Unbelievably Strange Planets in Space

Většinu těchto zvláštních úkazů
bychom na Zemi spatřili leda v našich nejdivočejších snech. Ale jak se postupně ukazuje,
co je nemožné na Zemi, to můžeme obdivovat
na dalších planetách. Vezměte si třeba déšť
jako takový příklad. Na Zemi je déšť studený, ponurý a velmi, velmi mokrý. Obecně je déšť na Zemi poněkud nudný.

Zato takový kamenný déšť na planetě
COROT-7b, to je něco docela jiného. Tam už bychom se nenudili. Na jedné polovině
tohoto vesmírného tělesa je horko. Na povrchu teplota vystoupá
až na 4700 stupňů Fahrenheita, což je asi 2600 stupňů Celsia. To je dost teplo na to,
aby roztály kameny a vypařily se, jak se to děje na Zemi s vodou. Mezitím je druhá strana planety
o poznání chladnější, má totiž okolo 3500 stupňů Fahrenheita, což je asi 1900 stupňů Celsia.

Kameny se tedy vypaří a poté zformují
do masivních kamenných oblak nad onou pekelně rozpálenou
polovinou planety. Následně spadnou ve formě lávového deště na chladnější polokouli. Lávový déšť ztuhne na kamení ještě dřív,
než dopadne na povrch země. Takže tu máme skutečný déšť kamení.

Umíte si představit,
jak to asi vypadá naživo? I další planeta vám ale vyrazí dech. Exoplaneta HD 189773-b se nachází
celkem 63 světelných let daleko od nás. Je jen o trochu větší než Jupiter a kdybych řekl, že je nádherná,
nejspíš byste se mnou souhlasili. Za působivým zevnějškem
se však skrývá nepředstavitelné zlo. Planeta vypadá nádherně proto, že je její atmosféra složena
převážně z křemičitých částic, jako jsou písek nebo sklo.

Částice padají jako déšť
za teploty 1706 stupňů Fahrenheita, v přepočtu tedy asi 930 stupňů Celsia. Na planetě navíc zuří vítr
o rychlosti až 5405 mil za hodinu, tedy 8700 kilometrů za hodinu. To je sedminásobek rychlosti zvuku. Výsledkem je déšť ještě děsivější
než ten předchozí. Déšť je tu čirý jako sklo.

Představte si to celé. Z dálky se valí mračna
a vzduchem duní ozvěna hromů. Vítr se prohání okolo
rychlostí 1,24 mil za sekundu. Najednou se oblaka roztrhnou
mohutným deštěm. Masy skla se prodírají atmosférou a neskutečnou rychlostí
míří přímo k vám. Kdyby se taková bouře objevila na Zemi, s takovou rychlostí větru
by Zemi okolo rovníku obkroužila za pouhých pět hodin a 33 minut.

A to už by místní obyvatelé
silně pocítili. Ale co se větru týče,
tohle ještě nic není. Je to sotva slabý vánek
ve srovnání s tím, co se odehrává na planetě HD 189733-b. Tento plynný obr
na své straně obrácené ke slunci dosahuje až 1770 stupňů Fahrenheita.
(966°C) Odvrácená strana přitom neklesá
pod 1270 stupňů Fahrenheita, tedy asi 700 stupňů Celsia.

Malý teplotní rozdíl
mezi oběma polokoulemi je způsoben prudkým větrem, jehož rychlost zde může vystoupat
až na fantastických 21747 mil za hodinu, což je šest mil,
případně deset kilometrů za sekundu. Tedy devětadvacetinásobek
rychlosti zvuku. To je něco. Jak již zaznělo v našem dalším videu, nejprudší vitr na Zemi byl naměřen
během tornáda v Oklahomě v roce 1999.


Jeho rychlost byla 300 mil za hodinu. To je 73 krát méně,
než takový běžný větřík na HD 189733-b. Kdybyste měli křídla, padák,
nebo klidně i obyčejný deštník, mohli byste celou planetu
obletět za hodinu a osm minut jen tím, že deštník otevřete. Něco mi ale říká,
že byste z té rychlosti měli v kalhotách nehodu
ještě mnohem dřív.

Kameny padající z nebe, teploty 5400 stupňů Fahrenheita, skleněný déšť
letící nadzvukovou rychlostí. Čím víc se o tom dozvídám,
tím víc mi přijde, že peklo opravdu existuje. V předchozím videu
jsem se tématu stínů příliš nevěnoval. Tak ho zmíníme. Představte si místo, kde vás ráno
probudí paprsky dvou sluncí.

