Kdo svůj nesmysl stokrát zopakuje, pořád nemá pravduheute show

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 8
65 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:45
Počet zobrazení:1 247
I v Německu jsou lidé, kteří zarytě věří nesmyslům a snaží se svůj názor prosadit. Někdo ještě stále věří, že Země je placka. Jiní si zase myslí, že sluneční krém je jen výmysl slunečního průmyslu. Kdo má všech pět pohromadě, ten asi chápe, že jsou to nesmysly. Velkou službu nám dělá věda, která každou informaci podporuje nebo naopak vyvrací ověřenými fakty. Vědci a myslitelé ale nemají v Německu zrovna dobré podmínky, a to z velké části kvůli ministryni školství Anje Karliczek, která by chtěla, aby univerzity fungovaly jako podniky. Německé univerzity by ale patřily mezi ty nejhorší podniky na světě.

Přepis titulků

Ale lidi, to už je zase na pořadu heute show? Nemůžeme ji udělat zítra? Ne, musí to být dneska, když je to v překladu dnešní show. No, to je jediný vtip, který jsem si připravil. Ale klidně to uděláme, pojďte. Musím do univerzitní knihovny, zapomněl jsem vrátit knížku. VĚDECKÉ NEPŘÁTELSTVÍ S TILLEM REINERSEM No, už osm let mi posílají upomínky na špatnou adresu, takže teď musím zaplatit 1300 €, ale já rád.

Miluji vědu, tlusté knihy, tlusté brýle, obsáhlé znalosti... I like big books and I can't deny! Kdo je nemiluje? Hodně lidí. Dokonce opravdu hodně lidí. Hodně lidí přímo nesnáší vědu. Existují lidé, kteří věří, že Země je placka. A někteří věří, že je to demokracie, když se musí respektovat i takové názory. To je velké nedorozumění, všichni lidé jsou rovnocenní, ale ne všechny názory.

Takže si říkej, co chceš, ale nikdo není povinen ti naslouchat. Díkybohu. Když Saskia říká, že když si položíte křemen na nos, pomáhá to proti rakovině, já chci vědět, co pomáhá proti Saskii. Vědcům, těm já věřím nejvíc, protože nedělají nic jiného, než že pořád přemýšlí, jak něco objevit. Za každý můj lok piva se Christian Drosten jednou podíval do mikroskopu.

A to je fakt hodně, kdo by neměl rád pivo. Očividně měl fakt chuť poznávat. To respektuji a nemusím je kritizovat, protože to dělají sami. Věda je jako samočisticí trouba. V každé vědecké studii stojí: „Ale mohu se mýlit.“ To je něco, co nechcete slyšet od konspiračního teoretika.

Lidi, poslouchejte mě, na něco jsem přišel. Angela Merkelová je reptilián. Ale mohu se také mýlit, radši to přezkoušejte, lakoval jsem auto bez roušky, tak můžu být omámený. Konspirační kraviny jsou ten hlavní problém. Když budeme poslouchat každý jakkoli hloupý názor, bude se všechno řešit. To rozloží společnost.

V demokracii nemusíme mít každý stejnou pozici, ale musíme být na stejné lodi. Musíme sdílet stejnou realitu. Demokracie se dotýká otázky, jak chceme žít. A když Mareike řekne, že nevěří na gravitaci, jak se potom má diskutovat o tom, co je nejlepší pro zdraví, dopravu, přírodu? Mareike pak vždy řekne: „Lana.“ KUPTE SI LANA, KONEC GRAVITACE SE BLÍŽÍ.

Jasně, abych neuletěl. Nejen že bullshit nás brzdí, když ta témata nemůžeme prodiskutovat. Také způsobuje to, že lidé jsou dezorientovaní. Když někdo svůj nesmysl stokrát zopakuje, nemá pravdu, ale dostane za pravdu. I do úplně normální diskuze se najednou vplíží bullshit. Například o klimatické krizi. Ou, pardon.

Při zmínce o klimatické krizi teď pár lidí odešlo, že? OK, vysvětlíme si. Vy si myslíte, že klimatická krize zní dramaticky. Mně to přijde adekvátní. Německá akademie věd Leopoldina tvrdí, že lidská činnost destabilizuje systém na Zemi způsobem, který ohrožuje existenci této a budoucí generace a rozmanitost života na Zemi. To už je oficiální, klimatické změny zní tak nevinně, všechno se přeci pořád mění.

