Můžeme žít navěky?MinuteEarth

Stárnutí nám lidem připadá nevyhnutelné. Nejspíš proto, že se mu žádný člověk nikdy nevyhnul. Stárnutí ale není tak univerzální životní pravdou, jak bychom si mohli myslet. Vezměte si rypoše lysého. Na rozdíl od svých méně lysých příbuzných v dospělosti přestává stárnout. Léta plynou, ale rypoši neslábnou, nejsou náchylnější na nemoci ani vrásčitější. Alespoň o nic víc vrásčitější. A mláďat jim přibývá stále stejně. Překvapivě není o nic pravděpodobnější, že pojdou ve stáří než v mládí.

Jako by našli fontánu mládí. I když možná ne fontánu krásy. Rypoši lysí nejsou jediní, kdo nestárnou. Okouníci, humři nebo borovice osinatá se také podle všeho těší věčnému mládí. Nebo alespoň věčnému střednímu věku. Nejsme si jistí, jak to tyto druhy dělají, ale jejich tajný recept proti stárnutí možná tkví ve schopnosti obnovovat konce DNA na chromozomech. Tyto konce zvané telomery jsou u mnoha druhů jednou z obranných linií proti stárnutí.

Buňky se totiž musí dělit, aby nahradily staré nebo dysfunkční buňky. Při každé replikaci ale z konce každého chromozomu ztratí trochu DNA. Běžně by to nevadilo. Tyto části pocházejí z konců telomer, které nekódují důležité informace. Z telomer po mnoha replikacích ale zbude tak málo, že si buňky už nemohou dovolit ztratit daší DNA a přestanou se replikovat. Druhy, které odolávají stárnutí, jako rypoš lysý, ale produkují vysokou hladinu enzymu, který telomery obnovuje, což jim umožňuje neomezeně nahrazovat staré a dysfunkční buňky.

Tento enzym produkuje i několik druhů lidských buněk. Naprostá většina ale ne. A i kdybychom je uměli lstivě přimět k opaku, nastal by další problém. Více replikací znamená více příležitostí pro mutace, což by mohlo vést k rakovině. Rypošům je to jedno, protože jsou vůči rakovině nejspíš imunní. My lidé ale rozhodně nejsme. I když jsou rypoši lysí úžasní, stárnutí umějí pouze pozastavit. Malinká medúza turritopsis dohrnii umí stárnou pozpátku.

Turritopsis stejně jako motýli během života prochází několika stádii. Když se ale turritopsis na rozdíl od motýlů zraní nebo když nastanou těžké časy, může se proměnit zpět a vrátit se do nevyspělé formy polypu, dokud se podmínky nezlepší. Jsou jako skuteční fénixové. I kdyby se lidem ale podařilo trik turritopsis napodopit, nemuselo by nám to dát věčné mládí, které hledáme. Tání do beztvaré hroudy, ve které by se naše buňky přeskupily a přeprogramovaly, by byl nejen binec, ale naše mozkové buňky by se tím nejspíš změnily v buňky kůže a svalů a naopak, což by vymazalo naše vzpomínky i naše já.

Každopádně bychom nebyli nepřemožitelní. Čím déle stvoření žije, tím více času má na to, aby ho něco zchramstlo, rozdrtilo nebo aby vyhladovělo. Osud každého rypoše, borovice i medúzy tedy jednou bude zpečetěn. Můžeme totiž být imunní vůči stárnutí, ale ne vůči smrti. Překlad: qetu www.videacesky.cz