Spojenecká okupace Íránu

Ne, mě poslouchat nebude. Ne, tebe taky poslouchat nebude. Tak koho pošleme? Tak já nevím, co třeba Heinze? Tak jo, super. Heinze. 29. srpna 1941. Tato válka se každým měsícem rozrůstá a tento týden není výjimkou. Tento týden Británie a Sovětský svaz napadnou Írán.



DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je druhá světová válka. Minulý týden vydal Stalin rozkaz, na základě kterého bude každý velitel, který se vzdá, označen za zrádce. Hitler znovu nařídil, aby se hlavní útok do SSSR přelil ze středu na sever a na jih, a začala evakuace Australanů z Tobruku, které nahradili Poláci a Čechoslováci, která pokračuje i tento týden.



Nejdůležitější zprávy přichází od nejnovějších spojenců – Británie a Sovětského svazu. 25. srpna, znepokojeni německými „turisty“ v zemi, požadovali, aby Írán svolil k „ochraně“ vlastních ropných polí a umožnil jejich vojákům vstoupit na své území. Britským pozemním silám velí Edward Quinan, které podporuje námořní síla Geoffreyho Arbuthnota. Do země postupují dvě uskupení.



Jedno míří k ropným polím v Ábádánu a druhé, kterému velí William Slim, postupuje z Iráku ke Kermánšáhu. Slima jsme letos viděli už v Sýrii a ve východní Africe. Britové se vylodili v Bandar Šapúru, Ábádánu a Chorramšahru. Potopili několik malých íránských válečných lodí a zkonfiskovali několik německých obchodních lodí. Sověti útočí se třemi uskupeními pod velením Vasilije Novikova. Jedno postupuje na Tabríz, zatímco zbylá dvě postupují po pobřežích Kaspického moře.



Všechna uskupení postupují podle plánu a Sověti bombardují Tabríz. 26. srpna Britové ovládli oblast Ábádánu. Sověti vstoupili do Tabrízu a bombardují Teherán. 27. srpna obsadili Britové cestou ke Kermánšáhu Šahábád a na jihu dobyli Ahváz. Íránská vláda rezignovala. 28.



srpna se úřadu chopí nová vláda Aliho Furugiho, která nařizuje zastavení bojů. Vyjednávání s Brity a Sověty začínají. A 29. srpna boje v Íránu končí. Britské a sovětské jednotky se setkaly 31. srpna v Kazvínu. Pohled do budoucnosti: 9. září odsouhlasí íránská vláda podmínky útočníků. Okupanti obsadí určitá místa v zemi, avšak souhlasí, že nevstoupí do Teheránu. Invaze má krycí jméno operace Countenance. Další operací zahájenou 25.



srpna je operace Gauntlet, ve které britská, kanadská a norská komanda zaútočila na Špicberky u severního pólu, kde zničila zásoby uhlí, ropy a těžební techniku. Sověti a Norové nechtějí, aby Němci využívali norská zařízení. Také evakuovali 2 000 ruských civilistů do Archangelsku. Evakuovali také 50 francouzských důstojníků. Opravdu. Ti byli zajati Němci minulý květen a posláni do tábora ve východním Prusku. Odtud utekli do Sovětského svazu, odkud se chtěli dostat ke Svobodným Francouzům, ale Sověti je internovali na Špicberkách.



Nyní jsou na svobodě. Tento týden se v severních částech Sovětského svazu vedou těžké boje. 23. srpna posílá Kliment Vorošilov 48. armádu bránit Leningrad před útokem z jihovýchodu. Stavka poté rozdělila severní front Markiana Popova na Leningradský front pod Popovovým velením a Karelský front pod velením V.



A. Frolova. 27. srpna převzal GKO, státní obranný výbor, přímou kontrolu nad těmito fronty a severozápadním frontem rozpuštěním vrchního velení severozápadního frontu a sloučením jeho štábu s leningradským frontem. Tím končí Vorošilova kontrola nad vojenskou situací v Leningradu. Jednotky velitele německé SA Sever Wilhelma von Leeba jsou však v pohybu. Schmidtův XXXIX. motorizovaný sbor obsadil 25. srpna Liubaň a 29.



srpna dorazil k řece Něvě. 18. motorizovaná divize XXIX. sboru obsadila Kiriši a hrozí rozdělením sovětských pozic jihovýchodně od Leningradu. 29. srpna Němci obsadili Mha, čímž přetnuli poslední železniční spojení mezi Leningradem a zbytkem SSSR. Leeb toho dne nařídil svým mužům obklíčit Leningrad. Rovněž na severu padl 28. srpna Tallinn do rukou Němců a estonských dobrovolníků. 27. srpna bylo 23 000 rudoarmějců a kolaborujících civilistů evakuováno z Tallinnu v tzv.



