Weird Al Yankovic - Trapped in the Drive-Thru

Je sedm hodin večer a čumím na nějakou blbost v telce. Jsem rozvalený na pohovce, když v tom přijde má žena a spatří mě. A říká: "Je tohle O hudbě s Lynyrd Skynyrd?" Odvětím: "Nemám páru, ale připozdívá se, co bys chtěla k večeři?" Říká: "Měla jsem celkem vydatný oběd, takže nemám extra hlad." Já řekl: "Znáš to, zlato. Nehladovím, ale pojedl bych." Říká: "Co máš na mysli?" Já říkám: "Nevím a co ty?" Říká: "Je mi to jedno.

Když máš hlad, tak jdem jíst." A já řekl: "Taky, že jo. Ale nejdřív mi musíš říct, na co máš chuť." A ona říká: "Nech mě zapřemýšlet, co nám zbylo v ledničce." Říkám: "No, vím o tuňákovi." Ona na to: "Ten se zkazil před týdnem." Ptám se: "Chilli je v pořádku?" Ona na to: "To jsi dojedl včera." Vstal jsem a říkám: "Nevím, chceš něco od rozvážky?" Ona na to: "Proč bych měla jíst vážky? Vždyť je nemám ráda." Já na to: "Ne, řekl jsem rozvážky." A ona: "Já slyšela vážky." A já: "Snad vím, co říkám."

A ona: "To je jedno, prostě nechci vážky." Chystal jsem se něco říct, ale začal mi zvonit mobil. Kdo mi tak může volat? Mrknul jsem se na volajícího. Byl to jen bratranec Larry a volal dnes už potřetí. Má žena říká: "Nech to hlasové schránce." A já na to: "Dobře." "Kde jsme skončili? Jo, večeře. Tak co bys ráda?" Říká: "Proč něco neuklohníš v kuchyni?" A já na to: "Jo? A proč ne ty?" A pak říká: "Zlato, prosím, nemůžeme prostě někam zajít na večeři?" Říkám: "Ne" Ona: "Jo" Já: "Ne" Ona: "Jo" Já: "Ne" Ona: "Jo, tady máš klíčky."

Přistoupím o kousek blíž a říkám: "Tak kam chceš jít?" Říká: "Co takhle k Ivy?" Já na to: "No, já ti nevím... Necítím se na to, abych se vystrojil a jedl drahé jídlo." Říká: "Olive Garden"? Já zas: "Ne, nemám na to náladu. A z Burrito Kinga bych zase měl větry. O tom není pochyb." Říká: "Tak na to zapomeň." Říkám: "Ne, slíbil jsem, že tě vezmu ven." Pak jsem dostal nápad. Řekl jsem: "Už vím, co uděláme." Ona říká: "Co?"

Já zas: "Hádej" Ona zas: "CO?!" Říkám: "Jedeme do Drive-Thru!" Tak jsme vyrazili vstupními dveřmi. Otevřeli garážová vrata. Pak jsem otevřel dveře od auta. A nastoupili jsme těma dveřma. Strčil jsem klíček do zapalování. A pak jsem s ním otočil. Pak jsme si zapli pásy, když jsme vyjížděli na cestu.

Pak jsme jeli do Drive-Thru. Míříme do Drive-Thru. Přibližujem se k Drive-Thru. Už se blížíme k Drive-Thru. Jsme skoro u Drive-Thru. A teď jsme tu u Drive-Thru. Stojíme v řadě u Drive-Thru.

Zmínil jsem už Drive-Thru? Tak jsme tu já a ona ve frontě u Drive-Thru. Auta před námi, auta za námi. Všichni jen čekají, aby si objednali. Za mnou je nějaký idiot ve volvu a má zaplé dálkovky. Vykloním se z okýnka a zařvu: "Hej, chceš mě oslepit?" Má žena říká: "Zlato, možná bychom měli zaparkovat, můžem prostě jít dovnitř." Já na to: "Mám na sobě pantofle s kralíčky, takže z káry nevylezu." Hned na to žena v mluvítku říká: "Přejete si objednat, prosím?"

Já na to: "Ano, to vskutku chceme. Rádi bychom dva hamburgry s cibulí a sýrem." Pak má žena říká: "Zlato, počkej. Já si to rozmyslela. Myslím, že si tentokrát dám kuřecí sandvič." Říkám: "Vždycky si dáváš cheeseburger." Ona na to: "Na ten nemám chuť." Chytím se za hlavu a zaječím: "Už se v tobě vůbec nevyznám!" Hlas v mluvítku říká: "Nemám na to celý den." Já na to: "Tak přijměte naši objednávku a my odjedem. Chtěl bych jeden kuřecí sendvič a chci taky cheeseburger.

Ona na to: "Chcete to s cibulí?" A já: "Jo, už jsem to jednou řekl. A taky chceme hranolky, opovažte se na ně zapomenout! A dvě střední limonády. Ne, jen jednu. Podělíme se." Pak jsem řekl: "Hádám, že asi nejste moc chytrá. Tak mi přečtěte mojí objednávku ať se ujistím, že to máte správně." Ona na to: "Zaprvé - chcete kuřecí sendvič, zadruhé - chcete cheeseburger, - zatřetí - hranolky a velkou limču" - "Dost, nemusíte pokračovat. Nikdy jsem si neobjednal velkou limonádu.

