Boris Johnson

Spojené království –
domov fascinující zvířeny. Třeba nebojácných
pářících se lišek z Kentu. A nádherných hor,
které jsou zatím neprozkoumány bezstarostně pářícími
se liškami z Kentu. Také je domovem
nejnadanějších umělců. Třeba tohoto, který pořídil tuto fotku
stoických pářících se lišek z Kentu. Bohužel UK je teď tak trochu v piči. Ale v jiném smyslu, než u odevzdaných
pářících se lišek z Kentu.

Důvodem toho je, že se tento týden
v UK odehrává velká změna. UK má nového předsedu vlády. Boris Johnson
nahradil Theresu Mayovou. Přechod moci stvrdil
potřesením rukou s královnou. Uklonil se a pak porušil zvyky tím,
že svému štábu sdělil, co mu řekla. Ano, a podle všeho řekl,
cituji: "Ty gule." Je to pravda. Říká to každému předsedovy vlády
od dob Winstona Churchila a neřekne proč.

Ale ano, novým předsedou
vlády je kupodivu Boris Johnson. I kdybyste o britské politice nic nevěděli,
jeho jméno vám bude povědomé. Jako starosta Londýna uvízl
na lanovém skluzu, když propagoval
olympiádu v roce 2012. Pokud jste někdy viděli jeho fotku,
jistě si ji pamatujete. Je těžké najít nějakou fotku,
kde nevypadá směšně. Vše na jeho vzhledu
je naprosto a dokonale špatné. Zde má na sobě cyklistickou přilbu, která je nějakou záhadou na jeho
hlavu příliš malá i velká zároveň.

To se stává málokdy. Zde předvádí, jak by vypadalo vejce,
kdyby mohlo být chlupaté a smutné. I jeho fotky z dětství jsou vtipné. Zde vypadá víc jako mladá
Anna Wintour, než vypadala ona sama. Možná jste mohli vidět i toto video. Boris podá dost zvláštní
odpověď na jednoduchou otázku, jak ve volnu odpočívá.

Rád vytvářím modely... Už od doby, kdy jsem
byl starostou, vytvářím autobusy. - Děláte modely autobusů.
- Dělám modely autobusů. Ne, nejsou to klasické modely. Vezmu starou... Vezmu dřevěnou bedýnku. Pomaluju ji. Říkáte tomu autobus.

Takhle odpočíváte. Namaluju tam pasažéry. Jak si užívají cestu autobusem. Mám tři poznámky. Zaprvé, jo, je to úžasné. Zadruhé, tohle nemůže být pravda. Zatřetí, kdyby to pravda byla,
chci vidět jeden z těch autobusů. Kdyby byly otřesné, bylo by to divné.

Kdyby byly nádherné,
bylo by to ještě divnější. Už samotná myšlenka,
že nový předseda vlády relaxuje tím, že na staré
bedny maluje autobusy, je naprosto neuvěřitelná. Boris je ale mnohem víc než potenciální
Michelangelo dopravních prostředků. Byl to důležitý vůdce
kampaně za Brexit. Projížděl zemi
ve svém nebednovém autobusu, který byl pomalovaný
spoustou nesmyslných lží.

Nyní je předsedou vlády. Musí dotáhnou
brexit s dohodou do zdárného konce nejpozději do 31. října. To je méně než 100 dní. Následky, pokud se to nepovede,
mohou být katastrofické pro Británii, Evropu i pro celý svět. Dnes bychom se měli podívat na to,
kdo přesně to Boris Johnson je. Začněme faktem, že novým
vůdcem Británie je klaunská figurka se směšnými vlasy
a volným vztahem k pravdě.

Možná vás napadá osoba,
která vás stejně napadá několikrát denně. Nejste v tom sami. Mnoho článků
přirovnávalo Borise k Trumpovi. Tento týden to udělal i sám Trump. Britský Trump.
Říkají mu britský Trump. To je dobře.
Mají mě tam rádi. Ne, nemají.

