Práce dirigentaVox

Na začátku 20. století, když Gustav Mahler ještě žil, byly všude jeho karikatury. Šílená gesta, ruce nahoře, poskakuje, obrovská gesta. Richard Strauss, další skladatel, který žil tou dobou ve stejném městě, dirigoval svou hudbu takto: Sotva se hýbal. A pokud si myslíte, že je to tichá část, mýlíte se. Podle něj má dirigent hudbu zorganizovat a zachovat klid. Nejdůležitější práce nás dirigentů je učinit zadost skladateli. Jmenuji se James Gaffigan, jsem dirigent.

Lidé by měli pochopit, že dirigování je anticipační umění. To, co uděláme, se stane předtím, než přijde hudba. Zvednete rytmickou ruku, než začne hudba, a touto rukou provedete gesto ještě před tím zvukem. Vždycky mi přišlo zvláštní držet taktovku. Je to podivná věc. Proč ji vlastně máme? Jde o to, že je to prodloužení vaší ruky. Když děláte toto gesto, musíte hýbat jenom zápěstím, nemusíte dělat pořád tohle.

Pravá ruka slouží hlavně k udržení rytmu, tedy rytmu těch taktů. Takže čtyřčtvrteční takt je raz, dva, tři, čtyři, raz, dva, tři, čtyři. Dvoučtvrteční je jednoduchý. Raz, dva, raz, dva. A může to být takhle malé a dojde jim, že je to dvoučtvrteční. Levá ruka má mnohem složitější, divnější roli v tom fyzickém světě. Má větší svobodu ukazovat to neobvyklé. Může to být cokoliv, směr nějaké fráze, rychlost smyčce.

Smyčcoví hudebníci jsou velice fyzičtí v tom smyslu, že reagují na to, co vidí. Když máte levou ruku otevřenou a pravou trochu taky a držíte ten zvuk jako miminko, budou tak hrát. Když dirigujete takhle, budou tak hrát. Bicí potřebují od dirigenta jasnost. Potřebují vědět, kdy něco uhodit. Basový buben třeba hraje jedinou notu za celou hodinovou symfonii, ale je to velice důležitá nota.

To nejhorší, co můžete udělat žesťovým hudebníkům před jejich nástupem, je toto. Pokud uvidí tu ruku předtím, než mají vydat ten nádherný zvuk, zničí jim to sebedůvěru a velice jim to ztíží život. Když člověk hraje na lesní roh, musí myslet na tolik věcí, je to tak něžný nástroj, tak něžná chvíle. Čím víc tlaku budete vyvíjet, tím horší to bude. Leonard Bernstein byl jeden z nejlepších hudebníků, nejen dirigent, ale i klavírista a skladatel.

Byl schopen vzdělávat jak dospělé, tak děti. Když jste se na něj podívali, vždycky u toho tančil, nemohl si pomoct. A jeho rytmus byl nakažlivý. Karajan věřil v nádherný zvuk. V čalouněný, luxusní zvuk. Když slyšíte některé jeho nahrávky, ne vždy to drží pohromadě tak, jak má, ale vždycky je tam nádherný zvuk, od začátku do konce. Polovinu času měl zavřené oči a celou dobu držel tu vzácnou věc, skláněl se k ní.

Carlos Kleiber držel kouzelnickou hůlku. Byla to fantazie. Čistá fantazie. Vytvářel nádherné příběhy u děl, která příběhy neměla. Dělal samá krásná, široká gesta. Nevěřím, že by se mělo poskakovat u symfonie od Brucknera. Je v ní něco posvátného, není to potřeba. Ale věřím, že byste si měli užívat jazz a swing. Měli byste publikum přimět tancovat, ale neměli byste dělat cirkusové číslo. Lidé by se měli soustředit na hudbu, ne na dirigenta.

Překlad: jesterka www.videacesky.cz