Hudební klenoty 20. století

Krásné středeční ráno, milí posluchači, vítáme vás u dalšího dílu Hudebních klenotů 20. století! Dnes si dáme melodickou pecku od kapely, o kterou jste si mnohokrát v komentářích žadonili, a jelikož patří ke Kariho nejoblíbenějším, tady ji máte! Melodii písně Walk of Life, kterou zajisté každý z vás zná, nahrála skupina Dire Straits, o které vám pár slov poví Kari. Song Walk of Life vyrazil do světa na jednom z celosvětově nejprodávanějších alb 80. let - Brothers in Arms roku 1985. Čísla o úspěšnosti singlu hovoří jasně, americká hitparáda Billboard Hot 100 – 7. místo; britská hitparáda UK Singles Chart – 2. místo. Při poslechu vás pravděpodobně zaujme jednoduchá melodie hraná na elektrické varhany, kterou je píseň doprovázena po celou dobu. Text písně je o pouličním umělci, který hraje v metru staré bluesové fláky, jako jsou I Gotta Woman, Be-Bop-A-Lula, What'd I Say a Mack the Knife. Ve videoklipu se střídají záběry kapely a sportovních kiksů. Nejenže si tedy poslechnete krásný song, ale zároveň se i pobavíte u vtipně pojatého videoklipu. :-) Dire Straits byla rocková skupina působící v letech 1977 až 1995. Vznikla v anglickém městě Newcastle. V zakládající čtveřici kapely byli Mark Knopfler (zpěv, kytara, autor hudby a textů), jeho bratr David (kytara), John Illsley (basa) a Pick Withers (bicí). Podle názvu, který znamená v překladu něco jako „strašlivá tíseň“, se dá odvodit, že jejich texty byly především melancholické a velmi klidné. Vůdčím tahounem skupiny se stal Mark Knopfler, který napsal téměř všechny texty a jeho specifická kytara vyluzovala až neuvěřitelně čisté tóny, i proto ho nyní řadíme ke kytarovým velikánům, jako jsou např. Jimmy Page či Jimi Hendrix. Kapela vydala velké množství hitů, za svou bohatou kariéru prodala celosvětově okolo 120 milionů alb a obdržela mnoho významných ocenění. Bohužel, Mark Knopfler se chtěl věnovat vlastním aktivitám, a tak roku 1988 původní sestava zanikla. Poté se ještě pokoušela o comeback, ale měl jen krátké trvání. Minulý rok navštívil Mark Knopfler Prahu a zahrál nejen hity ze svých desek, ale i pár songů „svých“ Dire Straits.

Konečně mezi Hudení klenoty 20. století zařazujeme notoricky známou pecku, která se mezi vašimi přáními objevila vícekrát, než bylo zdrávo. Při poslechu tohoto songu vám určitě naskočí záběry z filmu Forrest Gump, konkrétně tedy scény z Vietnamu. O další info o kapele a písničce se postará během dne Kari. Fortunate Son mohli poprvé fanoušci skupiny slyšet na albu Willy and the Poor Boys v roce 1969. V tomtéž roce vyšla také jako singl a umístil se na 14. místě americké hitparády. Píseň se stala díky svému textu velmi populární během války ve Vietnamu. Objevila se také v mnoha počítačových hrách (Battlefield, Call of Duty), filmech (hlavně Forrest Gump) a reklamách (Wrangler Jeans). Díky popularitě této písně si můžeme pustit také spoustu jejích coverů. Creedence Clearwater Revival byla americká rocková skupina, která existovala od prosince 1967 do června 1972. Vznikla ve městečku El Cerrito ve státě Kalifornie. Skupinu tvořili sólový zpěvák, kytarista a textař John Fogerty, jeho bratr a doprovodný kytarista Tom Fogerty, baskytarista Stu Cook a bubeník Doug Clifford. Jejich hudební styl zahrnoval rock and roll i rock. Navzdory jejich původu ze sanfranciského zálivu, jsou někdy zmiňováni jako skupina, která ovlivnila southern rock. CCR jsou stále hráváni v rozhlasových stanicích po celém světě a často figurují v různých médiích. Skupina prodala 26 milionů alb jen v samotných Spojených státech. CCR byli v roce 1993 uvedeni do Rokenrolové síně slávy.  