Ne, nemají.
Rozhodně nemají. Nemají tě tam rádi.
A nikdo nikdy neřekl "britský Trump". Tedy pokud to nebylo ve větě: "Konec týdne smutně britský,
Trump o víkendu přijede na návštěvu." Ale samotné spojený britský Trump není úplně chybné ani úplně správné. Johnson je komplexnější
než Trump v mnoha ohledech. Zaprvé, Trump tvrdí,
že "má ta nejlepší slova", což není pravda, Johnson rád ukazuje, jak je vzdělaný.

Sledujte, jak během olympiády
vypráví zajímavosti z oblasti sportu. Ping pong byl vynalezen
na anglických jídelních stolech. Ano, v 19. století. Říkali mu whiff-whaff. To nás odlišuje od zbytku světa. Francouzi vidí jídelní stůl
a použijí ho k podávání večeře. My se podíváme na jídelní stůl
a zahrajeme si whiff-whaff.

Ano, přiznávám, že je to vtipné. Ale nejsem si jistý,
jestli ten vtip o whiff-whaffu nepopisuje Brity víc, než zamýšlel. Francouzi jídelní stůl využijí
k podávání vynikající kuchyně. Britové na něm vymyslí myší tenis. Johnson je rád, když vypadá směšně. Nejenže mu případný neúspěch
nepodrazí nohy, on z něj začne těžit. Ta směšná fotky z lanového skluzu
by zničila kariéru většiny politiků.

Ale Boris se sám sobě smál
a všechny okouzlil. Sledujte, jak o něm mluvili ve zprávách. Není to úžasné? Je to muž, který se může
stát předsedou vlády. Pokud by někdo někdy vyhrál olympiádu,
podle mě by to byl Boris Johnson. Moment! Kdyby někdo vyhrál olympiádu? Aby bylo jasno,
lidé olympiádu vyhrávají.

Přesněji řečeno, vítězové. Vítězové vyhrávají olympiádu. Tohle je v kostce základ jeho půvabu. Malý nešika, který nepřízeň osudu
bere s humorem a dobrou náladou. Ale pravdou je, že za tímto obrazem může
být větší vypočítavost, než se zdá. Boris už v dětství zjistil,
jaké výhody to má, když jste kašparem. Vzpomínala na to jeho sestra.

Během divadelního představení zjistil,
že umí lidi rozesmát. Měl recitovat Molièra. Nenaučil se svůj text,
tak se schoval za sloup a četl ho. Bylo to vtipnější,
než kdyby se je naučil. Stál na jevišti a získal si publikum. Ano, samozřejmě. Když se něco nepodaří, je to vtipnější. Jako když si zde Johnson
třese rukou s královnou.

Ale ne, to je ale trapný omyl. Vidíte, je to vtipnější. Mimochodem, jak je možné,
že je to nebaví? Boris si z toho incidentu vzal ponaučení. Sám to přiznává. Myslíte si, že jste si z hraní
divadelních her odnesl něco do života? Že lidi pobavíte více tím,
když neznáte text, než když si ho zapamatujete.

Řekl bych,
že obecnou taktikou v životě, kterou se můžete řídit, je to,
že občas je užitečné naznačit, že předstíráte, že netušíte,
co se vlastně děje. Ve skutečnosti to opravdu vědět
nemusíte, ale lidé nepoznají rozdíl. A tohle je jeho klíčová vlastnost. Svůj nedostatek připravenosti
prezentuje tak půvabně, že začnete pochybovat,
zda skutečně není připravený, přestože není. Je to mocný trik.

Tato videa ukazují,
proč Boris není britský Trump. Umíte si představit, jak Trump
projeví takovou míru sebereflexe? Napsáním Covfefe jsem se chtěl
projevit jako nevzdělaný klaun, abych vás odvedl od faktu,
že jsem kožený panák, který je natažený kolem prázdnoty,
ve které by měla být duše. Je to užitečný nástroj,
pokud se použije šikovně. Jde tu o to, že jeho nešikovná
osobnost je dobře připravená role. Třeba jeho vlasy.

