Thumbnail play icon

Jak nás ovlivňují vysoké prémie v práci?

91 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:470
Počet zobrazení:6 259
Dan Ariely je americký profesor psychologie a behaviorální ekonomie s izraelskými kořeny. Původně studoval matematiku a fyziku na univerzitě v Tel Avivu a posléze přestoupil na studia filozofie a psychologie. Je držitelem dvou doktorských titulů z kognitivní psychologie a podnikání a je považován za jednoho z nejvýznamnějších behaviorálních ekonomů. Je také autorem dvou bestsellerů, které u nás vyšly pod názvy Jak drahé je zdarma? a Jak drahá je intuice. Ve svých knihách se snaží popsat výsledky svého výzkumu tak, aby byly pochopitelné i pro širší publikum, které s ekonomií není blíže obeznámeno. Behaviorální ekonomie je směr, který v sobě mísí prvky psychologie a ekonomie. Odráží se od faktu, že člověk je ovlivňován emocemi, kvůli kterým se někdy chová iracionálně. Konkrétně v tomto videu Ariely mluví o vysokých prémiích a jejich vlivu na pracovní výkon lidí. Na příkladech ukazuje, že široce rozšířená domněnka, že víc peněz znamená lépe odvedenou práci, nemusí být pravdivá. Poznámky: Averze ke ztrátě je psychologicky prokázaná skutečnost, že lidé obecně přisuzují větší váhu ztrátám než zcela srovnatelným ziskům. Pojem ex ante znamená očekáváné, zamýšlené. MIT je zkratka pro Massachusettský technologický institut.

Přepis titulků

Dělám výzkum v oboru zvaném behaviorální ekonomie, která studuje iracionalitu lidí. Nevím, jestli vás to uklidní, ale rok 2008 nám velmi pomohl. Už dlouho děláme různé experimenty, které ukazují, jak lidé dělají chyby. Dělají chyby, když si objednávají jídlo, když prokrastinují... Nevím, jestli jste to slyšeli, ale někteří lidé při řízení SMSkují.

Lidé dělají hlouposti. Dlouho to bylo tak, že když jsme zjistili, že lidé dělají takové a takové chyby, racionální ekonomové nám na to řekli, že je to moc pěkné a že o tom povypráví manželce u večeře. Tohle všechno by přece na trhu zmizelo, protože lidé jsou profesionálové, kteří na trhu pracují v konkurenčním prostředí.

Všechny tyto iracionality by se ztratily. Bylo těžké s tím něco udělat. Protože jak můžete experimentovat na trhu? Stavíme lidé do různých situací a měříme jejich reakce, ale to se na trhu dělat nedá. Nemůžeme si makléře z Wall Street přivézt do laboratoře. Nemůžeme vytvořit dvě různé verze trhu a srovnávat je. Takže rok 2008 nám velmi pomohl.

Lidé v každodením životě dělají malé iracionální chyby a tyto iracionality se na trhu hromadí. Nemusí se navzájem vyrušit. Můžou se čím dál víc zhoršovat a vytvořit něco ve velkém měřítku. Dlouho bychom mohli mluvit o mnoha různých typech iracionálního chování. Existuje mnoho způsobů, jak se chovat iracionálně, a mnoho z nich jsme viděli. Ale chtěl bych se zaměřit jen na jednu oblast, a to na trh práce.

Myslím, že je potřeba přehodnotit mnoho našich názorů o tom, jak fungují trhy, jak se lidé rozhodují, co je efektivní, co je racionální, čeho jsou lidé schopní. A jeden z nich souvisí s trhem práce. Chtěl jsem s vámi mluvit o tom, jak se od sebe liší... to, jak trh skutečně funguje a naše představy o tom, jak funguje. Naše představy o trhu se podobají tomu, jak potkani pobíhají v bludišti nebo v kleci.

Máme o něm velmi jednoduché představy. A to, že lidé neradi pracují. Musíme jim platit, aby odvedli dobrou práci. A pokud chceme, aby pracovali opravdu dobře, musíme jim dát vysoké prémie. Rád bych o těchto domněnkách chvíli hovořil a uvidíme, jestli jsou správné. Myslíme si, že přirozenou motivací lidí i potkanů je odpočívat.

Pro lidé to neplatí určitě a pro potkany taky ne. Musíme lidem zaplatit, abychom změnili jejich motivaci, aby dělali něco, co dělat nechtějí. A proto lidé odvádí práci, což jim pak umožní odpočívat. To je ten jednoduchý model. Když se nad tím zamyslíte, co vlastně děláme tady? Trávíme tady svůj čas. Je to opravdu odpočinek?

