Thumbnail play icon

Jordan Peterson: Tragický příběh dospělého dítěte

88 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:179
Počet zobrazení:10 011

Jordan Peterson je kanadský klinický psycholog, kulturní kritik a profesor psychologie na Torontské univerzitě. Zabývá se zejména osobnostní a sociální psychologií, totalitními režimy a psychologickým významem mýtů a náboženství. Jeho nejnovější kniha 12 Rules for Life je momentálně nejprodávanější kniha v internetovém obchodě Amazon v Kanadě a USA. U nás na webu se objevil už třikrát: ve videích o o prokrastinaci, plýtvání časem a rozhovoru o rovnosti pohlaví, patriarchátu a podobně.

V tomto klipu vypráví na příkladu Petra Pana o neochotě a nutnosti dospět a jak k tomu zejména v Americe přispívá vzdělávací systém.

Poznámka:
Ostrov potěšení (Pleasure island) je odkaz na místo ve filmu Pinocchio, kam jezdili mladí lidé holdovat alkoholu, gamblerství a vandalismu a nemít žádnou zodpovědnost. Poté se z nich stali osli a byli odvezeni do solných dolů (rovněž zmíněno ve videu).

Přepis titulků

Tohle je příběh Petra Pana: Petr Pan je kouzelný chlapec. "Pan" znamená "Bůh všeho", přibližně. A není náhoda, že se jmenuje Pan. A on je chlapec, který nechce vyrůst. A je kouzelný. To proto, že děti jsou kouzelné. Mohou být čímkoli. Nejsou nic než potenciál. A Petr Pan o to nechce přijít.

Proč? No... má kolem sebe pár dospělých, jenže hlavním dospělým je kapitán Hook. A kdo chce sakra dospět v kapitána Hooka? Za prvé máte hák, za druhé jste tyran a za třetí jste pronásledováni drakem chaosu s budíkem v žaludku.

Krokodýl už má vaši část. To se stane, když zestárnete: čas bude mít vaši část. Má na vás chuť a nakonec vás pozře. A Hooka to tak traumatizuje, že se z něj stane tyran. A pak se Petr Pan dívá na traumatizovaného Hooka a říká: Ne, neobětuji své dětství za něco takového. To je fajn, až na to, že skončí jako král ztracených chlapců.

v Zemi Nezemi. No ta neexistuje a kdo k čertu chce být králem ztracených chlapců? A také obětuje možnost mít skutečný vztah se ženou – Wendy. A ona je konzervativní, měšťácká dívka z Londýna. Chce vyrůst, mít děti a život. Přijímá svou smrtelnost, přijímá svou dospělost. Petr Pan se musí spokojit s vílou Zvonilkou. Ta ani neexistuje.

Ona je něco jako víla porna. Neexistuje. Ona je náhradou za skutečnou věc. Ale ta dichotomie, o které mluvíte, je velice záludná, protože obětování se je součástí dospívání. Musíte obětovat čirý potenciál dětství pro skutečnou strukturu. A proč byste to dělali?

No, jeden důvod je: Stane se vám to, ať to uděláte, nebo ne. Buď si vyberete své zatracené omezení... Nebo vás zaskočí nepřipravené, když je vám 30. Nebo ještě hůř – když je vám 40. A to pak není šťastný den. Vídám takovéto lidi a zdá se mi to stále běžnější v naší kultuře, protože lidé mohou odložit svou dospělost, aniž by za to museli hned zaplatit.

Ale ten "dluh" se nashromáždí. A když k vám konečně dojde, porazí vás to, protože když je vám 25, můžete být idiot, žádný problém. I když hledáte práci, nemáte zkušenosti a jste bezradní... Jo jo, jste ještě mladí, žádný problém. Takoví jsou mladí lidé – jsou plní potenciálu. Dobrá, teď jste ta samá osoba ve třicíti.

