Nejvyšší soudLast Week Tonight

Dnešní hlavní příběh se věnuje smrti Ruth Bader Ginsburg v minulém týdnu. To samo by bylo stresující, ale vše je zhoršeno tím, co se stalo včera: Dobrý večer. Začínáme s novinkou, prezident nominoval Amy Coney Barrett do Nejvyššího soudu. Barrett je oblíbená u věřících konzervativců pro své postoje proti potratům. Pokud bude potvrzena, soud se generačně posune vpravo.

Správně. Trump se chystá nahradit liberální ikonu extrémně konzervativní soudkyní, nazývanou ženským Antoninem Scaliou. A mohla by zde sloužit dlouho. Amy Coney Barrett je jen 48 let. A vím, že kvůli mně 43 let vypadá jako 76 let, ale věřte mi, že na Nejvyšší soud je mladá. Pokud bude Barrett potvrzena pro Nejvyšší soud, dopad může být hrozivý.

Klíčové případy v nedávných letech byly rozhodnuty o jediný hlas, od zákonu o dostupné péči přes zachování DACA až ke shození velmi restriktivního zákonu o potratech. Pokud tyto zákony znovu dojdou před soud, mohou nyní snadno projít. A nemá cenu upínat se k naději, že konzervativci budou respektovat vlastní precedent a odmítnou vůbec zvážit Merricka Garlanda ve volebním roce. Celou dobu je zjevné, že je zde zlá krev.

Volební šéf z roku 2016, senátor Richard Burr, dokonce v soukromí řekl dobrovolníkům z kampaně toto: Jestli se Hillary Clinton stane prezidentkou, udělám vše, co mohu, abych zajistil, že za 4 roky budeme mít stále otevřeno u Nejvyššího soudu. Jo. Republikánský senátor připouští blokování soudního schválení. A to nejen ve volebním roce, ale na celé prezidentské období.

Zamyslete se, jak dlouhé jsou 4 roky. Harvey Weinstein před 4 lety stále produkoval filmy. Během 4 let Harry a Meghan randili, zasnoubili se, vzali se, opustili královskou rodinu a dnes jim snad patří Netflix. Během 4 let získala DiCapriova přítelkyně právo pít alkohol. Ještě další 2 roky a může dostat auto z půjčovny, aby si odvezla své věci z jeho domu.

Čas je úžasný. Někteří republikáni ospravedlňují své nestoudné pokrytectví tvrzením, že potvrzením Trumpovy nominace jednoduše přiblíží soud vůli národa: Pochopil jsem, že můžeme mít soud, který se kloní ke konzervatismu více, než tomu bylo v posledních dekádách. Ale mí liberální přátelé si během mnoha dekád zvykli na myšlenku liberálního soudu. A to není psáno ve hvězdách. Také je vhodné, aby středo-pravicový národ měl soud, který odráží středo-pravicové názory.

O čem to sakra mluvíš, Mitte? Nechme stranou, že soud, který vykuchal zákon o volebním právu, má být liberální. Od kdy je tento národ přirozeně středo-pravicový? Měli jsme snad kvíz na BuzzFeedu, který si nepamatuji? Vyberte si 4 suroviny na lasagne a my určíme národní sklony elektorátu. Je třeba říct, že k Demokratické straně se kloní více lidí než k republikánům. Průzkumy navíc ukazují, že Američané podporují právo na potrat a podpora dle případu Roe vs.

Wade je rekordně vysoká. A silná většina veřejnosti také podporuje zdravotní péči pro všechny. Navíc valná většina lidí říká, že vítěz těchto prezidentských voleb by měl vybrat následníka za Ginsburg. Naše země není středo-pravicová. Spíše je Mitt Romney středo-chybný. Podívejte, toto byl velmi temný týden pro spoustu lidí. Nejvyšší soud se v nejbližší budoucnosti chystá vychýlit doprava. A jestli se věci nyní zdají beznadějné, je to tím, že takové upřímně jsou.

Toto je zlomový okamžik. Dovedla nás sem trocha smůly a špatného načasování, ale také horlivé úsilí republikánského vedení a zejména jisté závažné problémy systému, kterým se musíme věnovat. Proto si o nich dnes promluvíme. Jak jsme se sem kurva dostali a co můžeme ještě dělat?