Baví nás to, ale je to zároveň práce. Něco na tom odporuje modelu, podle kterého zvířata chtějí jen odpočívat. A když si vzpomenete na svou poslední cestu letadlem... Lidé často nejdřív řeknou, co mají za práci, a až pak řeknou, kolik mají dětí, jaké mají záliby a tak dále. Pro lidé je nesmírně důležité, co mají za práci.

Chvíli se teď budeme bavit o prémiích a o tom, jak skutečně fungují. Jakou logikou se řídí bonusy? Jsou to dvě věci. Když lidem dáme víc peněz, budou víc pracovat. Když vám za práci nabídnu 1000 dolarů, nebudete moc nadšení. 10 000 vás zaujme mnohem víc.

Za 100 000 se budete snažit ještě víc. Takže za prvé, za peníze se snažíme víc. A za druhé, když se víc snažíme, pracujeme lépe. Když se budeme snažit, budeme úspěšnější a výkonnější. Otázkou je, jak pravdivé jsou tyto domněnky. Popíšu vám experiment, který proběhl před více než sto lety s párem potkanů. Představte si, že jste potkan v kleci. Vaším úkolem je přijít na to, které části klece jsou bezpečné, a které ne.

Tím myslím to, že v podlaze je elektrická mříž, které se chcete vyhnout. Dostáváte různé vjemy a vy musíte přijít na to, které části jsou bezpečné, a které ne. V průběhu experimentu se měnila výše elektrického šoku. Někdy to byl pouze mírný šok, někdy byl silnější, někdy byl nesmírně silný.

Kdy si myslíte, že se budete učit rychleji? Kdy se budete učit rychleji? Odpověď je jednoduchá. Jak se intenzita šoku zvyšuje, vaše touha učit se roste. Stimul je silnější, v tomto případě trest, takže se chcete učit rychleji. Otázkou je, jestli to jde.

Pravdou je, že ne. Yerkes a Dodson už dávno přišli na to, že ta funkce ve skutečnosti vypadá takhle. Nízká intenzita šoku potkanovi moc nevadí a moc rychle se neučí. Jak se intenzita zvyšuje, úsilí roste. Ale v určité chvíli je intenzita tak silná, že potkan ztratí schopnost učit se. Představte si, že váš požádám, abyste chodili po Camdenu a snažili se přijít na to, kudy máte jít.

Připojil bych vás k zařízení, které by vám dávalo šoky. Kdykoliv byste udělali chybu, dostali byste šok. Co si myslíte, že by se stalo, kdyby ty šoky byly nesmírně silné? Kdykoliv byste špatně zahnuli, něco by vám vyrazilo dech. Pravděpodobně byste nebyli schopní učit se moc rychle. Ty šoky by vás zaměstnávaly natolik, že byste nebyli schopni učit se moc rychle.

Takže jsme se rozhodli udělat podobný experiment s peněžní odměnou. Udělali jsme to takhle. Měli jsme tři skupiny lidí. Zadali jsme jim úkol, který vyžadoval kreativitu, koncentraci, paměť a tak dále. Trval asi hodinu. Jedné skupině jsme řekli, že jestli těch šest úkolů zvládnou, zaplatíme jim částku, která bude odpovídat jejich celodennímu platu.

Když udělají šest úkolů, dostanou celodenní plat. Když udělají polovinu, dostanou polovinu platu. Za třetinu dostanou třetinu platu a tak dále. To byla první skupina. Druhé skupině jsme řekli, že dostanou částku, která bude odpovídat dvoutýdennímu platu. To už je zajímavější.

Za hodinu práce dostanete dvoutýdenní plat. A třetí skupině jsme řekli, že dostanou částku, která bude odpovídat pětiměsíčnímu platu. To je velmi zajímavé. Teď se asi ptáte, jak je možné se do toho experimentu přihlásit a kdo je financuje. Inspirovali jsme se u některých podniků a ten experiment jsme udělali v Indii, kde jsme si to... mohli dovolit.

Jak to dopadlo? Rychle projedu několik slidů, jen abych vám ukázal vzorec výsledků. Když jsme lidem nabídli malou částku, někteří jí opravdu dosáhli. V druhé skupině jich bylo o něco víc. Když jsme jim zaplatili hodně, jejich výkon klesl. Ve všech případech, u všech experimentů, u všech úkolů, ať už vyžadovaly kreativitu nebo koncentraci, byl vzorec velmi jednoduchý.