To bychom mohli i lesní požár pojmenovat jako teplotní změnu. Takže těsně předtím, než vyhoří celý les, bych rád mluvil o katastrofě lesního požáru, neboť doposud nikdo nehasil. A jako vždy existují tací, kteří tvrdí, že klimatické změny nezpůsobují lidé. Myslím si, že když to už desítky let tvrdí přes 90 % všech vědců, tak je to pravda. U každého tématu najdeš pár procent těch, kteří si myslí opak.

Jdi do hospody a zeptej se: „Kdo si myslí, že sluneční krémy nepomáhají?“ Vždy tam bude ten, co řekne: „Sluneční krémy jsou výmysl slunečního průmyslu.“ Dobře. Když je někdo, z řekněme... tří procent lidí, kteří popírají klimatickou krizi, pozván do talkshow, a ten druhý zastupuje zbylých 97 % těch, kteří přijímají realitu, bude to na všechny u televize působit jako: „Nemám šajna, to může být tak i tak.“ Takže vyhráli všichni ti, kdo rádi spalují uhlí.

Vznikne falešná rovnováha. To není jen náhodný příklad, stává se to. Studie, která zkoumala 100 000 novinových článků, zjistila, že statisticky je více zmínek o lidech proti klimatické krizi než o seriózních vědcích.

Fake news se na sociálních sítích šíří šestkrát rychleji než opravdové zprávy. Vstupenka do crazy landu je vždy otázkou, ale co můžeš s jistotou vědět? A odpověď je zcela upřímně: Nic. Ale já některým lidem věřím, že něco ví. U některých věcí je velká pravděpodobnost, že je to pravda, u některých menší. U některých věcí prostě nevím. Proč například bývalo tak moc obchodů s bubble tea a najednou nejsou žádné?

Podle mě proti dezinformaci pomáhá jen masivní osvěta seriózních médií, Hegel ji přeci chce najít. Druhý problém vědy se jmenuje Anja. Anja Karliczek, ministryně školství, já řeknu jen toto... Kdyby se Andy Scheuer a Anja Karliczek hádali, kdo dostane zlatý buřt za nejhorší politiku, nevím, kdo by vyhrál.

Ministerstvo školství před pár měsíci zveřejnilo video, ve kterém dobře naladěná žena z komiksu říká: „Jsem Hanna a budu vám vyprávět, proč je vědecká kariéra v Německu lepší než nějaký tobogán.“ To aspoň byla hlavní myšlenka. Pod #ichbinhanna psalo hodně lidí z oboru, jak podělaná je jejich situace. Když chce někdo udělat kariéru na univerzitě, musí se během dvanácti let stát profesorem nebo profesorkou, nebo prohraje.

Po dvanácti letech je konec. Během těch dvanácti let jdeš od jedné smlouvy na dobu určitou ke druhé. Musíš se stěhovat z Hamburku do Ingolstadtu. Fakt se na dva roky odstěhuješ do Ingolstadtu, tvrdě pracuješ, jen abys pak za dva roky možná dostal další smlouvu, která ale bude ve Špýru, a tak dále.

Jen abys po těch dvanácti letech sebeobětování slyšel: Nashle. Pak vyletíš z univerzity, už nemáš práci, ale jsi tím nejvzdělanějším taxikářem ve Špýru, městě myslitelů a básníků. Mylná představa je, že čím větší tlak, tím lépe a více lidé pracují. Hej, Anjo Karliczek! Jde o lidi, jejichž prací je myslet.

To si Anja Karliczek moc neumí představit, ale malý tip: Nikomu to nemyslí lépe, když má strach. Ale oni to chtějí ignorovat a tvrdí, že univerzita by měla být podnik. Proč ji tedy vedou jako ten nejhorší podnik na světě? Myslím tím, že žádný koncern by neinvestoval dvanáct let do vzdělání svého zaměstnance, aby ho pak propustil, neboť se nestal šéfem.

A kdo si dovolí věnovat život univerzitě, se vším tím stěhováním, nezaměstnaností... Bohatí nebo děti bohatých. Vzdělání je luxus, a to je kontraproduktivní, protože se nevybírá z bystrých mozků, ale z bohatých mozků. Myslitelé a básníci jsou v Německu od konzervativců oceněni jen tehdy, když jsou po smrti, mrtví nestojí žádné peníze.

