Hudební klenoty 20. století

Další týden nám uplynul jako voda a my tu pro vás máme další díl Hudebních klenotů 20. století! Dnes si představíme kapelu, která není ani z USA, ani z Velké Británie, jak v našem okénku bývá zvykem. Kapela pochází ze Švédska, odkud je mimo jiné i popová klasika ABBA (Dancing Queen). Hit od skupiny Europe, který zaručeně každý z vás zná, se jmenuje The Final Countdown, a právě on se stal dnešním dalším klenotem naší klenotnice! Informace o kapele a písni přinesl opět Kari, kterému nyní předávám slovo. The Final Countdown je píseň z roku 1986 napsaná zpěvákem Joeym Tempestem pro švédskou skupinu Europe. Poprvé se písnička objevila na stejnojmenném albu a okamžitě se stala hitem. Dostala se dokonce na 1. místa hitparád v 26 zemích a prodalo se jí na 8 milionů kopií. Píseň byla založena na klávesovém riffu, který Tempest složil mezi lety 1981 a 1982 na klávesách půjčených od Mica Michaeliho. Text byl inspirován písní Davida Bowieho s názvem Space Oddity. Od Bowieho jsme vám v minulosti přinesli píseň Heroes. Videoklip obsahuje záběry ze dvou koncertů v Solnahallenu v Solně ve Švédsku, 25. a 26. května, a ze zvukových zkoušek na těchto koncertech. Europe je švédská skupina založená v roce 1979, často spojována s glam metalem, avšak jejich hudba se dá považovat spíš za hard rock. Současnými členy skupiny jsou: Joey Tempest (zpěv), John Norum (kytara), John Levén (basa), Mic Michaeli (klávesy) a Ian Haugland (bicí). Známá je především dnešním klenotem, který jí v podstatě zajistil hudební nesmrtelnost. Za svoji existenci Europe vydali osm studiových a tři živá alba. První větší úspěch zaznamenala v roce 1982 na soutěži Rock-SM, které se účastnilo kolem 4 000 kapel. Tuto soutěž vyhrála a v jejím průběhu si změnila název na Europe. O rok později vydali členové skupiny své první album Europe. Kapele se po pár letech nedostávalo tak velké pozornosti v médiích díky boomu grunge hudby (Nirvana), a tak se v roce 1992 skupina rozpadla a její členové se věnovali sólovým projektům. V roce 2004 se skupina zase dala dohromady a nahrála album Start from the Dark. Zatím posledním albem této kapely je Last Look at Eden, které vyšlo roku 2009.

Další promrzlý týden je opět za námi a nás čeká příjemná povinnost představit vám další díl Hudebních klenotů 20. století! Při procházení všech těch kapel, co jsme zde již měli, jsme si vzpomněli, že jedni rockoví velikáni nám tu přece jen chybí. Rychle to napravujeme a v dnešním díle se budeme věnovat kapele Sweet. V těchto mrazivých dnech vás zaručeně rozpálí jejich hit Ballroom Blitz! Informace o songu a kapele od Kariho. The Ballroom Blitz byla poprvé vydána roku 1973 jako singl a napsali ji textaři Nicky Chinn a Mike Chapman. Téměř ihned po vydání zaznamenali Sweet s touto písní velké úspěchy v podobě 2. místa hitparády UK Singles chart a 5. místa v hitparádě Billboard Hot 100. V kanadské hitparádě obsadila dokonce 1. místo. Rok po vydání se objevila na albu Desolation Boulevard. Text skladby je inspirován událostí z roku 1973, kdy kapela vystupovala v hale v Kilmarnocku (Skotsko) a byla nucena opustit pódium kvůli velkému přívalu lahví z publika. Píseň byla také mnohokrát coverována nebo sloužila jako inspirace k jiným písním. Objevila se také ve velmi podařeném českém filmu s názvem Občanský průkaz. Britská skupina Sweet vznikla počátkem roku 1968 pod tehdejším názvem Sweetshop. Žánr, který kapelu asi nejvíce vystihuje, je glam rock. Skupinu založili zpěvák Brian Connolly, bubeník Mick Tucker, basák Steve Priest a kytarista Frank Torpey. První vystoupení kvartet absolvoval v únoru 1968. V roce 1970 nahradil své dva předešlé kytaristy Andy Scott a název skupiny se zkrátil pouze na Sweet. Čtveřice začala zároveň spolupracovat s dvojicí textařů Nickym Chinnemem a Mike Chapmanem, kteří mimo jiné napsali i dnešní klenot. Sweet patřili bezesporu mezi nejdůležitější kapely glam rocku a mezi jedny z nejúspěšnějších kapel 70. let vůbec. V České republice je bylo možno vidět na festivalu Masters of Rock v roce 2005. V tomtéž roce vystupovali také na koncertě v Praze se skupinou Slade (Far Far Away).

Je tu středeční půl osmá ráno, čas, který u nás znamená jediné - další díl Hudebních klenotů 20. století! Dnes jsme se rozhodli zapátrat trochu hlouběji do hudební minulosti a vybrali pro vás příjemnou píseň Downtown od britské zpěvačky Petuly Clark. Doufám, že ti, kteří sledovali seriál Ztraceni, si ihned postesknou! Navíc bych vás chtěl upozornit, že přesně před dvěma roky se tu objevila parodie této písničky, ve které autoři chtějí odpovědi. Info shrnul do pár vět Kari.   Popová pohodovka Downtown vyšla poprvé roku 1964 na stejnojmenném albu. Složil ji Tony Hatch při procházce v centru New Yorku. Petula Clark poté píseň přezpívala a vydala. Téměř ihned po vydání se skladba stala mezinárodním hitem a dodnes dodává lidem při jejím poslechu lepší náladu a úsměv na rtech. V Americe obsadila píseň 1. místo, v Británii 2. místo. V České republice je tento song známý především v podobě své české verze s názvem Pátá od Heleny Vondráčkové. Petula Clark se narodila roku 1932 v Epsomu v Anglii. Celým jménem se jmenuje Petula Sally Olwen Clark a je britskou zpěvačkou a herečkou, od roku také 1988 nositelkou hodnosti commander Řádu britského impéria. Už v sedmi letech zpívala v dětském sboru. Brzy poté se na stanici BBC stala dětskou hvězdou. Do roku 1950 již hrála ve 20 filmech. Na tyto úspěchy dokázala jako dospělá navázat a uspořádala světové turné, které ji velmi proslavilo hlavně v německy mluvících zemích. V roce 1961 se provdala za francouzského novináře Clauda Wolffa, se kterým má dvě dcery a jednoho syna.

