Prolomit začarovaný kruh

Nápravné zařízení Attica věznice s nejvyšší ostrahou, New York, USA Attica je drsné místo, velice chladné a to nemluvím o zdech. Mluvím o atmosféře tady, o energii, která je tu ze všech cítit. Pokud tu chcete přežít, musíte být silný jedinec. Možná jste sem právě přijeli, nikoho neznáte, můžu se pokusit se s vámi spřátelit, jen abych zjistil, co od vás můžu získat, abych zjistil, co jste za člověka, za co vás zavřeli.

Využijí vás, poprosí vás o sušenku a odsud to dojde až k: "Naval mi svoje tenisky." A už vám je nevrátí, a když s tím nic nebudete dělat, pak začíná lovecká sezóna, budou vám brát věci z kantýny, můžou vám sebrat televizi. Je to jako džungle, vážně je. Lvi vykořisťují slabší a ti stěží přežijí. Věznice Haldon věznice s nejvyšší ostrahou, Norsko Můžu začít hrát?

Tady v Norsku jsme uvězněni v rámci trestu. Naším trestem je odnětí svobody. Nejde tu o žádnou odplatu nebo pomstu. V tom se asi lišíme od USA. V našem nápravném systému jsou dva klíčové body. První je normalita, což znamená, že život ve věznici by měl co nejvíce napodobovat život ve společnosti. Druhým je respekt – chovat se k vězňům humánně a s respektem.

Někomu zvenku by se mohlo zdát, že v Haldenské věznici vedeme dobrý život. Ale stále jsme ve vězení, naše svoboda nám byla odňata. Ale když se k někomu chováte špatně, co od té osoby můžete po propuštění očekávat? Místo toho, aby vězně dále trestali, se Norsko soustředí na rehabilitaci. To je dobrá věc. Vytváří to příležitosti a snižuje kriminalitu. Moje práce nápravného strážníka je velmi vděčná. Pomáhat vězni plánovat budoucnost a osobní rozvoj a doprovázet ho na té cestě je skvělé.

Mnoho let jsem pracoval ve věznici, kde vězni vyráběli palety. Jak jim to pomůže, až budou propuštěni? Chci, aby se vězni učili dovednostem, které jsou skutečně užitečné. Přeji si dělat něco, co prospívá společnosti, co pomáhá lidem udělat životní změnu, aby mohli vězni dělat něco, co je prospěšné společnosti i jim samotným. Také chci s USA sdílet naše nápady a praktiky, které v severských zemích máme. U nás to funguje a u nich by mohlo také.

Snažit se o trochu zlepšit život alespoň jednoho vězně v USA, to mě opravdu motivuje. I když je pro mě pohled na cely trochu nezvyklý, v Norsku také máme takovéto chodby, ale nejspíše poskytujeme větší soukromí. Popravdě chceme, aby cely byly otevřenější. Zvětšujeme vhled do cel, abychom měli nad vězni dozor.

Dovolujeme jim pověsit do poloviny mříží deku, když jdou na záchod, ale musíme na ně vidět. To je celkem nehumánní. Víte, co je nehumánní? Třeba když jsem na záchodě a vy projdete kolem, zíráte na mě, to je velice ponižující. Nechá to šrámy na duši. Přijdu do práce, udělám, co mám, a vím, že to dělám správně.

Nevím, jestli přes den nějakého vězně pozitivně ovlivním. Prostě dělám svoji práci, jak mám, a mým cílem je každý den odejít domů. Každý den, co odejdu domů, je pro mě odměnou. Zase můžu být se svými dětmi. Tady mám další ramínka, kam si dávám oblečení. Snažím se využít všechen prostor. Tyhle banány jsem si koupil zrovna včera v kantýně.

Můžu je dát jenom sem, protože tady se nepomačkají a nezkazí se. Musíte využít i prostor pod postelí. Mám tady bednu, kam si ukládám jídlo, co jsem si koupil v kantýně. Tortilly, burákové máslo, konzervy, ale ty už nejsou povolené. Nedávno je zakázali. Teď máme dovolený kapsy.