To už z vás lidé nejsou tak nadšení. Co jste sakra dělal posledních 10 let? "No, Jsem stejně bezradný, jako když mi bylo 22." Jo, ale už vám není 22. Jste staré dítě. A to je ošklivá věc – staré dítě. Z části si volíte svou zatracenou oběť, protože oběť je nevyhnutelná, ale aspoň si ji vyberete.

A pak je tu něco ještě složitějšího v jistém smyslu... Problém je, že pokud jste dítě, jste pouhý potenciál. A velice neurčitý. Můžete být cokoliv, ale nejste nic. Takže se jdete něco naučit. A pak se alespoň stanete něčím. A když jste něčím, to vám znovu otevírá svět. Pokud jste opravdu dobrý instalatér, pak jste mnohem víc než jen instalatér.

Stanete se dobrým šéfem. Neponižuju instalatéry. Všechna čest instalatérům. Zachránili více životů než doktoři. Hygiena. Pokud jste opravdu dobrý instalatér, máte zaměstnance, řídíte firmu, vyučujete další lidi, obohacujete jejich životy, jste pilíř komunity, máte rodinu.

Jakmile se dostanete přes to úzké období učení, které vás omezuje a zároveň rozvíjí, můžete projít na druhou stranu s mnoha novými příležitostmi. A Jung o tom mluvil, domníval se, že... část správného vývoje v druhé polovině života je znovuobjevení toho dítěte, které jste opustili, když jste se učili. Takže někým jste a znovu máte ten potenciál.

Velice chytré. No, on byl velice chytrý. Je to velmi moudré. Velice moudré o tom vědět. Oběť. O tom také budeme mluvit. Můžete si vybrat svou zatracenou oběť. To je vše. Nemůžete si žádnou nevybrat. Obětujete se, ať se vám to líbí, nebo ne.

To je dobré vědět. I když... je těžké si to uvědomit. Další otázky? Mám jednu. Všiml jste si, že lidé lelkují, dokud jim není skoro 30... Odkud to pochází? Z kultury, ve které žijeme? Myslím, že univerzity tomu napomáhají.

Protože můžete jít na univerzitu, abyste se nestali ničím. Místo toho, abyste šli na univerzitu stát se někým. Je to Ostrov potěšení. A cena, kterou za to zaplatíte, zejména ve Státech, je dluh. A jste vlákáni, protože vedení univerzity vás může okrást. Takže okrádají vaše budoucí já, zatímco vám umožňují předstírat, že máte identitu. Velmi ošklivé.

A vy nemůžete vyhlásit bankrot na svou studentskou půjčku v USA. Je to smluvní nevolnictví. A to je přesně Ostrov potěšení. Přesně to. A školné je extrémně přemrštěné. A částečný důvod, proč univerzity nevyvíjejí velký tlak na studenty a nechají jim mnoho věcí projít, je v podstatě... Proč byste je sakra odháněli? To jsou stovky tisíc dolarů nebo víc.

Takže si mohou dělat, co chtějí... pokud je můžete prodat do solných dolů. Tak. Není to jediný důvod, protože další věc je, rychlost technologických změn je teď tak velká, a množství obratu... Je opravdu těžší pro lidi, kterým je třeba 18 až 20 let... Když jsem byl kluk, toto těžké období života bylo mezi 14 a 17 lety.

Tak nějak. Teď je to myslím 18 až 25 let. A myslím, že příčinou toho je... že všechny práce, na které si ti hipíci stěžovali, že k nim byli odsouzeni v 60. letech, zmizely. Jejich problém byl: "Bože, musím pracovat pro korporaci, a dostávat za to plat po zbytek života. A budu mít důchod. A to bude celý můj život." Zdá se mi, že to je mnohem lepší nabídka než...

nekonečná řada částečných úvazků ve Starbucks. Takže částečně to je tím. Teď máme prostor v naší kultuře, ve kterém chybí lidé, kteří přejdou z dětství do dospělosti. A cena za to je odložena. A to není dobrá věc. To není dobrá věc. Překlad: Nebuď knedlík www.videacesky.cz

Komentáře (30)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

1:46 ... V titulkách je použito slovo "dichotomie" - autor titulků si zjevně myslí, že zdejší návštěvníci takovéto slovo, které jsem já nikdy neslyšel, znají...pro ty tápající je tu wiki:

Dichotomie (z řeckého dicha = na dvakrát a tome = řez) je obecně jakékoli rozdělení celku do dvou vzájemně se nepřekrývajících částí. Jiná definice: rozlišení dvou kvalitativně odlišných stavů jevu nebo vlastnosti.