Další díl Hudebních klenotů 20. století nám vyšel přesně na den, který nastává pouze jednou za čtyři roky. Proto vám přejeme krásné středeční ráno tohoto „významného“ dne. Dnes jsme vybrali jednu klasiku, která se hraje v rádiích dodnes a zaručeně ji bude každý z vás znát. Song se jmenuje '74–'75 a vydala ho kapela The Connells. Info tradičně od Kariho. Píseň '74–'75 vyšla roku 1993 na pátém studiovém albu skupiny, které mělo jednoduchý název Ring. Ačkoliv skupina The Connells pochází z USA, píseň se v jejich domovině moc nechytla. Naopak v Evropě se stala v roce 1995 velkým hitem především v severských zemích, kde se umístila na 1. místech tamějších hitparád. Zajímavý videoklip zrežíroval Mark Pellington a objevují se v něm fotky studentů ze střední školy Needhama B. Broughtona z ročenky roku 1975, které jsou prokládané záběry stejných studentů, jak vypadali v roce vydaní písně. Skupina The Connells vznikla roku 1984 v americkém městě Raleigh v Severní Karolíně a s přestávkami hraje dodnes. Název skupiny pochází od bratrů Connellových, kteří kapelu založili. Nynější sestava skupiny vypadá takto: David Connell (basa), Mike Connell (kytara, zpěv), Mike Ayers (kytara), Doug MacMillan (vokály, kytara), Steve Potak (klávesy) a Chris Stevenson (bicí). Kapela hraje žánr power pop a v jejich hudbě můžeme slyšet kvalitní kytarové melodie s texty povětšinou o politické situaci na jihu USA. Za svoji kariéru vydala skupina mnoho úspěšných písní, z nichž nejznámější je určitě dnešní klenot.

Pěkné středeční ráno zpříjemněné dalším Hudebním klenotem 20. století! Další díl nám vyšel akorát na první jarní den, tak proč ho nezačít nějakou parádní peckou? Přidáváme další kapelu do cyklu „opáček“, tentokrát jsme se rozhodli pro R.E.M. Jelikož jsme si od této kapely přinesli song Everybody Hurts, nemůže následovat nic jiného než Losing My Religion! Info o kapele a skladbě tradičně od Kariho po rozevření videa. Ještě před krátkým článkem o písni bych dodal, že kapela R.E.M. se bohužel po domluvě v září minulého roku rozpadla. Losing My Religion vyšel jako první singl na albu Out of Time roku 1991. Píseň je založena na mandolínovém riffu, který se opakuje po celou dobu. Song se stal nečekaným hitem kapely, byl často hraný v rádiích a v MTV, navzdory jeho kriticky založenému klipu. Žádná jiná skladba od kapely R.E.M. se neumístila tak vysoko v žebříčku americké hitparády Billboard Hot 100 - obsadila 4. místo a i díky této písničce se rozšířila fanouškovská základna skupiny. Byla také nominována na několik cen Grammy a vyhrála v kategoriích Nejlepší popová píseň a Nejlepší krátký videoklip. R.E.M. je americká rocková skupina, kterou v roce 1980 ve městě Athens v Georgii založili bubeník Bill Berry, kytarista Peter Buck, baskytarista Mike Mills a zpěvák Michael Stipe. R.E.M. patří mezi první kapely hrající alternativní rock, které se dostaly do povědomí širokého spektra posluchačů. 1. přelomové album Murmur, vydané kapelou v roce 1983, se dočkalo velice pozitivních reakcí ze strany hudebních kritiků. V následujících letech dosáhli R.E.M. díky dalším albům úspěchu na alternativní scéně. V roce 1987 podepsali výhodnou smlouvu s Warner Bros. Records. Na začátku 90. let vydali R.E.M., v té době často označováni za průkopníky alternativního rocku, 2 velice úspěšná alba, jejichž zvuk se však lišil od dosavadních alb kapely. S albem Monster (1994) se R.E.M. vrátili k více rockovému zvuku a po 6leté odmlce se vydali na turné, které však poznamenaly zdravotní potíže členů kapely. V roce 1997 prodloužili R.E.M. smlouvu s Warner Bros. za tehdy rekordních 80 milionů dolarů. Následujícího roku kapelu z osobních důvodů opustil bubeník Bill Berry, a kapela je tak od té doby 3členná. R.E.M. hráli a vydávali desky i v 1. desetiletí 21. století, avšak ty se setkaly se smíšenými reakcemi kritiků a fanoušků. Kapela se také aktivně angažuje v různých politických a společenských hnutích. V roce 2007 byli R.E.M. uvedeni do Rock and rollové síně slávy. Poslední album skupiny, Collapse Into Now, vyšlo v březnu tohoto roku. Skupinu jsme naposledy mohli vidět v roce 2009, kdy vyjela na turné po Severní Americe a Evropě, během něhož navštívili i Českou republiku.

Máme tu opět středu s Hudebními klenoty 20. století. Dnes výjimečně zaskakuji za bakeLita já. Když se řekne "hudební klenot", okamžitě začnu pátrat především ve vodách Velké Británie, kde se urodilo za historii této země asi více talentovaných muzikantů na kilometr čtvereční než kdekoliv jinde. Minimálně těch, kteří využívají zvuk elektrické kytary. Jednou z takových skupin, která se hluboko zapsala do historie rockové hudby a silně ovlivnila celou generaci mladých lidí nejen v Británii, je kapela Radiohead. Mezi nejznámější písně Radiohead patří No Surprises, která se objevila v roce 1997 na albu OK Computer spolu s dalšími slavnými hity Karma Police a Paranoid Android. No Surprises si nyní můžete poslechnout s českými titulky v koncertní verzi i v původním videoklipu.