Takže vlastně jsem tu knihu nezapomněl, chtěl jsem... s tou pokutou 1300 € podpořit vědce. Tak se to musí brát. Doufám, že po mně aspoň pojmenují regál na knížky. Jsem připravený. Lidi, chci říct, že když je univerzita podnik, rád budu součástí, nebo aspoň se mi musí něco vrátit, však...

Zase tolik nechci, stačil by čestný titul. Lidi, vím, pod vzděláváním si představíte šprtání, moc písmenek, velkou nudu, ale my v heute show vám nabízíme něco lepšího. Odebírejte náš kanál, je vtipný, informativní. Jako masáž pro vaši hlavu, pastva pro oči, prostě koukněte na tohle video. A taky odebírejte, díky.

Překlad: losenka www.videacesky.cz

Komentáře (16)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Já věděl, že se naseru! :D
1. To, že se na něčem shodně 90 % vědců, je dáno i tím, že aby dneska někdo byl uznávaným vědcem, tak musí mít ty "správné" názory. Pak byly doby, kdy se 99 % vědců shodovalo na tom, že Země je placka nebo, že kameny z nebe nepadají a byla zlikvidována většina sbírek meteoritů. Takže bacha na takový přístup. Pak jsou tímto postupem odsouváni na druhou kolej i kritici konkrétního řešení klimatické změny. Tedy nepopírají změnu, ale kritizují nesmyslná opatření, jako Green New Deal. Tedy když někdo řekne, že to, co plánují, klimatu nepomůže, spíše uškodí, tak je pranýřován, že je odmítač klimatické změny.
2. Co se týče vysokého školství, tak tam je právě problém, že university nefungují jako podniky, ale jako vládní instituce, které řídí byrokraté. Ti nejsou schopni měřit kvalitu, ale kvantitu. Tedy změří, kolik studentů školu vystuduje, ale ne jak kvalitní mají vzdělání. Změří, kolik článků pedagog publikoval, ale ne zda k něčemu byly. Změní úroveň a množství titulů, ale ne zda jsou to dobří pedagogové. atd… Vysoké školy by měly být investiční společnosti, které spolu se studentem investují do vytvoření lidského kapitálu. Student investuje čas a úsilí a škola své know-how. Z vytvořené hodnoty by pak obě strany měly mít podíl. To znamená, že by absolvent platil pár procent ze svého příjmu škole.

86

Odpovědět

S tou 2. je to právě naopak. Problémem je snaha řídit univerzity stejně jako jsou řízeny podniky, orientovat je na výkon (zisk), měřit výkon a odměňovat je za změřený výkon.
A kvantita se měří ne proto, že by nebyla snaha měřit kvalitu, ale proto, že tu kvalitu víceméně měřit neumíme. Je spousta různých pokusů, jak to dělat (ministerstvo školství na to mělo projekty), ale reálně se to zatím nepodařilo. A tak se měří to, co se měřit dá a z toho se něco usuzuje a na základě toho se pak "řídí" právě po vzoru podniků - kolik tun lokomotiv vyrobíš... ehm, kolik balalářských titulů vydáš... Celý tenhle přístup je výsledek snah aplikovat neoliberální ideologii na vysoké školství.
A nápad že vysoká škola by měla být investiční společnost - to vypadá jako další výplod z té samé dílny (resp. think-tanku).

Platit procento příjmů absolventa škole je zajímavá myšlenka - úplně vidím absolventa, který získal titul v nějakém oboru, pak pracuje někde úplně jinde (třeba prodáva pojistky), jak nadšeně platí škole za to, že mu kdysi dala titul (kterým se teď může chlubit - to zní dost přitaženě za vlasy, ale kdysi se mě jeden takový prodavač pojistek ptal, na které škole dostane nejsnáz titul, protože se bez titulu cítí hloupě mezi otitulovanými kolegy).
V takovém modelu by špatně dopadly školy, jejichž vzdělání je náročné, ale když ho pak absolventi uplatní, tak příjmy nejsou velké.
Výborně by naopak dopadla škola, která by zadarmo rozdávala tituly budoucím šmelinářům. Tedy pravda, pokud by tito nebyli extrémně úspěšní a díky daňovým optimalizacím nevykazovali nulové příjmy.