Krásné středeční ráno přejeme těm, kdo si nenechali ujít další díl Hudebních klenotů 20. století. Dnes si přidáme další nádhernou baladu do naší obsáhlé klenotnice. A pod pojmem milostná balada se tentokrát skrývá skupina Nazareth a její největší hit Love Hurts. Tak neztrácejme čas a pojďme si společně vychutnat tóny této notoricky známé, nádherné smutné písně, která nám vtrhne slzy do očí. Info o kapele Nazareth a jejím hitu zpracoval Kari. Příjemný poslech! I když už skladbu Love Hurts přirovnáváme automaticky ke skupině Nazareth, musíme říct, že originál není původně od této kapely. Song byl poprvé vydán skupinou, která si říkala The Everly Brothers, v červenci roku 1960. Poté byla píseň mnohokrát coverována například Cher, Rayem Orbisonem či Jimem Capaldim. Avšak nejznámější cover verze skladby byla vydána roku 1974 právě skupinou Nazareth. Tato předělávka se umístila na 8. místě americké hitparády Billboard Hot 100 za dva roky po jejím vydání a stala se mezinárodním hitem. Mnoho firem si ji v té době vybralo do svých reklam, mezi něž patří například Molson, Nissan či Toyota. Celý text písně je vlastně shrnut dvěma slovy v názvu (láska bolí). Skupina Nazareth vznikla roku 1968 ve skotském městě Dunfermline. Proslula především hity Dream On a dnešním klenotem. Původní sestavu této hardrockové kapely tvořili: Dan McCafferty (zpěv), Manny Charlton (kytara), Pete Agnew (basa) a Darrell Sweet (bicí). Jméno získali ze skladby The Weight od skupiny The Band. V roce 1970 se skupina přesunula do Londýna, kde roku 1971 vydala své první, stejnojmenné album. Za svou bohatou kariéru vydali Nazareth neuvěřitelných 32 alb, když počítáme i živá alba. V současné době je skupina na turné při příležitosti vydání jejich zatím posledního alba Big Dogz, které vyšlo v dubnu tohoto roku. V České republice odehraje celkem 6 koncertů, postupně v Praze, Solnici, Ostravě, Beznu, Brně a Havlíčkově Brodě. Perličkou je, že z posledního jmenovaného města oba s bakeLitem pocházíme, a proto jsme tuto kapelu dnes vybrali jako další klenot.

V dnešních Hudebních klenotech 20. století si představíme americkou písničku o zmařeném životě v New Orleans s názvem The House of the Rising Sun, jejíž původní autor je dodnes neznámý. Dočkala se již spousty cover verzí, ale asi nejvíce ji proslavila britská rocková kapela The Animals. Více informací o samotné skupině a songu nese Kari. Krásnou lidovou folkovou baladu The House of the Rising Sun (někdy také Rising Sun Blues) si Animals vybrali do svého repertoáru roku 1964. Její původ je neznámý a mezi hudebníky často vznikaly diskuze, kdo ji vlastně napsal. Alan Price z Animals tvrdí, že původní verze písně pocházela z 16. století z Anglie a byla o nevěstinci v anglickém Sohu a angličtí emigranti přinesli song do Ameriky, kde byl předělán, aby se v něm vyskytovalo město New Orleans. V interview Eric Burdon říká, že tuto píseň poprvé slyšel v klubu v Newcastlu, kde ji zpíval folkový zpěvák Johny Handle. Animals byli v té době na turné s Chuckem Berrym a vybrali si tento song, protože chtěli zpívat něco výrazného, co každého zaujme. Píseň dostala mnoho ocenění a umístila se na prvním místě v hitparádách v USA, Anglii, Švédsku, Finsku a Kanadě. The Animals byla britská, původně R&B kapela z 60. let. Původní obsazení kapely bylo takovéto: Alan Price (varhany), Hilton Valentine (kytara), Bryan „Chas” Chandler (kontrabas), John Steel (bicí). Skupině dodával šťávu její agresivní bluesový zvuk a výborně zabarvený hluboký hlas Erica Burdona, kterého získali až později po založení. Triumfálně se ale „vynořili“ v psychedelické éře druhé poloviny 60. let. Zřejmě nejstylovější britská R&B skupina 60. let. vznikla jako „Alan Price Combo“ v Newcastelu, kde o sobotách hrála v nabitém Downbeat Clubu. Po získání zpěváka E. Burdona přesídlila do honosnějšího klubu A-Go-Go a začátkem roku 1964 změnila jméno na Animals. Pak vystupovala v klubech v Londýně a okolí. V září 1966 Burdon neočekávaně skupinu rozpustil, koncem téhož roku však zformoval tzv. New Animals.