Středa, dalšího dílu Hudebních klenotů třeba! Tak tímto heslem už se řídíme nějaký ten pátek. Minulý díl za nás sice převzal Ninjer (za což mu děkujeme), ale dnes se nacházíte opět ve společnosti bakeLita a Kariho. A hned přinášíme výborný a notoricky známý hit s názvem Born to Be Wild od skupiny Steppenwolf! Song Born to Be Wild byl vydán jako singl v roce 1968 a napsal ho Mars Bonfire. Téměř ihned po vydání se skladba stala obrovským hitem, obsadila 2. místo žebříčku americké hitparády Billboard Hot 100 a proslavila skupinu Steppenwolf po celém světě. Píseň popisuje vzhled a vlastnosti motorkářů a tvrdí se, že se stala vůbec prvním heavy metalovým songem, ačkoliv ji Bonfire napsal původně jako pomalou baladu. Skladba se hraje v rádiích dodnes. Objevila se v mnoha filmech, reklamách a seriálech. Mnoho kapel nahrálo její cover, namátkou například kapely Slade, Status Quo či Black Sabbath. Steppenwolf je kanadsko-americká rocková skupina. Společně se skupinami Blue Cheer, Iron Butterfly a dalšími přispěli k založení hudebního stylu heavy metal. Skupinu založili v roce 1967 v Los Angeles zpěvák John Kay, kytarista Michael Monarch, basák Rushton Moreve, klávesista Goldy McJohn a bubeník Jerry Edmonton po odtržení od svých předchůdců The Sparrows. Kapela za svoji kariéru prodala celosvětově více jak 25 milionů desek, z toho 9 zlatých. Steppenwolf se těšili z celosvětového úspěchu především v letech 1968-1976, ale poté se kvůli neshodám základní sestava rozešla. Kapela funguje dodnes, ale jediný člen, který vydržel od jejího vzniku, je zpěvák John Kay.

Prosluněné středeční ráno a s ním další hudební klenot = ideální kombinace na vkročení do nového dne! Dnes si dáme po delší době něco jiného, než na což jsme byli zvyklí doposud. Čeká nás několik krásných dní, tak je třeba jim dopřát ten nejlepší pozitivní začátek. Zaměříme se na funkovou legendu, která si říká Kool & the Gang, a její zřejmě největší hit Get Down on It! Info o skladbě a kapele jako vždy od Kariho. Get Down on It vyšel poprvé na albu s názvem Something Special v roce 1981. Song se vyšplhal až na 10. místo americké hitparády Billboard charts a v anglické hitparádě UK charts dokonce na 3. místo, což bylo nejlepší umístění ze všech písní kapely na tomto žebříčku. V písni uslyšíme typický rys této kapely, míšení popu a funku. Skladba byla také často coverována, ať už kapelou Blue či Westlife. Kool & the Gang je americká crossover skupina, která míchá R&B s disco, jazzem, funkem i soulem. Skupina byla založena v roce 1964 ve státě New Jersey, městě Jersey City. Do skupiny patří James "J.T." Taylor (vokály), Robert Bell (basa), Ronald Bell (tenor. saxofon), George "Funky" Brown (perkuse), Robert Mickens (trubka), Dennis Thomas (alt. saxofon) a Rick Westfield (klávesy). Kapela byla ve své době poměrně úspěšná. Jejich melodie se často využívají k samplování v hiphopu a muzice r'n'b. Kool & the Gang prodali za svou kariéru více než sedmdesát milionů nosičů, za něž získali třicet 31 zlatých a platinových alb. Hudba skupiny zazněla v úspěšných filmech jako Horečka sobotní noci či Pulp Fiction a hity jako Celebration, Cherish nebo Ladies Night ovládly na přelomu 70. a 80. let minulého století hudební žebříčky.

Další týden utekl jako voda a my máme opět tu možnost představit vám další hudební klenot! Dnes se přesuneme hlouběji do minulosti a zaměříme se na něžnější část pohlaví. Na scénu přichází Mama Cass Elliot se svým hitem Make Your Own Kind of Music, který vám zaručeně zpříjemní už tak krásný jarní den. Info od Kariho. Make Your Own Kind of Music je popový song napsaný Barrym Mannem a Cynthií Weil, vydaný roku 1968 newyorským triem the Will-O-Bees. Toto trio hrálo často písničky dvojice Mann/Weil, stejně jako Cass Elliot, která tuto píseň upravila a vydala jako singl v roce 1969. Téměř ihned po vydání si píseň lidé hodně oblíbili, ale dosáhla pouze 36. místa v hitparádě Top Forty. Píseň se objevila v pár epizodách amerického seriálu Lost a v reklamě na Snickers. „Mama“ Cass Elliot, narozená jako Ellen Naomi Cohen 19. září 1941, byla americká zpěvačka, známá především svým vystupováním v legendárním kvartetu z 60. let, The Mamas and The Papas (California Dreamin’). Po rozpadu této sestavy se vydala na úspěšnou dráhu sólové zpěvačky a vydala 9 alb. Elliotová zemřela, stejně jako spousta jejích vrstevnic, velmi mladá. Byla nalezena mrtvá 29. července 1974 ve svém apartmánu v londýnském hotelu. Příčinou smrti byla srdeční slabost, zřejmě způsobená tím, že za sebou měla dva týdny zcela vyprodaných koncertů.

Už ani na kalkulačce bychom nespočítali, po kolikáté píšeme úvod k Hudebním klenotům 20. století. Tato rubrika je tu s vámi už přes rok a nemá v plánu vás opustit. Dnešní díl vám přinesl písničku, z jejíhož klipu doslova sálá tajemno a hippie atmosféra. Vychutnejte si Somebody to Love od Jefferson Airplane! Info o skladbě a skupině později během dne.