PS: Nevím, jestli by jako překlad posloužilo slovo "dvojakost", ale to slovo ovládá mnohem více lidí.

31

Odpovědět

Díky ;)

10

Odpovědět

Môj pohľad na vec, nevnucujem to nikomu :Hovorí o tom že človek nechce dospieť a zároveň, že ho k tomu spoločnosť ani netlačí. Ako je vlastne definovaná dospelosť? prebrať za seba všetku zodpovednosť? ale to predsa funguje, zdraví jedinec sa k tomu prirodzene dostane. Je dospelosť definovaná vzdávaním sa snov? nemyslím si. Je definovaná zodpovednosťou? asi áno ale poznám staršie generácie, čo vedia urobiť hlúposť rovnako veľkú ako deti, vedia spraviť chybné rozhodnutia. Dospelosť je jednoducho definovaná na základe empírie. V kultúrach sa skladali skúšky, ktoré vymedzovali hranice dospelosti. A presne tak to funguje. Skúšku dospelosti spravíte vtedy, keď dokážete prežiť bez pomoci ďalších, dokážete sa spoľahnúť sám na seba. Dospelý jedinec je ten, ktorý prežil mladosť... funguje to tak v prírode u zvierat a rovnako aj u ľudí. Môže byť dospelý nezodpovedný? preto tvrdím, že áno.. môže mať sny? tvrdím môže. Môže to byť neschopné pako? áno môže.

80

Odpovědět

Tragický příběh Jordana Petersona....ešte stále hlása ideálneho človeka, v ideálnej spoločnosti...

015

Odpovědět

Tak pozor, Peterson se právě staví proti všem chytrákům a ideologům, kteří hlásají, že ideální svět nebo ideální člověk je dosažitelný (nejlépe lusknutím prstů). A zvlášť se proti těm, kteří chtějí zachraňovat svět, když nemají vyřešený ani svůj vlastní život -- odtud známá petersonovská hláška "clean up your room" -- nejdřv si ukliď doma v pokoji a pak můžeš jít do světa a snažit se uklízet ten. Při tom samozřejmě budeš mít na mysli nějaký "ideální stav", jak by svět mohl snad jednou vypadat, i když budeš vědět, že toho nikdy nedosáhneme, ale přesto k tomu směřovat je ta nejlepší možná cesta (protože jediná, která nevede rovnou do záhuby).

142

Odpovědět

po troše dumání,
mi přijde, že to období kdy je člověk ještě sám sebou, a nepřizpůsobí se (ale zároveň není ničím nebezpečný, protože je normální), je tím jediným správným. vzdání se sebe nemůže nikdy přinést nic dobrýho.

pro mě znamená dospět zemřít osobně.

a taky mi přijde, že strašně lidí si myslí, že jenom tím, že jsou starší, dosplěí,
tak mají automaticky nějaký privilegium, že jsou automaticky chytřejší, vzdělanější, zkušenější,
než kdokoliv mladší. Přiznat si, že i o dost mladší jedinec může být mnohem mnohem chytřejší,
je asi příliš bolestivé.

A co se týče toho potenciálu,
tak nevím, ale podle mě není život tak, že by člověk měl potenciál,
ten uplatnit (jakožto společenskej akt dospění, získání práce)
a to je ona transformace potenciálu.

To je blbost,
potenciál má v sobě člověk pořád,

jenom mu stačí ty dva či jeden pilíř života,
tedy mít práci.

a to je strašně smutný.