Mezi nízkým jednodenním platem a dvoutýdenním platem nebyl žádný rozdíl. A když jsme se dostali k vysokému platu, nastal významný pokles. Proč to tak je? Protože peníze způsobují dvě věci. Peníze člověka motivují, ale zároveň ho i vystavují stresu. lidé mají peníze rádi.

Když lidem víc zaplatíme, víc se snaží. Ale v určité chvíli už to nejde a celé to selže. Mohli bychom hádat, jak vysoké prémie na Wall Street už začínají způsobovat stres. Myslím, že k tomu dochází mnohem rychleji, než si lidé myslí. Když jsme začínali, měli jsme jen omezený rozpočet a snažili jsme se přijít na to, jak ty peníze využít tak, aby na lidé měly co největší efekt, co se týče stresu.

Měli jsme jen omezené množství peněz. Jak je využít? Rozhodli jsme se využít takzvané averze ke ztrátě. Místo toho, abychom lidem zaplatili na konci, jsme jim zaplatili na začátku. Takže lidé, kteří byli ve skupině s pětiměsíčním platem, dostali peníze hned na začátku a za úkoly, které nezvládli, peníze vraceli. Říkali jsme si, že to zvýší stres a že dostaneme silnější reakci.

A měli jsme pravdu. První člověk nebyl schopný udělat vůbec nic. Třásl se, nemohl se soustředit. Nic. S dalším to bylo úplně to samé. Snažil se. Opravdu se snažil. Ale na nic se nezmohl. Ale ten druhý na konci experimentu utekl se všemi našimi penězi. Takže jsme museli změnit...

A mimochodem ten výzkumný pracovník za ním moc běžet nechtěl. Jak můžete jít po někom, kdo právě dostal pětiměsíční plat? To je velmi těžké. A v určitém smyslu je snazší jim ty peníze nedát, ale jít po nich, když už je mají... I pro nás to bylo těžké. Mohli byste se ptát, která z těch dvou možností je vhodnější přirovnání pro prémie na Wall Street? Když si lidé ex ante myslí, že ty peníze už mají, když počítají s tím, že za ně zaplatí domy, školy a tak dále.

Když jsou přesvědčeni, že část své prémie dostanou, platí pro ně averze ke ztrátě? Pociťují lidé více stresu, protože už počítají s tím, že ty peníze dostanou? Zdálo se, že se to stává u všech druhů úkonů.

Co čistě mechanické úkony? Přece jen se domníváme, že víc peněz je lepší. Takže jsme udělali další experiment, tentokrát na MIT, se dvěma úkoly. První úkol byl mechanický. Lidé v něm museli rychle mačkat dvě různé klávesy. V druhém museli sčítat dvě čísla do deseti. Jeden z nich byl čistě mechanický. Nic jiného. A co se tedy stalo...

Ukázalo se, že když se jedná o čistě mechanický úkon, víc peněz zlepšuje výkon. Když lidem zaplatíte víc, jde jim to lépe. Když vás požádám, abyste skákali s tím, že za každý skok dostanete 1000 dolarů, vyskočíte hodněkrát. Když mluvíme čistě o snaze, platí, že víc peněz přináší lepší výsledky. V tomto experimentu si lidé vydělali i 800 dolarů za pět minut. Není to tolik jako v Indii, ale stejně je to dobrý stimul.

Počkali jsme si na konec semestru, kdy studenti byli relativně bez peněz. Čistě mechanické úkony fungují tak, jak by se očekávalo. Jakmile přidáme komplexní kongnitivní komponent, situace se obrátí. Ukázalo se, že když lidé měli sčítat dvě čísla do deseti, víc peněz znamenalo horší výsledky. Jako poslední jsme testovali veřejné vystupování. Co se stane, když se dostanete na jeviště? Představte si, že jste ta osoba v červeném políčku.

Musíte řešit anagramy. Musíte najít různé kombinace písmen. Dostanete například slovo "otec" a požádáme vás, abyste zachovali jeho smysl, ale v jiném pořadí písmen. Někdy pracujete sami ve své kabince a dostanete zaplaceno za každý anagram, který vyřešíte. A někdy vás požádáme, abyste předstoupili před ostatní a řešili je před publikem.

Nejen, že dostanete peníze, ale další lidé uvidí, jak jste, nebo nejste chytří. Takže vaše motivace roste. Co si myslíte? Půjde to lidem před ostatními lépe nebo hůř? Doufali byste, že když na tom skutečně záleží, lidem to půjde líp. Ale ve skutečnosti jim to jde hůř. Mnohem hůř.