Týden se s týdnem sešel a my přicházíme s dalším hudebním klenotem! Dnes trochu zvolníme, abyste se naladili na tu správnou pohodovou vlnu celého dne hned ráno. Dáme si světoznámý hit Ordinary World od anglické kapely Duran Duran. Info o songu a kapele klasicky od Kariho. Song Ordinary World je prvním singlem z alba s názvem Duran Duran (známější spíše jako The Wedding Album), které vyšlo roku 1993. Píseň se umístila na 3. místě americké hitparády Billboard Hot 100 a na 6. místě britské Singles Chart. Zpěvák kapely Simon LeBon nazpíval tuto skladbu s Lucianem Pavarottim pro charitu, která pomáhala dětem postiženým válkou v Bosně a Hercegovině. Po vydání písně do rádia na Floridě v roce 1993 si ji lidé okamžitě oblíbili a stala se tak mezinárodním hitem. Skupina Duran Duran vznikla v anglickém Birminghamu v roce 1978 kolem klávesisty Nicka Rhodese a basisty Johna Taylora. Následující dva roky pak byly ve znamení hledání stylu a optimální sestavy. K Duran Duran v této době přichází i zpěvák Simon LeBon a bubeník Roger Taylor, čímž vykrystalizovalo kvarteto, které s drobnými změnami hraje dodnes. V tehdejším stylu kapely můžeme rozeznat vliv soudobých hudebních směrů, jako byly post punk či art pop Davida Bowieho (Heroes). Název skupiny je odvozen od postavy padoucha z komiksu Barbarella, který se jmenoval Dr. Durand Durand. Celkem skupina vydala 13 studiových alb a prodala více jak 85 mil. hudebních nosičů. Duran Duran je rovněž držitelem řady prestižních hudebních ocenění, získali dvakrát Brit Awards a dvakrát Grammy. Skupina Duran Duran vystoupí také v pražské O2 areně v rámci svého turné All You Need Is Now. Koncert je naplánován na 27. 6. 2012 a vstupenky jsou již v prodeji.

Přejeme vám pěkný středeční den s dalším dílem Hudebních klenotů! Vzhledem k tragickým pondělním událostem v podobě smrti zpěváka skupiny Bee Gees, Robina Gibba, jsme se rozhodli, že přeložíme nejspíš nejznámější hit této skupiny. Dáme si tu pravou horečku sobotní noci v podobě hitu Stayin' Alive! Info tradičně od Kariho. Stayin' Alive vyšla jako druhý singl na soundtracku k filmu Horečka sobotní noci v roce 1977. Píseň napsali společně všichni bratři Gibbové a produkovali ji Albhy Galuten a Karl Richardson. Skladba se stala jedním ze signature songů kapely. Tak jako rostla popularita tohoto hitu, rostlo i jeho umístění v žebříčku americké hitparády Billboard Hot 100. V únoru roku 1978 se vyšplhal až na 1. místo této hitparády, kde vydržel celé 4 týdny! Píseň proslavil hlavně již zmiňovaný film Horečka sobotní noci, kde zazněla ihned na samém začátku. V českém podání je vydána od zpěvačky Marie Rottrové pod názvem Hodina H. Bee Gees jsou britská hudební skupina, která hrála především disko, ale v jejich tvorbě se prolíná i pop či rock. Kapela vznikla v Manchesteru, ačkoliv se všichni 3 členové narodili na malém ostrově ve Velké Británii s názvem Man. Jako vznik skupiny se udává rok 1958. Založili ji tři bratři - Barry Gibb (zpěv, kytara), Robin Gibb (zpěv) a Maurice Gibb (zpěv, basa, klávesy). Název pochází ze zkratky jména Barryho Gibba, spelovaného jako „Bee Gee“. Za celou svoji kariéru prodali Bee Gees více než 220 milionů kusů alb, což je řadí mezi nejlépe prodávané hudební umělce na světě. Pouze Elvis Presley (Jailhouse Rock), Beatles (Help!, Yesterday), Michael Jackson (Billie Jean), Garth Brooks a Paul McCartney prodali více alb než Bee Gees. Roku 1997 byli zařazeni do Rockandrollové síně slávy. Bohužel, ze tří bratrů Geeových žije pouze Barry. Kapela se nevratně rozpadla po pondělním Robinově podlehnutí rakovině tlustého střeva.

Heavy metalová legenda ze „strašlivých“ osmdesátek. To jsou Twisted Sister. Kapela sice vznikla už v roce 1972, ale písničky začal psát až zpěvák Dee Snider po svém příchodu v roce 1976. Debutovou desku  Under the Blade vydali v roce 1982 a okamžitě si díky ní udělali zvučné jméno v undergroundovém světě. A stejně dobře si je všichni zapamatovali pro jejich prazvláštní image ve stylu glam metalu. Druhé album You Can’t Stop Rock’n’Roll (1983) se stalo zlatým a Metal-rules.com ho zařadil mezi 100 nejlepších heavy metalových alb. Klip pro skladbu You Can’t Stop Rock’n’Roll se nesl v komediálním duchu, což je jedna z dalších věcí typických pro TS. Ostatně to je vidět i v dnešním videu We’re Not Gonna Take It. Píseň pochází z desky Stay Hungry (1984). Další veleúspěšné hity jsou I Wanna Rock a balada The Price. Čtvrté album Come Out and Play (1985) bylo přijaté docela nevalně a turné bylo vlastně jedno velké fiasko, po kterém se z kapely rozhodl odejít bubeník A. J. Pero. Jenomže ještě horší deska měla teprve přijít. Love Is for Suckers (1987) navíc měla být sólo projektem Snidera, jenomže nahrávací společnost si postavila hlavu, že ho buď bude prezentovat jako nové album Twisted Sister nebo ho nevydá. Ještě v témže roce Dee Snider oznámil odchod z kapely. Pauza trvala deset let. TS poté začali znovu nahrávat a vydávat staré songy, které v původním vydání nedosahovaly požadované zvukové kvality. Návštěvníci Masters of Rock si mohli pořádně zaskákat třeba na We’re Not Gonna Take It v roce 2011.

