Jak zjistit, zda člověk ve vegetativním stavu vnímá?Big Think

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 20
97 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:40
Počet zobrazení:1 522
Odhaduje se, že každý pátý pacient ve vegetativním stavu je ve skutečnosti schopen vnímat, co se kolem něj děje. Dokáže přemýšlet, rozumět, cítit emoce. Problém je, že s okolím často nedovede žádným způsobem komunikovat. Neurovědec Adrian Owen používá funkční magnetickou rezonanci, aby takovým pacientům komunikaci umožnil.
 

Přepis titulků

Jen si to představte. Přežili jste děsivou nehodu, ležíte v nemocnici a vnímáte, vnímáte, ale nedokážete komunikovat. Lékaři a vaši příbuzní o tom však nemají tušení. Jen tam ležíte a posloucháte, jak se rozhodují, jestli vás nechat naživu.

Nenapadá mě nic horšího. Jsem doktor Adrian Owen a jsem autorem Into the Gray Zone: A Neuroscientist Explores the Border Between Life and Death. Komunikace je jádrem toho, co z nás dělá lidské bytosti. Je to základ všeho. My navracíme schopnost komunikovat některým pacientům, kteří o ni zdánlivě přišli. O vegetativním stavu se říká, že je to stav bdělosti bez vědomí.

Pacienti mají otevřené oči, ale jen se rozhlížejí po místnosti, mají spánkové i bdělé cykly, ale nikdy nevykazují známky jakéhokoli vědomí. Vědomí u pacientů obvykle zkoušíme tak, že jim dáváme příkazy. Říkáme jim, aby něco udělali, třeba aby nám stiskli ruku, a když to udělají, víme, že vnímají.

Problémem vegetativního stavu je, že pacienti se už z principu nemohou nijak pohnout. A já se ptám, mohl by někdo vykonat příkaz pomocí svého mozku? Tento nápad nás dostal do nové oblasti porozumění této skupině pacientů. Když určitá část mozku tvoří myšlenku nebo provádí nějaký úkol, spaluje energii ve formě glukózy, která se doplňuje krví.

Když krev proudí do té části mozku, vidíme to na funkční magnetické rezonanci. Klíčové pro nás bylo uvědomit si, že bychom mohli člověka položit na snímač a nechat ho, aby na něco myslel, a podle mozkové aktivity bychom přišli na to, co si představoval. Museli jsme jen najít něco, co vytváří skutečně specifickou mozkovou aktivitu, která bude u všech stejná.

Vymysleli jsme dva úkoly. První z nich, představa, že hrajete tenis, vytváří aktivitu v premotorické kůře u téměř každého zdravého člověka, u kterého jsme to zkoušeli. Druhý úkol, pohyb z místnosti do místnosti u vás doma, vytváří úplně jinou mozkovou aktivitu, zahrnuje zejména část mozku zvanou parahipokampální závit.

U různých lidí se také projevuje stejně. Došlo nám, že bychom to mohli využít jako snadný prostředek k odpovídání na zjišťovací otázky. Řekli bychom: „Položíme vám otázku. Je-li odpověď ano, představte si, že hrajete tenis. Pokud odpověď zní ne, představte si, že procházíte místnostmi ve svém domě.“ Pamatuji si, jaké to bylo, když jsme viděli mozek pacientky, o níž jsme mysleli, že je ve vegetativním stavu, jak na snímači vykazuje aktivitu.

Jmenovala se Kate. Nikdo by neřekl, že budeme svědky mozkové aktivity jako reakce na požádání o provedení úkolu. Když jsme to poprvé uviděli, bylo to naprosto ohromující. Než jsme tento objev učinili, nikdo se neobtěžoval na tyto pacienty podívat.

Jen pár lidí se ptalo, je-li možné, že tam někteří stále jsou. Teď si tuhle otázku pokládají pořád. Nasnímali jsme několik set lidí, kteří měli být ve vegetativním stavu, a ukázalo se, že asi 20 %, tedy každý pátý, v něm nebylo. Vnímají, v jaké jsou situaci, vnímají, o čem se lidé kolem nich baví, mají myšlenky a emoce, možná dokonce přemýšlejí o své budoucnosti, ale nejsou schopni pohnout žádnou částí svého těla.

To, co jsme dokázali, by se dalo nazvat ranou verzí čtení myšlenek. Řekl bych, že v následujících letech to bude vážně vzrušující oblast výzkumu. Budeme čím dál blíž tomu, abychom rozklíčovali, na co ostatní zrovna myslí.

V současnosti se některých pacientů umíme zeptat, co by jim pomohlo cítit se lépe nebo jestli nemají bolesti. Podle toho se pak můžeme zachovat a pomoci jim cítit se lépe. Komunikace je to, co nás dělá lidmi. Pokud těmto pacientům dokážeme vrátit schopnost rozhodovat se, můžeme jim zároveň vrátit kousek jejich lidskosti. Přeložila: Marky98 www.videacesky.cz

Komentáře (7)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Ano, vize dobrá a úmysl snad také dobrý. Ale víme, k čemu vede snaha medicíny prodlužovat délku života. K lidem, kteří nežijí kvalitní život a jen za obrovské prostředky je možné je pomocí nových trendů a výzkumů udržet při životě.
Vím, že můj příspěvek je cynický (nebo realistický?) a video je o něčem trochu jiném, ale stejně asi všichni tušíme, jak to s tímto výzkumem dopadne. A to je smutné.

00

Odpovědět

Tak to jsem myslel, že výzkum už bude dál... vždyť už v roce 2008 uměli vědci z kalifornské univerzity v Berkley zrekonstruovat pomocí magnetické rezonance sny... zde je video, které to i vysvětluje
Vision Reconstruction

00

Odpovědět

Myslím, že problém je v tom, že v Berkley zpracovávali odezvu mozku na optický vjem (té části mozku, která zpracovává informace z očí - tedy ne význam těch informací) - v odězvě našli nějaké souvislost a pak byly schopní částečně namalovat ten obrázek zpět.
Tady ale jde o vybavování vzpomínek/činností/myšlenek - což nemá se signály z očí nic společného (tedy nic společného ve směru myšlenka -> oči)

00

Odpovědět

+ValsorajKečeloh"odezva mozku".... Ano.... A o tom mluvím. Je přeci jedno (to se snaží nyní dokázat), zdali je obraz do mozku přenášen z fotky či že vzpomínky (fotka v hlavě). Nemáme to (nevím) dopátrano

00

Odpovědět

Na to koukat nebudu, viděl jsem :
https://www.csfd.cz/film/21444-johnny-si-vzal-pusku/prehled/
a to mi stačí.

02

Odpovědět

Byl bych mnohem raději, kdyby bylo možné požádat o eutanázii, to je tak jediný případ, kdy bych si chtěl představovat hraní tenisu...

40

Odpovědět

Asi tak.
Zdar Max

00