Kolaps doby bronzové: Kolo a tyčExtra Credits

Kolo se točí, věky plynou, společnost se stává vyspělejší. Pokrok vede ke stabilitě, k propojení, k míru. Ale co se stane, když to tak nebude? Často, když myslíme na dávnou minulost, na časy před Řeky a Římany, myslíme na barbarský nebo primitivní věk.

Doba barbarství, na kterou myslíme, vlastně následovala až po zhroucení doby bronzové. Před zhroucením tu byly společnosti, které nebudou soupeřit po dalších 500 let. Podívejme se tedy dnes na technologii, sociální zásady a politické struktury, které udělaly tato království tak působivá a pokročilá. A to nakonec mohlo vést k jejich pádu. Napřed si musíme promluvit o samotném bronzu.

Jak jsme nakousli minule, bronz je slitina cínu a mědi. A většina bronzového světa postrádala alespoň jednu tuto složku. To znamenalo, že civilizace doby bronzové musely obchodovat. A nemluvím jen o nějaké malé výměně cetek. Mluvíme tu o pořádném, moderním, "naše společnost vyžaduje obchod, aby fungovala" druhu obchodu. Všechno od farmaření až po válku záviselo na bronzu. Stejně jako dnes vše závisí na ropě.

Takže se kolem bronzu vytvořil světový mezinárodní systém obchodu. A spolu s ním se začalo obchodovat i se vším ostatním. Tohle byla dobrá věc. Umožnilo to majetkový standard bohatství. Hlavně šlechta neměla po celém světě konkurenci. Možná kromě Číny. Takovou míru bohatství nikdo neuvidí až do antiky. To ale také znamenalo, že království této doby byly tak trochu jako Jenga. Tyčily se vysoko, ale když se vytáhne až moc kousků, tak se celá věž zhroutí.

Takže tento propojený systém obchodu, ač velice přínosný, mohl být také jedním z faktorů, které vedly k zániku doby bronzové. Dále si promluvme o válce. Protože této době vévodil válečný vůz. Téměř všechny velké velmoci té doby stavěly své armády okolo válečných vozů různých druhů. A ještě jedna věc o válečných vozech.

Jsou vážně drahé a těžko se řídí. Můžete o nich uvažovat jako o rytířích. Naučit se ovládat tyto zbraně trvá celou věčnost a jejich údržba stojí nemalé peníze. Takže stejně jako u rytířů mělo mnoho království dědičnou vojenskou třídu, která byla oddaná pouze tomuto. Ale co se stane, když přijdete o dost takových lidí najednou? Nelze je hned nahradit.

Trvá roky někoho vycvičit, než se naučí řídit válečný vůz. Ale co se stane, když zkolabuje ekonomika? Už nemáte žádné zásoby, abyste mohli udržovat kastu, jejíž jedinou rolí je učit se ovládat nějakou složitou zbraň. A i méně na zaplacení řemeslníkům za její výrobu a technikům za údržbu. A zatímco byl tento válečný stroj velice užitečný v době, kdy jste ještě neměli koně dost velké, aby unesli muže v plné zbroji, byl také přítěží. Kdyby se věci opravdu pokazily, tento vysoce sofistikovaný válečný stroj by byl neudržitelný.

A co se stane, když se budete muset bránit? Co se stane, když budete čelit vnější hrozbě? Co se stane, když budete muset bojovat, ale celý koncept armády jako takové už není uskutečnitelný? A tak je tato zbraň, která udělala mnoho těchto států dominantními, možná jedno z domin, které nás vede blíže k zániku doby bronzové. A když už mluvíme o armádách, promluvme si o vládách, za které bojovaly.

Protože to byly neuvěřitelně organizované a centralizované vlády. Úroveň centrální kontroly ve státě pozdní doby bronzové je pěkně na hlavu. Mnohem více než monarchie středověku, možná více než mnoho moderních států. A o to jde, protože díky této centralizované kontrole bylo mnoho království pozdní doby bronzové tvořeno jako plánované ekonomiky. Každé zrnko obilí, každá kapka olivového oleje, každá bronzová tabulka byla kontrolována centralizovanou vládou.

