Proč se přejídáme?

Prosím, dej ty chipsy ode mě pryč! Já to nechci! Překlad: lenkaz www.videacesky.cz PĚKNĚ CHYTŘE Určitě to znáte taky: Zrovna jste dojedli fantastické jídlo, jste plní, dost možná i přejedení a pak přijde někdo s dezertem a vy si říkáte „Joooo“.

Jak je možné, že někdy jíme dál a dál, když jsme plní k prasknutí? Zaprvé: Jak vlastně funguje apetit? Jakmile je žaludek prázdný, začneme vylučovat hormon ghrelin, díky kterému vyžadujeme jídlo. Často se mu proto říká „hormon hladu“, to je ale málo. Ghrelin je částečně i stresový hormon, ve ztížených podmínkách pomáhá mít silnou vůli a výdrž.

- Dej se do kupy. - Dobře. Když se najíme, hladina ghrelinu klesne a na scénu pak přichází jiný hormon: leptin. Úkolem leptinu je nám říkat: „Jsi najedená!“ Naše tělo je tedy vlastně vybaveno perfektním kontrolním mechanismem, který nám říká, kdy máme jíst a kdy přestat.

Proč pak tedy prosíme ostatní, aby nám vzali pytlík s chipsy, protože se sami neovládáme? Jídlo obsahující hodně tuku a/nebo cukru je pro nás obzvlášť chutné, protože nám dodává obzvlášť hodně energie. U našich předků dává smysl, že obzvlášť kalorické jídlo bylo pro tělo také obzvlášť žádoucí, v době lovců a sběračů museli každý den bojovat o přežití. Dnes ale před tuky a cukry v jídle prakticky není úniku.

To je opět klasický případ, že se naše okolí vyvinulo rychleji než evoluce. Vědci někdy mluví o vlčím hladu, který je prý podobně impulzivní jako konzumace drog nebo hazard. Při konzumaci tučných a sladkých potravin se vylučují endorfiny a dopamin, které se v centru odměn starají o euforii. Tak mohou přebít jiné hormonální signály, které souvisejí s pocitem sytosti. Čím více tučných a sladkých potravin jíme, tím dříve hrozí, že přestaneme vnímat hormonální reakce vzniklé v našich tělech.

Regulace pomocí ghrelinu a leptinu je čím dál méně efektivní, a proto jíme stále nezdravěji. Začarovaný kruh. Naopak to ale také znamená, že vyžadujeme tím méně nezdravého jídla, čím méně ho jíme. Máme naději, ne? Pěkně chytré! Co vy? Jste taky impulzivní jedlíci? Nebo máte dobré tipy, jak odolat čokoládovému dortu nebo pytlíku chipsů?

Napište mi to do komentářů spolu s otázkami a na viděnou příště.