Přivítejte další klenot klenotů. Míří za vámi Sting jako frontman britské rockové kapely Police s příjemným hitem Every Breath You Take (Na našem webu jste měli možnost vidět cover verzi této písničky s názvem I'll Be Missing You od Puffa Daddyho).

Po čtrnácti dnech vás opět vítáme u dalšího dílu Hudebních klenotů! Omlouváme se, že jsme pro vás minulý týden nepřichystali žádný klenot z důvodu časové vytíženosti. Dnes si dáme píseň, kterou zajisté každý aspoň jednou v životě slyšel (hráči GTA více než jednou), představujeme vám kapelu The Buggles a s ní známý hit Video Killed the Radio Star! Info o skladbě a kapele sepsal Kari. Skladbu Video Killed the Radio Star si mohli posluchači poprvé poslechnout na debutovém albu kapely, které se jmenovalo Age of Plastic a vyšlo roku 1979. Píseň oslavuje rádio a jeho „zlatou éru“ a popisuje zpěváka, jehož kariéru přerušil nástup televize, jejím hlavním tématem je tedy nostalgie. Song se umístil na prvních místech mnoha hitparád po celém světě a byl coverován mnoha kapelami. Píseň je známá hlavně proto, že její videoklip byl vůbec prvním videoklipem, co se kdy vysílal na hudební stanici MTV. Stalo se tak 1. srpna 1981 ve 12 hodin. Podobným tématem jako tato skladba se zabývá i píseň od kapely Queen – Radio Ga Ga. The Buggles bylo anglické duo, které se skládalo z kytaristy a zpěváka Trevora Horna a klávesisty Geoffa Downese.  Kapela vznikla v Londýně roku 1977 a podobně jako Alphaville (Forever Young) se řadila k žánru synthpop. Nejvíce se proslavili zajisté dnešním klenotem, který jim zajistil velkou slávu. Kariéra kapely neměla příliš dlouhého trvání, stihli vydat pouze dvě alba. Zanedlouho po vydání druhého alba Adventures in Modern Group, které skončilo propadákem, přešel Downes ke kapele Asia a The Buggles se tak roku 1981 rozpadli. Avšak Downes a Horn se občas sejdou, aby spolu zahráli pár songů od The Buggles a zavzpomínali tak na staré časy, kdy video zabilo rádiovou hvězdu :).

Některé písně slýcháme často, ale bez znalosti okolností jejího vzniku nám může pravý význam lehce uniknout. To je i případ skladby Tears in Heaven od Erica Claptona, dalšího hudebního klenotu 20. století. Tears in Heaven napsal Eric Clapton společně s textařem a skladatelem Willem Jenningsem po osobní tragédii, která jej postihla v březnu roku 1991, kdy se Claptonův šestiletý syn Conor zabil pádem z 53. patra newyorského mrakodrapu. Eric Clapton se poté na dlouhou dobu uzavřel do sebe a jeho dalším hudebním počinem byla právě skladba Tears in Heaven, vydaná v roce 1992 na albu Unplugged, které bylo nominováno na 9 cen Grammy. Píseň se držela na 2. místě v hitparádě Billboard Hot 100 a v roce 2004 ji časopis Rolling Stone zařadil na 392. místo v žebříčku 500 nejlepších písní všech dob. Eric Clapton, narozený 30. března 1945, je britský kytarista, zpěvák a skladatel. Během své hudební kariéry se orientoval především na blues a díky svému jedinečnému stylu hraní na kytaru si vysloužil přezdívku Slowhand (právě kvůli zpožděným, klouzavým bluesovým tónům). Clapton byl členem skupin The Yardbirds a Cream a dostal se tak celkem třikrát do rockové síně slávy – jednou jako sólový umělec a dvakrát jako člen těchto kapel. Clapton doposud vydal 20 studiových alb, 10 živých a kromě toho se podílel na celkem 6 soundtracích a hostoval na nesčetně albech jiných interpretů. Za svůj přínos hudbě získal v roce 2004 Řád britského impéria. Pozn.: Záběry v klipu pocházejí z filmu Opojení (Rush), ke kterému Eric Clapton složil hudbu.

Píseň Englishman in New York, další hudební klenot 20. století, napsal Sting v roce 1988. V témže roce se objevila na albu …Nothing Like the Sun. Angličanem v textu písně je myšlena slavná britská gay ikona - spisovatel Quentin Crisp, který si také zahrál v klipu. Sting napsal píseň krátce poté, co se Crisp odstěhoval z Londýna do New Yorku. Zajímavostí je, že klip natočil režisér David Fincher, který proslul například filmy Sedm, Klub rváčů nebo Zodiac. Skladba však překvapivě nebyla v době svého vydání příliš úspěšná, v žebříčku Bilboard Hot 100 se usadila až na 84. místě, v Británii byla jen o kousek výš, na 51. místě.V písni hostují saxofonista Branford Marsalis a perkusionista Manu Katche.  Sting, vlastním jménem Gordon Matthew Thomas Sumner, narozený roku 1951, začal svou hudební kariéru jako zpěvák a basák v kapele The Police. V roce 1981 poprvé vystoupil sólově a o čtyři roky později vydal své první sólové album The Dream of the Blue Turtles, ovlivněné především jazzem. Sting vydal do roku 2010 celkem 10 alb a v roce 2010 se nakrátko spojil s bývalou kapelou The Police, s níž jel světové turné. Kromě hudby se také aktivně věnuje charitě a je nositelem Řádu britského impéria.  