Spíš si myslím, že zhoubná je myšlenka podporovat jen to, co vynáší peníze. A co zrovna peníze nenese, to není hodno a mělo by být zašlapáno, protože nás to brzdí v cestě za světlými zítřky.

04

Odpovědět

+BuffyA za co by měli být odměňováni? Za nevýkon, za selhání? Ta první řádka nedává smysl. Je správné odměňovat za to, když někdo dělá něco dobře. Je správné spojit zisk s konkrétním užitečným výkonem, jako je schopný absolvent. Kdežto dneska jsou odměňovány za množství vykonané práce, ale ta se neměří užitkem, ale množstvím.
Kvalitu měřit umíme a to zcela jednoznačně. Uplatnitelností studentů na trhu práce. Ministerstvu se to nedařilo, protože k tomu přistupuje zcela byrokraticky. To by se o něco takového vůbec nemělo snažit a do vysokého školství vůbec nezasahovat.
Cituji: „jak nadšeně platí škole za to, že mu kdysi dala titul“ Ale ona by mu nedala titul, ale znalosti a schopnosti. Titul dávají dnešní školy, které dostanou peníze za každého studenta, takže jsou motivovány přijmout každého, nějak ho protáhnout studiem a na konci vyhodit neschopného nýmanda, který může jít tak akorát dělat prodavače pojistek nebo do mekáče. Pokud by škola byla závislá na prospěchu svých absolventů, tak si jednak rozmyslí, koho přijme, protože bude její společník a pak si dá záležet, aby mu předala znalosti na to, aby dělal to, co vystudoval.
Za normálních okolností by peníze vydělávalo právě to, co má hodnotu a produkuje něco užitečného.

31

Odpovědět

+Já!Rozumím, že ta první řádka může být někomu nepochopitelná. Tak jinak: neumíme měřit kvalitu (ještě jsem takové měření neviděl, zato jsem byl svědkem pokusů je navrhnout). Něco měřit umíme, na to se navrhují výkonové ukazatele a podle nich se hodnotí. Pak ale nehodnotíme kvalitu, ale hodnotíme to, co jsme změřili. Orientovat se v takové situaci na výkon je chyba, protože zahazujeme to, co nejsme schopní změřit, byť to v dlouhodobém pohledu může být užitečné.
Příklad také z prostředí univerzit (byť to není o studentech, ale výzkumu): tzv. kafemlejnek na hodnocení vědeckých výstupů. Neumíme změřit přínos vědeckého výzkumu (např. proto, že v historii řada výzkumů přinesla reálné výsledky až po mnoha letech, také proto, že i výzkum určující slepou cestu má smysl). Umíme ale spočítat počet článků výzkumníka. Tak se začaly počítat publikace, to byl výkon a ten se hodnotil. Výsledek? Začalo vznikat velké množství šuntu. Každá práce se rozmělňovala na co nejvíce publikací, navíc místo skutečného bádání se čas trávil psaním článků. Jistě, zkuste dělat vědu, když máte stanovenou kvótu publikací, které vám musí ročně vyjít. Tak se to změnilo - začaly se měřit impakt faktory, počty citací. Takže teď se vědci honí za indexy, faktory a počty citací. Měří se tím kvalita výzkumu? Podle mě zdánlivě - v některých případech ano, v mnoha ne. Zlepšuje to výzkum? Ale kdeže, je to další byrokracie, která odmění ty, kdo pochopí pravidla, přizpůsobí se jim a začne produkovat to, co je právě měřeno. Navíc se na tom bezvadně živí pár soukromých firem (celý ten kolos ohledně publikování, prodávání přístupů k publikacím, a další firmy prodávají analýzy toho všeho), které tak odčerpávají peníze univerzit (a případně státu).
Za ta léta, co jsem to sledoval, tyhle snahy "budeme orientovat vědu na výkon" vedly jen k dalšímu nárůstu byrokracie a zbylo méně prostoru na skutečné bádání. Aby vůbec někteří vědci měli čas na bádání, museli se přijmout pracovníci, kteří budou zvládat tenhle byrokratický systém. A dokonce se mi zdá, že je to nevyhnutelné, protože byrokracie je nástroj, pomocí kterého se snažíme řídit složitou společnost.
A s druhou funkcí vysokých škol (vzdělávání) to je velmi podobné.

