidé mohou začít hladovět. Rovněž mezi Ladožským a Oněžským jezerem dobyli Finové útočící přes Svir Lodějnoje Polje, čímž přeťali sovětskou železnici do Murmansku.

Britské a americké zásoby nyní nemíří do Murmansku, ale do Archangelsku, kam se však v zimě bez ledoborců nedostanou. Finské útoky situaci trochu zkomplikovaly. Během července omezili své útoky do oblastí západně od Ladožského a Oněžského jezera proti sovětské 7. armádě. Od té doby zaútočili na 23. armádu bránící Karélii, kterou zatlačili na 30 km od severních leningradských postavení, a i když už dále nepostoupili, tak jen hrozba finského útoku obranu města zkomplikovala.

Leningradský front čítá asi 450 000 mužů, 2/3 z nich jsou jižně od města, proti kterým stojí zhruba stejně Němců, zatímco východně od Šlisselburgu má Kulik ve Volkově v 54. armádě 85 000 mužů. Tento týden posílá Josef Stalin Žukova nahradit Vorošilova ve velení Leningradského frontu. Německé vrchní velení si myslelo, že město dlouho nevydrží, a aby předešel zbytečným ztrátám, nařídil Hitler v dekretu č.

35 město obklíčit a vyhladovět. 5 tankových a 2 motorizované divize spolu s většinou letecké podpory se mají od Leningradu do týdne přesunout a pomoct s operací Tajfun – útokem na Moskvu – zatímco v Leningradu zůstane v obležení 30 sovětských divizí. Na jihu však jeho armáda obklíčila v obrovské kapse 50 sovětských divizí, takže ještě před Moskvou bude muset padnout Kyjev. Na Kyjev postupovaly Guderianovy tanky, které se minulý týden utkaly s Jeremenkovým Brjanským frontem.

Jeremenkovi se nedaří katastrofu odvrátit a Guderian bez odporu postupuje dál. 10. září překročil Děsnu a zamířil do Romny v sovětském týlu. Jeremenko dostal 12. září nové rozkazy. Má zastavit ofenzívu, přeskupit se a poté zaútočit na Guderianovo křídlo. 60km mezeru mezi Brjanským a Severozápadním frontem má uzavřít nejpozději 18. září. 7.

září se vrchní velitel Rudé armády Boris Šapošnikov a jeho zástupce Alexander Vasilevskij snaží přesvědčit Josefa Stalina, aby z Kyjeva stáhl Kirponosovo uskupení. Argumentují, že jeho pozice je nejen nebezpečná, ale že už v této chvíli bude mít s ústupem velké problémy. Vasilevskij popsal Stalinovu reakci: „Diskuze byla tvrdá a nekompromisní. Stalin nám vyčetl, že se stejně jako Buďonnyj vydáváme cestou nejmenšího odporu, že namísto zničení nepřítele chceme ustoupit.“ Alespoň jej ale přesvědčili, aby dovolil Kirponosovi stáhnout 5.

a 37. armádu na lepší obranné pozice. 10. a 11. září se Kleistova tanková skupina začíná probíjet z dněperského předmostí v Kremenčuku, které dobyla minulý týden. Buďonnyj, náčelník severozápadního směru, si je této hrozby vědom, ale nemá, čím by ji zažehnal, a tak na konci týdne vrazily Kleistovy tanky 20km klín mezi sovětskou 38.

a 6. armádu. 10. září požádal Kirponos Stavku i Šapošnikova o svolení stáhnout se. Bez šance. Stalin Kirponosovi 11. září řekl: „Bez svolení Stavky neopouštějte Kyjev ani neodpalujte mosty.“ 11. září Buďonnyj opět naléhá na Stalina se žádostí o stažení z Kyjeva. Vysoký stranický představitel ve městě Nikita Chruščov žádost rovněž podepsal. Pozor, spoiler – Buďonnyj je příští týden ze svého postu odvolán a nahrazen Semjonem Timošenkem, částečně kvůli tomuto.

Týden končí a ústup z Kyjeva je zakázán. A 12. září je na východní frontě hlášen první sníh, avšak nevydržel. Tady je pár dalších poznámek z východní fronty z tohoto týdne. 8. září Stalin nařídil deportovat všechny volyňské Němce na Sibiř. To je asi 600 000 etnických Němců, kteří tam žili několik set let. S Kyjevem v ohrožení se bojí sabotáže a podvratných aktivit. 9.

září dorazila Modrá divize, dobrovolníci ze Španělska, a připojila se k německé skupině armád Sever u Leningradu. Rovněž tento týden spatřila na severu SSSR první akci 151. letka RAF. Vzlétla ze základny v Severomorsku a sestřelila 3 německá letadla, 1 ztratila. Do bojů se zapojuje čím dál více účastníků. S postupem měsíců jsme viděli válku růst a růst. Nejen v Evropě, Africe a na Blízkém východě, ale také ve východní Asii, kde se ji Japonsko připravuje rozšířit ještě více.