S hudebními klenoty 20. století tentokrát zabrousíme do 60. let ke zpěvačce, která díky svému hlasu a kráse stala ikonou. Píseň You Don’t have to Say You Love Me nahrála zpěvačka Dusty Springfield v roce 1966. Původně skladba nebyla složena pro Dusty – její originál s názvem Io che non vivo (senza te) totiž složili Italští hudebníci Pino Donaggio a Vito Pallavicini a poprvé ji představili v roce 1965 na festivalu Sanremo. Právě tam seděla Dusty Springfield v hledišti a píseň ji natolik zaujala, že se rozhodla ji přezpívat s anglickým textem, který pro ni napsali Vicki Wickham a Simon Napier-Bell. Ani jeden z nich neměl s psaním písní zkušenosti (prvně jmenovaná byla producentka, druhý manažer), ale nakonec se jim konečně podařilo text napsat. Hned druhý den Dusty píseň ve studiu nazpívala, ovšem potřebovala celkem 47 pokusů, než byla se svým hlasem spokojena. Krátce po vydání se píseň usadila na prvním místě britského hudebního žebříčku, v USA byla na čtvrtém místě. Dobýt první místa amerických hitparád se podařilo s cover verzí až Elvisi Presleymu v roce 1970. Dusty Springfield, vlastním jménem Mary Isobel Catherine Bernadette O'Brien, se narodila roku 1939 v Londýně. Zpívat začala v kapelách The Lana Sisters a The Springfields a roku 1963 zahájila svou sólovou kariéru písní I Only Want to Be with You. Byla považována za nejlepší soulovou zpěvačku mezi běloškami, získala mnoho ocenění včetně uvedení do síní slávy jak v USA (US Rock and Roll) i Británii (UK Music Halls of fame). Její album Dusty in Memphis, vydané roku 1969, umístil časopis Rolling Stone mezi nejlepší alba všech dob. Dusty však neoslňovala jen svým hlasem, ale i vzhledem – typické pro ni byly peroxidové blond vlasy, večerní róby a výrazný make-up. V roce 1994 byla Dusty diagnostikována rakovina prsu, které o pět let později podlehla.  

Je tu opět středa ráno a s ním jeden hudební klenot z konce 80. let. Píseň Wicked Game vydal Chris Isaak jako singl v roce 1989. Píseň však neměla valný úspěch a málem by upadla v zapomnění, kdyby nebylo režiséra Davida Lynche a jeho filmu Zběsilost v srdci (Wild at Heart). Právě použití Wicked Game ve filmu přineslo skladbě popularitu. Hudební ředitel rádia Atlanta Lee Chestnut, velký fanoušek Lynchových filmů, začal píseň pouštět do éteru a ta se tak dostala do širokého povědomí. V roce 1991 se tak konečně uchytila na 6. místě žebříčku Billboard Hot 100. Za zmínku stojí také hudební video. Natáčelo se na Havaji a kromě  Chrise Isaaka v něm hraje i modelka Helena Christensen. Hned po vydání začal klip sbírat jednu cenu za druhou a umístil se v mnoha žebříčcích hodnotících kvalitu videoklipů, včetně 4. místa za nejvíce sexy video od stanice VH1 nebo 73. místa mezi Nejlepšími videi všech dob časopisu Rolling Stone. Chris Isaak se narodil roku 1959 v Kalifornii. V roce 1985 vydal své první album Silvertone, z něhož byly dvě písně použity ve filmu Modrý samet (Blue Velvet) Davida Lynche. Isaakova spolupráce na soundtracích však pokračovala na zmíněné Zběsilosti v srdci a v roce 1999 se jeho píseň Baby Did a Bad, Bad Thing objevila ve filmu Stanleyho Kubricka Eyes Wide Shut. Zajímavé je, že se Chris Isaak ve videoklipu k této skladbě opět objevuje po boku supermodelky – tentokrát jí byla Laetitia Casta. Isaakovy písně se objevily i ve filmech True Romance (Pravdivá romance) a dalších. Chris Isaak je také příležitostným hercem a měl svůj vlastní pořad The Chris Isaak Show. Několikrát byl zvolen jedním z nejvíce sexy umělců všech dob.

Dnes se s hudebními klenoty podíváme do roku 1993 na píseň Are You Gonna Go My Way od Lennyho Kravitze. Píseň ze stejnojmenného alba se stala jedním z nejúspěšnějších Kravitzových hitů a zajistila mu popularitu po celém světě. Album se usadilo na čele žebříčků v Británii a Austrálii, v USA se dostalo do Top 20. Video k písni se stalo jedním z nejhranějších na stanici MTV v roce 1993 a stanice VH1 jej umístila mezi 20 nejlepších videí všech dob. Lenny Kravitz za něj získal cenu pro nejlepšího mužského umělce roku 1993 od hudební stanice MTV. Skladba Are You Gonna Go My Way se dočkala mnoha cover verzí. Mezi ty nejvýznamnější patří verze od skupiny Mettalica nebo od Robbieho Williamse.  Leonard Albert „Lenny“ Kravitz se narodil roku 1964 v New Yorku. Je znám jako zpěvák, skladatel, multi-instrumentalista, producent a příležitostný herec. Jeho rocková hudba je ovlivněna reggae, soulem, R&B a dalšími styly. Mezi lety 1999 až 2002 vyhrál 4 roky po sobě cenu za nejlepší mužské rockové vystoupení a v průběhu své kariéry posbíral ještě další významné ceny. Mezi lety 1989 až 2011 vydal zatím celkem 9 alb. Lenny Kravitz je dvakrát rozvedený. Jeden čas chodil s herečkou Nicole Kidman, které věnoval píseň Lady. Jako herce jsme jej mohli naposledy vidět jako Cinnu ve filmu The Hunger Games.