Mají asi dvakrát horší výsledky. Vraťme se na chvíli ke vztahu mezi stimulem a výkonem. Jak obvykle přemýšlíme o vztahu mezi těmito dvěma elementy? Obvykle se domníváme, že čím vyšší stimul, tím vyšší výkon. Nebo o tom můžeme uvažovat trochu sofistikovaněji a myslet si, že stimul má snižující se účinek. Nejdřív bude hodně peněz důležitých, ale časem jejich účinek bude čím dál víc oslabovat.

Ale tak ty výsledky nevypadají. Yerkes a Dodson měli pravdu nejen o potkanech v bludišti, ale i o lidech a finančních stimulech. Skutečná křivka má tvar... obráceného U. Výkon na začátku stoupá tak, jak byste očekávali, ale pak klesá. A tato konkrétní část je velmi znepokojivá. A další věcí je, že...

modrá a bílá křivka pravděpodobně platí pro velmi jednoduché úkony, které nevyžadují kognitivní schopnosti. Ale v momentě, kdy jsou vyžadovány kognitivní schopnosti, se přesouváme k červené křivce. Šel jsem si o tom promluvit s několika manažery bank. Všechno tohle jsem jim popsal a celkem je to zajímalo. Popsal jsem jim i další experimenty. A pak jsem prohlásil, že by se to mohlo týkat i jich.

Řekl jsem, že... Když lidem řeknete o tom, jak iracionálně se chovají ostatní, to je v pořádku. Když ale jde o vás, to už je něco jiného. Ti manažeři mi řekli, že nerozumím tomu, že oni jsou výjimeční lidé. Oni nejsou jako všichni ostatní. Oni ve stresovém prostředí vzkvétají. Bez stresu by se jim tak nedařilo.

Tak to prostě je. Oni pracují nejlépe, když na ně čekají obří prémie. Řekl jsem jim, že možná mají pravdu, že jsem jen udělal pár experimentů. Ale proč to neotestovat? Řekl jsem jim, ať přijdou k nám do laboratoře, zafinancují to... Až tak moc je to nezajímalo. Zúčastnit se nechtěli.

Ale stejně je to důležitá otázka. Existují mezi námi výjimeční lidé, kteří pod stresem pracují lépe? A skončili snad všichni jako makléři na Wall Street? Jak to zjistit bez toho, aby zaměstnanci z Wall Street přišli k vám laboratoře? Rozhodli jsme se zaměřit na basketbal. V basketbalu jsou hráči, kteří dostávají spoustu peněz za to, aby dobře zahráli poslední minuty zápasu.

Těm hráčům se říká clutch playeři. Moc toho o basketbalu nevím, ale moje spolupracovnice je vášnivá fanynka. Ví toho o něm hodně. S pomocí několika trenérů jsme identifikovali hráče, kteří jsou považovaní za clutch playery. Všichni ve světě basketbalu se shodují na tom, kdo ti clutch playeři jsou. Tito lidé dostávají miliony dolarů, aby skvěle zahráli poslední minuty zápasu. Vrátili jsme se a nahráli spoustu různých zápasů.

Ptali jsme se, jestli tito hráči hrají v posledních pěti minutách lépe než v jiných pěti minutách zápasu. A co ti, kteří nejsou clutch playeři? Co si myslíte? Hrají clutch playeři lépe v posledních minutách hry? Ukázalo se, že když to počítáte na body, hrají lépe. V posledních minutách nasbírají více bodů. Promění víc trestných hodů, střelí víc košů.

Nastřílí víc bodů než v jiné části hry a víc než jiní hráči. Ale víc bodů se dá nastřílet dvěma způsoby. Buď zlepšíte vaše střílení, což znamená, že máte lepší úspěšnost, nebo to prostě zkoušíte častěji. A jak to dokázali? Zkoušeli to častěji. Jejich procentuální úspěšnost se vůbec nezlepšila. Ale když všichni budeme v jednom týmu, budeme častěji hrát na clutch playera.

Budeme se víc snažit, budeme víc faulovat, bude víc trestných hodů. Úspěšnost se nemění. Lidé si jen myslí, že ano, a pak se víc snaží. Když tito výjimeční lidé z NBA, kteří asi podléhají přísnějšímu výběru než na Wall Street, pokud jde o to, kolik lidí hraje na profesionální úrovni.