146

Odpovědět

Myslím, že dospět v tomhle případě znamená vzdát se svých dětských představ a snů.
Což je na jednu stranu smutné, jak říkáš, ale zároveň se zbavíš něčeho, co reálně neexistuje.
Pak se jeden střetne s realitou a zjistí, že to fakt není tak jednoduché - což mu odemkne potenciál udělat něco, o čem snil i v realitě, jenom v menší míře.

Jako čtrnáctiletý jsem snil o tom, že budu slavný spisovatel. Dokonce se mi povedlo i něco dopsat.
Pak jsem zjistil, že se to nestane, že to prostě nefunguje tak, jak jsem si představoval. A že to tak ve skutečnosti vlastně ani nechci.
A teprve potom jsem začal uvažovat o tom, co vlastně chci a jak toho reálně jde dosáhnout.
No a dneska vím, co chci a co se pro to dá udělat. Jestli to vyjde, to ukáže až čas.
Tomu by se dalo říkat dospění. :)

90

Odpovědět

Velmi by mne ale zajímalo, co by odpověděl na otázku ohledně Exuperyho a filozofie Malého Prince. :)
Analogie s Petrem Panem byla bravurní, ale co se týče dospívání, jsou i jiné aspekty... Vážně bych tedy rád slyšel, jak by se popasoval s analogií Exuperyho...

63

Odpovědět

teď mi dochází, že o tomhle vlastně píše degenwow níže. O tom zabití dítěte, o tom jít s davem a kulturně být tím, co se očekává. Dospět.
A proto by mne zajímalo, jak by se popasoval s tím, v čem ano a v čem ne. Protože Exupery si to ve svém díle plnně uvědomuje...

50

Odpovědět

+Mikepodebatoval si si, sam se sebu

37

Odpovědět

+MikeExupéry do Petersonova modelu skvěle zapadá. Malý princ není o tom, zůstat celý život dítětem, ale právě o znovunalezení dětství později (přesně o tom mluví Peterson v 4:21, cituje Junga – „část správného vývoje v druhé polovině života je znovuobjevení tohoto dítěte“).

Vypravěč Malého prince PŘIJME velmi záhy zodpovědnost a dospěje (1. kapitola – „Tak se stalo, že jsem se v šesti letech vzdal skvělé malířské kariéry […] Musel jsem si tedy vybrat jiné povolání a naučil jsem se řídit letadlo“). Dokonce přesně podle Petersonova modelu vyjde na druhé straně toho učebního období s více možnostmi (3:33 – „A když jste něčím, to vám znovu otvírá svět“, 4:05 – „Jakmile se dostanete přes to úzké období učení, které vás omezuje a zároveň rozvíjí, můžete projít na druhou stranu s mnoha novými možnostmi“). Jako dítě si sedí a sní u knížky o dobrodružstvích, ale teprve když dospěje, tak je doopravdy svobodný (řídí letadlo! – obraznější už to ani být nemůže) a zažívá dobrodružství skutečná. Pak samozřejmě s letadlem ztroskotá, což by se mu jako dítěti u knížky nestalo, ale dospělost se sebou nese právě tu zodpovědnost.
Pak nastává druhá část Malého prince a druhá část života – znovuobjevování dětství. Ztroskotanec (v knize doslova, ale berte si to klidně jako metaforu života, třeba „krizi středního věku“) si při rozhovorech s malým princem uvědomuje rozdílnost dospěláckého a dětského pohledu na svět, zprvu si ponechává jen ten svůj, pak začne připouštět ten naivní dětský a to mu zachrání život (viz 24. kapitolu). Ale zároveň je mu důrazně připomenuto, že už prostě dítětem není a nikdy znovu nebude (viz následující kapitoly, jak o prince přichází). Takže nakonec skončí s jakousi melancholickou symbiózou obou pohledů na svět, dětského i dospěláckého, a tím je úplnější člověk než jeho dospělí přátelé, kteří tohle proměnou neprošli (viz první a poslední kapitolu).