Je středa ráno a tedy čas na další hudební klenot 20. století. Dnes je tu opět píseň, jejíž název ani interpret vám nemusejí nic říkat, ale jakmile uslyšíte první tóny jednoho z nejslavnějších saxofonových sól v historii popmusic, budete mít jasno. Tuto baladu napsal Gerry Rafferty v roce 1978 na album City to City. Píseň odkazuje na ulici Baker Street v Londýně, kde Rafferty jeden čas přespával v bytě svého kamaráda. Text písně rozebírá odcizení a touhu po kontaktu. Slavný saxofonový riff ve skladbě hraje Rafael Ravenscroft, jehož přispění k písni vedlo k jevu známému jako „fenomén Baker Street“ – brzy po vydání se obrovsky zvedl prodej saxofonů, rozšířilo se jejich použití v popmusic, v reklamách, ve filmech. Sám Ravenscroft se však o svém riffu později vyjádřil, že ho nemůže ani slyšet, protože kvůli pozdějším studiovým úpravám zní falešně. V roce 1992 vyšla slavná taneční cover verze od skupiny Undercover, ale předělávek se objevilo mnohem více. Baker Street také například zazněla na konci jednoho dílu Simpsonových nazvaného Lisa’s Sax, kde Lisa na konci hraje právě tuto skladbu. Gerry Rafferty se narodil roku 1947 ve Skotsku. V počátcích kariéry prošel několika kapelami, z nichž nejvýznamněji jej ovlivnilo členství ve skupině Stealers Wheel, která se roku 1975 rozpadla. Kvůli právním tahanicím po rozchodu jejích členů nemohl Rafferty celé tři roky nic vydat. V tomto období vznikla i melancholická skladba Baker Street. Rafferty vydal celkem 9 sólových alb. Celý život bojoval s alkoholismem a zemřel v lednu roku 2011.

Tuto skladbu od Village People není snad ani nutné představovat. Snad všichni už ji někde slyšeli, tak si ji užijte s českými titulky. YMCA je zkratka organizace Young Men's Christian Association (dříve Křesťanská asociace mladých mužů, dnes Křesťanská asociace mladých lidí), jejímž cílem bylo sdružovat a zabavit dospívající chlapce. Ať už sportem nebo různými tvořivými aktivitami. Skladba YMCA vznikla v roce 1978 poté, co producent Henri Belolo uviděl na budově nápis YMCA a napadlo ho o této instituci napsat skladbu. Ačkoliv hlavní zpěvák Village People Victor Willis popíral, že by skladba byla od počátku míněna jako jakási neoficiální hymna gayů (Willis je heterosexuál), z náznaků v textu a kostýmů, které si lehce utahují ze stereotypů o oblékání gayů v té době, lze získat opačný dojem. Navíc v té době Ymcu údajně využívali mladí gayové jako místo ke schůzkám, aniž by vyvolávali pohoršení. Původně se předpokládalo, že si píseň najde místo pouze v úzkém okruhu gayů, avšak díky chytlavé melodii a textu se stala populární i mezi většinovou populací. V hudebním žebříčku USA se držela na 2. místě, v žebříčku Velké Británie dokonce na 1. místě. Celosvětově se prodalo 5 380 000 kusů alba Cruisin' na kterém se tato skladba nacházela. I v dnešní době se často hraje na sportovních akcích, diskotékách nebo i mnoha školních akcích.

Dnešní hudební klenot 20. století napsal už v roce 1972 Randy Newman, ale o jeho popularizaci se postaral až Joe Cocker a především film 9 a ½ týdne, ve kterém se objevil.  A která jiná scéna by píseň s takovým textem mohla proslavit, než ta se slavným striptýzem Kim Basinger. V roce 1986 se Cockerův cover Newmanovy písně You Can Leave Your Hat On objevil na albu nazvaném Cocker. Toto album věnoval své matce Madge, která během jeho nahrávání zemřela. Původní verze Randyho Newmana, slavného filmového skladatele, zní spíše jazzově než rockově a má o něco intimnější zvuk. Cockerova verze se dostala na 35. příčku hitparády Billboard Hot Mainstream Rock Tracks. Nálepka striptýzové písně už skladbě zůstala až do dnešních dnů. John Robert „Joe“ Cocker se narodil 20. května 1944 v Sheffieldu v Anglii. V počátcích kariéry byl se svou kapelou Grease Band znám mimo jiné cover verzemi písní Beatles, z nichž nejslavnější je With a Little Help from My Friends. Paul McCartney a George Harrison byli jeho verzí natolik nadšeni, že mu dovolili předělat i další jejich písně. V roce 1983 získal Cocker cenu Grammy za skladbu Up Where We Belong, kterou nazpíval jako duet se zpěvačkou Jennifer Warnes. Objevil se také ve filmu inspirovaném tvorbou The Beatles - Across the Universe, kde zpíval píseň Come Together. Do letošního roku vydal celkem 22 studiových alb.

Interpretku tohoto hudebního klenotu 20. století netřeba dlouze představovat. Píseň River Deep – Mountain High napsal producent Phil Spector pro manželské duo Ike & Tina Turner na stejnojmenné album, vydané v roce 1966. Skladba byla velmi úspěšná ve Velké Británii, kde se v hudebním žebříčku usadila na 3. místě, ovšem v USA byla spíše propadákem. River Deep – Mountain High se také dočkala mnoha cover verzí, například od Deep Purple, The Animals, Annie Lennox nebo Céline Dion a objevila se také v seriálu Glee, kde byly jejími interpretkami Naya Rivera a Amber Riley.  Tina Turner, vlastním jménem Anna Mae Bullock, se narodila 26. listopadu 1939 v Tennessee. V 50. letech potkala svého budoucího manžela Ika Turnera, změnila si křestní jméno na Tinu a dvojice začala nahrávat a vystupovat společně. V roce 1971 vydali svůj nejúspěšnější singl Proud Mary. Ikovo agresivní a násilnické chování však v roce 1976 vyústilo v rozvod a Tinina kariéra se na čas utlumila. V roce 1984 však vydává úspěšné album Private Dancer, kterým přešla od soulu k rocku, změnila image a znovu se dostala na vrchol. V roce 1985 získala celkem 4 ceny Grammy. Její koncert v Riu de Janeiru byl na čas zaznamenán v Guinessově knize rekordů díky nejvyššímu počtu diváků. Přišlo jich 182 000.

Včera bylo 9. října, což znamená, že právě včera by se John Lennon dožil dvaasedmdesátých narozenin. Dnešními výjimečně dvěma hudebními klenoty mu můžeme věnovat krátkou vzpomínku. Skladbu Jealous Guy napsal John Lennon původně s úplně jiným textem a názvem Child of Nature. S tematicky podobnou písní však přišel i Paul McCartney a právě tu The Beatles vybrali na připravované album, zatímco Lennonova skladba byla odložena. Jemu však bylo líto nechat tuto melodii ladem, proto ji přetextoval a v roce 1971 se tak mohla objevit na jeho sólovém albu Imagine jako Jealous Guy. Tato skladba má ze všech Lennonových písní asi nejvíce cover verzí (minimálně 92). Nejslavnější je ta od Roxy Music, vydaná krátce po Lennonově smrti.  

