Proč se lidé bouří?

Svět není vždy to nejkrásnější místo a ne vždy se k sobě chováme hezky, což vedlo k mnoha protestům, od stávek až po srazy před vládními úřady. Většina protestů je docela klidná, ale občas začnou být ničivé a davoví psychologové se už dlouho snaží přijít na to, proč lidé někdy zajdou příliš daleko a začnou převracet auta a rabovat krámy. A zdá se, že to hodně souvisí s rizikem a skupinovou identitou.



Nepokoje obvykle začnou měsíce nebo roky po sociálních či politických problémech, jako při nepokojích v Anglii v roce 2011, které vypukly po letech napětí mezi lidmi a policií. Pak přijde katalyzátor. Tehdy policie zastřelila muže jménem Mark Duggan. To bývá poslední kapka, která vyžene lidi do ulic. Ale i když se naštvaní lidé shromáždí, neznamená to, že dojde k nepokojům. Pokojných protestů se často účastní i naštvaní lidé.



Každý dav je jiný a je několik způsobů, jak násilí může začít. Někdy dochází k nepokojům kvůli emocionálně nabitému určení rizika. Několik lidí se rozhodne, že dav je dost velký a naštvaný, že pokud začnou řádit, všichni je budou následovat. Také věří, že kvůli množství lidí je riziko zatčení nízké, takže můžou hodit kámen do okna nebo zapálit auto a ostatní se pak snadno přidají. Někdy může být katalyzátorem i to, jak policie zachází s davem.



Většina naštvaných davů je kombinací násilných a mírumilovných lidí a většina lidí vlastně ani nechce způsobovat zkázu. Jisté studie zjistily, že policie často jedná s celým davem jako nebezpečným a když je policie nepřátelská, může to být jiskra, která poklidné členy davu vyprovokuje. Ale bez ohledu na to, jak vzpoura začne, musí tu být něco, co násilí podpoří. Možná jste slyšeli o kolektivním chování, kdy vzbouřenci zapomenou na svůj morální kodex a začnou slepě následovat dav, ztratí svůj smysl pro sebe.



Hodně psychologů si myslelo, že to je případ protestujících, protože to zní celkem logicky, ale desetiletí výzkumu nenašla dost důkazů pro kolektivní chování během nepokojů a koncem devadesátých let byla tato myšlenka zavrhnuta. I když se vzbouřenci nerozhodují nejlépe, lidé se nestanou nemyslícími ničícími zombíky, jakmile se rozbije první okno.



Místo toho často jednají ze silného pocitu skupinové identity. Vzbouřenci jsou spojeni silnými hodnotami a často se spojí proti stejné věci, jako je skupina ve vládě nebo jiná autorita. Když tedy vypuknou nepokoje, není to proto, že se lidé zapomenou, místo toho se snaží jednat v nejlepším zájmu skupiny. Nepokoje stojí na jednotlivcích a někteří lidé využijí davu k páchání bezduchého násilí. Ale jako celek jsou si lidé vědomi svých rozhodnutí během nepokojů, i když nejsou ta nejbezpečnější.



Kvůli velikosti a ničivosti davu se pokračování v nepokojích může na chvíli zdát jako málo rizikové, ale v určitém bodě, často když dorazí policie, se může zdát nebezpečnější. O nejlepším způsobu, jak zvládnout nepokoje, stále nemáme jasno. Ale doufáme, že hrozba zatčení bude tak vysoká, že naruší věrnost skupině a ulice se nakonec vyklidí. Nejlepším způsobem, jak zabránit násilí a ničení během nepokojů, by bylo zamezit, aby nepokoje vůbec začaly, ale na to nemáme žádný spolehlivý způsob.



Někteří psychologové navrhli, aby úřady hovořily se svými komunitami, aby neměly potřebu se vzbouřit, když nejsou slyšet. Ale vždy budou alespoň občasné nepokoje, dokud neuděláme dvě věci. Zbavíme se vší nespravedlnosti, na to to zatím nevypadá, ale zní to fajn, nebo zakážeme lidem, aby se přestali svobodně projevovat. Svoboda je fajn, takže asi ne.



Takže nejlepší je se o sebe starat a podporovat se a zajistit, že bude každý hlas slyšet. Překlad: Kara www.videacesky.cz