Hudební klenoty 20. století

Minulý týden, 14. dubna, zemřel v 74 letech zpěvák Percy Sledge. Proto jsou dnešní Hudební klenoty věnovány právě jemu. Je známý především díky písni When a Man Loves a Woman, se kterou v roce 1966 dobyl žebříček Billboard Hot 100. V roce 2005 byl Percy Sledge uveden do rokenrolové síně slávy.

I’d Do Anything for Love (But I Won’t Do That) z roku 1993 je jeden z největších hitů devadesátek. Píseň složil Jim Steinman a Meat Loaf ji nazpíval s Lorraine Crosby. V klipu ji však nahradila Dana Patrick. Albumová verze této skladby má 12 minut, klip necelých osm. V USA i Británii jde o nejdelší skladbu, co se kdy umístila na vrcholu hudebních žebříčků. Meat Loaf za ni získal cenu Grammy za nejlepší sólový rockový pěvecký počin. Původně měl klip režírovat David Fincher, ale chtěl za klip 1,7 milionů dolarů. Nakonec tedy klip režíroval Michael Bay jen za 750 tisíc dolarů. Lidé se prý Meat Loafa často ptali, k čemu odkazuje ono „that“. Tak jen pro pořádek… V každé sloce zmiňuje věci, co by pro lásku udělal a jednu, kterou by nikdy neudělal, a právě k té vždy odkazuje veršem “But I won’t do that“. Přeji příjemný poslech!

Jak jsem slíbila minulý týden, i dnes si budeme v Hudebních klenotech 20. století připomínat „den, kdy zemřela hudba“. 3. února 1959, kdy došlo k leteckému neštěstí, při němž zahynul Buddy Holly spolu s Ritchie Valensem a J. P. Richardsonem, bylo Donu McLeanovi 13 let. O dvanáct let později o této události napsal píseň, která mu obrátila život na ruby. Text písně fascinuje fanoušky i kritiky, sám McLean se však k textu a jeho významům a interpretacím jako správný poeta nechce vyjadřovat. Na internetu však existují desítky až stovky analýz a interpretací, včetně vysvětlení různých narážek, které do titulků bohužel nelze převést (např. hra se jmény Lenin a Lennon nebo se slovy birds a Byrds, narážky na Beatles, Rolling Stones apod.). Proto doporučuji si nějaký takový rozbor této písně najít a přečíst. Na některé rozbory můžete mrknout sem: http://genius.com/Don-mclean-american-pie-lyrics http://www.songfacts.com/detail.php?id=1193

Dnes se s Hudebními klenoty přeneseme do 30. let. Skladbu Cheek to Cheek napsal v roce 1935 Irving Berlin pro film Top Hat v hlavních rolích s legendární dvojicí Fredem Astairem a Ginger Rogersovou. Top Hat je jejich nejznámější společný film a zároveň se jedná o druhý celosvětově nejvýdělečnější film roku 1935. Samotná skladba Cheek to Cheek byla v roce 1936 nominována na Oscara a v roce 2000 uvedena do síně slávy Grammy.  

Dnes si v Hudebních klenotech připomeneme nejúspěšnější klip v historii hudebních cen MTV, který v roce 1987 získal ocenění celkem v devíti kategoriích, včetně režie (Stephen R. Johnson). Sledgehammer a vlastně celé album So je vůbec nejúspěšnějším hudebním počinem Petera Gabriela po odchodu z Genesis. Ti měli ve stejném roce také hned několik nominací za Land of Confusion, ale Gabrielův Sledgehammer jim všechny ceny vyfoukl.  

Dnešní hudební klenot je na vaše přání - balada The Flame rockové kapely Cheap Trick z Illinois. Kapela vznikla v roce 1973 a aktivně působí a hraje dodnes. Název kapely má spojitost s aprílem, který je v Illinois podle usnesení senátu z roku 2007 označován jako Cheap Trick Day. Píseň The Flame (1988) složili Bob Mitchell a Nick Graham a původně ji nabídli britské zpěvačce Elkie Brooks. Té ale nebyla dost dobrá a Cheap Trick z ní udělali jeden ze svých největších hitů, který se umístil v čele amerického žebříčku Billboard Hot 100.

Tento týden jsme si pro vás připravili hudební klenot od kapely Genesis. Píseň Land of Confusion (1986) je nezapomenutelná zejména díky klipu, ve kterém účinkují karikatury všemožných osobností tehdejší doby, včetně členů kapely a Ronalda Reagana v hlavní roli. Karikatury byly původně vytvořeny pro satirický pořad Splitting Image, s jehož tvůrci kapela při přípravě klipu spolupracovala. V roce 1987 byl klip nominován na cenu MTV a v roce 1988 dokonce získal cenu Grammy.  