Když ani oni nevykazují pod stresem zlepšení, ale jen přesvědčení o něm, ani pracovníci na Wall Street asi toto zlepšení nevykazují. Je pravděpodobnější, že vykazují zhoršení. Když ani clutch playeři v basketbalu, který je mnohem víc mechanicky zaměřený, nevykazují zlepšení, jaká je pravděpodobnost, že ho vykazují makléři na Wall Street? Vraťme se na chvíli k práci. Máme tu velmi jednoduchý model.

Chceme odpočívat a platíme lidem za to, aby neodpočívali. Mohli byste říct, že to možná funguje pro velmi jednoduché trhy. Možná velmi jednoduché práce odpovídají tomuto popisu. Toto je zpráva o soutěži v čichání bot. Nevěřili byste, jaké soutěže na světě existují. Prací tohoto muže nalevo je čichat k botám. Pracuje pro firmu, která vyrábí boty.

A otázkou je, jak vyrobit boty s menším zápachem. A... Řekli byste si, že nemá dobrou motivaci k tomu, aby svou práci dělal dobře. Vezměte si, jak obtížná ta práce je. Ale podívejte se na něj. Vážně se snaží. Dává do toho srdce. A... A i když máme nesmírně...

Tím nechci říct, že jeho práce je jednoduchá. ...jednoduchá, neatraktivní zaměstnání, která nevyžadují mnoho osobnosti, přesvědčení a osobního růstu, i v těch případech je náš jednoduchý model placené práce chybný. Nesouhlasím s tím, že naší přirozenou motivací je odpočívat. Máme dostatek důkazů k tomu, abychom vyvrátili tvrzení, že peníze vždy motivaci zvyšují.

To, že pracujeme, abychom odpočívali, taky není pravda. Místo toho existuje mnoho dalších sil, které nás ovlivňují. Sociální motivace, která mění náš pohled na práci. Smysl, který připisujeme tomu, co děláme a co dělají ostatní. A samozřejmě to, o čem jsme mluvili teď, a to že vysoké odměny ne vždy...

zvyšují výkon. Ve skutečnosti vztah mezi motivací a prací dramaticky mění. Obecně o práci musíme přemýšlet jako o jednom dílu skládačky. Je jasné, že o ní máme mylné představy. O tom, jak funguje. Je úžasné přemýšlet o tom, jak jsme přijali tento jednoduchý racionální ekonomický model, který práci popisuje.

Je úžasné, jak lidé na vlivných pozicích rozhodují o platebních plánech. Když určují struktury platů, řídí se těmito mylnými představami. Myslím, že musíme začít zpochybňovat nejen naše představy o pracovním trhu a prémiích, ale i o tom, co lidé dělají, co se týče platu, a co je skutečně motivuje.

A kromě toho přemýšlet i o tom, co se děje v ostatních oblastech života. Co se děje při konfliktu zájmů, co se děje na finančních trzích. Je jednoduchý ekonomický princip jako neviditelná ruka trhu opravdu tím správným způsobem, jak přemýšlet o světě? Jsou volné trhy opravdu tím správným způsobem, jak vyřešit náš problém? Jednají lidé správně? Když se nad těmi věcmi zamyslíme a získáme i empirické důkazy, mohli bychom učinit krok kupředu.

Děkuji. Překlad: qetu www.videacesky.cz

Komentáře (50)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Nejsem si uplně jistej, jak moc můžeme míchat do sebe pojmy chaos a řád... Někdo naopak tvrdí že chaos v sobě jednotlivé řády obsahuje... V různých situacích pak vybírá různé řády... Nevím jak to je v ekonomii, ač studuji ekonomickou školu... Když se ale nad tím zamyslím, nevěřím že by lidé byli omezeni řádem, ať už je to co je to... Jak již bylo řečeno "Jen dvě věci jsou nekonečné..." Musím říct že hlavně ta hloupost je tam výstižná... Když vezmu ekonomii z pohledu vědy stvořené člověkem, ta sice může být řádem, ale je opět vytvořená člověkem a jako taková nejde zase 100% využít bez perfektních "laboratorních" podmínek...

181

Odpovědět

Derthis: Pozor on tu mluví o racionalitě behavioralní ekonomie a ne samotné ekonomie.. a i tak ekonomie musí být spojená s racionalitou jinak by se nemohla by neměla přídomek nomie - od řeckeho slova nomos tedy řád a dle mého bez racionality není řádu.. v iracionalitě je chaos a lidé se chovají jen vzdáleně chaoticky, ale máme jisté vzory, které se neustále opakují.
Těšim se na další video.. :)

201

Odpovědět

Derthis
pokud jsi ekonomicky vzdělaný, tak znáš termín homo economicus, člověk racionálně kalkulující a o tomhle přesně mluví Dan Ariely, který je mimochodem držitelem M.A. a PhD. v kognitivní psychologii a PhD. v ekonomii, takže si myslím, že ten pán VÍ, o čem mluví. Kdo to tvrdí, že ten člověk neví nic o ekonomii? Prosím, představte se pane doktore, kde učíte, kolik máte za sebou experimentů a kolik jste vydal knih, že můžete vynést takovéto soudy? ;-)

192

Odpovědět

Chtělo by to více takovýchto videí.

