#4 Přímo vpřed & z pozice do pozice12 principů animace
3
Jak se při animování vypořádat s pohybem? Někdy se hodí jít pomalu a postupně, někdy se zase vyplatí přeskočit rovnou na konec.
Přepis titulků
Toto video vychází z 12 principů animace podle Franka Thomase a Ollieho Johnstona. Čtvrtý princip animace se nazývá „přímo vpřed & z pozice do pozice“. Tento pojem popisuje dvě metody rozpohybování obrazu. Metoda přímo vpřed spočívá ve vytvoření prvního nákresu, druhého, pak třetího a tak dál. Animace za pochodu. S metodou z pozice do pozice nakreslíte začátek a konec hlavních pozic, pak se vrátíte a doplníte mezistadia.
Obě metody mají své výhody. Z pozice do pozice je většinou vhodnější, dává vám nejvíce kontroly. Velmi brzy si vytvoříte představu, jak akce bude vypadat. Nemusíte se bát, jestli postava skončí na správném místě, konečnou polohu rozhodnete na začátku. Přímo vpřed navíc může vést k tomu, že postava změní velikost nebo se oproti začátku vychýlí. Z pozice do pozice šetří práci.
Pokud animujete přímo vpřed a pak zjistíte, že něco nesedí, musíte kvůli jedné pozici změnit několik kreseb. Ale se z pozice do pozice vytvoříte hlavní polohy a problémy vychytáte na začátku. Animovat přímo vpřed je ale vhodné pro nepředvídatelné objekty. Například oheň, vodní částice, oblaka prachu, exploze. Přímo vpřed zde funguje, protože fyzikální zákony působí konstantně a je těžké odhadnout jednotlivé pozice.
Když například animujete oheň, necháte se jen vést tím, co víte o ohni, a oheň se stvoří sám. Kdybyste vytvořili začátek a konec, co by byla ta mezistadia? I tak ale můžete nakreslit základní tvary a vytvořit plynulejší přechody. Další nepředvídatelná animace je „překrývající se akce“, tu pokryjeme příště. Řekněme, že má postava svěšené uši. Můžete ji nakreslit s ušima v každé poloze a pak dokreslit mezistadia, ale také ji můžete nakreslit z pozice do pozice bez uší a pak dokreslit uši přímo vpřed.
To je fajn, protože se můžete zaměřit na pohyb a nerozptylovat se ušima a taky na fyzikální podstatu uší a nerozptylovat se pohyby těla. To platí i pro vlasy, ocasy a další doplňky. S metodou z pozice do pozice se pojí i názvosloví. Hlavní pozice se nazývají klíče, vedlejší pozice extrémy a podrobnější mezistadia články. Začněte klíči, zdokonalte je, pak s extrémy určete, kam nejdále postava v každém směru zajde, a pak se rozhodněte, jak se mají extrémy spojit pomocí článků.
Pak můžete dokreslit zbytek. Takto hierarchizovaná práce vám oproti přímo vpřed dá více kontroly. Je to „z pozice do pozice na druhou“, protože pozice zdokonalujete postupně na každé jednotlivé úrovni. To je vše k tomuto principu. Další se nazývá „pokračující a překrývající se akce“.
Díky za zhlédnutí a uvidíme se příště. Překlad: ElTigre www.videacesky.cz
Obě metody mají své výhody. Z pozice do pozice je většinou vhodnější, dává vám nejvíce kontroly. Velmi brzy si vytvoříte představu, jak akce bude vypadat. Nemusíte se bát, jestli postava skončí na správném místě, konečnou polohu rozhodnete na začátku. Přímo vpřed navíc může vést k tomu, že postava změní velikost nebo se oproti začátku vychýlí. Z pozice do pozice šetří práci.
Pokud animujete přímo vpřed a pak zjistíte, že něco nesedí, musíte kvůli jedné pozici změnit několik kreseb. Ale se z pozice do pozice vytvoříte hlavní polohy a problémy vychytáte na začátku. Animovat přímo vpřed je ale vhodné pro nepředvídatelné objekty. Například oheň, vodní částice, oblaka prachu, exploze. Přímo vpřed zde funguje, protože fyzikální zákony působí konstantně a je těžké odhadnout jednotlivé pozice.
Když například animujete oheň, necháte se jen vést tím, co víte o ohni, a oheň se stvoří sám. Kdybyste vytvořili začátek a konec, co by byla ta mezistadia? I tak ale můžete nakreslit základní tvary a vytvořit plynulejší přechody. Další nepředvídatelná animace je „překrývající se akce“, tu pokryjeme příště. Řekněme, že má postava svěšené uši. Můžete ji nakreslit s ušima v každé poloze a pak dokreslit mezistadia, ale také ji můžete nakreslit z pozice do pozice bez uší a pak dokreslit uši přímo vpřed.
To je fajn, protože se můžete zaměřit na pohyb a nerozptylovat se ušima a taky na fyzikální podstatu uší a nerozptylovat se pohyby těla. To platí i pro vlasy, ocasy a další doplňky. S metodou z pozice do pozice se pojí i názvosloví. Hlavní pozice se nazývají klíče, vedlejší pozice extrémy a podrobnější mezistadia články. Začněte klíči, zdokonalte je, pak s extrémy určete, kam nejdále postava v každém směru zajde, a pak se rozhodněte, jak se mají extrémy spojit pomocí článků.
Pak můžete dokreslit zbytek. Takto hierarchizovaná práce vám oproti přímo vpřed dá více kontroly. Je to „z pozice do pozice na druhou“, protože pozice zdokonalujete postupně na každé jednotlivé úrovni. To je vše k tomuto principu. Další se nazývá „pokračující a překrývající se akce“.
Díky za zhlédnutí a uvidíme se příště. Překlad: ElTigre www.videacesky.cz
Komentáře (0)