To je podle mě jediné místo, kde se Exupéry s Petersonem rozchází. Podle Petersona (dle Junga) je to znovuobjevení dítěte v sobě část „správného vývoje“, podle Exupéryho je tahle „proměna“ docela výjimečná záležitost (26. kapitola: „Budou myslet, že ses zbláznil“) a je k ní zřejmě potřeba nějaká krize (v knize pád letadla). Ale když už ta proměna nastane, tak zasádně mění pohled na svět (předposlední věta knihy: „Pro mne jako pro vás, kteří máte malého prince rádi, nebude vesmír stejný“).
Ale i kdyby tahle druhá proměna (dospělého znovu v dítě – ale dospělý zůstává dospělý, jen získává zpět některé výhody dětství) byla výjimečná, tak Exupéry shodně s Petersonem přiznává, že ta první proměna (dítěte v dospělého) je nevyhnutelná a může bolet. Prochází jí dokonce i malý princ: zprvu žije bezstarostně na své maličké planetce, pak s postupem času začínají přicházet problémy (= dospívání), princ se vydává na svou poznávací cestu po planetách a po Zemi (v 21. kapitole mu říká liška doslova: „Stáváš se navždy zodpovědným“!) a nakonec musí jako dítě umřít (a udělá to dobrovolně, 26. kapitola), aby se mohl přerodit v zodpovědného, dospělého člověka.

Mimochodem z princových návštěv na bizarních planetkách by se taky dalo leccos vykřesat, např. opilec (kapitola 12 ) – nepřijal včas zodpovědnost, dospělost na něj dolehla jako na nepřipraveného a on se díky alkoholu neustále vrací do bezstarostného dětství… – anebo lampář (kapitola 14) – taky nedokázal udržet krok s dospíváním („To je právě to strašné. Planeta se rok od roku točila rychleji, a příkaz se nezměnil!“) a není ochoten prodělat onu oběť, o které mluví ve videu Peterson („Víš… já znám prostředek, jak si můžeš odpočinout, když budeš chtít“ – „Samozřejmě že chci“ – „Stačí, když [uděláš tuhle věc hodnou dospělého člověka]“ – „To mi moc nepomůže, já totiž rád [dělám stále svoji dětinskou věc, která se s tamtím vylučuje]“).

Apoň myslím :-)

430

Odpovědět

+quoqueDíky, přesně takovouto odpověď jsem potřeboval. A nebylo k tomu potřeba ani Petersona. :D

20

Odpovědět

První věta, kterou říká je "Toto je příběh Petra Pana:", což mě přijde tak trochu vytržené z kontextu a je škoda, že tu není pár předchozích vět z diskuze, na které pak reaguje. Ano, i přes střih z celkové 2 a 1/2 hodinové přednášky toto vytržení nemění význam, bylo by fajn pod video přidat alespoň textově, v souhrnu, pár vět před začátkem (2:05:15) této části přednášky (2017 Maps of Meaning 6: Story and Metastory (Part 2)). Odhaduji, že skutečný začátek by měl být asi v 2:04:24, ale neumím dobře Anglicky, takže jen pocitově...

30

Odpovědět

Tak jen zběžně: Mluví o zodpovědnosti a vztazích v hierarchii (k dospělým). Což nastínil sám žák...
A vlastně on na to navazuje tím, že je to vlastně právě analagie Petera Pana. A odtud už to máme přeložené.
Takže vlastně není třeba to překládat, protože vlastně celou otázku a ten úvod zopakuje v tomto videu ještě jednou. ;)
Celá ta minuta kdy mluvil předtím jen sbírá myšlenky co říct, které pak shrne na konkrétním příkladu...