Dnešní klenoty opět využiju k tomu, abych vás pozvala do kina, tentokrát na Aerosmith: Rock for the Rising Sun, který se promítá v několika málo českých kinech v rámci projektu ŽIVĚ titulky od naší překladatelky Atevi. Bližší informace o snímku včetně termínů a míst promítání najdete zde. Tak se nezapomeňte přijít podívat a určitě nepřijdete ani o tuhle jejich skvělou vypalovačku.

Pro dnešek jsem si pro vás do hudebních klenotů připravila legendární Metallicu a jejich Master of Puppets z roku 1986. Myslím, že ke kapele ani písničce není třeba nic dodávat. Klip je vlastně sestřihem z nového filmu Metallica: Through the Never, který právě hrají v některých kinech ve 3D a který do velké míry ovlivnil můj dnešní výběr, takže rozhodně doporučuju! Užijte si to. :)  

Píseň Layla napsali Eric Clapton a Jim Gordon na album Layla and Other Assorted Love Songs z roku 1970. A nebyl by to Eric Clapton, aby se i s touhle skladbou nepojil nějaký příběh. Clapton byl v době psaní písně zamilovaný do modelky Pattie Boyd, v té době vdané za George Harrisona. Pattie nebyla z písně nadšená, protože nechtěla, aby se o Claptonově náklonnosti k ní vědělo. Nicméně nakonec se s Harrisonem skutečně rozvedla a v roce 1979 se vdala za Erica Claptona. A aby toho nebylo málo, George Harrison jim spolu s Ringo Starrem a Paulem McCartneym zahrál na svatbě. Pikantní na Claptonově vyznání v Layle je i to, že v té době žil s Pattiinou mladší sestrou Paulou, která po vydání písně věděla, odkud vítr vane, a hned se s ním rozešla. Název skladby pochází z perské básně Layla a Majnun, která vypráví o nešťastné lásce. Layla je na 27. místě v žebříčku Nejlepších písní všech dob časopisu Rolling Stone a akustická verze získala v roce 1993 Grammy za nejlepší rockovou skladbu. Video pochází z koncertu na podporu výzkumu roztroušené sklerózy z roku 1983. První koncert se uskutečnil v Royal Albert Hall a poté následovalo ještě několik dalších v USA. Kapelou nejsou Derek and the Dominos, nýbrž výběr nejlepších britských hudebníků té doby, který se během koncertování různě měnil. Sestava ve videu je pravděpodobně následující: U bicích Charlie Watts (Rolling Stones), Kenney Jones (The Who) a Ray Cooper, u kláves Steve Winwood a Chris Stainton (The Who), kytaristé Eric Clapton, Jimmy Page (Led Zeppelin), Jeff Beck (Yardbirds), Mark Knopfler (Dire Straits) a Andy Fairweather Low. Derek and the Dominos byli kapelou, která fungovala pouze jediný rok a vydala jen jedno album. Skupinu zakládali Eric Clapton, Jim Gordon, Bobby Whitlock a Carl Radle, později se připojil Duane Allman. Deska Layla and Other Assorted Love Songs vznikala především během jam sessions a texty vycházely takřka výlučně z Claptonovy lásky k Pattie Boyd. Ačkoli album nebylo zprvu příliš úspěšné a veřejnost jej spíše přehlížela kvůli nedostatečné propagaci vydavatelstvím, postupně se díky šíření skladby Layla dostalo do povědomí. Až když se Layla objevila na albu History of Eric Clapton, konečně se z ní stal hit. Existenci kapely a možnost budoucí spolupráce však ukončilo několik tragédií – Clapton byl zdrcen smrtí Jimiho Hendrixe a v kombinaci s prvotním neúspěchem alba upadal do depresí, z nichž se léčil drogami. V 80. letech navíc zemřel Carl Radle a Jimu Gordonovi byla diagnostikována schizofrenie.

