Bulharsko se připojuje k Ose

Wolverine se porval?
Nech mě hádat. Vyhrál. Jak to vím? Je to přeci Wolverine. 7. března 1941. Minulý rok získalo Německo, Itálie
a Japonsko několik evropských spojenců a tento týden získají dalšího.
Tento týden se k Ose připojí Bulharsko. DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA
V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell,
toto je druhá světová válka. Minulý týden postupovali vojáci Británie
a Commonwelathu italským Somálskem, v SSSR se řešilo,
co dělat v případě německé invaze, a Němci začali stavět mosty.

Ano, mosty, které dostanou
německé jednotky do Bulharska, se začaly stavět
na přelomu minulého a tohoto týdne. První německou jednotkou,
která překročila rumunsko-bulharskou hranici, je protiletecký prapor,
který 28. února zamířil do Varny. 1. března se Bulharsko
oficiálně připojilo k Paktu tří a mocnostem Osy
na ceremonii ve Vídni.

Car Boris to odmítal do chvíle,
než budou Němci na bulharském území, neboť se obával turecké
a sovětské reakce. Na ceremonii však
bulharský premiér Bogdan Filov řekl, že Bulharsko dodrží
sliby učiněné svým sousedům – dohody o přátelství
s Tureckem a Jugoslávií a pakt o neútočení s Řeckem. Avšak 2. března
bulharská vláda uzavřela hranice s Tureckem, Řeckem a Jugoslávií a veškerá odchozí telegrafní a telefonní
komunikace je přerušena německými agenty.

Do Bulharska jsou posláni dělníci
na opravu a stavbu cest, a to těsně před německými vojsky –
jednotkami 12. armády Wilhelma Lista – které oficiálně vstoupí na území
nového spojence 2. března 1941 v 6:00. Následuje VIII. letecký sbor, který se rychle zabydlí na letištích
poblíž Sofie a Plovdivu. Mezinárodní reakce je celkem odměřená. Británie samozřejmě přerušila
diplomatické styky s Bulharskem, ale Německo je stále udržuje s Řeckem.

Turecko ihned zavřelo Dardanely a 4. března poslal Hitler zprávu
tureckému prezidentu Ismetu Inönuovi, že Němci museli vstoupit do Bulharska, protože Britové posílají letadla
a vybavení do Řecka. Nebojte, s Tureckem
má přátelské záměry a německé jednotky zůstanou
minimálně 50 km od turecké hranice. A tak okupace Bulharska pokračuje.

4. března se Hitler tajně setkal
s jugoslávským princem regentem Paulem v Berchtesgadenu,
aby jej přesvědčil ke vstupu k Ose. Paul si po návratu domů uvědomil,
že si musí vybrat mezi Německem a Británií. A Británie nemá moc co nabídnout. Jugoslávie je teď prakticky
obklíčena státy Osy a Řeckem, se kterým je Itálie ve válce. Británie posílá vojáky do Řecka
ne na pomoc proti Italům, které Řekové dobře zvládají sami,
ale na pomoc proti německé invazi.

4. března generálporučík
Henry Jumbo Wilson, který tam bude Britům velet,
dorazil do Řecka. Řekové trvají na tom,
aby Wilson zůstal v utajení a na ambasádě,
aby nevyprovokoval Němce, ale německá ambasáda
je nad přístavem Piraeus, kde se Britové vylodí, takže… 5. března začíná operace Lustre, přeprava britských vojáků do Řecka,
navzdory italským leteckým útokům.

Z Egypta vypluje konvoj každé tři dny. Italové potopí celkem 25 lodí, avšak 18 z nich v přístavu až potom,
co je vojáci opustili. Do Řecka dopluje 60 364 mužů,
tedy čtyři divize, dvě z nich obrněné. 7. března přistanou
v Piraeusu první britští vojáci. Ale Německo plánuje zaútočit
mimo Řecka i na Sovětský svaz. Laurence Steinhardt,
americký velvyslanec v Moskvě, se chce setkat se sovětským
ministrem zahraničí Molotovem, aby mu předal zprávu: „Vláda Spojených států, která se pokouší zhodnotit
měnící se světovou situaci, přišla k informaci,
kterou považuje za pravou a která jasně ukazuje
německý úmysl zaútočit na Sovětský svaz.“ Než zprávu předá, americký náměstek
ministra zahraničí Summer Welles předal informaci
sovětskému vyslanci ve Washingtonu DC.

5. března Richard Sorge,
sovětský špeh v Tokiu, pošle do Moskvy snímky telegramu
německého ministra zahraničí Ribbentropa adresovaného německému vyslanci
v Japonsku Eugenu Ottovi, prozrazující pravděpodobný
datum útoku na Sovětský svaz. Rovněž 5. března vydal Hitler
dekret č. 24 o spolupráci s Japonskem. Ten má za cíl dostat Japonsko
co nejdříve do války s Británií, aby odvolala námořnictvo do Pacifiku. Dekrety však tento týden vydávají i jiní.

6. března vydává britský premiér
Churchill dekret o bitvě o Atlantik. Na jeho základě vzniká atlantický výbor, který má posílit stavy
a sledovat postup. Výbor má přinést lepší koordinaci mezi hlavami a činností
politiků, armády a vědců. Březnová ztráta 500 000 tun
nákladu převáženého přes Atlantik se rovná nejhorším dnům Velké války, ale spojenecké doprovody konvojů
potopily šest německých ponorek, což je pětina operační flotily.