190

Odpovědět

Je škoda, že ten člověk nic o ekonomii zřejmě neví. Jeho "racionalita" je totiž úplně něco jiného, než jak ji ekonomie (alespoň tedy Rakouská škola, nicméně i neoklasická) chápe. Ekonomie nesoudí, co je a co není racionální, prostě lidé jednají, volí mezi různými variantami, a tím utvářejí trh. Trh totiž není nic jiného než spousta jednotlivých lidských, svobodných rozhodnutí dohromady. Ekonomie netvrdí, že lidé se rozhodují jen kvůli peněžní odměně. Je smutné, že z celkem rozumných poznatků se kvůli neznalosti utvářejí naprosto mylné závěry, jako bylo předvedeno v poslední minutě videa.

1934

Odpovědět

Moc se mi libi komentare, ktere jste napsali a prosazujete je ( PitrxD a Daniel).. strasne rad se podivam na takovehle videa, tahle tematika je nesmirne zajimava a neustale se meni(nemyslim Psychologii, spise Ekonomii). Tyhle komentare tomu davaji vetsi stavu, vice energie a zabavnost. Dekuji mockrat za prelozeni a jen vice takovychto videii pripadne reagujicich komentaru :)

190

Odpovědět

Daniel.. Je pravda že kdyby zákonná odpovědnost u úředníku byla, taková jako je i v komerční sféře, tak by mi jejich plat byl u zadku protože, bych věděl že tam jsou schopní lidé. Samozřejmě si momentálně nedokážu představit na rychlo jak by to mělo vypadat, jen říkám, že ano v této sféře by měla hrát justice větší roli.

181

Odpovědět

Silvester Stallone

180

Odpovědět

Jak říká Arwen, je zde velké množství neznámých, takže model v přednášce je obecný. (Což samozřejmě většina lidí nevidí a berou si z toho jen to "tyjo, to je dobré, tak by to měli dělat všude, proč to tak nedělají všude, dělejte to tak všude".. a už jsme u toho klasického ve společnosti "znám pyramidion problému, vše ostatní mě nezajímá, respektive ani nevím o existenci ostatního, ale dělejte to tak, jak vám radím"). Nicméně, s PitrxD zas souhlasím s tím, že korupci, Arwenem zmíněný "model", neřeší. Jinak, krom již zmíněného, stres se odvíjí od zkušeností a návyků. To je dle mého to hlavní, vidět jaký vliv má práce a její změny v reálném životě. Nedávno jsem četl nějaký článek, kde vyloženě média vážnou formou zesměšňovala makléře z WS, co klesl a tím se dostal do finančních potíží. Bylo to položené na tom, jak vydělával statisíce dolarů a teď je na tom řádově hůře.. a vypichovali tam, jaký je chudák, co se musel přestěhovat do bytu o pouhých 150m2, nemá na myčku, nemůže si dovolit starat se o psa, který ho stál ročně přes sto tisíc, apod. Je to sice reálně úsměvné, ale na druhou stranu.. je to rázná změna dlouhodobého životního standartu. Kdo z těch lidí, co u čtení tohoto článku brečeli smíchem, smutkem, vztekem, by si nestěžovali, v případě.. ztráty auta a donucení jezdit MHD, ztráty dovolené u moře a donucení trávit ten čas prací u známého, který za to dá pár kilo brambor. Na druhou stranu je fakt, že tento druh stresu je nárazový a je snižován. Nicméně je zas znatelně vyšší. A navíc ten trvalý pracovní stres, ten je u těch vyšších funkcí rozhodně vyšší, než dělníka ve fabrice.