Jsou zde dva hlavní faktory, které nás dostaly do tohoto bodu. Prvním je tento muž, Mitch McConnell. Nejvíce nestydatá věc z Kentucky hned po KFC menu. Jak chcete své kuře? Klasické, křupavé, s příchutí Cheetos, v teplé kejdě, jako chleba? To vše je možné, v KFC slibujeme maximální chuť pro vás a maximální neúctu k památce kuřat. Přenastavení amerických soudů bylo pro McConnella vždy hlavním cílem.

Trump jednou žasl před Bobem Woodwardem: „Víte, co je pro Mitche nejdůležitější na světě? Jeho soudci.“ A jeho posedlost se netýká jen Nejvyššího soudu. McConnellovo blokování Merricka Garlanda si získalo pozornost, ale také zajistil to, že Trump mohl naplnit nižší soudy konzervativními soudci. I to Trump vysvětloval Woodwardovi: Brzy budu na 280 soudcích.

Tolik nikdo nikdy neměl. Obama nám dal 142 soudců, když jsem nastupoval. To se nikdy nestalo, nebyl tam jediný. Kdybyste byl prezident, nebyl by žádný federální… Oni jsou jako zlaté nugety. Zaprvé, je divné cokoliv přirovnávat ke zlatým nugetům. Tedy pokud nemluvíte o pravých zlatých nugetech nebo nepopisujete manželovy koule uprostřed jeho pohřbu, kde imitujete kněze.

To jsou jediné dvě vhodné příležitosti. Není třeba dodávat, že Obama rozhodně nenechal volná místa Trumpovi záměrně. Když republikáni roku 2014 převzali Senát, McConnell začal systematicky blokovat kandidáty nižších soudů, aby republikánský prezident mohl zaplnit místa později. Takže Obama nedal Trumpovi tyto soudce, stejně jako národní archiv nedal Nicolasi Cageovi Deklaraci nezávislosti. Obama dal Trumpovi pouze 2 věci: krátkou prohlídku Bílého domu a obří komplex méněcennosti, který poháněl jeho vzestup, při kterém zběsile měnil Ameriku na skutečné peklo a zničil nám známou demokracii.

Opravdu to byly jen tyto 2 věci. McConnellova ochota pro souboj o jmenování soudců byla zřejmě nejzjevnější během Kavanaughových slyšení. Ihned po odporných věcech ve výpovědi Christine Blasey Ford měl mít McConnell tento rozhovor s prezidentem: Oba dva se vzájemně testovali.

Kde v tom stojíš, jak moc jsi pevný? McConnell vlastně řekl prezidentovi: O mě se neboj, jsem silný jak mulí chcanky. To řekl, silný jak mulí chcanky. Jinými slovy to nepustí, nenechá to být. Nevzdá se. Tak to je mimořádné. Je snadné zapomenout, že po svědectví Blasey bylo Kavanaughovo vysvětlení dost nejisté.

A reagovat na její slova větou: Neboj, jsem silný jak mulí chcanky. To je zároveň hrozivé a strašně divné. Poznámka: Nebyl jsem si jistý pravou silou mulích chcanek a na internetu je překvapivý nedostatek močících mul, ale našli jsme tento záznam s názvem: Osel, který močí za soumraku. A musím říct, že jde o působivě silný proud, takže už vše naprosto chápu.

A pokaždé, když si vzpomenu na Mitche McConnella, vybaví se mi osel, který močí za soumraku. I když je zábavné a snadné ze všeho vinit McConnella a jeho mulí chcanky, bylo by chybou zaměřit se pouze na zúčastněné lidi, protože ti stojí na celém systému, který jim umožnil dělat to, co udělali. To nás přivádí k druhému faktoru, který nás dostal do současné situace, hluboce nedemokratické povaze amerických institucí. Není pochyb o tom, že Republikánská strana nyní kontroluje Senát i Bílý dům.

Je to pravda. A oni budou namítat, že mají mandát dělat to, co dělají: Senátní většina koná ústavní povinnost a plní mandát, který jí udělili voliči. Voliči si vybrali republikánského prezidenta a republikánský senát. Myslím, že republikáni musí plnit sliby, přesně to hodlám dělat. Americký lid zvolil prezidenta Trumpa a republikánskou většinu, protože chceme chránit ústavu a listinu práv. To je naše práce, kterou musíme dělat. Nemám rád pana Teda Cruze, když žvaní k jakési čůze.