"Kvalitu měřit umíme a to zcela jednoznačně." Vážně? Kdo a kde umí to toto jednoznačně vyhodnotit? Kdo to dělá? Ty to umíš a děláš, že to s takovou jistotou tvrdíš?
"Uplatnitelnost studentů na trhu práce." To je koncept vysokého školství ve stylu "fabrika na výrobu absolventů". Což je otázka ideologie - mají být univerzity jen fabrikou na výrobu absolventů pro podniky, nebo něčím víc? Podle neoliberální ideologie jen to první, protože to nese peníze - a co nenese peníze, je potřeba zašlapat. Což je v podstatě to, co tu prosazuješ. Bohužel tato ideologie ignoruje fakt, že věci ve společnosti mohou mít cenu, i když peníze nenesou - což platí i pro univerzity.

Pro ty, kdo nejsou postiženi slepotou neoliberální ideologie: zkuste si myšlenkový experiment. Představte si, jak by vypadal svět, kdyby v něm fungovalo jen to, co nese peníze. A co peníze nevydělává, to by zmizelo.

13

Odpovědět

+BuffyA když jsme u těch myšlenkových experimentů, tak si zkuste představit svět, kde vydělává peníze to, co je užitečné a prospívá ostatním ;)

10

Odpovědět

Jenže často je to právě univerzita, která jen přebírá ( průmyslové ) standardy a vzory. V prostředí IT například od gigantů typu CISCO, Microsoft, či nvidia.

A jak chceš měřit, které znalosti/kurzy přispěly k úspěšnému zvládnutí daného pracovního pohovoru, když ani stát nedokáže definovat potřebné kompetence k pozicím, které sám nabízí?

00

Odpovědět

+LPracovní pohovory jsou další podobná ukázka snahy "měřit těžko měřitelné". Teoreticky mají najít kvalitního pracovníka. Jenže (minimálně v některých oblastech) nejsou schopny testovat, kdo bude kvalitně pracovat a bude přínosem pro zaměstnavatele. To mnohdy ukáže až čas. Místo toho v pracovním pohovoru může vyhrát ten, kdo má dovednosti testované pracovním pohovorem - i když pro práci samou se moc nehodí. Zažil jsem takové případy, kdy se až časem ukázalo, že pohovor vyhrál nepoužitelný zájemce, který nakonec tu práci nezvládal. A naopak jsem sám propadl v pracovním pohovoru na pozici, na které jsem u jiného zaměstnavatele jeden z nejlepších - pohovor ale testoval takové věci, že to nepoznali.

Nicméně financování školy podle platu absolventů je vtipná myšlenka i z pohledu praktické proveditelnosti. Někdo teď učí. Za to chce teď plat (protože tu práci udělal teď a platit nájem musí taky teď). Po letech se ze studenta stane absolvent. Ten se třeba také po letech dostane na pracovní pozici, kde (dejme tomu) začne vydělávat peníze odpovídající jeho schopnostem. A teprve tehdy by měla škola dostat peníze? A učitel by za toho zaměstnance taky dostal plat až pak? Mnozí moji učitelé už nežijí, to by peníze z mé výplaty měli dostávat jejich dědicové?