Mnoho lidí řeklo,
že si je cuchá úmyslně. Produkční BBC napsal na Twitter, že si je
rozcuchá pokaždé, než se zapne kamera. To dává smysl. V televizi byl stokrát
a vždy vypadal jako trouba. Jaká je šance,
že se před každým vystoupením učeše, nageluje a upraví si vlasy, načež ho do tváře zasáhne husa přesně v moment, kdy začnou točit?

Vypadá tak úmyslně! Nebo jak se obléká. Často byl zachycen
ve výstředním oblečení. On ale ví, jak se oblékat. Také ví, že tohle je mnohem
přívětivější obrázek než tento, kde se nachází v elitním
Bulingdonském klubu na Oxfordu se svým přítelem,
Davidem Cameronem. Pro Camerona byla
tato fotka velkou přítěží, ale pro Johnsona nikoliv.

Chytře se vymezil proti
této privilegované skupině tím, že se začal prezentovat
jako Angličan z animáků, který se obléká jako mýval,
který vylezl z popelnice Richarda Krajča. A když si uvědomíte, o co se snaží, začnete zpochybňovat vše,
co vám na něm přišlo půvabné. Pamatujete si ten klip o autobusech? Je to skutečně vtipné.

Ale někteří Britové poukázali na to,
že se může snažit ovlivnit vyhledávání výsledků na Googlu, pokud lidé zadají
"autobus Borise Johnsona". K lidem by se dostalo toto vtipné video
a ne tento autobus plný kravin. Byl to jeho záměr?
Těžko říct. Ale nemůžete to vyloučit. Když zjistíte, že jeho nedostatky
jsou jen vypočítavou manipulací, nemůžete na to zapomenout.

Je to stejné, jako když se podíváte
na logo FedExu a všimnete si té šipky. Nebo se podíváte na logo Starbucks
a všimnete si tváře Roberta DeNira. Už to nikdy nebude stejné. Pod tím jeho povrchním půvabem
se nachází něco opravdu odporného. Je to především lhář. Jako mladý novinář byl
vyhozen z londýnských The Times, protože si vymýšlel citace. Jeho editor tvrdil, že Johnson byl
nejhorším zaměstnancem, kterého měl.

A také prý mnohokrát nepřišel do práce,
aby si mohl vyrazit ven s Jeffrey Epsteinem. To je hrozné! Není to pravda,
tu citaci jsem si vymyslel, ale aspoň vidíte,
jak nezodpovědné to je. Poté Johnson dostal
práci v The Daily Telegraph. Jako bruselský dopisovatel skrz
ně zveřejnil množství lží o Evropské unii. Lží, které mu o pár desítek let později
pomohly při hlasování o brexitu. Johnson přiznal, že měl svou frázi.

Něco, co neustále do textu vkládal. Frázi, kterou vytvářel karikaturu EU. Měl jsem svou frázi. Tahle fráze byla takové moje intro. "Británie zůstala sama, když..." Vyplnil jsem to čímkoliv. "...když se Evropa rozhodla zakázat
brambůrky s příchutí krevetového koktejlu." Nebo tak něco.

Zaprvé, pokud to nevíte, brambůrky s příchutí
krevetového koktejlu existují. Neměly by, ale existují. Tohle se stane, když se národ
podívá na jídelní stůl a vzdá se jídla,
aby mohl hrát whiff-whaff. Johnson napsal sérii sloupků, v nichž tvrdil, že EU chce zakázat brambůrky
s příchutí krevetového koktejlu. To byla naprostá lež.

EU je nikdy nechtěla zakázat. Okamžitě jeho lež vyvrátili. Ale Borisovo obvinění
se šířilo jako požár. Stalo se to příkladem zdivočelé EU. V roce 2016, celých 25 let poté, co jeho naprosté kraviny vyvrátili, Boris zmínil velkou válku za brambůrky
s příchutí krevetového koktejlu jako jeden z důvodů pro brexit.

Kdyby existovala velká válka proti
brambůrkům s příchutí krevetového koktejlu, neexistovali by vítězové. Věřte mi, protože – a to říkám upřímně – to chutná jako spálená mořská panna. Ale ve špatném slova smyslu. Fuj, to je hnus. Už jen to, že je lhář, by bylo dost špatné. Ale také se rozhodl
zapojit větší kalibr.