Farmářům bylo rozkázáno, co pěstovat, kde pěstovat a kdy. Doly byly státními podniky. A toto se samozřejmě liší národ od národu, ale od Egypta po Mykény jste měli ekonomiky odshora dolů řízené ústřední autoritou. Ale co se takové ekonomice stane, když vám zmizí vrchol? Pokud jste dělník a každý rok za vámi přijde úředník, dá vám semínka, která máte zasadit, a řekne vám, kdy a kde je zasadit, co se stane, když se úředník přestane objevovat?

A tento problém jde ruku v ruce s dalšími dvěma technologiemi. První je zavlažování. Společnosti doby bronzové měly velice sofistikované systémy zavlažování. Byly to obří veřejné pracovní projekty, které vyžadovaly velkou údržbu. A vyžadovaly úroveň centralizovaného plánování, aby dobře fungovaly a maximalizovaly úrodu.

Kdyby si každý farmář kopal zavlažovací systém, je to komplikovanější než naplánovat tisíc pozemků najednou. Tohle bylo skvělé. Znamenalo to velké výnosy obilí a také, že můžete podporovat velká města plná řemeslníků, kněží, šlechticů-válečníků a byrokratů. A schopnost podpořit tolik specializovaných pozic znamená více materiálního bohatství, silnější vládu a více možností k inovacím.

Ale co se stane, kdy je tento zavlažovací systém zničen? Nebo prostě přestane efektivně fungovat? Pak tu máte spoustu lidí ve společnosti, kteří nepěstují žádné jídlo. A i když pomineme jisté problémy, které mohou vzniknout proto, že někteří z nich jsou pořádně ozbrojení, co se stane, když nemůžete živit ty, co nic neprodukují, ale jsou to ti, na kterých tento systém stojí? Problém se zvětšuje, až dojde k naprostému kolapsu.

A to není jediný problém způsobený pokročilým zavlažováním, které má živit stále rostoucí populaci. Zaprvé tu je jasný problém přelidnění. I když vaše zásoby jídla mohou živit velké množství lidí, dokáže to i zbytek vaší infrastruktury? Jsou tu zdravotní a odpadní problémy. Je tu otázka toho, zda vaše ekonomika dokáže zaměstnat všechny tyto lidi. A samozřejmě tu je otázka toho, zda se dokážete ubránit vzpourám. Ale je tu ještě méně očividný problém s tímto typem intenzivního zemědělství. A tím je degradace půdy.

Když někde intenzivně farmaříte, vysáváte tím minerály z půdy. Vytvoříte erozi a narušíte biologii půdy. Dnes se tomu s moderními farmářskými technikami snažíme vyhnout, ale pozdní doba bronzová byla první éra, kdy se farmařilo v takovém měřítku. A jak jsme zmínili minule, zatímco Nil s sebou přinášel bohaté bahno, které pomohlo obnovit půdu při každé záplavě, tak toto nebyl případ ostatních království. A tak se tiše, rok za rokem, možná až příliš pomalu, než aby si toho někdo všiml, úroda snižovala.

A s ní schopnost živit stále rostoucí populaci států pozdní doby bronzové. A nakonec musíme zmínit písmo. Protože svět doby bronzové se na písmo spoléhal. Od vysoce vyspělého ukládání záznamů až po mezinárodní politiku. Ale písař je takový rytíř písmen. Jsou úžasně mocní, ale také drazí. A vyžadují trénink od útlého věku.

A i když historie ukázala, že psané písmo pohání civilizace kupředu a že každý malý nárůst v gramotnosti časem končí velkými změnami v blahobytu společnosti, tak tento nápad, o kterém často mluvíme jako o čistě kladné prospěšné technologii, vytváří potenciální přítěž. Pokud je celá vaše společnost závislá na psaných záznamech a jejich zapisování, co dělat, když není nikdo, kdo by tyto záznamy psal?

A tak se kousek po kousku vlastní složitost a pokrok, které udělaly společnost pozdní doby bronzové tak skvělou a o tolik lepší pro život než cokoliv, co následovalo další stovky let, ji stejně tak i oslabily. Jak se společnosti stávaly složitější, propojené řetězce obchodu, zemědělství, vzdělání a byrokracie, případná škoda, která mohla být způsobena odebráním jakéhokoli článku tohoto řetězce, rostla a rostla.

Přidejte se k nám příště, až budeme zkoumat, co mohlo tyto řetězce přetrhat. Překlad: Karolína I. www.videacesky.cz