LibyeGeography Now!

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 57
88 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:36
Počet zobrazení:4 265

Země na severu Afriky, která skrývá pod pouštním pískem obrovské množství vody a je plná starověkých památek, které zatím neobklopují davy turistů. To ale částečně souvisí s diktátorem, který se korunoval králem Afriky. Víc vám k tomu řekne Barby v dnešním dílu Geography Now!

Přepis titulků

Italsky mluvící Arabové, kteří nedávno skoncovali s vládou muže, který odmítal letět déle než 8 hodin, nesnášel výtahy, zkusil se korunovat králem Afriky a byl posedlý Condoleezzou Riceovou. A to byl jenom úvod. Je čas učit se zeměpis – teď! Ahoj všichni, já jsem Barby. Jsme zpět v Maghrebu, severní Africe. Já vím, Libye znamená víc než jen vláda Kaddáfího, je to země plná tisícileté historie a kultury, které média ignorují.

Nejprve se podíváme, kdepak leží. POLITICKÁ GEOGRAFIE Libye, kéž by to s tvými vízy nebylo tak složité, byla bys turistickým cílem. No tak, máš všechny ty prastaré památky, které nikdo nenavštěvuje. Libye leží v severoafrické oblasti zvané Maghreb, má nejdelší pobřeží u Středozemního moře z celé Afriky a hraničí s 6 dalšími zeměmi. Je rozdělena na 22 okresů, hl. město a nejlidnatější okres Tripolis leží na severu a s asi 23 000 obyvatel je nejméně obydlený Ghat na jihozápadě u hranic s Alžírskem.

Libyjci také mluví o třech historických oblastech, Tripolsko, Fezzán a Kyrenaika. Tripolis ostatně znamená tři města, bývala to tři oddělená města, Oea, Leptis Magna a Sabráta. Po Tripolisu jsou největší města Benghází, ano, tamto, a Misuráta, nejrušnější letiště jsou to v Tripolis a Benina v Benghází. Libye je jediné místo ve Středomoří, kde zůstaly starověké památky docela nedotčené, nesjíždí se tam moc turistů.

Především kvůli těm čtyřem dekádám... Cestovat po Libyi se dá jen dvěma způsoby. Letadlem, nebo fakt dlouhej výlet autem. Nemají železnici ani říční dopravu. Na cestu na jih si řidiči obvykle berou kanystry s benzínem, protože tam mají obrovské neobydlené plochy. Libyjská stavba silnic přes poušť vypadá takhle: - Hej, Alžírsko... - Ano? Máš fakt super silnice skrz písečné pouště, - hlavně ta transsaharská dálnice N1.

- Díky. Jsou to desetiletí - státních investic do infrastruktury. - Jasný, paráda. Můžu od tebe opisovat? A připojit svoje silnice na ty tvoje, abych nemusela stavět skrz... - Čad? - Hele, vyhrál jsem spor o pásmo Aouzou, tak se s tím smiř. Zajímavá místa jsou například: starověké město Kyréna, Leptis Magna a Sabráta, oblouk Marka Aurelia, divadlo v Sabrátě, mešita Gurgi, věž s hodinami v Tripolis, Libyjské muzeum, bazilika Severan, chrám Démétér, Hadriánovy lázně, muzeum červeného hradu, zoo v Benghází, berberská města, tato prastará skála, kde jsou zobrazena zvířata, která tu žila, než se ta savana změnila v poušť.

A super je taky město Ghadames, které leží v největší oáze v zemi. Můžete tady pobíhat a hrát na schovku ve velkém. Lidi ze seriálu Departures o tom udělali dokument, doporučuju, myslím, že je to na Netflixu. Jdeme dál. FYZICKÁ GEOGRAFIE Sahara je ošidná poušť, všude v ní najdete náznaky, které vypráví příběh o životě a smrti, rozkvětu, erozi a erupcích.