6. září „premiér Konoje podlehl vojenskému tlaku a na císařské konferenci rozhodl, že vzhledem ke klesajícím zásobám ropy by měly být přípravy na válku dokončeny do poloviny října, a pokud do té doby nedojde k dohodě, mělo by být učiněno rozhodnutí jít do války. Konoje Spojeným státům nabízí stále větší ústupky, avšak je považován za nevěrohodného, navzdory slovům Josefa Grewa, amerického vyslance v Tokiu, že pokud nedojde k dohodě, může být umírněný Konoje nahrazen vojenskou diktaturou.“ Ony válečné přípravy míří na Británii, USA a Nizozemsko.

Japonsko nemá v úmyslu zaútočit na SSSR a pomoci Německu a Japonci si nemyslí, že SSSR padne. Ve skutečnosti chtějí udeřit na jih, dokud jsou Sověti zaneprázdněni bojem s Němci. Takováto setkání probíhala několik týdnů a toto bylo poslední.

Japonsko půjde do války s cílem dobýt jihovýchodní Asii. V rozhovorech s USA budou pokračovat, ale pokud se neshodnou na všech bodech, půjdou do války i proti nim, takže čím dříve bude armáda a námořnictvo připraveno, tím lépe. „Japonci očekávali, že si na začátku války připíší velká vítězství, po kterých bude následovat pat, a následný mír bude odrážet japonské zisky. Všichni klíčoví hráči, premiér, armáda a námořnictvo, souhlasili.

Jen císař Hirohito pochyboval, ale ve světle jednomyslné opozice neměl na výběr než se podvolit.“ A jsme na konci týdne. Japonci se rozhodli přenést válku do Pacifiku, Němci se rozhodli zaútočit na Moskvu, Sověti se obávají o Ukrajinu a rovněž zvítězili ve středu fronty. A to je, jak jsem řekl, velká věc.

Němci samozřejmě během války sem tam ustupovali, ale ne takhle. Sověti se v Jelně nejen probili připravenými obrannými pozicemi, ale také přišpendlili německé posily a vyhráli bitvu po dvou a půl měsících odolávání největší vojenské invazi v dějinách, během které se navzdory německým očekáváním nezhroutili. Aktivně převrací situaci v německý neprospěch a to je něco nového. Japonci mohou mít pravdu.

Možná si Hitler ukousl příliš velké sousto. Japonci mají zkušenosti s napadáním větší země s očekáváním rychlého vítězství a následným zklamáním. Pokud chcete vědět více o japonské invazi do Číny v roce 1937, klikněte na tuto epizodu série Mezi dvěma válkami. Členem TimeGhost armády týdne je Konstantinos Spyropoulos. To je skvělé jméno. Konstantinos Spyropoulos. S ypsilonem. Pomozte nám vytvářet skvělý obsah narukováním do TimeGhost armády na timeghost.tv a patreon.com.

Nezapomeňte nás odebírat a uvidíme se za týden. Překlad Viktor Horký aka Dr. Ink pro www.videcesky.cz

Komentáře (7)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Ještě jedna technická, jméno japonského premiéra je Konoe ne Konoje, díky za tu nevděčnou práci. :)

10

Odpovědět

Tak to je jasné..do konce roku bude po válce.

40

Odpovědět

Okolo třetí minuty (cca 3:03-3:10) máte chybu, správně mělo být, že sověti měli ztráty okolo 30.000 tisíc mužů z celkového počtu 100.000.

00

Odpovědět

Těch věcí tam je víc:
Fuhrers directive je termínus technicus (Führerbefehle) a překládá se jako Vůdcův rozkaz.
Nikde nemluví o tom, že by Hoepnerova armáda měla být převedena ze Skupiny armád sever, ale jen že se má stočit k jihu a to aby "bylo dosaženo maximálního průlomu".
Jinak jsou to spíš drobnosti - něříká obklíčit síly na Ukrajině, ale dokončit oblíčení, Leningradský front je s velkým "L", atd...

00

Odpovědět

Díky za upozornění, opraveno :)

40

Odpovědět

+Dr. InkNejhorší jsou hnidopichove já vím :D. Ale Vážně díky za překlad.

30

Odpovědět

+Dr. InkHnidopišství je mor. :-) V 9:40 - nejednalo se spíše o Povolžské Němce? I já děkuji za výborný překlad skvělého materiálu.

00