Opakovaně nazval imigranty
pijavicemi, které parazitují na státu. Během let mnohokrát
odkazoval na černoušky, tvrdil, že lidé v Kongu
mají melounové úsměvy, gaye nazval
nátělníkovými řiťopichy a loni prohlásil toto. V pondělí Boris Johnson napsal,
že vypadají jako poštovní schránky. Přirovnal ženy,
které je nosí, k bankovním lupičům. To je odporný komentář, který vám zanechá pachuť v puse.

Podobně jako prach
z krevetových brambůrků, který si odhlasoval
setrvání na mém jazyku. Když reportéři oblehli jeho dům, on svou zábavnou osobnost
využil na maximum. Rozcuchal si vlasy, nahodil směšné
oblečení a vydal se je okouzlit. Sledujte, jak moc účinné to bylo. - Mohl byste nám říct...


- Dáte si šálek čaje? - Ano, jistě.
- Dejte si šálek čaje. Děkuji, litujete... - Dáte si šálek čaje?
- ...svého komentáře... - Dejte si šálek čaje.
- Děkujeme, pane. Litujete svého prohlášení? Nedáte si šálek čaje? Když si dám,
odpovíte mi na mou otázku? Ne, jsem tu na humanitární misi,
protože vy jste tu celý den, jste neuvěřitelně trpěliví
a mně je vás líto.

Nemám, co bych řekl.
Jen vám nabízím šálek čaje. Jasné? Poslužte si. Děkuji vám. Ne, neberte si ten čaj a neděkujte mu za něj. Zamyslete se,
co se tam odehrálo. Nazval muslimské ženy
schránkami na dopisy a během 30 vteřin
se tomu začali smát s ním.

Měl potíže, nasadil britskou tvář a ti novináři mu to sežrali. Já můžu použít výraz britská tvář. Vy ne, ale já rozhodně ano. Můžeme to říct společně,
ale vy to nesmíte říct. Bohužel Boris jako předseda vlády může narazit na hranice svého šarmu.

Nyní má méně než 100 dní na to, aby vyjednal dohodu o brexitu. A jeho perfektně připravený obraz britského
nešiky nemusí být všude vnímán stejně. To jsme zažili během
jeho působení jako ministra zahraničí. V roce 2017 byl v Myanmaru,
kde si z nějakého důvodu začal mumlat koloniální báseň
Mandalay od Rudyarda Kiplinga. Mluví o chrámových zvonech, Máme jeden zvon.

vrať se, ty anglický vojáku. - Co to je?
- Pamatujete si to? Vítr vane v palmových korunách,
vypráví o chrámových zvonech. Máte zapnutý mikrofon. Velvyslanec rychle poznamenal,
že připomínat místním anglickou nadvládu nemusí být moudré. Není to moc dobrý nápad. Co?

Cesta do Mandalay? Není to vhodné. Dobrá báseň. Opravdu je dobrá? Nebo je špatná? Řekl bych, že jako ministr zahraničí
je lepší lidem nepřipomínat, jak vaše země tu jejich roky okupovala. Bylo by diplomatičtější,
kdyby odříkával text My Neck, My Back (Lick It) od Khia.

Můj krk, má záda,
lízej mi číču i mou díru. Dobrá píseň. To nebyl jediný přešlap. Johnson jako ministr
zahraničí udělal spoustu chyb. Vysvětí vám to tento novinář
za pomoci vizuální pomůcky. Mluvil jsem s osobou,
která měla pracovat s Borisem Johnsonem. Bylo to prý jako chodit
pár metrů za koněm a uklízet jeho hovna.

Páni. To je silný výraz. Ale nevím, proč měl ten novinář pocit,
že musí stát poblíž koně? Jak to vysvětlil majiteli stáje? Jen se bojím, že lidé už neví,
jak vypadají koně. Ustupte a já ponížím
vaše zvíře ve zprávách. Problémem je, že pokud
Johnson pokazí dohodu s EU, hoven může vzniknout celá hromada.