Hlásíme se do služby s novým dílem Hudebních klenotů 20. století! Týden uplynul jako voda a dnes si dáme hitovku, kterou bude zajisté každý příznivec kvalitní rockové muziky znát. Tématem písně je válka a armádní prostředí, tudíž nám hned naskočí název In the Army Now a skupina Status Quo! Pojďte si s námi společně zavzpomínat na tento song, o němž napsal pár řádků Kari. In The Army Now jako první natočilo a vydalo nizozemské duo Rob a Ferdi Bollandovi v roce 1981. Skupina Status Quo vydala tuto skladbu roku 1986 na stejnojmenném albu. Verze skupiny Status Quo se vyšplhala na 2. místo v anglické hitparádě singlů. Výkřik „Stand up and fight!“ pochází z úst zpěváka skupiny Slade (Far, Far Away v rámci Klenotů) Noddyho Holdera. Píseň byla postupně coverovaná do slovinštiny, francouzštiny a němčiny. Roku 2010 skupina Status Quo společně s armádním orchestrem skladbu předělali a veškerý výtěžek byl věnován charitám British Forces Foundation a Help For Heroes. Status Quo je anglická rocková kapela, známá díky hudebnímu stylu boogie. V roce 1962 ji založili Francis Rossi a Alan Lancaster v Londýně. Původní sestava kapely vypadala následovně: Francis Rossi (kytara), Alan Lancaster (basa), Rick Parfitt (zpěv, kytara) a John Coghlan (bicí). Od roku 1968 do roku 2007 nabídli svým fanouškům rovných 33 studiových alb a více než 60 hitů ve Velké Británii, tedy více než jakékoliv jiné rockové skupiny. Z těchto hitů se jich 22 dostalo do žebříčku hitparády UK Top Ten. Skupina hraje dodnes a patří k nejdéle fungujícím rockovým skupinám vůbec. 5. 11. 2011 přijede kapela do České republiky v rámci festivalu s názvem Rocková Olomouc. Olomouckému publiku se ovšem představí v pozměněné sestavě, než byla ta původní.

Opět po týdnu vás vítáme u dalšího dílu Hudebních klenotů 20. století! Dnešní den volna jsme se vám rozhodli zpříjemnit jednou peckou, kterou zná snad každý. Dnes se vrátíme zpět do doby, kdy světu vládly „květinové děti“. A jelikož song San Francisco od Scotta McKenzieho tu již máme, nezbývá nám nic jiného než píseň California Dreamin' od skupiny The Mamas & the Papas! Informace sepsal jako vždy Kari, dobře se bavte! California Dreamin' poprvé vyšla v roce 1965 na albu If You Can Believe Your Eyes and Ears. Píseň je o muži, který žije v chladné zimní krajině a touží se dostat do slunné Kalifornie. Song byl napsán roku 1963 Johnem Phillipsem a Michelle Phillipsovou, když žili v New Yorku. John měl o této skladbě sen a probudil Michelle, aby mu pomohla s psaním. V tu dobu byli manželé Phillipsovi členy folkové skupiny The New Journeymen, která se později přejmenovala na The Mamas & the Papas. Mnoho lidí určitě zná cover této písně od skupiny Global DJ's, ale tato verze nemá s původní téměř nic společného. The Mamas & the Papas byla vokální skupina 60. let, která vznikla v New Yorku. Složení kapely bylo takovéto: Cass Elliot, John Philips, Denny Doherty a Michelle Phillips. Skupina vystupovala a nahrávala od roku 1965 do roku 1968, později se nakrátko sešla v roce 1971. Vydala pět alb a měla 11 hitových singlů v Top 40. Prodala téměř 40 miliónů desek po celém světě. Zvuk skupiny byl založen na čtyřhlasé mužsko-ženské vokální harmonii, aranžovanou Johnem Phillipsem (Scott McKenzie), který byl také autorem většiny skladeb z jejich repertoáru. Po ukončení činnosti skupiny dělala Cass Elliot úspěšnou sólovou kariéru. V roce 1998 byla skupina The Mamas & the Papas uvedena do Rockandrollové síně slávy.  