Další hudební klenot 20. století je píseň, jejíž videoklip nám dnes může na tváři vyvolat spíše úsměv, ale v době svého vydání dosáhl díky takřka filmovému zpracování velké popularity. Americká skladatelka Diane Warren napsala v roce 1995 píseň I’d Lie for You (And That’s the Truth) pro zpěváka Meat Loafa na jeho album Welcome to the Neighborhood. Skladba dosáhla na 13. místo v hudebním žebříčku v USA a na 2. místo ve Velké Británii. Ačkoli by všudypřítomné výbuchy odkazovaly spíše na Michaela Baye (který režíroval jiné Meat Loafovy klipy), tento videoklip natočil režisér Howard Greenhalgh ve stylu filmu Indiana Jones a Dobyvatelé ztracené archy. Vypráví příběh poněkud podceňovaného parťáka dobrodružného hrdiny, který pořád všechny zachraňuje, ale uznání se nedočká. Navíc se zamiluje do krasavice, která ne a ne si uvědomit, kdo že je pro ni ten pravý. Klip pokračuje přesně tam, kde skončilo video k ještě o něco známější písni I'd Do Anything for Love (But I Won't Do That), tedy odjezdem Meat Loafa se svou vyvolenou na motorce vstříc západu slunce. Klip byl odborníky kritizován především kvůli až příliš složitému ději a přehnaným akčním scénám. V hlavní roli se objevil pochopitelně Meat Loaf, šviháckého dobrodruha ztvárnil herec Brett Cullen a zlého generála si zahrál Xander Berkley. Podobně jako v předchozím videu se tu v roli krásky objevuje Dana Patrick, jíž propůjčila hlas zpěvačka Patricia Russo. Meat Loaf, vlastním jménem Marvin Lee Aday, se narodil v září roku 1947 v Dallasu. Po úspěších se svou první kapelou Meat Loaf Soul, v níž mohl poprvé předvést svůj rozsah a sílu hlasu, získal roli v muzikálu Hair v Los Angeles a později i na Broadwayi. To mu otevřelo cestu k dalšímu muzikálu a později i filmu Rocky Horror Picture Show, kde si zahrál Eddieho. V roce 1977 vydal slavné album Bat out of Hell, po němž následoval mírný útlum, aby se v roce 1993 vrátil s albem Bat out of Hell II, které ho vrátilo zpět na výsluní. Zatím poslední desku s názvem Hell in a Handbasket vydal v roce 2011.  

Krásné prosluněné ráno, vítejte opět u dalšího dílu Hudebních klenotů! Dnes se po delší době zaměříme na něžnější část hudební špičky. Dáme si totiž trošku romantiky v podání velšské zpěvačky Bonnie Tyler a od ní notoricky známou klasiku Total Eclipse of the Heart. Pohodlně se usaďte a zaposlouchejte se do nádherných tónů této písně. Info sepsal Kari. Total Eclipse of the Heart je power balada, která byla napsána a produkována Jimem Steinmanem pro páté studiové album Faster Than the Speed of Night. Píseň byla vydána jako singl roku 1983 a stala se obrovským hitem, který obsadil 1. místa mnoha hitparád po celém světě. Mezi tyto hitparády se řadí i americká Billboard Chart, což dělá Bonnie Tyler jediným velšským umělcem, který se kdy umístil na vrcholu této hitparády. Když byla píseň na naprostém vrcholu, prodávalo se jí až 60 000 kopií každý den a celkem bylo prodáno téměř 6 000 000 kopií! Tento song se tu objevil již dokonce dvakrát, jednou jeho doslovná verze, a podruhé spíše parodická verze v podání kapely Hurra Torpedo, ovšem to nejdůležitější - originál - zde máme teprve dnes. Bonnie Tyler oslavila minulý rok své šedesáté narozeniny, narodila se 8. června 1951 ve velšském městě Skewen. Vlastním jménem se zpěvačka jmenuje Gaynor Hopkins. Je proslulá především svým nenapodobitelným chraplavým hlasem. Kariéru Bonnie Tyler nastartovalo vítězství v jedné pěvecké soutěži roku 1970, po které podepsala profesionální smlouvu s RCA Records. Její druhý singl s názvem Lost in France jí zajistil první úspěchy jak v Evropě, tak i za oceánem. Poté vydala mnoho úspěšných singlů a alb, za něž získala mnoho hudebních cen, a stala se tak úspěšnou zpěvačkou známou po celém světě. V současnosti má na kontě již 15 studiových desek, z nichž poslední vydala v roce 2005 a nesla název Wings.

