Hra o trůny: Když vás opustí nadšení z příběhu

Do Hry o trůny
jsem se okamžitě zamiloval. Už víte proč. Jako vás mě svedly detaily
a atmosféra jejího světa, okouzlily mě detailní
postavy a jejich složitá moralita. Její odhodlanost popřít zažité
vyprávění fantasy mě fascinovala a jako spisovateli mi to
otevřelo dveře k možnostem, které jsem předtím neviděl. Ale seriál se začal rozpadat,
jakmile došly knihy k adaptaci.

A během sedmé
série se rozletěl na kusy. Produkce, CGI, muzika
a tak dále jsou stále bezchybné. Střih nikdy nebyl zábavnější. Ale od konce série jsem četl přes dvacet
článků o zhoršujícím se vyprávění. A zmíněné
problémy byly vždy stejné. Mezery v zápletce,
zrychlené tempo vyprávění, náhlé teleportace postav
z jednoho místa na druhé a zjevně nesmyslné plány,
se kterými postavy přijdou, nebo spíš se kterými přijdou scénáristé,
jen aby se mohli na plátně objevit draci.

Ale tyto problémy
jsou jen důsledek. Dva největší problémy
jsou konzistence postav a chybějící následky jejich činů. Třeba Malíček nebo Varys
se stali pouhými stíny sebe samých. Jejich role jsou jen být něčím
služebníkem a nemít žádný vliv. Postavy jako Tyrion nebo Sansa
se chovají proti vlastnímu přesvědčení, aby se objevil dočasný konflikt.

Postavy jako Jamie, Tormund a Jon Snow
se ocitly ve smrtelných situacích, ale zázračně vyvázli
bez jakékoliv vnitřní změny. Je to rána do zad
původní atmosféře příběhu, kde se na chyby tvrdě doplácelo. Hra o trůny
byla letos jiným seriálem, ale nechci ji hanit až moc. Moje první videa na tomto
kanálu byla o zklamání z Hobita. A i když se za tón
těchto videí trochu stydím, nemůžu říct, že nebylo
zadostiučinění vyjádřit svůj vztek, ale tady žádný vztek,
který bych ventiloval, není.

Jen bolest z toho,
když vás opustí nadšení z příběhu. Je to něco jiného než nenávist. Myslím, že u seriálů
už jsme se s tím potkali všichni. Seriály, které jsou ke konci pořád
lepší a lepší bych spočítal na jednom... prstu. Protože příběh, který se
musí vymýšlet za daný čas nevyhnutelně vede ke kompromisům.

Délka seriálů umožňuje
vytvářet zajímavé postavy a světy, ale ty stejné podmínky kladou
překážky dobrému zakončení. Logika je většinou první obětí a příliš se hodící
náhody se stanou běžnými. v mém předchozím videu o Hře o trůny jsem ji chválil
za vytváření empatie k postavám. Na postavách nám hodně záleží.

A teď, když seriál sjel z kolejí,
o to víc cením, jakou má empatie sílu. Přehlížíme chyby, abychom strávili
více času s oblíbenými postavami. Hra o trůny chyby
dělala i dřív, ale byly ojedinělé. Jestli zápletka
v Dornu byla špatná, bylo padesát jiných a lepších. Jako kdyby se naplnila jedna místnost
Titanicu vodou, celou loď to nepotopí. Ale pak... Tak přines mrtvé k ní.

Nemůžeš vyjet za Zeď. Proč tu ještě je? Běž za Hlídkou.
Pošli havrana za Daenerys. Co říkáš na tato obvinění... Lorde Baelishi? Ale ale, jestlipak to není
náš starý kamarád Lord Baelish. Problémy jsou teď všude a vyhánějí empatii,
kterou jsme dřív cítili.