11

Odpovědět

celkem fajn, akorát na začátku mluví vlastně, že by se měl člověk prostě vzdát sám sebe a uklidit se ve světě, tzn. zabít to dítě v sobě. A pak se mu líbí ta myšlenka znovunalezení dítětě? Kde je ta oběť teda? A přináší tohle opravdu šťastnej život? Uklidit se za jakoukoliv cenu, protože tahle oběť do dospělosti je tou nejsnazší? Ale k čemu? Umřít ve 20 a už jen čekat na smrt v pohodlí stálé práce a odpoledních strávených ničím jiným než čekáním na další pracovní den, jen odpočíváním a umlčením doslova všeho v sobě na 40 a víc let? Podle mě je velkej rozdíl mezi realitou, a jak je svět nastaven, a přesně tím co popsal - tedy upsáním se, uklizením se. Naštěstí v dnešní době už jsou i jiný možnosti, než následovat tyhle starý kořeny práce a jiného v životě. A je možné nejen dělat něco užitečného, ale nekončit tam, ani neobětovávat nic ze sebe, a nezařazovat se do přednsatavených kolejí života jen proto, že to dělají všichni (protože je to to nejsnažší, a zároveň nejbolestivější, protože tím zabijete sebe). Kde je nějaká tvůrčí činnost, nějaké vymejšlení věcí, zefektivňování věcí ve světě tak, aby bylo umožněno to hlavní - žít. Tzn. dělat něco, i to jen tak se scházet s kámošema a vést všechny jiné, jen je ty uklizené řeči (jak práce atd.). Podle mě člověk žije jen na škole, možná i jen na základce, kde ještě má nějaké naděje, pak zjistí, že to nepůjde jen tak (ne, že to není možné, ale že to asi bude hella way to break through) a uklidí se, a snate se neškodnou neuročásticí dělajíc všechno, co ta obrovská společnost chce a kam směřuje. Zaopmínajíc, že je uvnitř kompletní, a nemá zapotřebí se k tomuhle upisovat, a má na o dost víc. než jen skončit v tom, v čem končí téměř všichni.

96

Odpovědět

Z části s Tebou souhlasím. Asi jsem to pozoroval i u sebe a vidím to i u kamarádů. Kdo by se chtěl jen tak vzdát toho "bezstarostného" života a přijmout všechnu tu zodpovědnost, jako platit nájem, účty, jídlo, když u rodičů to je tak super. + se k tomu přidává i o těch školách.
Když jsem končil střední školu, tak na vš jsme nešli 3 z 25. Zbytek z různých důvodů mířil přímo na školu a většina byla z důvodu, aby si prodloužili to "dětské" období. Někteří možná měli ambice titul dodělat, ale spíše to bylo o pohodlnosti. No po pěti a více letech mají titul tak 4, asi.
Tak že jo, zabijeme to dítě, ale to přece neznamená konec osobnosti, která už nemá potenciál. Navíc chodit do práce, jen proto že musím, asi taky není úplně cesta, ale lepší o tom plkat v hospodě u piva, než něco dělat a snažit se. Jo někdy to nevýjde, ale je lepší si říct, že jsem to zkusil, než mít pusu plnou řečí.
Každý přece má tu možnost "někam to dotáhnout" a být at už v jakékoliv práci štastný. Jasně, někdo se narodí s většími předpoklady, někdo s méně. Někdo se narodí v "blbé" zemi a je to těžší, ale z pohledu lidstva a například Evropy, troufnu si říct, že jsme se neměli nikdy lépe.

81

Odpovědět

+sammdto jo, ale z pohledu bird eye, by si člověk řek, že je to krapet divný. Technika, všechno, strašně efektivní všechno, a přitom lidi stejně seděj uplně stejnejch 8 hodin v práci za v poměru téměř uplně stejnej plat. Kde to mizí?

