Přidat do sledovaných sérií 61
95 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:116
Počet zobrazení:5 725

Druhá řada Hranic od Voxu je tady. Jako první se podíváme do Hongkongu, velkoměsta na malém poloostrově v Jihočínském moři, které bylo více než století pod nadvládou, a tudíž silným kulturním vlivem Británie. Jak se ten vliv projevoval? A jak probíhá život v Hongkongu dál, když smlouva vypršela a teritorium bylo vráceno Číně?

Přepis titulků

Jsem v Číně, ale spíš si připadám jako v Británii. Hongkong pod britskou vládou vyrostl v moderní západní město obklopené Východem. Přímo v centru Hongkongu najdete hřiště Anglického kriketového klubu. Kriket se na nich hraje již od roku 1880. Hongkong je zvláštní místo. Až do roku 1997 byl britskou kolonií, a britská kultura je tu proto očividná.

Tento přívoz zařídili Britové v roce 1888. Pětihvězdičkový přívoz provozovaný dnem i nocí zajišťuje dopravu po přístavu. Tyto tramvaje zavedli Britové na začátku 20. století. V Londýně uvidíte dvoupatrové autobusy, které se na chlup podobají těmto. Všimli jste si, na které straně silnice jezdí? Spousta názvů ulic je britská. Známé závodiště Happy Valley, údajně to nejkrásnější na celém Východě. Poběž!

Při procházce po parku jsem narazil na hřiště na bowls, na kterém hrají bowls, prastarý britský sport. A ten se tu hraje přímo uprostřed Hongkongu. Britové přinesli kvalitní správu a půvabný způsob života symbolizovaný těmito domy a byty na Victoria Peak. Na přelomu 17. a 18. století začala Británie obchodovat s Čínou. Čína měla spoustu věcí, které Západ chtěl – porcelán, hedvábí. Ale jednu věc milovala Británie nade vše: bylinu zvanou čaj.

Čína tehdy jako jediná na světě vyráběla čaj ve velkém a lidé v Británii se na něm stali úplně závislí. V obchodování s čajem ale narazila Británie na jistou potíž. Čínský císař výměnou za čaj přijímal pouze stříbrné pruty, taková byla dohoda. A Britům to nevadilo, za něco pro ně tak cenného klidně zaplatili. Ale časem v britské pokladnici začalo docházet stříbro, což vedlo k národní krizi.

Británie přišla s děsivě neetickým řešením svého problému s čajem a stříbrem. Začali pašovat opium, vysoce návykovou drogu, která byla v Číně nelegální. Británie vyměňovala opium za čínské stříbro, za které poté kupovala čaj. A to bylo jejich řešení problému, nelegální obchod s drogami, což mi přijde šílené. Nakonec čínská vláda na ten nelegální obchod s drogami přišla a zakročila, zabavila všechno opium a naházela 20 000 beden opia do moře.

Británii se nelíbilo, že jí Čína zabavila opium, takže přijela se svými loděmi a děly a začala válku. Opiové války. Nakonec vyjednali mírové smlouvy, jejichž součástí bylo, že Čína dá Británii tento skalnatý ostrov, na kterém ani nežilo moc lidí. V textu té dohody stálo, že Britové dostanou Hongkong na 99 let. Diplomat, který tu smlouvu vyjednal, později řekl, že 99 let mu přišlo jako "prakticky věčnost", takže Hongkong neplánovali vrátit. Britská žízeň po čaji způsobila válku s Čínou, která jim přinesla novou kolonii, Hongkong v Asii.

Hongkong, britská kolonie, turistický ráj pro bezcelní nákupy. Do Číny, komunistické Číny, je to přes hranici jen pár kilometrů. V tomto obchodě jsem se setkal s místním historikem Billym a jdeme si prohlédnout pár map, což je něco přesně pro mě. Tyto ulice byly křižovatky, které rozdělovaly Číňany a lidi se Západu. Sotva sem přijeli, Britové začali kreslit ve městě vlastní hranice, které je oddělovaly od místních Číňanů.

Tato ulice byla důležitá, byla první, která sloužila jako hranice. To byly neviditelné hranice. Čínský život se odehrával pod tou ulicí a ten evropský nad ní. Dnes už to oddělené není, ale stále to ovlivňuje naše životy. Pojďme si znovu promluvit o čaji. Zůstává symbolem těch odlišných kultur, britského a čínského vlivu. Britové pijí čaj nejraději s mlékem a k němu jedí vdolky, koláčky a dortíky. Číňané vám řeknou, že si čaj mlékem nekazí a jedí k němu dim sum, malé koláče a žemle.