03

Odpovědět

+BuffyUff… Základní problém ve tvém přístupu je, že si myslíš, že někde bude sedět někdo, nějaký úředník, politik, soudruh, který bude tu kvalitu měřit, jako se měří jiné veličiny, bude mít grafy a výsledky kvality atd.. Prostě takový ten kardinalistický přístup. Dokážeme přesně změřit abstraktní veličinu. To se fakt nikdy nestane a snaha o to je právě ten průser. To je dáno tím, že školy nefungují jako firmy, ale dostávají státní peníze.
Pokud by školy byly financovány ziskem z vytvořeného lidského kapitálu (znalosti, dovednosti absolventů), tak kvalitu ti změří volný trh. Respektive když absolvent najde práci ve svém oboru a bude mít vysokou mzdu, tak máš kvalitu. Když u tebe budou chtít studenti studovat i když ti pak budou platit, máš kvalitu. Když absolvent skončí v mekáči, tak nemáš kvalitu. Takže i kdyby se nějaká škola rozhodla jít cestou kvantity a dávat tituly každému, tak se za chvilku bude vědět, že její absolventu umí pěkné houňo a buď budou nezaměstnaní, nebo budou mít nízkou mzdu, ze které pak budou ještě odvádět peníze škole. Taková škola pak nesežene žádné další studenty a zanikne. Tedy kvalitní absolvent je takový, který má schopnosti, které jsou pro někoho užitečné a tedy je ochoten daného absolventa zaměstnat a řádně to ohodnotit. Kvalita = uplatnitelnost a škole se to vrátí v podobě podílu na výnosu.
Samozřejmě, že to školám někdo nedá jako předpis, tohle učte a jste kvalitní. Budou to muset zkoušet, některé zaniknou, jiné vzniknou. Budou se muset neustále přizpůsobovat. Tomu se říká dynamická rovnováha.
Co se týče vědy, tak věda je forma umění. Je třeba mít nápad/inspiraci a neobyčejné schopnosti. A stejně jako umělec má potřebu tvořit umění, tak vědec má potřebu vymýšlet a dávat o tom ostatním vědět (publikovat). Takže vědci přirozeně chtějí publikovat a není třeba je k tomu nutit přes kafemlejnek a podobné sračky. Ale chtějí to dělat vlastním způsobem. Kdybys po Da Vincim chtěl jeden obraz měsíčně, tak nikdy nenamaluje mistrovské dílo a bude sekat jeden průměr za druhým. A když do toho nebudou nuceni, tak budou publikovat tehdy, když si budou myslet, že to k něčemu je. V periodiku jim to přijmou taky, když si budou myslet, že to k něčemu je a ostatní to začnou používat, když to podle nich k něčemu bude. Takhle to fungovalo v minulosti. Prostě nech to na lidech a ti si sami řeknou, co je pro ně užitečné. Pak třebas firmy si budou speciálně platit výzkumy toho, co potřebují.
To s tím platem učitele mi přijde jakože trolíš. Pedagog je zaměstnancem školy a plat bude dostávat, i když škola ještě nebude mít zisk. Tak to funguje i normálně. Po nějakou dobu musí zřizovatel investice financovat její provoz ze svého, než bude generovat zisk. To je úplně normální, takhle začíná každá firma i investice. Jako uznávám, že u vysoké školy by to bylo o něco delší, ale s tím by při přechodu současných škol na tento systém mohl pomoci stát. Vysoká škola by mohla být vlastní právní kategorie něco jako nezisková organizace či ops.

20

Odpovědět

+Já!To je krásně a vzletně popsané, ale je to jako s komunizmem - krásně popsaná utopie, které se nedosáhlo a výsledek se dost lišil od původní idee.
"Pokud by školy byly financovány ziskem z vytvořeného lidského kapitálu" - jasně, pokud. A pokud by to vůbec šlo udělat. Jenže když se o tom básní v diskuzi na netu, tak to má hodně daleko do realizace. Nemusí se řešit všechny ty realizační detaily, stačí říct pokud, detaily stejně nejde pořádně rozebrat.
K pohádkám o spásnosti volného trhu jsem přistupoval obezřetně i v devadesátkách, když s nimi tady Klaus začínal. Po zkušenostech s tím, co následovalo, už jim věřit nemůžu vůbec. A nechat trh řídit vysoké školy? Jen kdyby cílem byla jejich likvidace...

Přirovnání vědecké práce k umění je dobré. Ale teď to zkus vysvětlit neoliberálům, kteří chtějí (stejně jako Ty ve školství) odměňovat podle výkonu. A kdo nevybádá včas nic užitečného, ten jen utrácí peníze a měl by dělat něco jiného.

Beru vysoké školy jako investici společnosti. Jenže u téhle bohužel neumíme jasně říct, co skutečně přinesla a na čem se podílela. Spousta věcí se ukáže až s velkým časovým odstupem, některé se v chaosu dalších vlivů nerozklíčují nikdy.
Podle mého vysokým školám uškodilo zejména rozhodnutí, že musí produkovat vysoký počet vysokoškoláků. A že budou placené podle toho, kolik jich vyprodukují. Možná dokonce někdo tehdy počítal, že neviditelná ruka trhu zařídí, že uchazeči si budou vybírat kvalitní školy a ty nekvalitní pak zajdou na úbytě. Kam to vedlo vidíme okolo sebe.
A přesně v duchu neoliberální ideologie se nám z diskuze vytratily ideály, se kterými byly vysoké školy zakládány - rozvíjení vzdělanosti, akademické svobody... Fakt by mě zajímalo, co by na tyhle neoliberální nápady řekli zakladatelé Karolovy univerzity a dalších.

