Program zdravotní péče pro všechny

Dnes bude řeč o hlavním problému
demokratických primárek. A nemyslím tím,
proč Tom Steyer nevypadá bohatší. Ale čím to je?
Žloutne mu kůže, nesedí mu oblek a vypadá to,
že má jen jedinou kravatu. Co sakra ten chlap dělá
se všemi svými penězi? Ne, tohle řešit nebudeme.
Místo toho se budeme bavit o tomto. Nejžhavější téma demokratických kandidátů.
Zdravotní péče pro všechny. Zavedeme zdravotní péči pro všechny.

Máme šanci
na zdravotní péči pro všechny. Mluví se o zdravotní péči pro všechny.
Co to znamená? Skvělá otázka od skvělé soudkyně
a ještě lepší lidské bytosti. Abych odpověděl na otázku
nástupkyně Ruth Bader Ginsburg, tedy co je zdravotní péče pro všechny? Nyní máme to,
čemu se říká systém více plátců. To znamená, že vaši zdravotní péči
může krýt soukromé pojištění, placené vámi či zaměstnavatelem.

Možná je kryté vládními programy,
například Medicare či Medicaid. Nebo jste jedním
z 27 milionů Američanů bez pojištění. V tom případě jste v řiti. Hlavní myšlenkou zdravotní péče pro všechny
je nahradit vše uvedené vládou financovaným programem
jednoho plátce. Záměr univerzální zdravotní péče
je extrémně přitažlivý. Bernie Sanders i Elizabeth Warren
mají své verze zdravotní péče pro všechny, ale další demokraté z nich mají obavy
a konzervativci je absolutně nenávidí.

Nemůžeme si to dovolit,
znamenalo by pro Ameriku ekonomický konec. Myslím, že 90 % nemocnic
by hned zítra zkrachovalo. Zdravotní péče pro všechny.
V Anglii jsem krátce žil. Znárodněná zdravotní péče
je katastrofa. Když bohatí a slavní onemocní,
nelétají do Kanady ani na Kubu. Přijdou k nám,
protože máme nejlepší zdravotnictví. Tomu pánovi musím dát za pravdu.
Amerika má jeden z nejlepších systémů zdravotní péče na světě.


Pro bohaté a slavné. Bohužel se tu ale rodí
až moc lidí s hrozivou nemocí s názvem „Nejsem Beyoncé“. Většina z nás je spíš Solange. A pro ohromné množství Američanů
je náš systém hrozivě nefunkční. Nemyslím jen 27 milionů lidí
bez zdravotního pojištění, ale i dalších 44 milionů lidí
s nedostatečným pojištěním. Lidé s vysokou spoluúčastí a příplatky,
které je mohou vyždímat. Většina lidí v bankrotu označila
zdravotní výdaje za jeden z faktorů.

Tohle už nejspíš sami víte,
protože vídáte online kampaně GoFundMe s rodiči nemocného dítěte,
nebo s kamarádem, který má v prdeli ananas a potřebuje pomoc s platbou lékařům,
aby se přestali smát a dostali ho ven. Bohužel i přes všechny úžasné příběhy
jedna studie zjistila, že 90 % skupinově financovaných kampaní
na zdravotní výdaje nedokáže splnit cíl. A když selžou, může to být drtivé. Podívejte se na potíže jedné rodiny,
která vybírala 10 000 dolarů na poruchu zraku
jejich dvouleté dcery.

Sbírka na Sheilu nevychází tak,
jak rodiče doufali. Po měsíci je vybráno
pouze 610 dolarů. I ráno v den její operace
se rodiče stále snaží oslovit veřejnost. Vyrobíme jí ceduli s nápisem
#zrakprosheilu. To je ono. Přemýšlejte o tom, co jste právě viděli.
Žijeme v pěkné dystopii. Vaše zdravotní a finanční zajištění
může záviset na tom, zda vaší crowdfundingové kampani
navýší dosah pejsek Jiffpom.