Většina ekonomů věří, že brexit
bez dohody způsobí hlubokou recesi. A EU může být před jeho
šarmem značně imunní. Pamatujte, byl klíčovou
figurou brexitové kampaně a lhal o ní ve svých
sloupcích po desítky let. Navíc v soukromí
nazývá Francouze blbečky a veřejně EU srovnává s Hitlerem. V tento moment se jistě
nesetká s chutí smlouvat. Boris také dává výstřední
a nesplnitelné sliby.

Slíbil, že vyrve
Severní Irsko z područí EU, aniž by vytvořil tvrdou hranici s Irskem. Ale tohle prostě nemůže fungovat. Evropský komisař Jean-Claude Juncker
se vyjádřil jasně. Juncker zopakoval,
že pro EU je současná odchodová dohoda nejlepší a jedinou možnou dohodou. Jinými slovy,
Juncker řekl Johnsonovi ne. Jistě, že řekl.

Johnson má v tento moment smůlu. Jeho šarm nešiky mu
může pomoct v místní politice, ale tohle je jiná liga. Zamyslete se. Hugh Grant je úžasný
v romantických komediích. To koktání, ten ostych... Neschopnost zapadnout do svého okolí. Je dobře, že hraje
ve Čtyřech svatbách a jednom pohřbu.

Ale nikdo ho nechce
vidět hrát v Letu číslo 93. V tomto kontextu by jeho postava
byla mnohem méně okouzlující. Omlouvám se, ale...
Ty jo, chtěl bych se zeptat na váš současný jihád. Jen bych chtěl vědět, zda je nějaká šance,
slovy Davida Cassidiho, když byl ještě v The Partridge Family, že byste mohli,
pokud byste chtěli, samozřejmě, při-při-přistát s tímto letadlem?

Allahu, jak to přece říkáte, Akhbar! To není už tak okouzlující. Ve vypjatých situacích
to už není tak dobré. Johnson nemůže získat,
co chce nebo co slíbil. Jedinou šancí,
jak se vyhnout naprosté katastrofě, je skrz soustředění,
disciplínu a detailní rozbor. To jsou tři jeho Achilovy paty. Jeden z největších jeho plánů, jak zažehnat
nejkatastrofičtější plány brexitu bez dohody, je návrh, že pokud UK
prošvihne říjnový termín, může s EU volně obchodovat pod článkem 24, paragrafem 5b
této existující dohody.

Nemusíte znát detaily té smlouvy, ale hned další paragraf – 5c jasně říká,
že to nebude možné. Sledujte, jak se na to Johnsona
zeptá novinář, který tomu rozumí. Mluvíte o článku 5b. Paragraf 5b, článek 24.

Nejdřív si zjistěte, o čem mluvíte. Článek 24, paragraf 5b. A jak se vypořádáte
s paragrafem 5c? Budu spoléhat
čistě na paragraf 5b. A jak obejdete,
co se píše v 5c? Budu spoléhat na to,
co je v 5b, což nám stačí. - Víte, co se v paragrafu 5c píše?
- Ne. Kurva, to není možné!

To ne řekl se sebevědomím muže, který neví, o čem mluví,
ale myslí si, že je to jedno. Jako by řekl: "Jo, melu samá hovna,
ale co naděláš? Běž za mnou
a uklízej to lopatou." Tento nedostatek důrazu na detail u procesu, který může ovlivnit
miliony životů, je skutečně alarmující. Není důvod mít naději. Všechny schopnosti, které mu
pomohly získat místo předsedy vlády, nenahradí jeho nedostatky, které ho pro tuto pozici
dělají mizernou volbou.

Sám se zahnal do kouta. Parlament odmítl dohodu EU, ale EU říká, že lepší dohoda nebude, takže z toho nevede žádná cesta. Uvízl na mrtvém bodě. Ale ne tak
jako tehdy během olympiády.

Tentokrát ten skluz nevede
nad diváky, vede nad vulkánem, který vybuchne za tři měsíce. A pomoct mu mohou jen ti samí lidé, které nazývá blbečky a Hitlery. Bohužel pro Johnsona, Británii,
Evropu i svět si nemyslím, že by mu tentokrát
z bryndy pomohl whiff-whaff. Překlad: Mithril
www.videacesky.cz