O jednu ponorku přišli Němci 7. března, když britský
torpédoborec Wolverine potopil U-47. To je velká zpráva, protože ponorce velí
nám známý legendární kapitán Gunther Prien. Prien není jen prvním členem Kriegsmarine,
německého námořnictva, který dostal rytířský kříž
a železný kříž s dubovými ratolestmi, ale také potopil
přes 30 spojeneckých lodí, včetně legendárního potopení
britské bitevní lodě Royal Oak v přístavišti ve Scapa Flow –
jak jsme viděli v prvních týdnech války – což byl jeden z nejodvážnějších
ponorkových počinů v celé historii.

Prien a jeho ponorka
nebyli oficiálně potopeni, jen zmizeli
a Wolverine je považoval za potopené, avšak již o nich nikdy neuslyšíme. Německo oznámí zmizení
velkého národního hrdiny až v květnu,
neboť to již nemohlo dále tajit, když se britské
propagandistické vysílání neustále ptalo: „Kde je Prien?


Kde je Prien? Kde je Prien?“ Britové tento týden také zkouší něco
odvážného v Němci okupovaném Norsku. 4. března došlo k útoku britského komanda
na norský ostrov Lofoten v polárním kruhu. Byla to operace Claymore,
které se zúčastnilo 500 mužů a 7 lodí. Potopili deset lodí
a zajali 200 Němců. Do Británie s sebou vzali
také 300 norských dobrovolníků. Avšak Němci se poté
na místních Norech krutě pomstili, takže mnoho norských odbojářů
takovéto nájezdy neschvalovalo.

Cílem útoku bylo ukořistit Enigmu
používanou námořnictvem, jejíž šifru je oproti té Luftwaffe
zdánlivě nemožné prolomit. Jedna Enigma
byla na ozbrojeném trauleru Krebs, ale její kapitán ji zvládl před smrtí
a potopením lodi hodit přes palubu, avšak nestihl zničit šifrovací dokumentaci
a nastavení rotorů Enigmy, což je předáno britské rozvědce
v Bletchley Park. Josef Terboven,
říšský komisař pro Norsko, svolal trestné soudy
a nařídil vypálit farmy sabotérů.

Nacistický ministr propagandy
Goebbels napsal, že Terboven ví, co dělá. A tento týden se bojuje také v poli,
a to v rozličných částech Afriky. 1. března padla Kuffra
v jihovýchodní Libyi poté, co byla obléhána
Svobodnými Francouzi útočícími z Čadu za podpory britské
dálkové pouštní skupiny. V Italském Somálsku
pokračuje postup 12. africké divize, která 3. března dobyla Lugh Ferrandi
a 5. března Dolo, ale hlavní zprávou týdne je postup
z Mogadiša, které padlo minulý týden.

Nigerijci tento týden postoupili
k Mogadišu 700 km k Gabredarre. Prvotnímu postupu do Jubalandu pomáhala předsunutá skladiště paliva,
munice a takových věcí, ale ty už jsou samozřejmě mimo dosah,
takže co teď? No, teď mají přístavy Kismaju,
Merka a především Mogadišo. Ty byly samozřejmě sabotovány, ale nepříliš zdařile
a rychle byly uvedeny do provozu. Nigerijci v Mogadišu ukořistili
1,3 milionů litrů vody a paliva.

Tady je poetická citace
z Habešského tažení o nigerijském postupu: „Vydali se stejně jako Graziani
cestou na ogadenskou náhorní plošinu. Každých 16 km procházeli
kolem okázalého kilometrovníku se jménem oslavovaného generála,
který pomohl stvořit italské impérium, a každých pět kilometrů
ležela převrácená italský dodávka, která značila úpadek jejich úsilí. Prohnali se kolem zahanbeně vypadajícího
fašistického orla na hlavní ulici Bulo Burti. Prošli kolem domu, který Italové
opevnili starými lahvemi od vína.

Strada Imperiale se vytrácela, cesty se zhoršovaly,
ale Nigerijci nikdy nezastavili. Prohnali se rozlehlou bílou pouští,
na které nebylo nic k vidění. Kolem sochy Mussoliniho,
která bez brady a s dírami po kulkách stojí v poušti
jako busta Ozymandia, krále králů.“ Někdo na britském ministerstvu informací
měl být raději básník, tohle je dost dobrý. No není to dobrý? Co myslíte?
Podle mě je to super. Každopádně… Toto dílo nás přivádí na konec týdne.

Týdne, který byl svědkem
činnosti komanda na severu, stavění mostů na jihovýchodě
a ztráty ponorkového esa. A němečtí vojáci se hrnou do Bulharska. A britští vojáci se hrnou do Řecka. A Británie je ve válce s Německem
a Řecko je ve válce s Itálií. Co by se jen mohlo stát? Řecko se teď bojí víc toho,
co přijde ze severu než z východu, ale pokud chcete vědět
více o řecké armádní historii, zvláště o válce s Tureckem, tady je dvojdílná epizoda
ze série MDV o řecko-turecké válce.

Je skvělá. Objeví se každou chvíli. Členem TimeGhost armády týdne
je Matt136. Velké díly Mattovi136
nebo Mattovi jedna tři šest. Není to tvé vězeňské číslo? Každopádně díky takovým lidem
můžeme pokračovat v tomto pořadu, takže prosím narukujte do armády
na patreon.com nebo timeghostv.tv.

Nezapomeňte nás odebírat,
zazvoňte na zvoneček a uvidíme se za týden.