Hodně štěstí, už měsíce ho nutím sdílet
náš Gerrymandering, prostě to neudělá! Tak dělej, Jiffpome! Koukej nám přihrát
nějakou kostičku, ty hajzle! Pointou je, že každé řešení,
které s tímhle může skoncovat, rozhodně stojí za uvážení. A myslím si, že k zdravotní péči pro všechny
je třeba říct mnoho věcí. Na to se dnes večer podíváme.
Ne na politiku a to, jestli dokáže projít. Ale o co vlastně jde.

Kdekoli se toto téma objeví,
slyšíme k němu tři hlavní kritiky. Jsou to náklady,
čekací lhůty a volba. Začneme u nákladů,
protože kritici vám řeknou, že zdravotní péče pro všechny prostě
příliš zvětší federální rozpočet. Tento šílený socialismus by stál zhruba 32,6 bilionů dolarů za 10 let. I když zdvojnásobíte
výběr daní od firem i jednotlivců, ano, to by znamenalo,
že na daních zaplatíte dvojnásobek, stále to nepokryje celou položku.

Můj bože,
zdravotní péče zdarma je drahá. Podívejte. Vím, že to zní dramaticky. Ale tenhle čtvrtý pokus Sarah Palin
o vlastní naklonování tu má pravdu. Zdravotní péče pro všechny
by nepochybně byla nákladná. Ale tato skutečnost
kolem sebe potřebuje spoustu kontextu. Pro začátek: Ano,
zvýšil by se federální rozpočet. Ale také by odpadly
výdaje zaměstnavatelů na pojistné a vaše výdaje
na dalších poplatcích.

Vyváží jedna část druhou? To je dobrá otázka. A odpověď?
Nikdo to s jistotou nemůže vědět. Je zde příliš mnoho proměnných. The Times požádaly pět expertů,
aby odhadli státní výdaje Sandersova plánu a srovnali je se současností. Výsledky se pohybovaly
od „bylo by to levnější“ přes „bylo by to zhruba stejné“
až po „stálo by to kurevsky víc“.

Vím, že ten přesah nevypadá nijak hrozně,
ale věřte mi, je to kurva hodně. Takže řekněme,
že by celkové výdaje vzrostly. Za ty peníze bychom dostali dost. Vzpomeňte si.
Pokrylo by to 27 milionů lidí a byli by dobře zajištěni.
Bernieho plán je velmi štědrý. Pokrývá oční, zubní,
dlouhodobou péči a léky. Označení Medicare for All
je vlastně zavádějící název, protože Medicare vyžaduje
nějaké další platby a vedlejší výdaje a Bernie vám nadšeně řekne,
že jeho plán je odstraní.

S mou verzí zdravotní péče pro všechny
výdaje zaměstnavatelů na pojistné končí. Doplatky končí. Spoluúčast končí.
Veškeré další doplatky končí. Má pravdu. Účty za nemocnici? Pryč!
Doplatky? Pryč! Telefonní platby? Pryč!
Píchnuté pneumatiky? Pryč! Reklamy firmy GEICO? Pryč! Vše, co na světě nenávidíte,
bude pryč a zůstane nám jen univerzálně dostupná
zdravotní péče a Laura Dern.

Konečně!
Život takový, jaký by měl být. Bernieho plán není jen štědřejší
než většina dnešních soukromých pojištění. Je štědřejší než jakékoliv pojištění
kdekoliv v zahraničí. A je dobré zmínit,
že i kdyby národní výdaje stouply, nakonec můžeme utratit méně. Momentálně velká část našich výdajů
nesměřuje do zdravotní péče. Jde do administrativních nákladů
na rozsáhlé pojišťovnictví.

To je jednoznačně dost neefektivní. A sjednocení zdravotních pojištění
pod jednu střechu dodá vládě mnohem lepší páku
k vyjednávání nižších cen. Není žádným tajemstvím, že ceny za léky
a procedury se v Americe vymkly kontrole. Je to tak špatné,
že jedna pojišťovna v Utahu nedávno začala svým klientům
nabízet hotovost, pokud budou se svým receptem ochotni
cestovat o kus dál než do místní lékárny. Říká se tomu farmaceutický turismus.