Libye je 16. nejrozlehlejší zemí světa a asi z 90 % je tvořena Libyjskou pouští, což je podoblast Sahary, ta je jedním z nejteplejších a nejsušších míst na zemi. Nejvyšší změřená teplota bylo 57,8 °C v Azízíji. Ale když se podíváte zblízka, najdete toho ve zdánlivě pustém prostředí mnohem více. Třeba tahle velká šedivá oblast uprostřed je Haruj, jedno z největší sopečných polí na Zemi, je tam 150 čtvrtohorních kráterů na ploše 45 000 km².

Ano, v Libyi bývala spousta sopek. Jen o kus jižněji najdete ikonickou sopku, nejtmavší místo mapy, Waw an Namus, asi nejodlehlejší a děsivě nádhernou památku, kterou na naší planetě najdete. Je tam i černý písek a na úpatí oáza. Dostat se tam je vážně těžké, zvládne to málokdo, když to dáte, vyfoťte se a pošlete mi to. Ještě dále jižněji je pohoří Tibesti, o které se dělí s Čadem. Tady je i nejvyšší bod, Bikku Bitti, vysoký asi 2 000 metrů. S vodou je to v Libyi zajímavé, ty písky leží na podzemní núbijské pískovcové zvodni, největší fosilní zvodni na světě, ve které je asi 150 000 km³ vody, to přináší síť oáz, které se náhodně vynořují v poušti.

Díky tomu také Libye postavila největší umělý systém zavlažování. Kaddáfí naplánoval 5 fází, stavět se začalo v roce 1991. Tato Velká umělá řeka čerpá vodu z té zvodně a dodává ji do komunit v poušti pomocí podzemního potrubí, které je dlouhé asi 3 000 km a napájí asi 1 300 studní.

Libye má také 9. největší zásoby surové ropy na světě, ty největší v Africe. Většina z nich se nachází v okresu Al Wáhát na východě. Jenom ropa tvoří 97 % exportu, většinou do Evropy, a asi polovinu HDP. Národním zvířetem je arabský orel a ve starověku tu rostla antikoncepční květina příbuzná s ločidlem, ale nakonec ji používáním vyhubili, protože i tenkrát... Řekněme, že v některých věcech se Řekové nikdy nezmění. Jo, musíme mluvit o jídle.

Zeptal jsem se fanoušků z Libye, co bych měl zmínit. Navrhli jste tyhle jídla: Kuskus, bazin, asida, fataat, osban a macarouna embawkha, ano, slyšeli jste správně, macarouna, tady makaróny. Hodně italského vlivu. Na to se podíváme v: DEMOGRAFIE Kdysi se v místnosti sešli lidi z různých arabských zemí a slavili. Jeden najednou říká: "Lidi, bacha, přichází Libye." Všichni začali schovávat alkohol, upravili se, a když Libye vstoupila, všichni říkali: "Salam, mír s tebou, bratře."

Trochu přeháním, ale Libyjci jsou tenhle typ lidí. Žije tu asi 6,5 milionu lidí, takže asi jenom 3 lidi na km². Většinu populace tvoří Arabové a Berbeři, zbytek jsou menšiny Turků, Egypťanů, Afričanů a pár zbylých Italů. Jako měnu používají libyjský dinár, mají zásuvky typu D a jezdí vpravo. Ale vraťme se k těm národnostem. Jako ve většině zemí Maghrebu se přes polovinu obyvatel považuje za potomky Berberů, ať už míšence, nebo ne.

Berberská kultura tu hraje silnou roli, ale v historii byla utlačována, především Kaddáfího režimem. Už jsme o tom mluvili, ale opakování: Berbeři jsou nomádští domorodci ze severní Afriky, kteří předcházeli arabskému i islámskému osídlení. Mluví vlastní řečí, dodnes se drží svých dlouholetých tradic, zvyků a stylu života, kterými jsou známí. Po pádu Kaddáfího mohou Berbeři poprvé po desetiletích oslavovat své svátky, otevřeně mluvit svou řečí, a dokonce psát do novin a mluvit v rádiu.