Úplně poslední prázdninový den nastal. Tento smutný fakt můžou spravit už jen Hudební klenoty 20. století! A že si dnes dáme klenot… Písničku, o kterou jste si mockrát psali. Krásný hlas s nádhernými kytarami, přičemž vše vrcholí houslovým sólem, to vše od skupiny Kansas! Hitovka se jmenuje Dust in the Wind a mnoho lidí zná kapelu Kansas jen díky tomuto songu. Krátké info sepsal jako tradičně Kari. Dust in the Wind byla nahrána roku 1977 a vyšla o rok později na 5. studiovém albu skupiny s názvem Point of Know Return. Největší úspěch zaznamenal song právě v tomto roce, téměř ihned po vydání se ocitl na 6. místě americké hitparády Billboard Hot 100. Jednu z prvních akustických písní skupiny napsal Kerry Livgren. Filozofický text a pomalá melodie písně ji odlišuje od ostatních hitů skupiny. Kytarový part hrají dva kytaristé na šestistrunné kytary, jedna je ve standardním ladění a druhá v tzv. Nashvillském ladění, takže celkový dojem působí jako jedna dvanáctistrunná kytara. Píseň byla mnohokrát coverována a zazněla v nejrůznějších seriálech (Family Guy!) a filmech. Kansas je americká rocková kapela, kterou členové pojmenovali podle státu, ve kterém vznikala v 70. letech minulého století. Zakládajícími členy byli kytarista Kerry Livgren, basák Dave Hope a bubeník Phil Ehart, trojice, která spolu hrála již během studií na vysoké škole. První Kansas line-up se vedle baskytary a bicích skládal ze dvou kytaristů hrajících i na klávesy, dvou vokalistů, flétny a saxofonu. Skupina zpočátku hrála skoro zadarmo na srazech motorkářů a také na netypických akcích, jako např. rodea. Jejich největším prvním úspěchem bylo zahřívání obecenstva před koncertem The Doors. Dalším obrovským úspěchem bylo vydání dnešního klenotu. Kapela koncertuje dodnes a za svojí bohatou kariéru vydala velké množství hudebních nosičů a objela spoustu koncertů po celém světě.  

Dobré středeční ráno. Představujeme vám další Hudební klenot 20. století. Jde o hitovku, kterou si jednou pustíte a už ji nemůžete dostat celý den z hlavy. Řeč je o skladbě Lemon Tree, kterou přivedla na svět německá skupina Fools Garden. Své středeční informace nese Kari. Lemon Tree byla nahrána roku 1994, objevila se na Dish of the Day a o rok později vyšla jako singl. V roce 1996 se tento song stal hlavním mezinárodním hitem. Skladba obsadila 1. místo v domácí německé hitparádě. Novou verzi této písně nahrála skupina v roce 2009 pro kompilaci High Times - The Best of Fools Garden. Dodnes je tento song velmi známý a dobře prodávaný po celém světě. Fools Garden je německá skupina, která vznikla v roce 1991 v Pforzheimu (tehdy se ještě jmenovala Fool's Garden) ve složení: Peter Freudenthaler (zpěv), Volker Hinkel (kytara), Thomas Mangold (basa), Roland Röhl (klávesy) a Ralf Wochele (bicí). Kapela vydala celkem 7 alb, z nichž největší zlom a slávu jí zajistilo v pořadí 3. album s názvem Dish of the Day. Na tomto albu se totiž nacházel dnešní klenot, díky kterému zná kapelu většina lidí. Skupinu v roce 2003 opustil baskytarista, kytarista a bubeník. Všichni 3 byli nahrazeni a kapela hraje v této obměněné sestavě dodnes. Po nahrazení jednotlivých členů se kapela přejmenovala z Fool's Garden na Fools Garden (zajímavé). Na koncertech hrají často covery britských rokenrolových skupin, jako například od The Beatles (Help!) či The Who (Baba O’Riley). Pár coverovaných písní od skupiny The Beatles se dokonce objevilo na albech samotných Fools Garden. Máte nějaký soukromý tip na to, co by se tu příští středu mělo objevit? Neváhejte a napište nám do komentářů, třeba příště vybereme právě ten váš oblíbený song.