Funguje takto: Pojišťovna PEHP pošle lidi letadlem
do San Diega. Odtud je soukromé auto odveze
přes hranice do mexické Tijuany, kde si vyzvednou předepsané léky. Jediný rozdíl?
Recept zde stojí zhruba polovinu. Lidem, kteří jsou ochotni takto cestovat,
vrátí PEHP 500 dolarů. Je pro nás levnější
zaplatit tam dole za léky, poslat tam klienty
a dát jim 500 dolarů. To je naprostá šílenost!

Dát vám pět stovek,
abyste jeli kupovat léky do Mexika, to by neměla dělat vaše pojišťovna. Měla by to dělat
vaše pochybná kamarádka Meredith, protože chce udělat z Brianiny
rozlučky se svobodou totální nářez. „Jela bych sama,
ale mají tam na mě vystavený zatykač.“ S zdravotní péčí pro všechny by z vlády
byl mnohem silnější vyjednávač. Určitě nechcete nastavit ceny tak nízko,
že se utlumí inovace a zbankrotují lékaři, v tom je nutná vyváženost.

Ve finále není možné s jistotou říct,
že to bude dražší, ale i kdyby bylo,
sám bych tvrdil, že se to vyplatí. V obou případech
je cena o dost složitější problém. Nestačí jen přijít do televize a říct
„32,6 bilionů dolarů!“, jako když Tina Fey
napodobuje doktora Zlouna. Další hlavní kritikou
zdravotní péče pro všechny jsou čekací lhůty. Konkrétněji by mělo dojít
na příděly a odklady péče. Jestli považujete čekání na úřadech
za zábavu, Bernieho plán si zamilujete.

Vede to k podobné péči, jaká je v Anglii
a Kanadě, musíte čekat ve frontách. Jen se podívejte na Kanadu a Anglii.
Znamená to dlouhé čekací fronty, lidé nedostanou léčbu,
jakou potřebují. Chápu, že nikdo nemá rád
jakékoli čekání ve frontě. Většina lidí vidí frontu v Trader Joe's
a buď uteče od svého vozíku, nebo spustí požární alarm
a proplíží se s nákupem. Neříkám, že jsem to někdy udělal. Jen říkám, že tu dnes musím natočit show.


Kdo chce preclíky s burákovým máslem? Podobně jako u cen
i srovnání čekacích lhůt je velmi složité. Předně, čekací lhůty, které znáte odjinud,
bývají na neurgentní chirurgické zákroky, například náhrady kolen. Ano, lidé v jiných zemích někdy musí čekat
na určitou péči o něco déle. Ale není to tak,
že Američané teď čekat nemusí. Američané jsou občas nuceni čekat
kvůli výši výdajů. Asi polovina dospělých Američanů říká,
že v rodině museli odložit či vynechat zdravotní péči z důvodu její ceny.

A zhruba jeden z osmi říká, že jeho
zdravotní stav se kvůli odkladu zhoršil. Nepojištění zase mohou
doslova skončit ve frontě, když hledají pomoc u sdružení
jako Remote Area Medical. Organizace, která objíždí Ameriku
s mobilními klinikami, kde léčí zdarma a která vytváří masivní fronty všude,
kde se objeví. Aby získali místo ve frontě,
mnoho z nich přichází už na noc. Před úsvitem přišel okamžik,
na který čekali.

Číslo jedna, pojďte dál. Číslo dvě. Číslo tři. Jeden po druhém jsou pacienti vpouštěni
k návštěvě doktora, dentisty a optika. Dříve se RAM věnoval komunitám
v odlehlých oblastech rozvojových zemí. Ale Stan říká, že si postupně uvědomil
potřebnost ve Spojených státech. Dnes? Přes 80 % naší činnosti probíhá
ve Spojených státech. Zní mi to až neuvěřitelně.