Slunce svítí, krásný den opět před námi, a my vám další díl Hudebních klenotů 20. století! Abyste neříkali, že každý díl nějakou kapelu zopakujeme, tak tu pro vás máme skupinu, která se tu ještě neobjevila, a bezpochyby sem patří. Jmenuje se Aerosmith a dáme si od ní velmi známý hit Crazy! Info o kapele a písni od Kariho. Crazy vyšla jako poslední singl na mimořádně úspěšném albu s názvem Get a Grip v roce 1994. Umístila se na 17. místě americké hitparády Billboard Hot 100 a na 3. místě kanadské hitparády. Zajisté vás zaujme celkem povedený videoklip k písni, ve kterém se v hlavní roli objevila i dcera Steva Tylera, Liv Tyler. Producent videoklipu ji prý obsadil, aniž by věděl, že její otec hraje v kapele. Videoklip je pozoruhodný pro své velmi nemorální vyjádření sexuálních scén, z nichž mnohé silně naznačují lesbismus dvou hlavních aktérek. Kapela se dala dohromady v roce 1970 v Bostonu. Kytarista Joe Perry a baskytarista Tom Hamilton, hrající v kapele Jam Band, se setkali se zpěvákem Stevenem Tylerem, bubeníkem Joeym Kramerem a kytaristou Rayem Tabanou a zformovali se do skupiny, kterou nazvali Aerosmith. V roce 1971 byl Ray Tabano nahrazen Bradem Whitfordem. V roce 1973 vydali své debutové album, které nazvali jednoduše Aerosmith. Drogová závislost a vnitřní konflikty v kapele vyústily nejdřív odchodem kytaristy Joea Perryho a později i odchodem druhého kytaristy Brada Whitforda. Byli nahrazeni Jimmym Crespem a Rickem Dufayem. Perry a Whitford se však v roce 1984 vrátili, a tak nynější sestava vypadá takto:  Steven Tyler (zpěv a piano), Joe Perry (kytara a zpěv), Tom Hamilton (basa), Brad Whitford (kytara) a Joey Kramer (bicí). Aerosmith je se svými 150 miliony prodanými alby nejprodávanější americká rocková kapela vůbec. Také drží rekord v počtu zlatých a platinových alb. V roce 2001 byla skupina uvedena do Rockandrollové síně slávy. V roce 2010 navštívila kapela i Českou republiku v rámci svého celosvětového turné.

Opět po týdnu čekání vás zdravíme u dalšího dílu Hudebních klenotů 20. století! Školáci čekali celý týden především na zasloužené podzimní prázdniny. Těm, co musí vstávat brzo ráno do práce, přejeme pevné nervy a přinášíme jim krásnou baladu, o kterou si většina z vás dlouho psala v komentářích. Řeč je o skladbě November Rain od nikoho jiného než Guns N‘ Roses a dokazuje, že i rockové kapely dokáží být něžné. Od této kapely vám překladatel Juric před rokem přinesl Don’t Cry. Krátký článek sepsal, jak je u každého dílu zvykem, Kari. November Rain napsal zpěvák skupiny Axl Rose a byla vydána jako singl v červnu roku 1992. Posluchači ji tedy mohli poprvé slyšet na čtvrtém studiovém albu kapely Use Your Illusion I. Skladba byla nahrána kapelou s doprovodem orchestru a vyšplhala se na 3. místo americké hitparády Billboard Singles Charts (stala se zároveň nejdelší skladbou, která se v žebříčku dostala do top 20) a Slashovo sólo v ní na na 6. místo sta nejlepších kytarových sól všech dob. Ačkoliv se na ní nikdo jiný kromě Axela nechtěl příliš podílet, nakonec se stala jednou z nejúspěšnějších skladeb skupiny vůbec. Kvalita videoklipu zdůrazňuje epický charakter skladby. Je to jeden z nejdražších videoklipů vůbec, i proto se rychle stal jedním z nejžádanějších na MTV a také vyhrál MTV Video Music Award. Guns N' Roses je americká hard-rocková skupina založená v roce 1985 v Los Angeles. O dva roky později v roce 1987 kapelu celosvětově proslavilo album Appetite for Destruction, kterého se prodalo přes 28 milionů kopií po celém světě. Počáteční sestava kapely měla pět členů a vypadala takto: Axl Rose (zpěv), Slash (kytara), Izzy Stradlin (kytara), Duff McKagan (basa) a Steven Adler (bicí). Skupina zaznamenala v období let 1987-1993 mnoho úspěchů, vydala několikrát platinová alba Use Your Illusion I a Use Your Illusion II a uspořádala obrovské světové turné. Sestava, která nahrála Appetite for Destuction, se ale postupně kvůli drogám a sporům se zpěvákem Axlem Rosem rozpadla a Rose je dnes jediným jejím členem, který v kapele zůstal. Rose spolu s novou sestavou přes deset let pracoval na novém albu Chinese Democracy, jehož nahrávání stálo přes 13 milionů dolarů, a je tak nejdražším albem všech dob. V současnosti tato sestava stále koncertuje, v září minulého roku dokonce navštívila i Českou republiku, ale nastoupila, jak je jejím zvykem, až o několik hodin později, než měla. Slash se vydal na sólovou dráhu a má poměrně slušné úspěchy. Ze slavných průšvihů Axela Rose můžeme připomenout například jeho napadení fanouška, který si natáčel koncert na videokameru.