Přejeme vám krásné středeční ráno okořeněné poslechem dalšího Hudebního klenotu 20. století. Dnes jsme vybrali nejznámější hit od skupiny, která se objevila i na letošním Sázavafestu jako jeden z headlinerů. Jedná se o německou skupinu Alphaville a hit, který zajisté všichni znáte. Článeček sepsal Kari, který by mimo jiné také nejraději zůstal navždy mlád a zítra slaví narozeniny. Forever Young je titulní píseň stejnojmenného debutového alba, které vyšlo roku 1984. Ačkoliv tento hit nikdy v Evropě ani v USA moc nezabodoval, stal se tzv. signature songem kapely a byl coverován mnoha umělci, z nichž můžeme jmenovat například rappera Jay-Zho či našeho zlatého Slavíka Karla Gotta. Alphaville tento song sami zremixovali na taneční verzi. Ve videoklipu k písni se objevuje kapela hrající na koncertě v hale Holloway Sanatorium v Anglii. Mnoho otrhaných lidí, od dětí až po seniory, se probouzí a sledují skupinu, pak jdou pěšky do zářícího portálu ve tvaru diamantu. Song byl také užit v mnoha televizních seriálech, filmech a reklamách. Alphaville je německá skupina, která asi nejvíce proslavila žánr zvaný synthpop. Jejich počátky a vznik se datují do 80. let minulého století. Jejich rodištěm se stalo město Münster v roce 1982. Zpočátku vystupovali pod jménem Forever Young. Zakládající sestava vypadala takto: Bernhard Lloyd (bicí, klávesy), Marian Gold (zpěv) a Frank Mertens, kterého ovšem v roce 1985 vystřídal Rick Echolette (klávesy, basa, kytara). Skupina původně experimentovala se složitým jevištním projevem, avšak postupem času se přiklonila k bezproblémovému popu. Postupně se skupina posouvala od klávesového zvuku do rockovějších poloh. Poněkud dancefloorové album Salvation natáčeli již bez Franka Mertense. Jejich zatím poslední album Catching Rays On Giant vyšlo 19. 11. 2010. Kapela je velmi oblíbená u českého publika, několikrát Českou republiku navštívila a v roce 2009 tu dokonce oslavila své 25. narozeniny – konkrétně na pražském Žofíně, kde si s ní na jednom pódiu zazpíval i Karel Gott.

Další středa v měsíci nám právě začíná a my vám děkujeme, že jste se její začátek rozhodli strávit ve společnosti Hudebních klenotů 20. století. Včera oslavil své 68. narozeniny jeden rockový velikán ze skupiny, která prakticky založila hudební žánr zvaný rock. Tím oslavencem je Mick Jagger ze skupiny The Rolling Stones! Navzdory tomu, že jejich asi nejznámějším songem je hit „(I Can't Get No) Satisfaction“, jsme se rozhodli, že vybereme neméně známou, leč krásnou baladu s názvem Angie. Pár slov sepsal tradičně Kari. Angie vyšla roku 1973 na albu Goats Head Soup. V písni se zpívá o ukončení jednoho milostného vztahu. Song byl vydán jako singl v srpnu roku 1973 a dostal se na vrchol americké hitparády Billboard Hot 100 a dosáhl pátého místa v britské hitparádě singlů. Angie byla téměř úplně jak textově, tak hudebně napsána Keithem Richardsem. Ten ve svém životopise píše, že písnička Angie v podstatě popisuje heroin a jeho pokus o detoxikaci v Německu, aby jednou provždy mohl říci, že „je čistý“. The Rolling Stones je britská rokenrolová skupina v čele se zpěvákem Mickem Jaggerem. Vznikla v Londýně v roce 1962 a hraje dodnes. Skupina se proslavila počátkem 60. let jako protipól skupiny The Beatles. Od počátku hráli drsněji než Beatles a své okolí neustále šokovali svým zjevem a chováním. Nejvíce se ve skupině točil post kytaristy, ať už vlivem drog (Brian Jones), nebo nezvladatelným životním stylem skupiny (Mick Taylor). Nakonec na tomto místě zakotvil vynikající kytarista Ron Wood a dnešní sestava „Stounů“ vypadá takto: Mick Jagger (zpěv), Keith Richards (kytara, zpěv), Ron Wood (kytara) a Charlie Watts (bicí). V žebříčku padesáti nesmrtelných interpretů rock and rollu časopisu Rolling Stone se kapela umístila na 4. místě. Tato banda se postupně svojí vynikající hudbou a neukázněným životním stylem vypracovala mezi absolutní rockovou špičku. Její notoricky známé logo (vypláznutý jazyk) je podle hudebního časopisu Kerrang! nejlepším logem ze všech hudebních skupin. The Rolling Stones poměrně často navštěvovali Českou republiku, a to v letech 1990, 1995, 1998 a 2003, a to pokaždé v Praze. Zatím poslední koncert u nás odehráli na brněnském Výstavišti v červenci 2007. Na souhrn všech koncertů této kapely v České republice se můžete kouknout zde. Doufejme, že Stouni vydrží hrát ještě co možná nejdéle a že k nám opět brzy zavítají.  