A večer zase můžete
sledovat dva nebo dokonce tři To se dřív zdálo jako výmysl.
Něco, co patří leda do Star Wars. Dokud jsme neobjevili
úžasnou exoplanetu jménem Kepler 16-b, která obíhá okolo dvou hvězd
v souhvězdí Labutě. Na obzoru této planety
vycházejí a zapadají dvě slunce. Takže kdyby mému stínu
bylo na Zemi samotnému smutno, na planetě Kepler 16-b by měl parťáka. I kdybych se tam teleportoval,
dá se však bohužel čekat, že bych velmi brzo zemřel
na horko a nedostatek kyslíku.

Pokud ale dovolíte,
že mám na sobě ultramoderní skafandr, který mě udrží naživu, pak je vidina dvou sluncí a dvou stínů
na této planetě senzační. A co teprve tři slunce
a tři různé stíny! Docela nedávno
astronomové objevili další těleso, a to planetu HD 121399Ab. Nová planeta zlomila
všechny dosavadní rekordy.

Zaprvé obíhá okolo tří různých sluncí. Její hmotnost je navíc čtyřnásobně větší
než hmota Jupiteru. A nadto má dlouhatánskou oběžnou dráhu. Jeden rok této planety,
za který oběhne všechna tři slunce, trvá celkem 550 našich pozemských let. A díky pomalé rotaci planety na polovinu toho času
zmizí všechna tři slunce z obzoru. Představte si, že 275 let
nevyjde ani jedno slunce.

To všechno se odehrává
340 světelných let od nás, což je o 300 světelných let dál,
než náš další exponát, vodní planeta GJ 1214 b. Všichni už víme, že voda pokrývá
70 % povrchu na Zemi. To je však v případě Země
pouhých 0,005 % celkové hmoty planety Země. Vědci se domnívají,
že u planety GJ 1214 b by voda mohla tvořit
až 10% celkové hmoty planety.

To znamená, že je povrch této planety
zcela pokryt gigantickým oceánem s hloubkou až stovky kilometrů. Poloměr této planety
je dvou a půl násobný oproti Zemi, a její hmota
přibližně šesti a půl násobná. Když se zamyslíte nad tím,
co všechno žije v našich oceánech, které nemají hloubku ani 6,8 mil, je strašidelné si představit, co se skrývá
v té nekonečné hloubce.

Děsivé obludy tam ale pravděpodobně
žijí pouze v naší fantazii. Ve skutečnosti totiž
dno takového oceánu čelí tak masivnímu tlaku, že tam jakýkoliv život
v podstatě není možný. Víme pouze, že se voda
na dně takového oceánu zřejmě bude vyskytovat ve formě
vzácného ledu typu VII. Bohužel se mi o této záhadné substanci
nepodařilo zjistit nic dalšího. Pořád nerozumím tomu,
o čem tenhle led vlastně je kromě toho,
že nevypadá jako běžný pozemský led.

Ačkoliv totiž drží pevnou formu,
nevydává vůbec žádný chlad. Pokud snad o něm víte něco dalšího,
dejte prosím vědět do komentářů. Jako dezert si dáme
tuhle poslední planetu. A takhle, přátelé, vypadá peklo. Dokonce ani některé hvězdy
nedosahují teploty, která panuje na planetě KELT-9b. Planeta o velikosti Jupiteru
přibližně jednou za den a půl dokončí oběh okolo své hvězdy.

Tato hvězda je nyní jednou z největších, okolo kterých se podařilo
najít obíhající planety. Modrý obr typu A jménem KELT 9, jehož věk se odhaduje přibližně na
300 milionů let, má dvojnásobek
velikosti i teploty našeho Slunce. Díky této velikosti je planeta KELT-9b, která obíhá v bezprostřední blízkosti
tohoto gigantického hvězdného reaktoru, vyhřátá na naprosto neuvěřitelných
7800 stupňů Fahrenheita, což je v přepočtu
asi 4300 stupňů Celsia.

To je neskutečná teplota! To už nemá daleko do teploty
na povrchu našeho vlastního Slunce, která je 9900 stupňů Fahrenheita. Většina hvězd
spektrálních typů F, G, K a M nepřesahují 13 000 stupňů Fahrenheita
(7300°C). Pouze hvězdy typu B a O se dostanou
nad 18 000 stupňů Fahrenheita.

Exoplaneta, kterou objevil Scott Gaudi
za pomoci teleskopů KELT, má tedy vyšší teplotu než řada hvězd. Nevím jak vy, ale já tuhle informaci
nemůžu dostat z hlavy. My ale jedeme dál. Oblékají se do podivných obleků
s našitými křídly. Vylezou někam vysoko,
třeba na špičku strmé skály nebo na vrchol hory a skočí.

Nechápu, co se těm bláznům
honí hlavou. Létají sotva pár metrů nad
vyčnívajícími skalami a stromy, což vypadá prostě děsivě. Pak se otevře padák. Adrenalin je na maximu. A nakonec letec s nepopsatelným pocitem
konečně najde pevnou půdu pod nohama. Ale i tak na tom byl nejlepší moment,
kdy sama zubatá zas jednou ostrouhala. Někteří říkají, že jen tváří v tvář smrti
dokáže člověk plně docenit život.