Opět tu máme po týdnu den, na který čeká nejeden příznivec kvalitní muziky. Pravidelní diváci či posluchači Hudebních klenotů 20. století zajisté zbystřili. Ano, je to tak, i dnes vám nabídneme další hezký song z 20. století. Protentokrát trošičku zmírníme, dáme si totiž nejznámější pecku od skupiny Eagles. Znalci hudby již určitě tuší, že na scénu přichází Hotel California a s pár slovy o ní Kari. Hotel California je titulní skladba stejnojmenného alba The Eagles z roku 1976, která vyšla začátkem roku 1977 také jako singl. Hotel California patří mezi nejznámější skladby této skupiny. Jejími autory jsou Don Henley, Glenn Frey a Don Felder. Jako jedna z jejich nejpopulárnějších patří dodnes do základního repertoáru živých vystoupení a kompilačních alb. Hlavní linií skladby je vyprávění historky unaveného cestujícího, který zůstal uvězněný v hrůzostrašném hotelu, který se zpočátku zdál být lákavý. Text písně je metaforou o požitkářství a sebedestrukci v hudebním průmyslu jižní Kalifornie, kde je Hollywood přirovnávaný k luxusnímu hotelu, který zpočátku vítá a nabízí splnění všech tužeb, ale výsledkem je past pro jeho návštěvníky s jejich sebedestruktivními požadavky. Song byl v březnu roku 1977 jeden týden na vrcholu žebříčku Billboard Hot 100. Kytarové sólo v této skladbě je umístěné v hodnocení časopisu Guitar World na osmé pozici mezi 100 nejlepšími sóly všech dob. Skupina Eagles byla založena v srpnu 1971, tehdy byla ve složení Glenn Frey (kytara), Bernie Leadon (kytara), Don Henley (bicí) a Randy Meisner (basa). V roce 1975 Leadona vystřídal kytarista Joe Walsh a brzy se skupina rozšířila o dalšího kytaristu Dona Feldera, takže byla pětičlenná. Se svými pěti singly a šesti alby na prvním místě žebříčků se tato skupina stala jednou z nejúspěšnějších kapel 70. let. Na konci 20. století byla dvě alba této skupiny, kompilace Eagles: Their Greatest Hits 1971–1975 a studiové album Hotel California, řazena mezi deset nejprodávanějších alb (do roku 2001). 29krát platinové album Eagles: Their Greatest Hits 1971–1975 patří k deseti nejlépe prodávaným albům hudební historie. Skupina The Eagles se v roce 1980 rozpadla, ale členové skupiny se v roce 1994 znovu sešli (ve videu zazní věta: "Jen pro úplnost, nikdy jsme se nerozpadli, jenom jsme si vzali na 14 let dovolenou.") při sestavování alba Hell Freezes Over, na kterém se nacházela sbírka skladeb z koncertů a nových studiových nahrávek. Od této doby spolu příležitostně koncertují. V roce 1998 byla skupina Eagles uvedená do Rockandrollové síně slávy. 8. června 2009 vystoupila skupina také v pražské O2 aréně.

Jestli vás včerejší AC/DC zmátli a mysleli jste si, že jsme Hudební klenoty 20. století přesunuli na úterý, jste na omylu, protože ty přicházejí jako klasicky ve středu! Dnes zabrousíme až do roku 1971, kdy přišla na svět písnička Baba O'Riley od britské rockové kapely The Who, o které vám opět něco řekne Kari. V článku se můžete dočíst, že tuto písničku a kapelu proslavil mimo jiné i jeden americký seriál. Dokážete uhodnout jaký? Baba O'Riley byla vydána roku 1971 a složil ji kytarista Pete Townshend. Skladbu mohli fanoušci The Who poprvé slyšet na albu Who's Next. Roger Daltrey zpívá většinu skladby a Townshend zpívá zhruba v polovině verše "Don't cry, don't raise your eye, it's only teenage wasteland". Název skladby je odvozen od jmen filozofických a hudebních osobností Mehera Baby a Terry Rileyho. Známá je díky své inovativní fúzi hard rockového zvuku The Who a Townshendovu elektronickému hudebnímu experimentován. Townshend původně napsal Baba O'Riley pro svůj projekt Lifehouse, rockovou operu, která měla následovat operu The Who – Tommy. Baba O'Riley měla být skladba, kterou by na začátku alba zpíval skotský farmář Ray při svolávání své ženy Sally a dvou svých dětí, aby započali svůj exodus do Londýna. Když byl Lifehouse vyřazen, většina songů byla později vydána na již zmiňovaném albu Who's Next. Baba O'Riley se stala první písní na tomto albu. Je také v Rock and rollové síni slávy jako jedna z 500 skladeb, které formovaly Rock and Roll. Kdo z vás sleduje televizní seriál Kriminálka New York, ten ví, že právě tato písnička představuje jeho úvodní znělku. Ovšem písně od The Who můžeme slyšet ještě v Kriminálce Miami a Las Vegas. No co, tvůrci tuto kapelu asi museli zbožňovat. The Who je anglická rocková skupina, která vznikla v roce 1964. Původní sestava vypadala následovně: Roger Daltrey (zpěv), Pete Townshend (kytara), John Entwistle (basa) a Keith Moon (bicí). The Who se zavedli jako skupina vzpurných, nekompromisních rockerů. Na pódiích ničili nejen hudební konvence, ale i vlastní nástroje; jejich divoké skrumáže kytarového kvílení, zběsilých akordů, razantního bubnování a adolescentních výkřiků vzpoury se staly legendou. Pro muzikanty, kteří se zavedou tímto způsobem, není nikdy lehké stárnout. A pro The Who to platí obzvlášť silně: nejčastěji připomínaný verš z jejich repertoáru totiž zní: "Doufám, že zemřu dřív, než zestárnu." Dva členové The Who - bubeník Keith Moon a baskytarista John Entwistle - už to bohužel opravdu mají za sebou. Kytaristovi a hlavnímu skladateli Peterovi Townshendovi je dnes 61, zpěvák Roger Daltrey je o rok starší. Ve své době byla kapela největším konkurentem Beatles na poli popové scény. Je považovaná za jednu z nejlepších a nejvlivnějších skupin na celém světě.

