Jak si Portugalsko zajistilo svoji nezávislostBazBattles

Je srpen roku 1385. S úmyslem vynutit svůj nárok na portugalský trůn, napadne kastilský král svého souseda s armádou čítající více než 30 000 mužů. Portugalští rebelové se shromáždili pod vedením Jana z Avisu, aby nepřátele odrazili a zachovali si nezávislost. Nepřátelské armády se střetly na kopcovitém terénu u města Aljubarrota a svedly rozhodující bitvu o portugalské nezávislosti. Je říjen roku 1383.

Portugalský král Ferdinand zemřel bez mužského dědice a nad portugalskou suverenitou se začínají stahovat mračna. Několik měsíců před svojí smrtí zařídit sňatek své jediné nezletilé dcery Beatrix s kastilským králem Juanem. To vyvolalo veliké pozdvižení mezi portugalskými šlechtici, protože po smrti krále by Portugalsko padlo do kastilských rukou. Jakmile bylo jasné, že Juan Kastilský bude chtít vynutit svůj nárok na portugalský trůn skrze práva jeho ženy, lisabonská šlechta si uvědomila, že je třeba organizované opozice.

Byli zde dva kandidáti, kteří alespoň částečně splňovali podmínky pro usednutí na trůn, dva nevlastní bratři zesnulého krále. Oba se jmenovali Jan, ale my se zaměříme na toho s větší šancí na úspěch. Jan, velmistr Avisu, mezi Portugalci populární, byl dle šlechty dobrým kandidátem na krále. Začal rychle jednat, aby získal potřebné uznání. Abych byl přesný, tak se všechny tři postavy v češtině jmenují Jan, ale abychom je od sebe odlišili, budeme používat španělské jméno pro kastilského krále a český překlad pro velmistra Avisu, který se v portugalštině jmenuje João.

Ale teď zpět k historii. Janovým prvním krokem k získání trůnu bylo nařízení zavraždění milence ovdovělé královny, hraběte Anderijského, který byl nenáviděný celým Portugalskem. Královna Eleonora byla doslova špatným člověkem.

Byla podezřívána z cizoložství a zrady a dokonce některými lidmi obviňována ze smrti svého manžela, a proto si nakonec vysloužila přezdívku Zrádná Eleonora. Její milenec byl zabit a Jan získal podporu v celé zemi, spolu s titulem Ochránce říše. Nyní se jednalo o otevřenou rebelii. I když zima uběhla bez významných událostí, ozbrojená reakce kastilského krále se zdála nevyhnutelná.

Kastilská armáda vskutku překročila portugalské hranice na jaře 1384. Mužem pověřeným obranou Alenteja byl mladý, ale zkušený velitel, Nuno Álvares Pereira. Navzdory trojnásobné přesile nepřátel uštědřil útočníkům u Atoleiros těžké ztráty a donutil je stáhnout se. Nedlouho poté mu Jan z Avísu předal čestný titul Konstábla portugalského a učinil z něj svého vojenského zástupce. Španělé se však nehodlali vzdát a o měsíc později překročila hranice větší armáda vedená samotným králem a zamířila rovnou k hlavnímu městu.

To byl od Juana chytrý krok, protože Lisabon byl pro rebely klíčový nejen proto, že to bylo hlavní město, ale protože to bylo významné ekonomické centrum. Obléhání začalo v květnu a Portugalci mohli jen napadat zásobovací trasy a obtěžovat malé skupinky útočníků za použití partyzánské války. Uplynuly dva měsíce a Lisabon byl na pokraji zhroucení kvůli hladomoru a dýmějovému moru, který se v Evropě pravidelně objevoval.

Portugalští rebelové chtěli město udržet za každou cenu a tak provedli zoufalý námořní útok. Navzdory ztrátě několika lodí se jim podařilo na chvíli prorazit do města, vyložit zásoby a obráncům tak pomoci. Juan Kastilský měl své vlastní problémy. Vypuknutí dýmějového moru, potíže se zásobováním a neustálé nájezdy rebelů jej na začátku září donutily s obléháním přestat. Hrozba byla na chvíli zažehnána, ale Jan si byl vědom, že kastilský král se svých plánů nevzdal.

Protože Francie byla tradičním spojencem Kastilského království, uviděl příležitost spojit se s Angličany. Stoletá válka mezi Anglií a Francií vrcholila, přesto však Portugalci získali posily v podobě několika set anglických lučištníků. Jan na jaře roku 1385 svolal Cortes, shromáždění panovníků, kteří zrušili vůli zesnulého krále a jmenovali Jana novým králem Portugalska. Kastilský král, poté co zprávu slyšel, se rozhodl učinit rozhodující krok a svolal celou svoji armádu.