Nemám rád jeho blbé šaty, vadí mi i kovbojské boty. Vadí mi jeho kýchání, vadí mi jeho sýrů žraní. Vadí mi i jeho blbý škleb, protože je to zarostlý zjeb. Ale promluvme si o zmíněném mandátu, protože prezidentský úřad ani Senát nezastupují vůli amerického lidu tak, jak zde naznačují. Napřed Bílý dům. Demokrat vyhrál lidové hlasování čtyřikrát v pěti posledních volbách.

Ale z posledních 20 let jsme prožili 12 let s republikánem ve funkci. Protože sbor volitelů s jejich přístupem, kdy ve většině států bere vítěz vše, může zkreslit vůli většiny. Navíc uděluje disproporční část moci státům s méně obyvateli, které bývají spíše venkovské a konzervativní. Ještě zřetelnější je to v Senátu, kde je 15 států, zastupujících 38 milionů lidí a které mají 30 republikánských senátorů.

A to i přes fakt, že jde o méně obyvatel, než má Kalifornie, kterou zastupují pouze dva demokraté. Ani nemluvě o faktu, že Puerto Rico a Washington, D.C. s převážně černou a hispánskou populací nemají reprezentanty v Senátu vůbec. Když to vše zkombinujete, Senát přiznává průměrnému černochovi zastoupení pouze 75 % v porovnání s průměrným bílým Američanem a průměrnému hispánci pouze 55 %.

Není dobré, když o svých demokratických zástupcích můžete říct jen to, že černoši budou tentokrát už na třech pětinách a tímto tempem budou jako stoprocentní běloši už v roce 2408. Kupředu a vzhůru, černí lidé, jste opravdovou inspirací pro všechny pololidské hispánce. Faktem je, že pokud bude Barrett potvrzena, prezident, který prohrál lidové hlasování, vybere už čtvrtinu federálního soudnictví a třetinu Nejvyššího soudu.

A jeho kroky budou stvrzovány Senátem s republikánskou „většinou“, která zastupuje o 15 milionů lidí méně než demokratická „menšina“. Pokud vám to připadá absurdní, rozhodně máte pravdu. Zvláště když tyto soudy umožnily republikánům zavádět velmi nepopulární politiku, která by neprošla u voličů. To nás přivádí k finální otázce, co se nyní dá dělat? Pro demokraty je prioritou převzít kontrolu nad Bílým domem a oběma komorami Kongresu.

S ohledem na vše, co jsme zde probrali, rozhodně nejde o žádnou jistotu. Nejenže Trump může přímo vyhrát volby, i kdyby neuspěl, opakovaně naznačuje, že by nemusel uznat porážku a dostat výsledek k soudu. Tato možnost zjevně souvisí s potvrzením nové soudkyně ještě před volbami, už se ani nesnaží to tajit: Potřebujeme 9 soudců. To je nutné. S miliony nevyžádaných hlasů, které rozesílají, je to podvod, je to hoax.

Všichni to vědí. A demokraté to vědí lépe než kdokoliv jiný. Takže bude zapotřebí 9 soudců. Myslím, že to je velmi důležité. V tom byla řada temných náznaků. Například: Je důležité, abychom my vybrali další soudce, kteří by rozhodli, co si americký lid zvolil. Z toho je zcela jasné, že další jmenování u Nejvyššího soudu je naprosto klíčové pro jeho znovuzvolení.

Asi stejně klíčové jako vzteklí běloši v červených čepicích, posty na Facebooku od Rusů v utajení a soudě dle obchodu jeho kampaně i prodávání omalovánek, které nudí i děti v reklamě. O co tady vlastně jde? Mladší dítě vůbec nedává pozor a to starší vypadá, že zkouší proměnit omalovánku v Nintendo Switch svým pohledem. A proč do té omalovánky vůbec nemalují?

Vypadá to, jako by ji otec dětem četl, což je objektivně jediný špatný způsob, jak zacházet s omalovánkou. Ale připusťme, že demokraté dokážou zvládnout nadcházející volby. Největší chybou by bylo myslet si, že se tím vše napraví. Nebo spíše cokoliv. Nemá smysl získat moc, když poté nejste dost smělí k jejímu použití pro dosažení podstatných změn. Už dříve jsme říkali, že filibustering by měl být zrušen.

