Jak velký je vesmír?

Vesmír.
Jak je velký? Má střed?
Má okraj? Zvětšuje se?
A pokud ano, tak proč? Víme, že existují dva
odlišné významy slova "vesmír": 1) Pozorovatelný vesmír je vše, co jsme doposud byli schopní
vidět nebo pozorovat. 2) Vesmír s velkým "V"
neboli celý vesmír znamená vše, co existuje,
existovalo nebo bude existovat.

Konkrétněji,
pozorovatelný vesmír je oblastí vesmíru,
která je viditelná ze Země. A protože je vesmír
starý asi jen 13,8 miliard let a světlu pohyb v prostoru zabere
určitý čas, pak bez ohledu na směr vidíme světlo, které putovalo
nanejvýš 13,8 miliard let. Takže je logické si myslet,
že pozorovatelný vesmír musí mít napříč 2×13,77 = 27,5
miliard světelných let. To ale nemá.

To proto,
že v průběhu času se prostor rozpínal. Takže vzdálené objekty, které vyzářily
ono světlo před 13,8 miliardy let, se od té doby
od nás ještě více vzdálily. Dnes jsou tyto objekty vzdálené
něco přes 46 miliard světelných let. Vynásobte dvěma
a máte 93 miliard světelných let, průměr pozorovatelného vesmíru. Pro srovnání, velikost Země
v pozorovatelném vesmíru je zhruba stejná jako
velikost viru ve sluneční soustavě. To ale moc nepomůže,
protože si nedokážeme plně uvědomit nepochopitelnou drobnost viru
ani ohromující velikost sluneční soustavy.

Řekněme tedy, že pozorovatelný
vesmír je nesmírně velký. Ale celý vesmír - podle toho,
co zatím víme - je mnohem větší. Vesmír je s největší pravděpodobností
nekonečný, nebo alespoň nemá okraj, avšak v čem je rozdíl je
samo o sobě na delší povídání. A jak je to se středem vesmíru? Pozorovatelný vesmír má střed. Nás!

Jsme ve středu
pozorovatelného vesmíru, protože pozorovatelný vesmír
je jen oblastí vesmíru viditelnou ze Země. A podobně jako výhled z velmi
vysoké věže tvoří kruh s věží ve středu, kus vesmíru, který odsud vidíme,
má tady přirozeně i střed. Pokud chcete být ještě přesnější, každý z nás je středem našeho
vlastního pozorovatelného vesmíru. To ale neznamená,
že jsme středem celého vesmíru, stejně jako ta věž
není středem světa. Je středem světa,
který může vidět - až po horizont.

Ale to, že nemůžete vidět za horizont,
neznamená, že tam nic není. A stejné to je
s pozorovatelným vesmírem. Při pohledu na nebe vidíme světlo,
které je nanejvýš 13,8 miliard let staré a přichází od něčeho, co je nyní
46 miliard světelných let daleko. Cokoliv dál je za horizontem. Ale každou sekundu
vidíme nové, ještě starší světlo přicházející z trochu větší dálky. Přesněji o tři
světelné sekundy vzdálenější.

A tak se náš pohled na vesmír
neustále zvětšuje. Musíme jen čekat a sledovat,
jak vesmír stárne a světlo ze vzdálenějších míst
má čas se k nám dostat. Takže tady jsme, sedíme ve středu našeho
pozorovatelného kousku celého vesmíru. Jak je vesmír velký? Pozorovatelný vesmír má nyní
napříč 93 miliard světelných let. Celý vesmír
je pravděpodobně nekonečný. Má vesmír okraj?


Pozorovatelný vesmír má. Je 46 miliard světelných let
daleko v každém směru. A celý vesmír má časový okraj
neboli to, co nazýváme počátek, ale téměř jistě ne prostorový. Má vesmír střed? Pozorovatelný vesmír opět má.
Tebe! Vesmír jako celek?
Téměř s jistotou ne. A zvětšuje se vesmír?
Ano, prostor se rozpíná, takže se pozorovatelný
i celý vesmír zvětšují.

Navíc postupem času vidíme čím dál starší světlo
přicházející z čím dál větší dálky. Takže náš pozorovatelný vesmír
se zvětšuje i takto. A tohle je v kostce
náš výhled z věže. Ty jsi středem vesmíru. A stejně jsem i já.
A stejně tak všichni ostatní. A tedy vlastně nikdo. Překlad: Frix
www.videacesky.cz