Utajované děti kněží

Překlad: lenkaz www.videacesky.cz Jsou jedním z největších tabu katolické církve: děti kněží. Vlastně by vůbec neměly existovat, kněží oficiálně nemohou mít děti. Ale přesně to se děje. Člověk si nedokáže představit, jaké to musí být, když se to malé dítě od své matky dozví, buď mu vůbec neřekne, kdo je jeho otec, nebo mu pořád připomíná, že to nikomu nemá říkat.



To je pak tlak, který na něj působí celý život. Katolická církev to vidí trošku jinak. Ať se snažím sebevíc, nedokážu si představit, že pak pracují s Bohem. Co je na výčitkách pravdy? Jaké je být nelegálně dítětem kněze? A jaká je příčina tohoto dilematu? O to nám teď půjde. VĚDOMOSTI S SEBOU EXKLUZIVNĚ Katolický kostel.



Pro jedny svaté místo, kde mohou posilovat svou víru a najít své místo ve společnosti, pro jiné však místo mnoha hříchů: vyčítané znásilňování, zneužívání finančních prostředků a velké tabu, o kterém se zatím moc nemluví: děti kněží. V roce 2009 se toto téma objevilo v Tatortu. Že Lena otěhotněla…



těsně před mým vysvěcením na kněze… Byl jsem zoufalý… Vidělo to tehdy více než 10 milionů diváků. Že i kněží mají děti, se do té doby nikde neobjevovalo. Dodnes se toto téma v médiích téměř nevyskytuje. Děti kněží. Už ten výraz sám o sobě je protiklad. Kněží totiž žijí v celibátu. To znamená, že se po celý život nemohou oženit ani mít děti.



Tento církevní zákon existuje od roku 1139. Podle něj musí kněz, jakmile nastoupí do úřadu, přísahat, že svůj život zasvětí pouze Bohu a své víře. Ve skutečnosti to ale vypadá jinak. Objevují se kněží, kteří přísahu porušují. Spolky pomáhající dětem kněží odhadují, že je na světě zhruba 10 000 takových dětí, tajně. Když se porušení celibátu dostane na veřejnost, má to závažné důsledky.



Kněží se pak musí rozhodnout mezi úřadem a otcovstvím. Obojí najednou nefunguje. A když se ani nejvyšší představitelé církevní obce neřídí svými pravidly, tak to samozřejmě také škodí imagi římskokatolické církve. Proto existenci takových dětí často popírají. Mnohé vyrůstají bez otce, jsou součástí záhadného dvojího života kněze nebo jsou veřejností stigmatizovány jako zakázané děti.



Co to dělá s jejich psychikou? A jak se chovají kněží jako otcové? Na to se ptám Davida Petera Webera, který je synem hlavy jezuitského řádu, náboženského řádu římskokatolické církve. Věděl, kdo je jeho otec, ten s ním ale kvůli svému úřadu nechtěl být v kontaktu. Až do 2 let před mým narozením byl provinciál, šéf jezuitů v Austrálii, pak jel na odpočinkový rok do Francie, tam poznal mou matku, 2 roky spolu žili a před mým narozením se vrátil do Austrálie.



Tam mu jeho následovník, který se mezitím stal i jeho šéfem, velmi jasně vysvětlil, nepřímo zakázal, že s mou matkou nesmí žít. Ty znáš hodně takových případů a jejich osudy, co sis z nich zapamatoval, co z nich v tobě zůstává, co to s těmi lidmi udělalo? Vím o jedné dceři faráře z Bavorského lesa, která vyprávěla, že když měla chřipku, tak jí teta říkala, že to je Boží trest za to, že se narodila.



To je samozřejmě jen jedna z věcí, kterými církev takovým lidem ubližuje, že tu diskriminaci a stigmatizaci přesouvá na tyto děti a ony s tím pak celý život bojují. Jak se k tomu katolická církev staví? Velmi často dochází k tomu, že matkám předloží dohodu o mlčenlivosti, ve které je více či méně přímo napsáno, že církev jí zaplatí něco bokem, tedy ne otec, jako je tomu u ostatních, ale církev zaplatí, ale jen pokud se matka zaváže, že nebude veřejně říkat, kdo je otec.



Ty jsi také založil spolek, co je tvůj hlavní požadavek? To je jednoduché. Církev musí ty děti přestat diskriminovat a taky by se měla dotyčným omluvit. Je nepředstavitelné, jaký to musí být pocit, když vás někdo nechce, a to nejen vlastní otec, ale dovedeno do extrému ani mocná instituce jako římskokatolická církev.