21

Odpovědět

+degenwowTo je proto, ze 60% lidske prace je vymyslena a k nicemu. Je udelana jen proto, aby lidi nesedeli doma, protoze kdyby sedeli doma, zacli by premyslet a kdyz by zacli premyslet, mohli by se zacit bourit. Takze lepsi je jim vymyslet praci, ktera je uplne k hovnu, dat jim za to mizerne penize, aby byli nuceni byti otroky v tehle novodobe otrokarske dobe. Jinak ja mam 27, podnikam a musim rict, ze 80% lidi okolo me, ve veku od 20-28 jsou uplne mimo. Nezvladaji dospely zivot, zijou u rodicu, stridaji kazdy mesic praci, jsou zadluzeni. Jasne, taky dluzim a ne malo, ale proto, ze jsem chtel rozjet podnikani, a ne proto, abych si koupil novou telku na kterou nemam. Nechapu, proc to video oproti jinym jeho ma tak nizke hodnoceni. Myslenka sice neni tak tvrda jak u ostatnich, ale spatne urcite neni.

52

Odpovědět

+scmnxcJá osobně jsem dal nízký hodnocení právě kvůli tomu, že mi osobně přijde, že tam podporuje přístup lidí, kterej je už uplně vzdání se sebe. Jen aby si člověk odškrtnul "ano, mám práci", a to je všechno co v životě ty lidi dokážou. To nejzákladnější, a tam skončí, jen u tý práce a nejběžnějšího života mimo ní. Settled. Fully. Já nepíšu o tom nemít práci, ale naopak se and tim zamyslet, abych nedělal něco, co je uplně vymyšlený a k prdu, ale něco fakt užitečnýho, i kdyby jen pro lokální komunitu. A bral "práci" uplně z jiných úhlů, než jen aby se člověk uživil. To totiž neskutečně nahrává přístupu, kterej je tim vyprovokovanej. Tzn. musíš mít práci, jinak nemůžeš existovat, a neni to lehký, tzn. většina lidí jen prodá duši za to, že mají tu práci a ten byt, a tam končí jejich veškerá srdeční i mozková aktivita. Mají tu zlatou klícku, ale jsou v ní. Dostali se ze svobodnýho světa do tý klece, protože to je tak nastavený, i když je technologie tak daleko, že by lidi mohli pracovat hodinu až dvě denně, a naopak by sami mohli přemýšlet, a vymejšlet dobrovolně co chtějí dělat, (podle mě by ne zas tolik lidí usedlo doma na gauč nebo do hospody a nedělalo nic, tvořitvost a vymejšlení je lidská) (ne nebezpečná u normálních lidí, kteří mají nápady na správné a užitečné věci, ne nebepezpečné). Problém je přesně v tom co jsi napsal. Normální člověk - zaměstnanec, se z tý klece nemůže NIKDY dostat. Protože mu dávají jenom tolik krmení, aby přežil aktuální měsíc. Nemůže vytvořit rezervu, která by mu dovolila vytvořit něco vlastního, a stát se skutečným benefitem pro svět. A to přelomení těch dvířek v tý kleci je tak těžký, že tam většina lidí stráví i důchod. Nemluvím o situaci, kdy člověka ta práce baví. Mluvím o situaci, kdy člověk je doslova donucen, bez prostoru aby sám navrhnul nebo mohl zkusit co chce dělat, být v zaměstnání jenom proto, aby přežil do dalšího měsíce. A to je svět, kterej bych nikdy nečekal v aktuální úrovni civilizace.