Je opět středa ráno a tedy pravý čas na další Hudební klenot 20. století. Píseň One of Us napsal zpěvák a skladatel Eric Bazilian a nazpívala ji zpěvačka Joan Osborne na své album Relish, vydané v roce 1995. Skladba svým textem vyzývá posluchače k zamyšlení nad existencí Boha a zabývá se vztahem člověka k Bohu. První čtyři verše na samém začátku písně pocházejí z gospelové skladby The Heavenly Airplane. Joan Elizabeth Osborne se narodila roku 1962 v Kentucky. Na konci osmdesátých let se přestěhovala do New Yorku, kde založila vlastní vydavatelství Womanly Hips, avšak své první album Soul Show: Live at Delta 88 z roku 1991 vydala pod hlavičkou Mercury Records. Její druhé album Relish vyšlo v roce 1995 a singl One of Us se stal Joaniným největším hitem, jehož slávu už poté nepřekonala. Do letošního roku vydala celkem sedm studiových alb, na nichž žánrově převládá soul a blues.

Dnešním hudebním klenotem jsou Depeche Mode s jedním z největších elektronických hitů 90. let, skladbou Enjoy the Silence. Enjoy the Silence vydala skupina v únoru roku 1990 na svém albu Violator. Je to jedna z vůbec nejremixovanějších písní, jejíž melodii zná asi každý, ale jen málokdo by si vybavil, jak vlastně zněla původně. Mezi nejhranější cover verze patří například ty od Lacuna Coil, Keane, HIM nebo Susan Boyle. V roce 2004 vydali novou verzi sami Depeche Mode na albu Remixes 81 – 04, o jejíž remix se postaral Mike Shinoda z Linkin Park. Klip ukazuje zpěváka Dava Gahana oblečeného jako krále, který si s sebou nosí skládací židličku. Místa, po nichž se prochází, jsou Skotská vysočina, pobřeží Portugalska a Švýcarské Alpy. Kapela byla nadšená nápadem režiséra Antona Corbijna na ztvárnění Gahana jako muže, který má úplně všechno a hledá jen tiché místo, kde by si mohl v klidu sednout. Depeche Mode vznikli roku 1980 v Essexu. Zakládajícími čelny byli Dave Gahan, Martin Gore, Adam Fletcher a Vince Clark, kterého po vydání debutového alba Speak & Spell nahradil Alan Wilder. Ten však kapelu opustil v roce 1995 a od té doby Depeche Mode fungují coby trio. Kapela prodala celosvětově přes 100 milionů alb, což ji činí nejúspěšnější elektronickou skupinou všech dob. Magazín Q ji zařadil mezi 50 skupin, které změnily svět. Do letošního roku vydali Depeche Mode celkem 12 alb a v příštím roce se chystá vydání dalšího.  

S dnešním hudebním klenotem se podíváme do Velké Británie za alternativní rockovou kapelou Blur. Skladbu Country House vydali Blur v roce 1995 na svém čtvrtém albu The Great Escape a byla první skladbou této kapely, která se dostala na první místo prestižního žebříčku UK Singles Chart. Text o muži, který se z ruchu velkoměsta odstěhuje na venkov, odkazuje na bývalého manažera kapely Dava Balfa. Klip režíroval Damien Hirst, který do hlavní role obsadil Keitha Allena coby muže uvězněného v deskové hře Escape from the Rat Race. V roce 1996 byl klip na BRIT Awards nominován na nejlepší hudební video. Blur vznikli v roce 1989 v Londýně a původně fungovali pod názvem Seymour. Členy kapely jsou zpěvák Damon Albarn, kytarista Graham Coxon, basista Alex James a bubeník Dave Rowntree. Přestože v 90. letech spolu s Oasis patřili k průkopníkům britpopu, později se vydali spíše cestou alternativního a indie rocku. Od roku 1999 se však členové kapely začali věnovat spíš svým vlastním projektům, například Damon Albarn se podílel na úspěchu Gorillaz. Po turné v roce 2003 se kapela rozpadla. V roce 2009 se však členové Blur dali opět dohromady a uspořádali velký koncert v Londýně, který se setkal s nebývalým úspěchem. Do této doby vydali celkem sedm alb.  

Dnešní hudební klenot, skladba It’s Oh So Quiet, vznikla už v roce 1951, ale dalo by se říci, že v roce 1995 chytila druhý dech, když ji na své album Post zařadila islandská zpěvačka Björk. A právě dnes, ve středu 21. listopadu, slaví Björk čtyřicáté sedmé narozeniny. Píseň dosáhla na čtvrté místo britského hudebního žebříčku UK Singles Chart a držela se v něm 15 týdnů. Dodnes je považována za zpěvaččin největší hit.  Text písně pojednává o lásce, což je zpěvaččino nejoblíbenější téma. Režisérem videoklipu je oceňovaný Spike Jonze, jehož přičiněním bylo video v roce 1997 umístěno kanálem MuchMoreMusic na osmé místo v žebříčku 40 nejvíce zapamatování hodných videí všech dob.  Björk Guðmundsdóttir, rodačka z islandského Reykjavíku, rozjela svou sólovou kariéru po odchodu z hudebního uskupení The Sugarcubes v roce 1992. V roce 1993 vyšlo Björk první sólové album nazvané jednoduše Debut. Björk vystřídala mnoho hudebních stylů, spolupracovala například s Trickym nebo s Thomem Yorkem z Radiohead. Její hudba je plná experimentů, což se výrazně projevilo na albu Medúlla (2004), na kterém se podíleli například hrdelní zpěvačka Tagaq, japonský beatboxer Dokaka a také zpěvák Mike Patton, frontman skupiny Faith No More. Björk je podruhé vdaná a má dvě děti.