Další středa v květnu znamená další hudební klenot 20. století. Opět pokračujeme ve zkoumání hlubin hudby a jejích stylů. Možná si říkáte, jaký styl jsme tu ještě neměli, ale určitě jich pěkná řádka ještě bude. Dnes si dáme snad nejpohodovější hudební styl ze všech. Rastamani, zbystřete! Na řadu totiž přichází zakladatel a dalo by se říci i král reggae. Přesně před týdnem uplynulo neuvěřitelných 30 let od jeho smrti. Nemůže to být nikdo jiný než Bob Marley a jeho pohodovka No Woman, No Cry. Předávám slovo Karimu. No Woman, No Cry je reggae píseň od Boba Marleyho & The Wailers . Píseň mohli posluchači slyšet poprvé v roce 1974 prostřednictvím studiového alba Natty Dread. Pravděpodobně nejznámější verze skladby je na živém albu s názvem Live! I když Bob Marley mohl napsat píseň nebo její melodii, celý text sepsal Vincent Ford. Ford byl Bobův přítel, který vařil polévku pro bezdomovce v Trenchtownu, tj. ghetto z Kingstonu na Jamajce, kde Marley vyrůstal. Ford dostal licenci, která mu zaručila přežití a provozování kuchyně i nadále. Někteří však tvrdí, že píseň napsal Marley sám a autorství přiřkl Fordovi, aby tak svého přítele podpořil honoráři. No Woman, No Cry se podle hudebního časopisu Rolling Stone umístila na 37. místě  500 nejlepších písní všech dob. V názvu písně a refrénu prosí Bob ženu, aby nebrečela. Píseň má asi 61 coverů, všechny jsou vypsané zde. Ti, z vás, kteří sledují soutěž Česko-Slovenská Superstar 2011, určitě vědí, že Michal Šeps zazpíval tuto píseň v kole „Můj idol“ a jeho vystoupení můžete zhlédnout zde. Bob Marley, celým jménem Robert Nesta Marley, se narodil 6. února 1945 v Saint Ann Parish na Jamajce a zemřel 11. května 1981 v Miami na Floridě, USA. Marley byl jamajský zpěvák, skladatel a kytarista, spoluzakladatel a významný představitel hudebního stylu reggae. Krátce po jeho narození ho opustil otec. Protože vyrůstal mezi černochy, velmi trpěl skutečností, že v něm koluje bělošská krev. Když mu bylo deset let, odstěhoval se s matkou do Kingstonu do ghetta Trenchtown. Mezi pravidla tohoto ghetta patřila skutečnost nevlastnit žádný majetek, všechno patřilo všem, ať jde už o hrnce na vaření, marihuanu nebo střechu nad hlavou. V šestnácti letech začal profesionálně zpívat. O rok později založil kapelu s kamarády Bunnym Livingstonem (Bunny Wailer) a Peterem McIntoshem (Peter Tosh), kterou pojmenoval Wailers (Kvíleči). V roce 1969 se v základech změnil Bobův život, neboť on a celá kapela přijali rastafariánskou víru. Wailers vydávali dál a v rytmu reggae, k němuž se přes ska začátky dopracovali. Spolu s nimi se v rytmu reggae hýbal i celý svět. Rok 1974 se stal rokem, kdy z kapely odešel Peter Tosh i Bunny Livingstone a Bob byl donucen postavit nové Wailers (nyní přejmenované na Bob Marley & Wailers) včetně ženského pěveckého tria s jeho manželkou Ritou. Andersonovou v čele. Díky úspěchu s albem Natty Dread se z něj stala hvězda celosvětového formátu. Když se v roce 1978 zranil při fotbalu, lékaři u něj zjistili zhoubné rakovinné bujení. Byla mu nabídnuta operace, kterou odmítl, protože rastafariánská víra neuznávala „zásahy do lidského těla“. Bez ohledu na horšící se zdravotní stav stále koncertoval. V New Yorku vyprodal obrovskou Madison Square Garden. Na oslavu koncertního tažení vydal dvojalbum Babylon By Bus, které je jednou z nejlepších živých nahrávek celé historie populární hudby. Poslední vystoupení se odehrálo 23. září 1980 v Pittsburghu v rámci Uprising tour. Poslední píseň dozpíval s vypětím sil. Když se konečně rozhodl s nemocí bojovat a podstoupil radikální chemoterapii, při níž přišel o osm let nestříhané dredy, bylo už příliš pozdě. Při kondičním běhu v newyorkském Central parku v roce 1980 zkolaboval. Rakovina se rozšířila do jeho mozku, jater i plic. Zemřel 11. května roku 1981 v miamské nemocnici na Floridě, jeho poslední slova patřila jeho synovi Ziggymu: „Za peníze život nekoupíš“. Byl pochován v rodném městečku spolu se svou kytarou Gibson Les Paul, fotbalovým míčem, marihuanovým pukem, prstenem, který mu dal etiopský princ Asfa Wossen, a biblí.