Shromáždil 30 000 mužů včetně 2 000 těžkých francouzských jezdců. Znovu zamířil rovnou k Lisabonu, ale kvůli velikosti armády se teď pohyboval mnohem pomaleji, čímž Portugalci získali čas na přípravu. Jan velel méně než 7 000 vojákům a věděl, že Lisabon by další obléhání zřejmě nevydržel. Rozhodl se tedy střetnout se s kastilskou armádou v poli a za bojiště vybral místo podél cesty, kterou bude nepřítel zřejmě postupovat.

Portugalci obsadili kopec mezi zátokami, který jako dobrý obraný bod zvolil Nuno Álvares. Byl to možná jediný způsob, jak kastilskou armádu zbavit početní převahy a zachovat si naději na vítězství. Očekávali, že nepřítel zaútočí ze severu, takže na srázu vykopali zákopy a umístili tam překážky a pasti. Brzy ráno 14. srpna dorazila na bojiště kastilská armáda. Juan uviděl portugalské okopy a rozhodl se jejich pozice obejít, protože usoudil, že zaútočit ze severu by bylo riskantní.

Rozhodl se zaútočit z jihu, kde nebyl kopec tak prudký. Ale kvůli velikosti armády a nepříliš dobré logistice trvalo velkou část dne, než se přemístil na jih, a Jan mezitím své jednotky obrátil a v rychlosti posílil obranu jižního úpatí. Bitva začala nájezdem francouzské jízdy, která měla za cíl prolomit portugalské řady. Ale čím byli blíže, tím méně organizovaní byli. Prudký déšť střel a šípů v kombinaci s nerovným terénem zaplněným překážkami připravil jezdce o jejich rychlost.

Toto bylo od kastilského krále hloupé rozhodnutí, protože francouzským jezdcům byla odepřena jejich největší výhoda a museli bojovat v nevýhodných podmínkách. Juan se snažil napravit svoji chybu vysláním hlavní síly své pěchoty, aby francouzské jízdě ulevila. Když uviděl masu mužů pochodujících na kopec, stáhl Jan z křídel své lučištníky a nařídil postoupit svým zálohám. Na bojišti vypukla obvyklá bitva muže proti muži a ztráty na obou stranách byly obrovské.

Kastilská armáda nemohla využít svůj veškerý potenciál, protože zákopy a překážky jim nedovolily pochodovat ve formacích, stejně jako to nedovolily francouzské jízdě před půl hodinou. Naproti tomu Portugalci drželi linii, působili útočníkům vážné ztráty a pomalu začínali i navzdory ztrátám na své straně získávat výhodu. Když demoralizované zadní jednotky kastilské armády viděly padnout královskou zástavu v první linii, pomyslely si, že král je mrtev a začaly z bojiště utíkat.

Když to uviděli další bojovníci, dali se také na útěk a po necelých dvou hodinách boje skončila bitva rozhodným portugalským vítězstvím. Jan ustupující kastilskou armádu pronásledoval a zabil při tom ještě více vojáků. Během noci a dalšího dne bylo dalších 5 000 Kastilijců zabito portugalskou armádou nebo místními civilisty. Vypráví se také příběh, že jedna obrovská pekařka, která měla na každé ruce šest prstů, zabila osm vojáků skrývajících se ve městě Aljubarrota svojí lopatou.

Pravda nebo ne, ukazuje, jak nepřátelští Portugalci byli k útočící kastilské armádě. Bitva u Aljubarroty připravila Juana o možnost ohrozit portugalskou nezávislost a stala se jedním z nejzvučnějších vítězství v portugalské historii. Král Jan si během následujících měsíců podmanil veškerou opozici a upevnil svoji pozici jako vládce, započal dynastii Avízů a položil základy pro vznik portugalského impéria.

Anglicko-portugalská aliance byla podepsána v roce 1373 a ratifikována v roce 1386, což z ní činí nejdelší alianci na světě, protože je dodnes platně vynucována. K oslavě vítězství u Aljubarroty založil král Jan nedaleko bojiště vesnici Batalha, což doslova přeloženo znamená "bitva." Nuno Álvares musel bojovat proti svému bratrovi Padru Álvaresovi, který byl vysoce postaveným důstojníkem kastilské armády.

Pedro byl zabit během bitvy. Svému králi zůstal věrný.