David mi ukázal i jednu z těchto dohod o mlčenlivosti. Pochází z USA z roku 1987 a byla uzavřena mezi matkou Natana Halbacha, syna kněze, a františkánským řádem. Je v ní řeč o platbách a mlčení, cituji: „Žádná z obou stran nesmí nikomu sdělit podmínky této dohody a jakékoliv zveřejnění opravňuje provincii bratří františkánů tuto smlouvu vypovědět.“ Je to pravda?



To by znamenalo, že tato ututlávání věřící spolufinancují. Plat kněze totiž vyplácí církev a ta je zase financována mimo jiné z církevní daně svých členů. Tato církevní daň tvoří část platu každého člena, který chodí do kostela. Ale nejde jen o výživné: bez přiznání otcovství nemají děti nárok ani na dědictví. To po něm dostává církev, pokud to není zvlášť ošetřeno v závěti.



Tím jsou dětem kněží upírána důležitá práva. Při svých rešerších narážíme na další děti kněží, které vyprávějí o takových dohodách, o nátlaku církve na ně, ale i o nátlaku matek na samotné kněze. Jedním z nich je Vincent Doyle, je psychoterapeut a žije v Irsku. V roce 2014 založil spolek Coping International. Vypráví mi, jak byl zpočátku překvapený, kolik e-mailů mu přišlo od podobných lidí.



Zatím se mu ozvali lidé ze 175 zemí světa. Většinou po hledání na Googlu, jako jsou tato: „alimenty pro děti kněží“ nebo „pomoc, jsem těhotná a otec je katolický kněz“. Ty webové stránky byly aktivní 130 měsíců, než jsem je zveřejnil v médiích. Během této doby jsem o nich nikomu neříkal, a to ze zcela konkrétního důvodu: chtěl jsem zjistit, kolik lidí je navštíví sami od sebe, kolik z nich hledá pomoc, aniž by je upozornila média nebo noviny.



Bylo jich 13 500. Vyhledávání z Německa bylo až na 6. místě, a to déle než 3 roky. A celá věc se má tak, že děti kněží se stále rodí, víme o jedné 19leté dívce z Afriky, která právě otěhotněla. Nejstaršímu dítěti kněze, které znám, je přes 90. Myslím, že se na situaci kolem dětí kněží nic nezmění, dokud papež výraz dítě kněze nevysloví veřejně.



Setkal jsem se s ním, mluvil s ním, on mi i psal, ale opravdu chci, aby ten výraz vyslovil, tím bude to téma pro veřejnost normálnější. Vincent Doyle vidí pokrok, ten si ale děti kněží musejí těžce vybojovávat. Jaký to má vliv na to, jak veřejnost děti kněží vnímá? Vůbec poprvé došlo k setkání biskupů s dětmi kněží, to bylo v roce 2019 v Paříži.



Tento způsob je jedinečný a taky jedinečný zůstal, děti z francouzského pomáhajícího spolku Děti ticha mohly vyprávět pěti biskupům své zážitky z první ruky. Paralelně s tímto setkáním byly zveřejněny interní katolické směrnice, které vznikly v roce 2017. Tyto směrnice objasňují, jak se má kněz chovat, když se stane otcem. Měl by přiznat své dítě a opustit svůj úřad. Obojí dokazuje, že téma dětí kněží v katolické církvi vystupuje do popředí.



Děti kněží ale kritizují, že se od tohoto setkání nic neděje. I nadále nutí směrnice kněze, aby si vybrali mezi povoláním a rodinou, což nutně vede k tajnostem. Zametá tím církev toto téma pod koberec? V našich rešerších se stále objevuje jako centrální pojem slovo celibát. Ale proč vlastně existuje celibát? Zjednodušeně řečeno: Proč mají kněží zakázáno si něco začínat se ženami? Na to se ptám Německé biskupské konference.



Tiskový mluvčí Matthias Kopp k tomu říká následující: My jako katolická církev chceme tu koncentraci na věřící, aby tu byli plně pro církev, aby se k tomu nemuseli ještě starat o rodinu. Těžko se to vysvětluje, ale je naše tradice, že říkáme: „Zcela patřit Kristovi, nebo zcela patřit rodině.“ I papež František pravidelně ve svých projevech zdůrazňuje, že chce zachovat celibát.