Už dlouho se chystám napravit jeden velký neduh tohoto webu a konečně jsem se k tomu dostal. Těžko tomu uvěřit, ale dosud jsme tu neměli jedinou písničku od jedné z nejznámějších světových kapel - australských AC/DC. Dnes vám tedy přináším jednu z mých nejoblíbenějších, která nese název Shoot to Thrill. Znát ji můžete například z filmu Iron Man 2, z nějž jsou použity i některé záběry ve videoklipu. Kapela AC/DC byla založena v Austrálii roku 1973 bratry Youngovými a je aktivní dodnes (v roce 2008 vydali album Black Ice). Prodělala několik změn sestavy, mimo jiné kvůli tragické smrti zpěváka Bona Scotta. Jejich styl je většinou klasifikován jako hard rock, ale členové kapely tvrdí, že odjakživa prostě hrají rock and roll. Jejich nejslavnější album je Back in Black, z kterého pochází i dnešní song. Toto album je údajně druhé nejprodávanější album na světě (téměř 50 milionů prodaných kopií). I když dnes členům kapely táhne na šedesát, pořád to dokážou pořádně roztočit, jak sami uvidíte v dnešním klipu, ve kterém jsou použity záběry z koncertu v Bueno Aires z roku 2009. Která písnička od AC/DC je vaše nejoblíbenější? Nebo jejich styl není vaším šálkem kávy?  

Je tu další středeční ráno a s ním i další díl našich Hudebních klenotů 20. století! Myslím, že bylo jen otázkou času, kdy se zde objeví tento legendární song, jehož riff si každý z hudebních fajnšmekrů určitě po jeho poslechu alespoň tak jeden dva dny brouká... Jsou tu Deep Purple živě z Montreux z roku 1996 a jejich Smoke on the Water! Písnička se rozjede až po první minutě a předchází jí jakási předehra na klavír. Přeji příjemný poslech a já předávám slovo Adamovi. Smoke on the Water je legendární rocková skladba, která poprvé vyšla na albu Machine Head z roku 1972. Skladba je známá především díky jednoduchému kytarovému riffu, který se opakuje po celou její délku. Tento riff vymyslel dřívější kytarista Deep Purple Ritchie Blackmoore a v této skladbě ho vybrnkává dvěma prsty kvůli spojení zvuku varhan s kytarou. Text skladby vypráví skutečný příběh. 4. prosince 1971 měli Deep Purple připravené nahrávaní alba v Montreux v mobilním studiu, které jim pronajali Rolling Stones - v textu písně zmiňované jako "Rolling truck Stones thing" nebo "the mobile". Nahrávací studio měli v zábavním komplexu, který byl součástí casina v Montreux - v textu jako "the gambling house“. Toho večera měl na jevišti kasina vystoupení Frank Zappa se svou skupinou The Mothers of Invention. Uprostřed vystoupení vypukl požár, když některý z návštěvníků vystřelil světlici ze signální pistole do stropu pokrytého ratanem, který začal hořet. V textu je to popsané slovy "some stupid with a flare gun burnt the place to the ground". Název skladby "Smoke on the Water" pochází z pohledu na kouřící kasino nad Ženevským jezerem. Skupina tuto skladbu neplánovala vydat jako singl, protože ji nepovažovala za potenciální hit. Singl vyšel až po roce a v USA v létě 1973 dosáhl 4. příčky v žebříčku singlů Billboardu. Tato skladba je pro svou jednoduchost populární i pro začínající kytaristy, často se hraje už během trénování hry na kytaru. Za zmínku stojí zápis v Guinessově knize rekordů. Roku 2007 - 1 683 kytaristů současně zahrálo tento slavný kytarový riff na stadionu v Kansas City. Deep Purple je anglická rocková skupina, která byla založena v Hertfordu roku 1968. Kapela začínala ve složení Rod Evans (zpěv), Ritchie Blackmore (kytara), Jon Lord (klávesy), Nick Simper (basa), Ian Paice (bicí), ale v současné sestavě zůstal z té prvotní pouze bubeník. V tvorbě této skupiny docházelo ke spojení klasické hudby, jejíž propagátorem byl zejména klávesista Jon Lord, a hardrockových motivů, které prosazoval kytarista Ritchie Blackmore. Spojení těchto dvou druhů hudby oslovilo především mladé posluchače první poloviny 70. let. Deep Purple tehdy patřili mezi nejlepší rockové skupiny a z tohoto období také pocházejí jejich nejlepší desky a nejslavnější a nejúspěšnější koncertní vystoupení. Spolu s Led Zeppelin (Stairway to Heaven) a Black Sabbath jsou považováni za průkopníky heavy metalu a moderního hard rocku, přestože oni sami se nikdy za heavymetalovou skupinu nepovažovali. Minulý rok zavítali "párpli" také do České republiky, konkrétně do Prahy a Olomouce. Pražský koncert v O2 aréně jsem sám navštívil a kdo tam byl, zajisté mi dá za pravdu, že i přes věk muzikantů a mnohé změny v sestavě skupina stále válí jako zamlada. A aby toho nebylo málo, kapela se účastnila před pár dny tiskové konference v Mexiku, kde publiku naznačila možnost vydání nového alba.  