Tím by legislativa procházela prostou většinou, což je riskantní zvláště pro stranu, která může očekávat menšinové postavení častěji, než by měla. Právě tyto faktory demokratům extrémně komplikují vytvoření super většiny odolné filibusteru a dosažení něčeho smysluplného. Frustrující je to, že někteří středoví demokraté, například Joe Manchin, si upřímně myslí, že i při získání podstatně větší moci je nejlepší cestou vpřed snaha vrátit se k civilizovanější éře umírněné americké politiky.

Učiním každé možné rozhodnutí, které udrží dvoustranný Senát. V podstatě musíme bojovat o to, kdo jsme jako Senát. Můžeme zastupovat lidi oboustranně, jako demokraté a republikáni? Na to bych měl odpověď, Joe. Ne, nemůžete! Zdá se, že Manchin vyhodnotil situaci s nečekaným sklonem Ameriky vlevo takto: Myslím, že chtějí, ať pracujeme s republikány.

A to není jen blbé. To je blbé na úrovni Jamese Camerona: Víte, co lidé chtějí? Další čtyři Avatary. Na obojí řeknu toto: Nikdo to nechce, nemluvte o tom a dejte nám to, co chceme. Jednoho dobrého Terminátora a Green New Deal. Je mi fuk, kdo z vás to zvládne, prostě to kurva udělejte. Ale musím říct, že i když demokraté zvládnou volby, i když se zbaví filibusteru a najdou odvahu k prosazení legislativy, budou tyto zákony zranitelnější vůči zastavení konzervativnějším Nejvyšším soudem.

To některé lidi vedlo k návrhu drastičtějšího kroku, rozšíření Nejvyššího soudu přidáním soudců. Je to možné. Ústava nespecifikuje počet křesel a lze toho dosáhnout prostým zákonem Kongresu tak jako v minulosti. Nicméně existují skutečné obavy z eventuálních následků. Nemusím být génius, abych si představil, co udělají republikáni při dalším převzetí vlády.

Vážně k tomu není zapotřebí génius: Chtějí sbalit soud. Víte, co to znamená? Chtějí přidat spoustu soudců. Takové věci jsou prostě hrozné. Hádám, že můžeme udělat to samé. Jo, má pravdu. Rozhodně to může udělat. A z toho mrazí. Rozšíření soudu je trochu jako nahá jóga. Své nadšení utlumíte tak, že si představíte, jak to samé dělá Trump.

Rozšíření soudu může otevřít dveře nekonečnému cyklu obou stran. To může navždy destabilizovat jeden ze základních kamenů americké vlády. Má to větší váhu než možnost soudu s Barrett, která odstaví či zablokuje roky ochrany pro klima, zdravotní péči a práva žen? Rozhodně je to k zamyšlení. Nic nelze brát na lehkou váhu, ale můžeme podniknout i další kroky, které v tomto bodě snad není možné zpochybnit. Kroky, které učiní Senát i Bílý dům více reprezentativní vůči elektorátu.

Na straně Senátu je možné udělit státnost Washingtonu D.C. a v případě zájmu voličů také Puerto Ricu. Nejenže by to pomohlo vyvážit náklonnost Senátu vůči bílému venkovu, také je to kurva správná věc pro téměř 4 miliony Američanů, kteří nyní nemají vůbec žádné zastoupení v Senátu. To je prostě udivující. Jde zhruba o populaci Rhode Islandu, Maine, Montany a Wyomingu dohromady. Co se týče prezidentství, musíme se zbavit sboru volitelů.

Může to znít radikálně, ale tak to není. Vlastně nejde o nový nápad. Koncem 60. let k tomu téměř došlo. Zde je Birch Bayh, senátor v čele tohoto úsilí, který i zpětným pohledem předkládá dost přesvědčivé důvody: Je zde velké nebezpečí v systému prezidentského sboru volitelů, kteří zvolí menšinového či neplurálního prezidenta. Kteří zvolí prezidenta, jenž má méně hlasů než druhý kandidát.

Máme zde systém sboru volitelů, hrozící zvolením člověka, který má méně hlasů než soupeř. To může vést k erozi důvěry lidu této země v prezidenta a formu zdejší vlády. Správně. Jako někdo, kdo prožil přesně to, co zde popsal, a to hned dvakrát, mohu prohlásit, že naše důvěra ve vládu nezažila erozi. Eroze je pomalý a důstojný proces.