Tuhle jsem si koupil včera. Oblečení dávám sem do skříně. Tady je lednice. Další oblečení. Tady mám koupelnu a záchod. Děkuji vám za vaši ochotu podílet se na tomhle úkolu. Budeme po vás chtít, abyste se zamysleli a nakreslili ideální věznici. Stále to bude vězení, místo, kde jste zbaveni svobody. Takové je zadání.

Můžete nakreslit, jak by podle vás mělo vypadat. Můžete si dělat poznámky, chceme slyšet váš názor. Jakýkoliv koncept vězení, který si dokážeme představit? Dobře, chápu. Mělo by takový výhled, něco jako kampus. Je to vězení, ale jako kampus. Dal bych tam nějakou zeleň. Nebudete se muset koukat na cely,skrze mříže.

Budou tam pokoje. Pohovka, postel a tak. Rozebereme si to popořadě, začneme s ostrahou. Nejsou tady žádné zdi, žádné mříže, je to spíš jako kampus. Přemýšleli jsme nad čipovými kartami, kterými byste se museli při vstupu do budovy ověřit. Karta by sloužila jako čip, co by zaznamenal každý váš příchod, takže byste byli všude monitorováni.

Mluvili jsme o větší možnosti se vysokoškolsky vzdělávat. Diplomové, bakalářské, magisterské programy. A pokud si ho zvolíte, tak i doktorský program. Vězni by se stali nejen poctivými, ale i produktivními občany, platili by daně. Nejenže je ze společnosti vytrhneme, také je tam vrátíme.

Dnes zaplatíte dolar a zítra jich deset ušetříte. Vím, že jste měli pouze hodinu, takže jste neměli čas vše promyslet. Přemýšleli jste nad ním, jestli by to ve společnosti prošlo? 80 % všech vězňů jednoho dne propustí, takže až se vrátí domů, koho chcete mít za souseda? Chcete někoho, kdo se vzdělal, podstoupil certifikované programy a napravil se, nebo někoho, kdo se vůbec nic nenaučil?

Propustí ho a bude bydlet vedle vás. Sem přidám zeď, přesunu sprchu do cely či pokoje, zabavím vám telefon a máte věznici Haldon. Takhle to je. Věznice s nejvyšší ostrahou v Norsku. A mohli by mě k vám přeložit? Já věznici Haldon navštívil v březnu roku 2012. Tenkrát jsem řekl, že pokud bych měl vybrat pět nebo šest lidí z oddělení dobrého chování věznice Attica a řekl jim, ať nakreslí věznici jejich snů, nejspíš by nakreslili něco podobného věznici Haldon.

Vy jste udělali přesně to. V tom roce jsem moc nevěřil tomu, že by to mohlo fungovat. Řekl jsem, že se tam za pět let vrátím. Uplynuly čtyři roky a za tu dobu tam došlo k jediné potyčce, která by se dala brát jako vážné napadení vězně.

Jeden vězeň něčím praštil druhého, když spolu byli v dílně. Funguje to tedy? Výsledky hovoří samy za sebe. Kdy jsme tu naposledy měli napadení my? V úterý. Jde mi o to, že na tomhle idylickém místě to funguje. Nevím, jestli by se to dalo uplatnit i tady. Nic není nemožné.

Ale je to neskutečně náročné. Velkou měrou za to můžou finance. Náš politický systém je také obrovsky komplikovaný a těžko se v něm orientuje. Poznal jsem hodně pozitivních lidí, kteří jsou schopní se změnit. Ale spousta těchto dobrých lidí je uvězněno ve špatném systému. Fungující nápravný systém vytváří z dlouhodobého hlediska pro společnost obrovské možnosti. Proč si to Američané neuvědomí?

Jejich systém se místo toho soustředí na pomstu. Nedokážu to pochopit.