Tomuhle se na zemi říká base jumping, a je to
jeden z nejnebezpečnějších sportů. Nevím jak vy, ale v mých očích
mají tihle maniaci superschopnosti. Ale víte, co je ještě lepší? Existuje místo, kde by takové šílenství
vypadalo jako docela neškodná zábava. To se nachází v naší sluneční soustavě jenom 71 světelných minut daleko. To je 9,3 miliard mil
od naší modré planety.

Kdyby nějaký odvážlivec
chtěl skočit na Titanu, mohl by tenhle Saturnův měsíc
obletět docela celý. Hustá atmosféra
zároveň s nízkou gravitací vytváří ideální podmínky
pro budoucí kolonizaci člověkem. A jen si představte,
kolik fantastických věcí by se dalo dělat
v tak neskutečných podmínkách. Já bych si konečně mohl splnit
svůj největší sen. Vznést se do vzduchu jako pták
a jen tak si kroužit.

Takže najednou to nejsou jen ptáci,
kdo umí létat. Už musíme jen vymyslet,
jak se na Titan dostat a jak se tam hezky pohodlně uhnízdit. A to tedy rozhodně nebude jednoduché. Pravdou zůstává, že kromě výhod a bonusů
pro budoucí osadníky Titan připravil
i celou řadu závažných překážek. Ale i tak to stojí za to.
Mají tu vlastní atmosféru, která je dokonce
jedenapůlkrát hustší než naše zemská, a to už lepší snad ani být nemůže.

Tíhové zrychlení na Titanu
je pouhá sedmina našeho. A ano,
Titan je ještě menší než náš Měsíc. Což teoreticky znamená,
že by se dalo po Titanu chodit jen za použití
základního potápěčského vybavení. Což taky vůbec není špatné. Má to ale háček. Zaprvé je tam fakt velká zima.

Venku je -290 stupňů Fahrenheita
(-170 až -180°C). A pak je tu ještě ta drobnost, že průměrná rychlost větru se pohybuje
okolo 20 mil za sekundu. Takže to vypadá,
že po povrchu by se dalo chodit jen v blízkosti něčeho s opravdu
velkou výhřevností a s jaderným
nebo termojaderným reaktorem. Atmosféra, ať sebevíc hustá, navíc
bohužel neobsahuje žádný kyslík. Naopak v ní ale najdeme takové dobroty,
jako jsou dikyan a kyanovodík.

To znamená,
že atmosféra je nejen nedýchatelná, ale dokonce je jedovatá
a usmrtí vás při první příležitosti. Všechny příbytky na Titanu
by tak musely být vzduchotěsně uzavřené. Navíc by musely mít přechodové komory, které by při vstupu a při výstupu
čistily kontaminovaný vzduch. Celkově je Titan plný uhlovodíků, ale postrádá kyslík,
který je nutný k jejich spalování. Získávání energie a transport po povrchu
by tak byly docela jiné, než jak to známe na Zemi.

Látka jménem acetylen,
která se rozkládá teplem, a jež je na Titanu k dispozici, by byla použitelná jako palivo
namísto uhlí nebo benzínu. Naopak solární nebo vodní energii
bychom nemohli použít vůbec. Na získávání vodní energie jsou řeky
na Titanu příliš pomalé. Snad jen vítr by šlo použít. Jaderné reaktory by potřebovaly uran
pro vytápění usazovacích nádrží, uran však chybí nejen na Titanu,
ale v celé soustavě Saturnu.

Prakticky tam chybí
stabilní těžké prvky a kovy, takže by je nejspíš bylo potřeba
dopravit z asteroidů. Místní dopravu
by zajistila letadla, helikoptéry a vzducholodě, a to díky
husté atmosféře a nízké gravitaci. Mimochodem, obydlená a okysličená
základna pod tlakem jedné atmosféry by mohla být lehčí než vzduch na Titanu, takže by neměla daleko do vzducholodi.

Představte si, jak by bylo super
bydlet v plujícím městě. Řeky a jezera pravidelně vysychají,
protože neexistuje žádný oceán, takže nad vodní dopravou
není třeba ani přemýšlet. Využít by se dala jen čas od času
pro výjimečné případy. Jako pohon pro vozidla na kolech
bychom museli použít opět acetylen. Pozemní dopravu by ale ztěžovaly
nejrůznější faktory, jako vlhký písek,
nerovnosti terénu a silný vítr. Výhodnější by tak bylo použít vlaky
s vlaky na magnetických platformách.

Dnešní vesmírné vysílání
se chýlí ke konci. Děkujeme za vaše shlédnutí,
hodnocení a odběry. Brzy se přihlásíme
s dalšími vzrušujícími informacemi. Na shledanou, přátelé. Překlad: Mia_91
www.videacesky.cz