Vítejte u dalšího prázdninového dílu Hudebních klenotů 20. století. Dnes jsme konečně vyslyšeli prosby v mnoha komentářích od vás a přeložili song od jednoho chlapíka, kterým se inspirovala nejedna světoznámá kapela. Řeč je pochopitelně o americkém, původně folkovém skladateli a zpěvákovi Bobu Dylanovi. Od něj jsme vybrali song, který pravděpodobně většina z vás zná jako cover verzi od skupiny Guns N´ Roses. O Knockin' on Heaven's Door a Bobovi vám více poví Kari. Knockin' on Heaven's Door je píseň Boba Dylana poprvé uvedená na soundtracku k filmu Pat Garret & Billy the Kid v roce 1973. Knockin' on Heaven's Door patří k nejhranějším písním populární hudby a mnoho umělců natočilo její cover verzi, například Guns N' Roses (jejich verze se dostala na druhé místo britského singlového žebříčku a je ze všech cover verzí nejhranější), Bob Marley, U2 či Bon Jovi. V roce 1997 vznikl v koprodukci Německa, Nizozemí a Belgie stejnojmenný film, který se písní inspiroval. Českou verzi této písně nazpívala skupina Děda Mládek Illegal Band a zpěvák Petr Kalandra. Píseň popisuje pocity a dojmy umírajícího náměstka, který již nemůže pokračovat ve své roli strážce zákona. Bob Dylan, vlastním jménem Robert Allen Zimmerman, se narodil 24. května 1941 v Duluthu, státě Minnesota a je americkým skladatelem a zpěvákem. Dylan inspiroval svojí unikátní hudbou, v níž je sám interpretem, autorem, kytaristou i hráčem na elektronickou foukací harmoniku, naprosto ojedinělým jevem. Zavedl do popové, folkové a rockové hudby zvláštní frázovitý styl „zpěvu nezpěvu“, který nadchl mnoho dalších interpretů a tvůrců. Jedině díky němu se v rockové oblasti fenomenální kytarista Jimi Hendrix rozhodl také zpívat, inspiroval Micka Jaggera v brilatní rockové frázovitosti písní, podobně Madonnu a Michaela Jacksona. Ukázalo se, že Dylanovo tiché ševelení nebo broukání má pro rockovou hudbu nebývalý a cenný skrytý náboj, skutečné hudební a poetické charisma. Bob stále koncertuje, v červnu minulého roku navštívil i pražskou O2 arenu.  