Britské popíjení čaje vypadá velice odlišně. Tyto dvě tradice se ve městě celé roky rozvíjely vedle sebe, ale odděleně. Číňané dole ve svých přeplněných slumech pili čaj ve svých čajovnách a Britové na kopci popíjeli čaj s mlékem ve svých aristokratických domech. Časem tyto hranice zmizely a ty dvě kultury začaly splývat. Pomalu, po desetiletích, téměř po století, se Evropané a Číňané lépe pochopili. A v dnešní době tu najdete čajovou kulturu, která obě dvě skvěle spojuje.

Nerad ti kazím iluze, Británie, ale 99 let není věčnost, jak tvrdil ten diplomat. Brzy začne samotný akt předání. Britská vláda oficiálně skončí aktem předání těsně před půlnocí. Vlajka Číny s pěti hvězdami bude brzy opět vládnout Hongkongu. Rád bych jménem Jejího Veličenstva královny a všech britských občanů vyjádřil náš dík, obdiv, lásku a přání všeho dobrého všem občanům Hongkongu.

S úderem půlnoci bude vyvěšena červená čínská vlajka. Pro mě to byla prostě zrada. Británie nás vlastně opustila. Byli jsme hrdí na tu kombinaci čínských a západních hodnot. Identita občana není určena pasem. Je to něco, čeho si ceníte, ta kultura, ve které žijete. Máme pocit ztráty identity. Identita je pro naši generaci velice komplikovaná. Když Británie vrátila Hongkong Číně, začala pro toto město nová kapitola. Příští týden vysvětlím, co se stalo, když se Čína pokusila vymazat tu hranici mezi Hongkongem a pevninskou Čínou, a jak se tomu místní lidé brání.

Překlad: jesterka www.videacesky.cz

Komentáře (13)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

HK by mohol byť samostatným štátom

60

Odpovědět

Naprosto úžasný záběry, Vox je zkrátka třída. Líbí se mi i zpracování včetně dalších dílů. Díky že jste to přeložili a přivedli mě na tuhle parádní sérii!

80

Odpovědět

6:40 - Souhlasím, taky si nekazím chuť čaje mlékem. Mám však jednu osobní výjimku a sice mléčný Oolong. Zatímco čaj s mlékem mě nechutná, tak Mléčný Oolong je úplně jiná třída (Přitom je vlastně taky ochucen mlékem...). No a taky nesladím, jedině výjimečně, když jsem nachlazený a dám si do čaje citrón.

10

Odpovědět

Hodně supr tedle pořad od VOXu

110

Odpovědět

Je mi lito lidí z Hongkongu, že byli připojeni k Číně.

Ale zase Británie neměla na výběr, protože při vyjednávání táhla za mnohem kratší provaz.
A moc bych se nedivil, kdyby se Čína rozhodla vzít si to území i silou, které Britové nemohli ani zdaleka konkurovat.(pokud by nezapojili NATO)

60

Odpovědět

Je to tak. Ale spíš to je o lidech v Hong Kongu, kdyby fakt chtěli měli si před rokem 1997 schválit zákony a domluvit nějaké připojení do Commonwealthu. Hrozba Číny byla velká, ale před tím datem to pořád bylo území Británie. Za svobodu se musí bojovat. Mají co chtěli.

06

Odpovědět

No on to byl také problém pro Čínu jsem zvědaví co bude v dalším díle. Ale představte si, když se k zemi přidá jedno město, kde je život takto odlišný a byl zde tak dlouho kapitalismus, to může klidně svrhnout režim. Je to jako když u nás lidi hleděli za komunismu na západ a pokud jste je tam pustili, byl problém je dostat zpátky.

60

Odpovědět

+HMTDto se delalo tak ze se nepoustela cela rodina a bylo ..

20

Odpovědět

a z akého dôvodu by nemohli zapojiť NATO? od toho NATO je...Proste nemali cuknúť a územie si mali nechať. Číňanom by neostávalo nič iné, ako to predýchať...

01

Odpovědět

Přeložíte i pokračování?

130

Odpovědět

Ano, jesterka plánuje překládat celou druhou řadu Hranic :-)

210

Odpovědět

+XardassSuper, vox sa dobre pozerá a vždy sa teším na nový diel.

70