192

Odpovědět

PitrxD.. Jak říkám, byla to jen odbočka, vím co jsi tím cílil:) Co se týče politiků, tak já osobně nikdy neviděl problém ve vysokém finančním ohodnocení.. Je to kapka v moři a ve srovnání s ostatními zeměmi, a nemyslím z té sorty velmocí, jsme na tom řekl bych ještě relativně v reálné úrovni. Což sice není pádný argument, ale spíš bych tím chtěl napadnout to společenské vidění "všichni mají málo a ONI mají hodně, tak jim to seberte". Důvod nevidím, souhlasím s tím, že náročnost té práce není jako u vrcholného managementu, ale to přeci není argument pro jejich nižší ohodnocení. Jiná věc je to s onou motivací dělat to dobře a bez bokovek. Tam ovšem nevidím cestu v positivní motivaci, ale naopak v negativní. Což dnes je, ale zaprvé slabě a především zadruhé.. chyba je v justici. Až budeme mít schopný aparát, který bude jasným strašákem pro lidi ve funkci, už nebudou dělat co se jim zachce. Prakticky, až budeme mít schopný a výkonný justiční aparát, bude to jiné nejen u politiků, ale všude, protože to je z mého pohledu ta největší černá díra. Ale to už jsem daleko mimo téma:) Zpět k tématu, abych to ukončil, ocenění politiků dle mého nemá východisko v modelu nastíněném v této přednášce. Osobně bych je řadil do té třetí vrstvy, kterou jsem zmínil na předešlé stránce. Jak ocenit někoho, jehož kvality výsledků práce ukáže až čas.

180

Odpovědět

qetu: Mám dojem, mluví nejen o prémiích ale i o platu protože např. Swift, což je anglický ekonom, uvádí pojem "spravedlnost jako zásluha" kde plat nazývá odměnou. Takže nesmíš to brát doslovně, to samotné slovo může v sobě skrývat význam platu, který si ti lidé zasloužili. ale jinak s Wall Street souhlasim.

Arwen: To jsou přesně argumenty, které bychom neměli používat. Ano pokud je někdo schopný a nechceš aby ti ho přebrali do jiné firmy tak mu zvedni plat a nebo dej jiné výhody ale jen pokud máš podezření a víš o co bys přišel. Taky ale musíš vědět o hranici unosnou pro tvoji firmu. Mě se hlavně nelíbí argument,: "Navíc čím víc má člověk peněz, tím méně je uplatitelný," už z principu si přeci musíš vybrat člověka, který se nenechá uplatit. Tuhle výmluvu přesně používají naši poslanci a vysoce postavení úředníci ale i zaměstnanci v komerční sféře a stručně řečeno nefunguje, protože korupce je i tak v ČR ohromě vysoká a to protože když jde o projekt za 100 milionů tak jim nevadí dat 1 milion jako uplatek pro schválení a to víš, že si to rádi vezmou a to ikdyby si měli vzít jen 200 tisíc. Tenhle princip prostě nefunguje a nikdy nefungoval. Rád bych k tomu měl i důkazy, ale to bych musel prohledávat všechny možný novinový články a tak. Mě stačí když to vidím na Liberecké radnici. Jinak samozřejmě ano výše platu se odvyjí částečně i od zkušeností a myslím že to vynechal účelně, protože bych řekl že zkušenosti do behaviorální ekonomie nepatří (jejich důsledek ano ale jen omezeně a pochybuji že o tom nevědí) Jinak stres se neodvyjí jen od výše peněz, ale také od zodpovědnosti, rozhodnutích. S tím stresem máš možná pravdu (jsem si uvědomil až teď), protože jde o stres vyvolaný nárazově, takže by byl v krátké době snižován a to zhruba během 1 roku. Horší by to bylo se stresem z práce. Ten by pak mohl trvat i třeba 30 let a to už pak třeba hrozí srdeční příhoda nebo jiné. Stres je svině.

180

Odpovědět

Arwen: Myslím, že Ariely nemluví obecně o platu, ale jen o prémiích, tzn. o penězích, které dostaneš v závislosti na odvedené práci. Plat máš konstantní, ale prémie vůbec dostat nemusíš, pokud tomu pracovní výkon nebude odpovídat. Ariely v tom videu často zmiňuje Wall Street, protože tamní systém odměňování je často kritizovaný, že malkéře motivuje k tomu, aby neúměrně riskovali. Zmiňuje se to třeba v tomhle článku, abys věděla, že si nevymýšlím :D: http://www.finance.cz/zpravy/finance/299631-premie-na-wall-street-loni-klesly-celkovy-plat-je-ale-vyssi/