Naši pravidelní návštěvníci si asi již všimli, že téměř každé ráno v 7:30 zde visí nějaká písnička. A naši ještě pravidelnější návštěvníci již musí vědět, že každé středeční ráno zde visí nějaký hudební klenot 20. století! Tento speciál vám již pár dobrých týdnů naděluje to nejlepší, co nám hudební průmysl kdy mohl nabídnout, a dnes vám přinášíme americkou klasiku Sweet Home Alabama od skupiny Lynyrd Skynyrd. Sweet Home Alabama se poprvé objevila v roce 1974 na druhém albu skupiny Lynyrd Skynyrd, které se jmenovalo Second Helping. Skladba byla zčásti napsaná jako odpověď na písně Southern Man a Alabama od Neila Younga, ve kterých se kriticky vyjadřoval k Jihu. Píseň zaujímá postoj obrany a oslavy Jihu. Její větší část je tvořena zpěvákovou touhou vrátit se zpátky do svého rodného státu Alabama, avšak obsahuje i slova, která se někdy interpretují jako vyjádření podpory tehdejšímu guvernérovi Georgi Wallaceovi, ale fanoušci skupiny tvrdí opak. My jsme ji mohli slyšet, stejně jako předchozí San Francisco, v legendárním filmu Forrest Gump. Posloužila i jako úvodní znělka videoher NASCAR a iPhone hře Guitar Hero 2 (pozn. bakeLit). Stala se neoficiální státní písní Alabamy a její ukázka byla použita v reklamních kampaních firmy KFC. Navzdory její kontroverzi se skladba stala jednou z nejoblíbenějších písní tzv. southern neboli jižanského rocku v historii rockové hudby. Lynyrd Skynyrd je americká hudební skupina, hrající tzv. jižanský rock. Její vznik je datován v roce 1964 v Jacksonville na Floridě. Původně hrála ve složení: Ronnie Van Zant (zpěv), Allen Collins (kytara), Gary Rossington (kytara), Larry Junstrom (basa) a Bob Burns (bicí). Největší inspirací pro ně byly britské skupiny jako například The Rolling Stones či The Beatles (Help!) a různé vlivy jiných hudebních žánrů, jako je jižanský blues či country & western. Skupina poměrně často měnila názvy, ten finální se časem ustálil na "Leonard Skinnerd" podle jména Leonarda Skinnera, učitele tělocviku a basketbalového trenéra členů skupiny na škole, který šikanoval Rossingtona a Burnse, protože si nechtěli ostříhat vlasy. Jejich škola nedovolovala, aby se vlasy dotýkaly školní uniformy. Z tohoto názvu potom vznikla finální, typicky jižanská verze ve tvaru Lynyrd Skynyrd. Kapela se do povědomí veřejnosti dostala hlavně v 70. letech právě díky Sweet Home Alabama. Dne 20. října 1977 při leteckém neštěstí v blízkosti městečka McComb v Mississippi zahynuli Ronnie Van Zant, Steve Gaines a Cassie Gaines. Po této tragédii se skupina na deset let odmlčela. Od roku 1987 se v ní vystřídalo množství muzikantů. Dne 13. března 2006 byla skupina uvedena do Rock and rollové síně slávy. Popisek sepsal Adam Karas.