Říkal jsem střední, ne velkou. Ale ona na to: "Máme speciální nabídku - zvětšené bez poplatků" "Aha..." Jediné, co mě napadlo, bylo "Aha." A ona na to: "Je tu ještě něco, co byste vážně měl vědět. Můžete si neomezeně dolévat, jen za čtvrťák navíc." Já na to: "Super, až na to, že jsme v Drive-Thru. Tak na co by mi to bylo? Ale ona říká: "Počkat, váš hlas je mi povědomý, nejsi Paul?" A má žena na to: "Ne, to není Paul.

Teď mi řekni, kdo má být ten Paul?" Ona na to: "Je to jen nějaký týpek, co se mnou chodí do školy. Seděla jsem za ním minulý rok a opisovala od něj geometrii. Já na to: "Znal jsem chlápka jménem Paul, býval to můj instalatér. Byl předčasně plešatý a minulé léto se odstěhoval do Pittsburghu. Taky měl problém s měchýřem a fakt ošklivou infekci na noze." A ona na to: "Pane, prosím zadržte, to je víc, než jsem chtěla vědět." A pak jsme byli oba zticha a ve vzduchu šlo cítit napětí. A pak řekla: "K dalšímu okénku prosím, dělá to pět dolarů a osmdesát dva centy."

Tak jsme se pohnuli o cenťák ve frontě. Jeli jsme tak šíleně pomalu. Trochu jsem se nudil, tak jsem pustil rádio. (Led Zeppelin - Black Dog) Cvak, vypnul jsem to, protože má žena z toho měla migrénu. Tak jsme tam jen oba seděli potichu, pro její dobro. Pak jsem se na ní podíval. A ona se podívala na mě. A já řekl: "Ehm, myslím, že máš něco mezi zubama." Odvrátila se ode mne a pak se otočila zpět a řekla: "Je to pryč?"

Já řekl: "Jo, teda většina, ale nedělej si s tím starosti." Pak řekla: "A co teď?" Já řekl: "Jo, skoro. Je tam ještě kousek, ale neboj, asi je to jen trocha toustu." Teď jsme u výdejního okénka nebo jak se tomu říká. Dám si ruku do gatí. Nemůžu uvěřit tomu, že tam není peněženka. A paní u pokladny říká: "Ale, ale, ale, dělá to pět osmdesát dva." Obrátím se na svou ženu a říkám: "Kolik máš u sebe?" Ta jen obrátí oči v sloup a říká: "Hádám, že platím já."

Tak sáhne do kabelky a vytáhne American Express. Podám to té paní. A ona na to: "Božínku. Musí to být v hotovosti. Tady nebereme kreditky." Vzal jsem si zpět kreditku a řekl: "Bože, tak to je naprd." A tehdy jsem zjistil, že má žena má jen 3 babky. Já na to: "Myslel jsem, že jsi dnes vybírala z bankomatu." Ona na to: "Nedostala jsem se k tomu a kde máš vůbec peněženku?" A já řekl: "Zapomeň na to, prostě mi pomoz najít nějaké drobné."

Teď se paní u poklady na mě divně dívá. A říká: "Pane, prosím. Musíme pohnout s touhle řadou." Já na to: "Jen tak nekvaltujte dámo, nepotrvá to dlouho." Tak jsem se podíval do přihrádky spolujezdce a zkontroloval rohož pod chodidly. Našel jsem niklák v popelníku a pár centů a deseťák v prostoru mezi sedadly. Zanedlouho jsem měl malou hromádku mincí různých hodnot. Paní to spočítá a říká: "Pořád vám chybí dolar."

A má žena má ten divný pohled zamrzlý na obličeji. Zařve: "Vždyť já jsem ani nebyla hladová!" A tak se otáčím, zpět k paní pokladní. Pokrčím rameny a říkám: "Dobrá, tak bez kuřecího sendviče." Takže si vezmu nazpátek a vemu si účtenku. A zamířím si vzít jídlo, už se nemůžu dočkat. A teď potkáme toho poďobaného kluka, co má zhruba šestnáct. Nosí přiblblou jmenovku co hlásá: "Nazdar, moje jméno je Evžen." Předává mi balíček.

Podívám se mu do očí. A říkám mu: "Hej, Evežene, mohl bych dostat kečup k těm hranolkům"? Ale on se na mě podívá. A já se podívám na něj. A on se na mě podívá. A já se podívám na něj. A on se na mě podívá. A já se podívám na něj. A on říká: "Omlouvám se, cože jste to chtěl?" Odvětím: "Kečup!" A on zas: "Ano, jistě. Na chvíli jsem se zamyslel, jsem dnes večer trochu mimo."

A pak mi předá kečup. A konečně odjíždíme pryč. A jídlo mě přivádí k šílenství, tou svou božskou vůní. U semaforu už umírám hlady. Říkám: "Zlato, dej mi ten burgr. Jenom si trochu ukousnu." A tak sáhne do tašky a vytáhne burgr. A podá mi burgr. A já si vezmu burgr. A pak rozbalím obal. A kousnu do těch bulek. A nemůžu tomu uvěřit...

zapomněli na cibuli. Překlad: Zikato Korekce: scr00chy www.videacesky.cz