baltském Dunkerku. Baltská rudá flotila Vladimíra Tributse čítá 190 lodí, které musí přeplout 250 km mezi dvěma Němci okupovanými pobřežími. Vody jsou zaminované a Sověti nemají leteckou podporu, takže miny, Luftwaffe a německé pobřežní baterie potopily 25 z 29 velkých transportních lodí. Podle Martina Gilberta zemřelo 10 000 lidí, avšak některé zdroje hovoří o více než 12 000. A ještě dále na severu dobyli Finové 28.



srpna Vyborg. Už nejsou daleko od svých bývalých hranic, které loni padly do rukou Sovětům. Sověti ztrácí půdu i ve středu fronty. Západní front Semjona Timošenka si poslední dva týdny vedl dobře, ale nyní dostal rozkaz dobýt Veliž, Děmidov a Smolensk, avšak jeho 22. a 29. armádu zatlačily zpět Hothovy tanky a 22. armáda skončila v obklíčení u Velikije Luki, kde byla zmrzačena. 26.



srpna Velikije Luki padly a Němci zajali 34 000 vojáků a ukořistili 300 děl. Velitel skupiny armád Střed Fedor von Bock si však uvědomuje, že takovéto omezené ofenzívy Rudou armádu nezničí. A 25. srpna píše, že jeho armády, které byly převážně v defenzívě, „za současného stavu věcí příliš dlouho nevydrží. Musím rozmístit rezervy, které jsem si šetřil pro očekávaný útok, podél fronty pro zajištění bezpečnosti pro případ, že bude prolomena. Pokud moje skupina armád po dosavadním úspěchu zabředne do defenzívních bojů, nebude to moje vina.“ Má důvody k obavám, protože před pár dny pověřil spolu s náčelníkem štábu Halderem velitele tankové skupiny Guderiana, aby přesvědčil Hitlera k útoku na Moskvu namísto roztříštění sil na sever a na jih.



23. srpna Bock požádal, aby byla Guderianovi udělena audience. Takže Guderian zamířil do Rastenburgu, ale ještě před schůzkou s Hitlerem jej uvítal velitel armády Brauchitsch, který mu řekl: „Zakazuji vám se před vůdcem zmínit o Moskvě.



Byly vydány rozkazy pro postup na jih. Jedinou otázkou je, jak rozkazy splnit. Diskuze je zbytečná.“ Guderian musel uposlechnout, avšak během diskuze s Hitlerem nenápadně narážel na „hlavní cíl“ skupiny armád Střed, dokud se Hitler sám nezeptal. Guderian v tu chvíli využil příležitosti a začal orodovat za postup na Moskvu. Hitler jej vyslyšel, avšak poté mu řekl, že spolu s dalšími veliteli neví nic o ekonomické stránce války a že hlavním cílem je obsadit sovětskou jižní ekonomickou zónu a Krym.



Všichni v místnosti včetně Keitela, Jodla a Schmundta s Hitlerem souhlasí, takže Guderian se musel podvolit, avšak dostal příslib, že se po bitvě o Kyjev mohou jeho tanky vrátit k postupu na Moskvu. Guderian si to podělal u Haldera, Brauchitsche i Bocka, a to pro nic – ofenzíva zamíří plnou silou na jih. Ofenzívě se postaví, jak jsem říkal, Jeremenkův nový bryanský front, který na Guderianovy tanky zaútočí podél dlouhé fronty od Žukovky k Jampilu.



Stavka ve skutečnosti centrální front rozpustila a posílila Jeremenka, kterému dala většinu oblastí centrálního frontu. Velitel centrálního frontu Efremov je od teď Jeremenkovým zástupcem. Bryanský front tedy tvoří 50., 13. a 21. armáda, které snad společně Guderiana zastaví. Vprostřed týdne začínají útočit Guderianovy tanky a 2.



armáda Maximiliana von Weische, jejichž cílem je spojit se s SA Jih východně od Kyjeva. Avšak terén východně od Dněpru a severně od Kyjevu přeje obráncům, takže sovětská 5. armáda Michaila Potapova drží pozice a alespoň zpomaluje německou pěchotu. Velitel skupiny armád Jih Gerd von Rundstedt se obává, že se Sověti stáhnou do bezpečí, takže na konci týdne přikáže Kleistově tankové skupině a 6.



a 17. armádě překročit Dněpr na co nejvíce místech bez ohledu na hrozbu pro křídla. Tento týden však Sověti na Dněpru zničí Záporožskou přehradu. Odpálení přehrady znatelně zvýšilo hladinu Dněpru, zaplavilo a zničilo vesnice u řeky a zabilo několik tisíc, možná desítek tisíc civilistů. Zemřelo také mnoho rudoarmějců překračujících řeku. Odpálení měli na starosti agenti NKVD a podle všeho bylo provedeno ve spěchu. Americký novinář H.