Svět, kde vydělává peníze to, co je užitečné a prospěšné ostatním, je hezká utopie. Vyžadovala by, aby se všechno dalo převést na peníze a ještě aby to bylo skutečně správně ohodnoceno jako užitečné. Jenže to neumíme. Lidé se ani neshodnou na tom, co je to, co je prospěšné ostatním. A koneckonců co je jim po ostatních, hlavně aby to bylo užitečné jim. Jenže ani to poznat neumíme - jak často něco, co vypadá užitečné, se později ukáže jako škodlivé. Jak často dají lidé přednost tomu, co je lákavé, před tím, co je užitečné...

02

Odpovědět

+BuffyTady už plácáš strašné nesmysly. „A pokud by to vůbec šlo udělat.“ Jasně, že by to šlo udělat, to se normálně dělá. Investice se dělají, vyvíjí se nehmotné statky, investuje se do výzkumu, investuje se do softwaru atd… A tohle se od toho vůbec neliší. Jasně bylo by nějaké transformační období a chvíli by trvalo než by se s tím lidi naučili pracovat, ale pak by to fungovalo jako každá jiná investice.

Devadesátky nebyl problém volného trhu, ale plánovaného hospodářství. Jednalo se o transformaci systému, kdy lidé neuměli s volným trhem pracovat, byly zcela nekonkurenceschopné a neproduktivní podniky, které uměle udržoval v chodu minulý režim. To, co se dělo v devadesátých letech byly transakční náklady, se kterými se počítalo. To je jako léčba rakoviny, je nepříjemná, ale rozhodně je lepší jí projít, než být ve stavu předtím. Nebo jako když feťáka odstavuješ od drogy, musí si projít absťákem.

Tvl v jednom odstavci napíšete, že někdo rozhodnul, že školy mají produkovat množství studentů a pak to házíte na volný trh? Někdo rozhodnul a volný trh? To, co tam píšete, to jsou takové kraviny, na které nejde smysluplně reagovat. Nadáváte na regulaci a pak z regulace obviníte neoliberalismus a volný trh, což je opak toho. To je, jako byste za důsledky socialismu vinil kapitalismus.

Všechno se dá převést na peníze, to je přímo podstata peněz. Peníze jsou čas a úsilí člověka. Když něco považuji za užitečné, tak tomu věnuji svůj čas a úsilí, vytvořím nějakou hodnotu (zboží, službu), kterou pak mohu prodat a získat za to peníze. Tedy čas a úsilí = statek = peníze. Peníze jsou jen prostředkem na převod hodnot, sami o sobě hodnotu nemají a nejsou užitečné. A podstata peněž je právě v tom že se na ně dá všechno převést. (čas, úsilí, práce, touhy, užitek atd…) „Jenže to neumíme.“ To umíme! Rozhodnou si to lidé tím, že na to vynaloží svůj čas a úsilí. Neumí to změřit nějaký soudruh úředník, ale lidé sami to umí. „Lidé se ani neshodnou na tom, co je to, co je prospěšné ostatním.“ A proč by to vůbec lidi měli řešit?! Každý ať řeší, co je prospěšné jemu. To je to nesmyslné socialistické myšlení, že někdo bude rozhodovat za jiné, co je pro něj užitečné a prospěšné atd…

11

Odpovědět

Tak co jste si z tohoto videa odnesli?

20

Odpovědět

Chudák sluníčkovej, takhle to začíná, koncentrákama to končí ...

215

Odpovědět

Německé video. Tím je řečeno vše. Ale kdybyste nevěděli, co znamená "německé": Nudné, bez vtipu, a ještě k tomu nalejvárna.
Možná za to může ten jazyk. Možná, kdyby ten člověk mluvil jakýmkoli jiným, bylo by to vtipné. Aspoň tím že by mluvil tím jazykem směšně.

211

Odpovědět

trafena placata hus

21

Odpovědět

Někdo stále ještě věří, že Wuchanská laboratoř má podíl na vzniku téhle pandemie.
Někdo stále ještě věří, že nemá.

24

Odpovědět

... to je argument na úrovni - někdo stále věří "že dívat se do slunce čistí oční bělmo" ... ano určitě "někdo" ano

12