Spíše byla zasažena asteroidem s jadernými sbíječkami, dokud se nezhroutila do sebe jako hvězda v černé díře. Tehdy měla myšlenka zrušení sboru volitelů oboustrannou podporu. Pak prezident Nixon dokonce urgoval Kongres, když napsal: „Každé 4 roky činí americká demokracie příliš riskantní a zbytečnou sázku, že sbor volitelů bude ještě jednou fungovat.“ Což dává smysl. Pokud známe jednu věc, které Nixon nefandil, je to ponechání voleb náhodě.

A pokud známe 6 věcí, kterým nefandil, jsou to: Židé, černoši, hipíci, práskači, živí Vietnamci a ponechání voleb náhodě. Chybíš nám, Dicku. S odstraněním sboru volitelů jsme samozřejmě neskončili v roce 1970, protože legislativa byla zablokována, jak už asi tušíte, posraným filibusterem! I dnes má tato myšlenka rozšířenou podporu. 61 % Američanů říká, že bychom měli zrušit sbor volitelů.

Republikáni ho ale budou divoce bránit. Když v minulé dekádě začalo sílit hnutí za přechod k lidovému hlasování, Mitch McConnell řekl: „Musíme to zabít hned v zárodku, než se rozroste.“ Krása je v tom, že McConnellem zmíněné hnutí ve skutečnosti nevyžaduje jeho součinnost ani kongresový zákon. Skupina států v tichosti souhlasila s potenciálně zajímavou kličkou: 15 států a District of Columbia se nedávno připojily k mezistátní úmluvě o lidovém hlasování.

Přislíbily odevzdání hlasů kandidátovi, který zvítězí v lidovém hlasování namísto osoby, která zvítězí v jejich státě. Ale účinek se nedostaví, dokud toto neudělá dost států, což se zatím nestalo. Jo. Zjednodušeně je docela udivující, že pokud bude dost států předstírat neexistenci sboru volitelů, může reálně zmizet.

Takový přístup uplatňuje každý fanoušek Harryho Pottera vůči J. K. Rowling. Zapomenutí. Ty zmizíš, knihy zůstanou. Aby tento nápad účinkoval, nechme stranou právní překážky, které se jistě objeví. Je zapotřebí podpisů ze států, které zastupuje 270 volitelských hlasů. Aktuální hodnota je 196. To je hodně, ale je zapotřebí 74 dalších, které se budou těžko shánět. Jistě, lepší cestou ke zrušení sboru volitelů by byla ústavní změna, ale ta je ještě těžší.

Jsou zde i další nápady pro zásadní reformy, například vymezená období pro soudce Nejvyššího soudu. A už dříve jsme zmínili, že bychom je měli zavést. Pointa je taková, že nastal nejvyšší čas pro velké změny. Právě kvůli tomu to zřejmě vypadá, že republikáni jako Kevin McCarthy vyšilují: Demokraté věří, že to musí jít buď jejich cestou, nebo nijak. Ale toto je nový extrém.

Chtějí rozšířit soud, chtějí přidávat další státy. Cokoliv, čím přetočí systém podle svého, namísto důvěry ve vládu práva. Tak zaprvé, jdi do prdele, Kevine. Pokud je zde jedna skupina, která nadává svým oponentům do extrémistů, jsou to kongresoví republikáni. A zadruhé, soud jsme už dříve rozšířili a přidávali jsme i další státy. V roce 1959 jsme přidali dva státy. V druhé světové válce jsme neměli 50 hvězd na vlajce.

Amerika se neustále posouvá. Povýšení D.C. a Puerto Rica na státy či ukončení sboru volitelů by náš systém učinilo více demokratickým, ne naopak. Nevyhnutelná pravda je taková, že náš systém už je zmanipulovaný. Je zmanipulovaný způsobem, který umožňuje straně bez většinové podpory drasticky přetvořit celou vládní větev v dohledné budoucnosti tím, že je téměř výhradně vstřícnější k bílým voličům v nejméně zalidněných oblastech země.

To není mandát. A není to demokracie. Je to podělaný výsměch. Jsme u konce generační bitvy a smutnou pravdou je, že jsme prohráli. A to bolí. Řadu lidí to bude bolet dlouho, a to způsobem, kterému plně porozumíme až za nějakou dobu. Ale další bitva musí začít právě teď. Bude trvat dlouho, sem jsme se nedostali přes noc a odsud se také nedostaneme přes noc.

Ale musíme být ochotni k neúnavnému boji každým nástrojem a taktikou. Protože někdy nestačí bojovat ohněm proti ohni. Na mulí chcanky musíte použít mulí chcanky. Překlad: L1ght www.videacesky.cz