Američané běžně nenávidí, když nějaký Brit
začne diagnostikovat, co je s nimi špatně. Věřte mi, po 6 sériích komentářů
na YouTube v tom mám zcela jasno. Internet je zlý! Pro všechny kritiky
čekacích lhůt v cizině je dobré vědět,
že méně než 10 % Britů a Kanaďanů říká, že jejich zdravotnictví
potřebuje zcela předělat. Srovnejte to s 23 % zde
ve Spojených státech. Během olympijských her v Londýně
z roku 2012 zahrnoval otevírací ceremoniál čtyři a půl minuty oslavování
národních zdravotnických služeb.

Včetně doktorů a sester
tančících na swing a poskakujících dětí
na nemocničních postelích. Co se týče Kanady,
ti zbožňují své zdravotnictví tak moc, že když volili největšího Kanaďana
všech dob, výsledek byl tento: A vámi zvoleným
největším Kanaďanem se stává… Tommy Douglas! Matka všech národních ocenění
putuje k otci Medicare.

Tommy Douglas, jo! Jo! Tommy Douglas! Jeho dílo Problémy nedostatečné rodiny
sice schvaluje eugeniku, ale na to kašleme,
byl rok 1930 a nikdo není bez chyby! Zatleskejte Tommymu! Zbývá poslední velká kritika
zdravotní péče pro všechny, tedy volba. Konkrétně bychom měli přijít o možnost
výběru úrovně své zdravotní péče. Když slýchám, že zdravotní péče je právo,
slyším spíš to, že se vytratí možnosti.

Pod zdravotní péčí pro všechny vám zmizí
možnost volby zdravotního zajištění. Američané jsou stále Američané.
Nejsme socialisté ani komunisté, máme rádi volbu. A ve zdravotní péči
bychom vážně chtěli možnost volby. Dobře, Američané jsou Američané.
Je to pravda. A mají rádi možnost volby, proto je nejoblíbenější částí Netflixu
40 minut hledání něčeho dobrého. V podstatě je to nová nejoblíbenější
volnočasová aktivita v Americe. A fakt, že tomu tleskáte,
celý tento koncept jen potvrzuje.

Dnešní systém Američanům současný výběr
mnohem víc omezuje, než rozšiřuje. Z praktického hlediska
si většina z nás naše pojištění nevybírá. Máme to, co máme
přes zaměstnavatele. A tím se volba, například změna práce,
může stát o dost složitější. A nejen to. Často je dost omezená
i vaše volba lékařů a nemocnic tím, co konkrétně kryje vaše pojištění. Dostat se mimo vaši pojistnou síť
může vyjít hodně draho. Proto lidé dělají vše pro to,
aby zůstali ve své síti.

A i když tam zůstanou,
vše se stále může příšerně zvrhnout. Během kampaně v roce 2018 demokratické kongresmance
Katie Porter prasklo slepé střevo. Její první myšlenka?
Kolik to bude stát? Nevolala jsem sanitku.
Věděla jsem, že to může vyjít draho. Musel mě odvézt můj manažer. Ne do nejbližší nemocnice,
ale do nemocnice z mé sítě. I když byla nemocnice v její síti,
nebyl v ní chirurg, který ji zachránil.

Takže dostala účet
na téměř 3 tisíce dolarů. Přesně. Můžou s vámi vyjebat
za přivolání sanitky, můžou s vámi vyjebat
za výběr nemocnice nebo s vámi můžou vyjebat
za správnou nemocnici a špatného chirurga. Americký systém zdravotnictví
nabízí tolik možností, jak vás ojebat. Je to opravdová Kámasútra
zdravotní péče. A s zdravotní péčí pro všechny
by se nic takového nestalo.

Žádný doktor by nebyl mimo síť,
protože by žádná síť ani neexistovala. Pravda o dnešní americké iluzi volby
je až příliš často odůvodněna penězi. Výběr, do kterého systém nutí lidi,
vypadá dnes takto: Upřednostňuji léky na srdce
před inzulinem, protože léky na srdce
jsou akutnější. Vím, že cukrovka
mě postupem času zabije, ale zabere to více času. A vím, že bez léků
na srdeční selhání mám srdce funkční jen na 13 %.