Tak dlouho jsme seriál sledovali,
protože sliboval nějakou změnu, že na konci bude
nějaký vnitřní zážitek, který nám dá tu jednu věc,
kterou v příběhu hledáme. Smysl. Hra o trůny slibovala,
že bude smysluplná, a dlouho byla. Ukazovala nám
strašidelnou stránku lidskosti. Zpochybňovala náš smysl pro dobro, jestli není jen
spojený s naším egem.

Ukazovala nám naši krutou stránku a to,
že krutost může být i moudrostí. Ale to všechno
se vrátilo do konvencí fantasy, kde dobro vítězí
a zlo je zažehnáno. Kde nesmrtelní
hrdinové dělají tohle. A něco se cestou ztratilo. Všechno teď je moc rutinní,
aby to mělo význam. Uvědomuji si, že když nás opustí nadšení,
neznamená to, že ji začneme nenávidět. Ale že se při sledování
cítíme rozpolcení.

Že už se necítíme tak nadšení, tak vystrašení nebo radostní,
jako bychom měli. Že u scén, jako je tahle,
bychom dříve skákali radostí. Ale i tak se
díváme dál z povinnosti, ze setrvačnosti empatie,
která nás nalákala. A vůči chybám jsme slepí,
protože to někam spěje, nebo ne? Musí tam nějaký smysl zbývat. Je to jako otevřít
archu úmluvy a nalézt jen písek.

Ale možná to jsou moc velké nároky. Příběhy jsou přeci jen trochu alchymií
a je těžké je tak dlouho udržet. A že jeden z nich byl tak
dobrý tak dlouho je skoro zázrak. Možná bychom v seriálu
nebo knihách neměli hledat odpovědi. Seriál je totiž doslova fan fiction. Ale nikdy nevypadal tolik
jako fan fiction jako v téhle sérii. Takže proč bychom neměli smysl
hledat ve vlastní představivosti? Televize, film a literatura jsou
pasivní média, ale nemusí jimi být.

Ve hrách si aktivně
vytváříme vlastní příběh. To může platit i pro další média. Vyprávění bylo interaktivní
dlouho před představou, že autor má poslední slovo. Že existuje konečná verze. Když si přečtete Odysseu
nebo Iliadu, je údajně od Homéra, ale tyto příběhy
měly generace autorů, byly součástí ústní tradice stovky let,
než se dostaly do psané podoby.

Každý autor příběh upravoval. Takže jestli se
cítíte zklamáni Hrou o trůny, Hobitem nebo Posledním
vládcem větru a podobně, vypište se z toho pocitu. Nahraďte vztek
a zklamání sebereflexí. Lepším spisovatelem
a lepším člověkem se stanete, když budete víc
přemýšlet o tom, co čtete. Protože když se zapřemýšlíte nad tím,
jak příběhy mohly dopadnout, všechen nesouhlas zmizí.

Mohu se k nim vrátit jako do sna, kde se znovu ujistím,
že radost z příběhů a konstantní zdroj
smyslu není jen zažívání příběhů, ale přemýšlení o nich. Původně jsem toto video
chtěl publikovat jako blog, kdybych to udělal,
byla by to hračka se Squarespace. Squarespace je způsob,
jak jednoduše zřídit webovou stránku.

A všichni by měli
mít své stránky, hlavně spisovatelé. Takže jestli
nevíte nic o programování, doporučuji vám
zdarma zkusit Squarespace a jít na Squarespace.com/justwrite, kde dostanete 10 % slevu. Použití odkazu podpoří
tento kanál, takže děkuji, a kdybyste chtěli, můžete ho
podpořit přímo na Patreon.com/justwrite. Děkuji Squarespace za sponzoring videa.


A jestli si říkáte, co to bylo za blog, ano, mám svoje stránky. Dávám tam víc obsahu
než jen videa, která dávám i sem. Takže si počtěte. Děkuji za pozornost,
odkazy jsou v popisku, uvidíme se za pár týdnů. Pište dál. Překlad: Šaman Bobo
www.videacesky.cz