R. Knickerbocker napsal: „Rusové ukázali, že jsou odhodlaní zemi zničit, než aby ji dali Hitlerovi, i za cenu zničení jejich nejcennějších děl. Přehrada byla lidmi skoro uctívána. Její zničení demonstruje vůli vzdorovat silnější, než si dokážeme představit. Vím, co ta přehrada pro bolševiky znamenala. Dněperská přehrada byla po dokončení největší přehradou na světě. Stalinův příkaz ji zničit zasáhl Rusy mnohem více, než by nás zasáhl Rooseveltův rozkaz zničit Panamský průplav.“ To je velká zpráva.



I z dalších zemí přichází velké zprávy, i když poněkud tajnější. Od 23. srpna a během dalšího týdne rozšifrují kryptologové z Bletchley Parku 17 německých policejních hlášení mířících z východní fronty do Berlína s podrobnostmi o vraždění židů. Mnoho židů bylo tento týden zavražděno v Kamenci Podolském. Byli deportováni maďarskou vládou, načež se je německé úřady snažily poslat zpět, protože si s nimi nevěděly rady.



To maďarská vláda odmítla, takže se záležitosti chopil generál SS Jaeckeln. Nechal židy napochodovat do kráterů za městem, kde je svlečené pokosily kulomety. Mnoho židů zemřelo pod váhou padajících těl. 29.



srpna bylo po všem a hlášení o operační situaci č. 80 hovoří o 23 600 zastřelených během tří dnů. 24. srpna hovoří o dění v Němci okupované východní Evropě Winston Churchill: „Celé okresy jsou masakrovány. Mnoho tisíc, doslova mnoho tisíc chladnokrevných poprav vykonávají německé policejní jednotky. Pro takovýto zločin ještě nemáme pojmenování.“ Churchill však nemluví konkrétně o židech.



Kdyby tak učinil, mohl by Němce upozornit, že Britové čtou jejich tajné zprávy. Ale i v Německu jsou civilisté znepokojeni některými nacistickými praktikami. Veřejná nelibost k programu eutanázie T4 rostla a rostla. Tento týden 24. srpna Hitler nařizuje program zastavit. I když oficiálně skončí, mnoho lidí bude umírat i nadále kvůli neshodám doktorů na tom, co je duševní a fyzická porucha. Pod označením T4 bylo 80 000 duševně nemocných, včetně mnoha dětí, usmrceno mezi zářím 1939 a dneškem.



To je více než 100 lidí denně. A jsme na konci týdne. Týdne invaze a podmanění Íránu, pádu Tallinnu a katastrofy na moři, katastrofy na řece v Ukrajině a Guderianova selhání přesvědčit Hitlera.



Něco na zvážení. Válka byla v létě epickou katastrofou pro Sověty, kteří ztratili bezpočet mužů a vybavení, ale na rozdíl od německé armády nemusí Rudá armáda zvítězit v roce 1941. Stačí, když vytrvá tak dlouho, dokud se Němci nevyčerpají. 23.



srpna v Berlíně řekl německý ministr zahraničí Ribbentrop japonskému velvyslanci generálu Ošimovi, že válka proti Sovětskému svazu může trvat až do roku 1942. Memorandum OKW z 27. srpna říká, že východní tažení bude v roce 1942 tou nejvyšší prioritou. A 23. srpna píše Franz Halder své ženě: „Cíl, který jsem si stanovil, tedy vyřadit Rusy z války do konce roku, nesplním a na muže hladovou východní frontu budeme muset udržet přes zimu.“ Pokud chcete vidět větší ukrajinskou katastrofu než odpálenou přehradu, podívejte se na tuto epizodu MDV o Holodomoru přímo zde.



Členem TimeGhost armády týdne je Benjamin Newman. TimeGhost armáda financuje naši veškerou práci, a pokud chcete epizody podrobnější a revolučnější, narukujte do armády na timeghost.tv a patreon.com. Uvidíme se za týden. Překlad Viktor Horký aka InkCZ pro www.videacesky.cz