S tím si nechci zahrávat. To je očividně příšerné. Humánní systém zdravotní péče by neměl
po lidech chtít výběr oblíbeného orgánu. Ale pro pořádek,
když se zeptáte na můj oblíbený orgán, rozhodně si vyberu slezinu. Vím, že veškerou pozornost
má srdce a mozek, ale když dojde na krevní filtraci,
slezina je jasná volba. #jsemslezinar #joooslezina Toto jsou tři hlavní kritiky
zdravotní péče pro všechny.

A měl bych říct,
že nepochází jen od pravice. Výhrady mají i někteří demokraté, například Pete Buttigieg prosazuje
odlišný koncept zdravotní péče pro všechny, ale s podobně chytlavým názvem. Mou vizí je zdravotní péče pro všechny,
kteří ji chtějí. Nechte Američanům volbu odejít od korporátních plánů
k něčemu lepšímu.

Ale až na to budou připraveni.
Věřím, že se Američané rozhodnou správně. Tak moment. Věříš, že si Američané
vyberou správně? Víš, že Američané
dobrovolně pijí Bud Light? Ten nechutná jako pivo, spíš jako kdyby pivo chcíplo
a někdo ho po 3 týdnech našel v jeho bytě. Když Buttigieg říká
„pro všechny, kteří ji chtějí“, vlastně odkazuje na veřejný výběr.

Vláda by tedy nenahradila
soukromý pojišťovací systém. Jen by nabídla plán,
jak s ním soupeřit. A rozhodně by šlo o zlepšení
proti tomu, co máme nyní. Problém je v tom, že by zůstala
velká část pojišťovací infrastruktury se všemi jejími problémy beze změny. Je to jako vybírat
mezi sendvičem s hovnem a menším sendvičem
s hovnem a guacamole. Asi bych si vybral ten druhý, ale chybějící guacamole
mě upřímně zrovna moc netrápilo.

Vůbec netvrdím,
že by něco zmíněného bylo jednoduché, dost věcí by se muselo vyřešit.
Od nastavení daní spravedlivým způsobem po důsledky odstranění
celého odvětví soukromého pojišťovnictví, kde by podle odhadů
přišlo o práci 1,8 milionu zaměstnanců. Toto jsou legitimní důvody k obavám. A jakýkoli plán by měl být navržen
a zaveden s velkou opatrností. Proto Sanders i Warren mluví
o nutnosti přechodových plánů ve svých návrzích.

A chápu, že velká změna je děsivá. Je lidskou přirozeností dát přednost
známému zlu před nejistou alternativou. Ale ďábel, kterého znáte,
je pořád ďábel. Snadno se na to zapomíná. Já sám se v této show
pořádně seru do Británie a v blízké době s tím nepřestanu. Ale jestli Británie něco dělá dobře,
je to její národní zdravotnictví.

Samozřejmě není perfektní,
nebudu kvůli němu trsat na posteli. Ale upřímně říkám,
že jsem nikdy neměl špatnou zkušenost a nikoho takového ani neznám. Ale od přestěhování do Ameriky
jsem asi nepotkal někoho, kdo by neměl alespoň jeden
hororový zážitek s pojištěním. Dnes by v americké národní hymně
měli všichni řvát o svých pojišťovnách dvě a půl minuty v kuse. Já osobně se přikláním k nějaké verzi
pečlivě navrženého univerzálního pojištění a přijímám odpovědnost
za všechny vzniklé obtíže.

Včetně skutečnosti, že se něco takového
bude politicky prosazovat velmi těžce. Ale z druhé strany:
Každý, kdo tak zásadní změně odolává, bude odpovědný
za všechny současné chyby našeho systému. Toho, kde nemocní Američané
mohou handlovat s prasklým slepým střevem, házet si mincí
u životně důležitých léků a modlit se, že pro své zajištění
vymyslí dostatečně chytlavý hashtag.

A když už jsme u toho,
dokud nevyřešíme tenhle podělaný bordel, jestli si někdo z vás natrhne slezinu,
ať neváhá kdykoli a bez obav použít #joooslezina Je jen váš, hodně štěstí. Překlad: L1ght
www.videacesky.cz