190

Odpovědět

Velice zajímavá přednáška a osobně se taky přimlouvám za více takovýchto videí. Jenže vidím tam jenom takovou malou nesrovnalost, říká se tomu efektivnostní mzda, zaměstnavatelé platí lidem více, aby jim neodcházeli za konkurencí, aby měli motivaci, protože pokud ztratím práci, kde mám 10000 měsíčně, asi to pro mě bude jinak bolestivé, než když ztratím práci s 90000 měsíčně. Ale hlavně tady figuruje ta konkurence, např. guvernér ČNB má roční plat okolo 5 milionů a je to hlavně kvůli tomu, že pokud by ho stát dostatečně nezaplatil, ktérákoli banka by po něm sáhla. Navíc čím víc má člověk peněz, tím méně je uplatitelný. A tohle funguje hlavně na Wall Street, kdo tam je, tak ve světě financích už něco znamená, má určité renomé, takže by ho vzali všude jinde. Dalším důvodem je taky to, že každý člověk žádá o takovou práci, která pro něj převažuje jeho osobní ztrátu příležitosti. Takže teoreticky čím větší mzdu nabídnete, tím kvalitnější pracovní sílu by jste měli získat. Protože pokud hledám třeba finančního analytika a nabídnu za to málo peněz, tak je jasné, že Sedláček to nepřijme, ale nějaký čerstvý absolvent bez zkušeností ano. Prostě celkově mi přijde, že tento problém je mnohem složitější, než ho Ariely popisuje. Hraje v tom zkrátka mnoho dalších faktorů. Taky říkal, že čím více člověk má peněz, tím větší má stres. To ano. Jenže pokud budete 30, 40 let vydělávat nějakých 100 tisíc, tak už to jako moc peněz nebude brát a tím pádem nebude ani vnímat tolik stresu.

182

Odpovědět

Daniel: To s objektivitou a subjektivitou to ano v dnešní společnosti to tak každý bere a proto říkám, že se aspoň snaží být objektivní a kdybych nebral tento pojem v potaz pak bych celý jeho výzkum nemohl brát v potaz, ale to já beru. Jen jsem reagoval na lenina v podstatě. Ohledně té politiky, ano nejsou odměňovány na základě výkonnosti, ale tento experiment může být jeden z argumentů proč jim platy snížit. Jsou pak zde další aspekty jako podplacení a jiné ale upřímně co to je když se vymlouváme na to, že máme mít vysoký plat proto aby nás nepodpláceli. Musíš uznat, že jsou náročnější práce a to hlavně ve sféře komerční, kde na každém rozhodnutí spočívá budoucnost firmy a také tvoje. Kdežto když uděláš nějakou chybu v ekonomickém rozhodnutí státu a nemluví se o tom tak se nic neděje a jede se dál. Toto co zde rozvádím stále souvisí s motivací, jelikož přímo do této části zasahuje naše zodpovědnost, která je částí našeho smýšlení. Jinak řečeno politiku sem klidně tahat budu, protože je to jeden z úkazů nefunkční motivace. Nejde o to vidět celek, ale vidět i jeho nefunkční části, které změnou mohou přinést zlepšení.

180

Odpovědět

lenin.. bylo by dobré, když už píšete na český server, psát slovensky alespoň bez překlepů v každém druhém slově. Nehledě na to, že osobně mne to irituje i u Čechů, tak snažit se přelouskat něco takového a nakonec přijít na to, že se navíc jedná o názor, kterému nemá smysl ani oponovat, to je smutné.

PitrxD.. s takovým filosofickým postojem by tyto pojmy prakticky nemusely existovat. Samozřejmě s Tebou souhlasím, nicméně jistě uznáš, že (řekněme trochu přehnaně) každý tyto pojmy byť nevědomky používá v tom reálném rozmezí, ve kterém mají smysl. Řekněme, že je stupnice od 0 do 10, kdy 0 je 100% subjektivní a 10 je 100% objektivní.. což jsou teoretické hodnoty, ale reálně se lze pohybovat mezi 2 a 8 a i tak to stačí, protože je to silný rozdíl. Takže, chceš-li být spravedlivý, tak v dnešní společnosti to tak každý bere;) Jinak jsem tedy chtěl prvořadě reagovat na jinou, jedinou věc.. netahejte sem tu politiku.. ne proto, že je to v této formě hospodské téma hodné možná tak na bulvární server Novinky.cz.. ale proto, že to s tím nemá nic společného, politické špičky nejsou odměňovány na základě výkonosti.

180

Další
Používáme cookies, abychom mohli provozovat tuto internetovou stránku a zlepšit Vaši uživatelskou spokojenost. Budete-li pokračovat beze změny nastavení, předpokládáme, že souhlasíte s ukládáním souborů cookies z internetových stránek. Více informací o použití cookies.
OK