Jak dojde k zániku Země?

Thumbnail play icon
78 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:54
Počet zobrazení:4 303

Jaderná válka, změny klimatu nebo superpotentní viry. Lidem na Zemi hrozí různá nebezpečí. Nebezpečí však čelí i samotná Země a jednou i ona zanikne. Jak k tomu však dojde? 

Přepis titulků

Ve filmech bylo zničení Země často kýženým výsledkem ďábelských plánů. Energie, která by byla ke zničení Země potřebná, zatím naštěstí není v námi známých zbraních. A i když jaderné války, následky změn klimatu nebo super odolné viry mohou být naší civilizaci eventuálně nebezpečné, Země a život na ní mají tuhý kořínek.

Mnoho, mnoho, mnoho tun těžká a jen lehce zjizvená nespočtem nárazů asteroidů pluje už miliardu let vesmírem. Ale jestliže ne rukou démonického génia, jak Země nejspíše zanikne? Asteroidy o průměru 5 až 10 kilometrů jsou dost velké na to, aby způsobily globální ekologickou katastrofu. V případě nárazu se Zemí.

Vedle následků dopadu by kolem planety vznikla jemná prachová vrstva, která by snížila povrchovou teplotu o 15 °C a bránila fotosyntéze po mnoho měsíců. Důsledkem toho by mnoho druhů života na Zemi vymřelo. Větší exempláře by mohly Zemi zcela zničit. Nicméně v současnosti v našem galaktickém okolí nejsou žádné asteroidy této velikosti. Zemi však hrozí z vesmíru i jiná nebezpečí.

Pokud hvězda na konci svého života dohoří, dojde k takzvané supernově. Při takové explozi vzniká gama záření, které může mít dopad na ozonovou vrstvu i ze vzdálenosti několika světelných let. Toto záření by způsobilo chemické reakce v horní vrstvě atmosféry, které by vedly ke zničení ozonové vrstvy. Bez ozonové vrstvy je život na Zemi nechráněn a vydán napospas UV záření, což by vedlo k masovému vymírání.

Občas vzniká při supernově gama záblesk, který díky své masivní energii může mít i ze vzdálenosti několika tisíců světelných let destruktivní dopad na ozonovou vrstvu planety a v důsledku i na její obyvatele. V příštích 2 miliardách let bude mít sice zhruba 20 supernov vliv na život na Zemi, jejich přesný okamžik a rozsah je však nepředvídatelný.

Také náhodné nestability v naší sluneční soustavě mohou svést Zemi a další planety ze své oběžné dráhy. Existuje tak velmi malá pravděpodobnost, že se Země může střetnout s Marsem, Merkurem nebo Venuší, nebo že bude vymrštěna ze sluneční soustavy. Jestliže nedojde k žádné z těchto náhodných událostí, tak ukončí Slunce život na Zemi a nakonec pomalu ukončí i existenci samotné Země.

Příští 4 miliardy let se bude zářivost Slunce stále zvětšovat. To urychlí proces zvětrávání, který váže CO2 ze vzduchu a přeměňuje jej v pevné minerály. Za zhruba 600 milionů let bude pro stromy a další rostlinstvo ve vzduchu málo CO2 pro pokračování fotosyntézy. Některé rostliny provádí modifikovanou verzi fotosyntézy, takzvaný C4-cyklus.

Umožňují, za pomoci jednoho enzymu, efektivně vázat CO2. Tento cyklus je rozšířen u rostlin v teplých a suchých oblastech s hojností slunečního světla. Díky tomu rostliny s efektivním využitím CO2, třeba traviny, kukuřice nebo rýže, přežijí o něco déle. Nicméně i tak rostlinstvo nevyhnutelně vymře. Z důvodu vymření rostlinstva vymřou následně i téměř všichni živočichové, jelikož je potravní řetězec na rostlinách založen.

V závislosti na technologickém pokroku, supernovách či nárazech asteroidů, zde možná najde svůj konec i lidstvo. Pouze pár velkých skalních útvarů, jako jsou pyramidy nebo Mount Rushmore, pravděpodobně vydrží ještě pár milionů let. Za 1 miliardu let, takže zhruba 400 milionů let po vymření flóry a fauny, bude mít Slunce o 10 % větší zářivost než dnes, načež se začnou vypařovat oceány.

Mnoho vědců se domnívá, že voda, a to hlavně ta v oceánech, je nezbytným mazivem pro pohyb tektonických desek. Jakmile se vypaří, dojde k zastavení jejich pohybu. Za 4 miliardy let se teplota na naší planetě zvýší natolik, že se její povrch začne rozpouštět. Nejpozději tehdy už nebude na Zemi žádný život existovat.

Za 8,5 miliardy let bude Země Sluncem nakonec pohlcena. To se mezitím stihlo přeměnit v červeného obra. Tento okamžik bude znamenat definitivní konec Země. S ohledem na tento osud nezbývá než doufat, že lidstvo do té doby procestuje vzdálené galaxie a bude se jen teskně dívat zpět na svou domovskou planetu. Překlad: Robo www.videacesky.cz

Komentáře (2)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Očividně neví, jak vzniká supernova. Než by ze země byla supernova (což se svojímalou hmotou ani být nemůže), tak by dávno byla Země už její součástí a rozhodně by ji netrápilo nějaké záření.
Stejně tak s jinou hvězdou. Než by nás ohrozila nějaká hvězda dostatečným nárůstem hmoty a výbuchem v supernovu, tak by Země byla zase už dávno součástí Slunce...

00

Odpovědět

Kde přesně prosím tvrdí že zemně se stane supernovou? Planeta se supernovou stát nemůže že ano. Co se týká dalších hvězd, víš kolik je v naši galaxii hvězd? tušíš kolik jich je v docela blízkém okolí? Takový gama záblesk může být prevít i na opravdu velkou vzdálenost pokud mu planeta stojí v cestě... A délka života hvězdy závisí na její počáteční hmotnosti/velikosti. Takový modrý veleobr těžko udrží krok s naším sluncem. Spálí všechny zásoby mnohem rychleji. Takže ano, je možné aby nás v průběhu času klidně nějaký gama záblesk trefil.

00