Také mohou vyučovat na školách berberštinu a její jedinečné písmo. K tomu přidejte, že Libyi krátce kolonizovali Italové, takže místní arabština má takový italský nádech. Používají i italská slova: Libyjci jsou vnímaní jako konzervativnější část arabského světa, známí jako nejlepší v memorování Koránu, mnoho dětí chodí do škol, kde se vyučuje Korán a většinou vyhrávají koránské soutěže na celém světě. Pořád skáču od jednoho k druhému, trochu to srovnáme přehledem o historii: Berbeři, Féničané, Řekové, v Kyrénách měli hédonistickou společnost, Římané, Arabové, Osmani, Berberské války, italská okupace, rozdělení mezi Francii a Británii, nezávislost 1951, krátká monarchie, roky pod Kaddáfím, sesazení Kaddáfího, aktuální občanská válka a jsme u dneška.

Když Kaddáfí pomocí puče v roce 1969 převzal moc, poměry se drasticky změnily. A dělal pár dost divných věcí. Vozil svůj nomádský stan do zahraničí, jednou si ho postavil na zahradě Donalda Trumpa, na cesty do Evropy si vozil koně a velbloudy, korunoval se králem králů Afriky v roce 2008, z nějakého důvodu odsuzoval Švýcarsko, Condoleeze Riceové dal při její návštěvě v roce 2008 dary v hodnotě statisíců dolarů, složil jí píseň a měl celé album jejích fotek.

Odmítal létat déle než 8 hodin nebo vyjet výše než do 35. patra budov a jeho ochranku tvořily pouze ženy. To všechny dost překvapilo, ale podle některých to prý souvisí s tím, že Kaddáfí naštval islámské extrémisty, kteří věří, že pokud je zabije žena, půjdou přímo do pekla, takže strategie?

Ale za jeho vlády se stalo možná i pár dobrých věcí. Kromě projektu umělé řeky byla zdravotní péče a elektřina zdarma, novomanželé dostali od vlády 50 000 dolarů do začátku nového života, část bohatství z ropy šla na platy obyvatel, gramotnost se zvýšila díky bezplatnému školství. Ale i tak to bylo 40 let autoritářské diktatury plné porušování lidských práv, dokud nedošlo k revolucím arabského jara, kvůli čemuž uprchl a byl zabit při přestřelce.

Ale po Kaddáfím bohužel došlo ke sporům o další vedení a nová občanská válka vypukla v roce 2014. Dnes vedou spory tři hlavní strany, Libyjský parlament sídlící v Tobrúku na východě podporován národní armádou, který ovládá většinu ropných polí, pak Všeobecný národní kongres na západě se sídlem v Tripolis a nakonec menší Vláda národní jednoty. Ta je centrem zahraniční diplomacie, což nás přivádí k: FRIEND ZONE Kvůli tomu vnitřnímu konfliktu je důležité, jakou stranu podporujete, když se chcete s Libyí přátelit.

Je to složité a náročné na vysvětlení, ale zkusím to podle informací od mých libyjských fanoušků. Egypt je dobrým přítelem, sdílí spolu historii a kulturu, podporuje parlament z Tobrúku, tak jako Rusko a Saúdská Arábie. Ale i přes jejich snahy ta strana často nesouhlasí s jejich myšlenkami. Turecko a Katar vyjádřily podporu VNK, což je kontroverzní, protože ho podporují také některé militantní islamistické skupiny, kvůli čemuž se v minulosti do země dostal třeba ISIS.

OSN a EU podporují Vládu národní jednoty, která je mezinárodně podporovaná, ale doma moc ne. Ale když vynecháte politiku, jsou nejlepší kamarádi asi Tunisko a Alžírsko. Libyjci jezdí do Tuniska jako turisté nebo pacienti a Alžírsko je starší, francouzsky mluvící bratr, který Libyi pomáhal v těžkých časech, aspoň většinou. Když vynecháte moderní problémy, Libye je vlastně plná pestrých scenérií a saharských tajemství, to platí o krajině i o lidech.

Tak snad nám uznají víza. Počkejte si, nezapomeňte, příště bude malé Lichtenštejnsko. Překlad: jesterka www.videacesky.cz

Komentáře (3)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Ty lázně jsou Hadriánovy, ne hadriánské. On je nechal postavit a vlastnil je, tudíž zájmeno přivlastňovací.
Jinak supr :) jen tak dál.

00

Odpovědět

Díky, je to opravené :)

00