30

Odpovědět

Co se týče dítěte v sobě tak z mého pohledu jde skloubit ta dětská hravost a nedospělost s naprostou dospělostí a čelením realitě. Akorát se musí umět oddělovat tyhle dvě reality od sebe. Já jsem vybudoval velmi úspěšnou mezinárodní firmu a stýkám se s lidmi na té nejvyšší úrovni, kde se musím chovat tzv dospěle. I když je pravda že pokud se stýkáte s majiteli firem, nejvyšším managementem apod. tak ti lidé se chovají naprosto normálně většinou si během chvíle tykáte bez ohledu na věk a nemusíte mít oblek, není to přehnaně oficiální apod. To je spíš záležitost středního a nižšího managementu který vyžaduje určitou škrobenost a oficialitu.
Jakmile jsem v soukromí, chovám se naprosto normálně a povzbuzuji to dítě v sobě. Víte podle mých zkušeností jsou nejvíce vážní, škrobení a připosraní lidé co pořádně nic nedokázali, tak to aspoň dohání tím chováním přehnaně zodpovědných a dospělých. Pamatuji si na přednášku od mé kamarádky s hypotékou na 30 let ve výši mého vozu jak se chovám a jak špatný vlastně žiji život, jak jsem nevyspělý apod. Je to žena která nikdy nepřečetla jedinou knihu, v televizi se dívá na seriály typu ulice, má sotva střední školu apod. Já si lidi a chování vůči nim rozděluji. S člověkem se kterým to má smysl, se bavím o práci, knihách, filmech a složitějších tématech. Ale s lidmi jako ta má kamarádka, jejíž jediná ambice byla mít co nejdříve dítě to nemá smysl. Ona si připadá oproti mě dospěle a zodpovědně a vysvětlovat jí složitost toho co dělám s jakými lidmi se stýkám a stres z toho že zaměstnáváte desítky lidí by nepochopila a nemá to ani smysl. Je to jenom na člověku jak si to nastaví a jaké má štěstí nebudu lhát není to jen o tom jak je člověk schopný, ale těch faktorů k tomu dosáhnout úspěchu a finanční svobody je strašně moc. Já v životě selhal víckrát než jsem uspěl, ale vytrval jsem. Je to hlavně o tom jak to máte nastavené v hlavě a o přístupu k životu. A upřímně já jsem za svůj život nepoznal nikoho kdo by byl v něčem výrazně úspěšný a byl podle majority normální.

161

Odpovědět

+A4A4, odporucas z tvojho pohladu vysoku skolu ? Resp. ktora je podla teba vhodna v tejto sucasnosti ? Myslim ktore su vhodne aby z nich clovek aj skutocne nieco mal a neskoncil po studiu niekde v anglickom sklade alebo mcdonalde. Mas o tom nejake info ?

00

Odpovědět

+AsdfVe skladě můžeš skončit i s Harvardem, záleží dost na tom jaké si vytvoříš kontakty a jakou vybuduješ praxi. Já jsem dělal několik základních škol z různých důvodů, několik středních a z vlastní vůle několik vysokých škol. Doporučuji i soukromou školu s lepší úrovní, narazíš tam častěji na děti bohatých a schopných rodičů než na veřejných školách a díky velikosti je tam jejich větší koncentrace. Díky školám si vytvoříš síť kontaktů s těmi správnými lidmi, pokud na to máš povahu a získáš obecné povědomí o spoustě věcech. Školy jsou neuvěřitelná sbírka různých osobností, příběhů a motivace. Pokud si vytvoříš tu správnou síť kontaktů tak se neustále rozšiřuje a dává ti různé možnosti.
Doporučuji si vytvořit vizitku a chodit na různé veřejně dostupné akce od Czechinvestu, Czechtradeu, akce pro podnikatele, designery atd atd. A vytvářet si svou síť. Pokud bych měl volit specificky školy tak VŠE, ČVUT, UK a ze soukromých VŠMVV, MUP, Unicorn College. A rozhodně nebuď připosraný to že někdo dělá na vysoké pozici neznamená že je to jenom o tom jak moc je schopný nebo jaký je to genius. Je dobré být správně drzý a věřit si. A vybírat si pracovní pozice které mají smysl byť tam vydržíš pár měsíců.

10

Odpovědět

+A4Dik za info. Ake obory sa vyplati studovat ? Je to vsetko iba hlavne o manazmente ? Lebo z telesnej vychovy a sportu alebo prirodnych vied - hoci aj na Karlovke, asi clovek uspesny nebude.

00
Používáme cookies, abychom mohli provozovat tuto internetovou stránku a zlepšit Vaši uživatelskou spokojenost. Budete-li pokračovat beze změny nastavení, předpokládáme, že souhlasíte s ukládáním souborů cookies z internetových stránek. Více informací o použití cookies.
OK