Přitom by se ke svým dětem přiznalo více kněží, kdyby tím nepřišli o práci. To si alespoň myslí Hans Jörg Witter. Byl sám knězem, pak ale poznal svou nynější manželku. Dva roky mu trvalo se rozhodnout pro rodinu v neprospěch kázání. Dva roky, kdy byla jeho dcera už na světě. Dnes bojuje se svou skupinou katolických kněží a jejich manželek za zrušení celibátu.



Když se mladý člověk zaváže k celibátu, řekněme ve 25 nebo 26 letech jako například v mém případě, možná si svůj život ještě úplně neuvědomuje. Ano, část své sexuality už určitě zná, ale nezná všechny své potřeby. U mnohých, kteří se na cestu kněze vydali, toto poznání přišlo relativně pozdě, že také potřebují ženu, rodinu a společnost a že také chtějí fyzicky prožít svou sexualitu. Je prostě strašné, jak jedním cárem papíru, jednou suspenzací člověka z tohoto povolání úplně vykopnou.



V mém případě mi nikdo nepomohl najít nové zaměstnání. V roce 2016 z řezenské diecéze vystoupil kněz, a co mu na to řekli? V uvozovkách to, že pekárny prý taky hledají výpomoc. Ale k tomu ještě patří to, že stále mají náboženské poslání, mají ještě jiný druh závazku.



A to, pokud jste opravdu věřící, jako jsem já, to je potom opravdu těžké. Celibát a kněžství jsou spolu úzce propojeny, ale i tady už jsou výjimky. Evangeličtí kněží se mohou ženit a mít děti. Pokud pak například konvertují ke katolicismu, smějí to, co kněží, kteří byli od počátku katolíci, nesmějí: být ženatými otci a kázat.



Mezi sňatkem a úřadem celibát nestojí ani ve východních katolických církvích. To jsou dílčí katolické církve, které také spadají pod papeže, ale mají jiná pravidla, například řeckokatolická církev. Dohody o mlčenlivosti, tlak, chybějící možnost volby. Chceme vědět, co si o těch výčitkách myslí sama římskokatolická církev. V Německu je celkem 27 biskupství. Napsali jsme všem. Počet kněží, kteří kvůli dítěti přišli o místo, většina z nich nemá.



Ale téměř všichni nám odpověděli. Toto je několik úryvků. Co říkáte na vyčítané dohody o mlčenlivosti? Tato výčitka je vycucaná z prstu. Každé dítě je pro svět darem. Je to tak, že v těch 10 případech, které nám jsou od roku 1970 známy, byli všichni kněží zavázáni se o ně postarat.



Kněží mají plat jako učitelé na gymnáziu, požadujeme, aby kněz, který se stane otcem, dostál svým povinnostem i z finančního hlediska. Děti kněží mluví o nátlaku církve. Jak to vidíte vy? Já o tom v našem arcibiskupství v Kolíně nad Rýnem nic neslyšel. Osobně znám mezitím už dospělou dceru kněze, která se v církvi dobrovolně velmi angažuje, což by určitě nedělala, kdyby měla s církví problémy.



Dohody o mlčenlivosti neznají, kněze by v rozhodování podpořili, i děti vrchních představitelů jsou podle nich darem od Boha. To zní dobře, ale je to v rozporu se zkušenostmi mnoha dětí kněží. Takže to shrňme: Na celém světě jsou děti kněží. Mnoho z nich kvůli římskokatolické církvi nebylo v kontaktu se svým otcem nebo ho muselo tajit.



Když si kněz za svým otcovstvím stojí, musí podle církevního zákona o celibátu stále ještě opustit svůj úřad. V některých případech smí pro církev dál pracovat, ale nesmí kázat ani křtít. O úplatcích za mlčení a o nátlaku církev údajně nic neví. Oproti dřívějšku se ale toto téma zřejmě dostává na veřejnost, to ukazuje první setkání zasažených s biskupy. K tomu dochází hlavně díky práci spolků pomáhajících dětem kněží, a ne nutně díky katolické církvi.



Co si myslíte vy? Co podle vás může za problémy těchto dětí? Může za to otec, církev, nebo to, jak s nimi zachází společnost? A je celibát ještě přiměřený naší době? To je myslím hlavní otázka. Budu rád, když odpovíte v komentářích, pojďme o tom trošku diskutovat. Vedle mě najdete další zajímavá videa, třeba o německých záchranných složkách nebo dole něco od kolegů z rozhlasu, klidně se podívejte i tam. Děkuju za zhlédnutí a na viděnou příště.