Je středa ráno a naše příjemná povinnost představit vám další z Hudebních klenotů 20. století je opět tady. Minulý díl byl tak trochu netradiční, jelikož se ho ujal BugHer0 a zrovna na středu připadl Den dětí, a tak zvolil hit našeho mládí. Nyní se vracíme zpět do starých kolejí a dáme si nejznámější hit od anglické skupiny Oasis, a to Wonderwall, o němž už vám tradičně něco poví Kari. Wonderwall napsal kytarista a hlavní skladatel skupiny Oasis Noel Gallagher. Píseň byla vydána jako třetí singl z alba (What's the Story) Morning Glory? v říjnu roku 1995. Umístila se na 2. místě UK Singles Chart. Skladba se dokázala dostat i na 8. místo Hot 100 Singles Chart, což byl pro Oasis americký průlom, žádný jejich hit se už v USA tak vysoko nedostal. I proto se tato píseň stala jejich tzv. signature songem. Gallagher říká, že je to píseň o imaginárním příteli, který přijede a zachrání vás od sebe samotného, ačkoliv dříve tvrdil, že byla napsána pro jeho manželku, se kterou se později rozvedl. V roce 2008 se k této písni ovšem vyjádřil úplně jinak, než jak by kdokoliv čekal, a řekl něco jako: "Nemůžu tuhle podělanou písničku vystát! Pokaždé, když jsem ji musel zpívat, chtěl jsem roubík. Problém je, že tato píseň pro nás znamenala mnoho.“ Oasis byla britská hudební skupina, která vznikla v Manchesteru roku 1991. V průběhu 90. let byli zahrnováni do hudebního žánru britpop. Hlavní část skupiny tvořili až donedávna bratři Liam a Noel Gallagherovi, kteří také jako jediní působili ve skupině po celou dobu její existence. Oasis vypadali v původním složení takto: Liam Gallagher (zpěv a tamburína), Paul Arthurs (kytara), Paul McGuigan (basa) a Tony McCarroll (bicí), později se k nim přidal starší bratr Liama Noel Gallagher (kytara a vokály). Noel 29. května oslavil 43 let. V roce 2009 kapela prodala přibližně 70 milionů desek po celém světě, z nichž asi nejznámější je právě deska (What's the Story) Morning Glory?, ze které pochází i dnešní klenot. Skupina byla také uvedena v Guinnessově knize světových rekordů v roce 2010 pro "Nejdelší výdrž kapely v Top 10 UK Chart" po nevídané sérii 22 Top 10 po sobě jdoucích hitů ve Velké Británii. V srpnu 2009 Noel Gallagher oznámil svůj odchod ze skupiny po zákulisní hádce s Liamem před vystoupením na festivalu. Kapela, zahrnující zbývající členy Oasis a vedená Liamem Gallagherem, se rozhodla pokračovat v nahrávání společně pod názvem Beady Eye.  

Víte, co je dneska za den? Ano. Dneska je Den dětí! Proto jsem se rozhodl zafušovat bakeLitovi do řemesla a přeložit pro Hudební klenoty 20. století tuhle hudební pecku, na kterou jsem se už dlouho chystal, protože ji mám rád a při každém poslechu mi připomíná dětství. Kdo ji ještě neslyšel, jako by nežil. :-) Hanson je bratrské hudební trio, které vzniklo v roce 1997. Hansoni se nejvíce proslavili právě touto písní, hitem MMMBop, za který byli v tomtéž roce dokonce nominováni na Grammy. Myslím, že kdybych po vás chtěl vyjmenovat další jejich písně, ani si neškrtnete, stejně jako já. Ale to vůbec nevadí, protože tu máme MMMBop a můžeme si ho pouštět pořád dokola! :-D Přeji příjemný den a pozdravujte děti.

Dnes si v rámci pravidelných Hudebních klenotů 20. století připomeneme romantickou pecku, která rozbrečela nejednoho diváka filmu Duch. Všichni si určitě vybavíte scénu, při které si Patrick Swayze a Demi Moore pohrávají s hlínou a k poslechu jim hraje tato podmanivá melodie. The Righteous Brothers bylo hudební duo složené z Billa Medleyho a Bobbyho Hatfielda, které existovalo od roku 1963 a vystupovalo až do roku 2003. Již v 60. letech měli The Righteous Brothers na kontě několik hitů včetně dnešní Unchained Melody, kterou nahráli v roce 1965. Píseň se ale doopravdy proslavila až v roce 1990, kdy zazněla ve slavném snímku Duch, za který dostala dokonce Whoopi Goldbergová Oscara za nejlepší herečku ve vedlejší roli. Fanoušky zachvátilo šílenství a začali písničku hromadně znovu poslouchat a vyžadovat v rádiích, což vedlo vydavatelství Polygram k tomu, aby ji do rádia znovu vypustilo a zároveň vydalo reedici alba s názvem The Very Best of The Righteous Brothers... Unchained Melody. 10. března roku 2003 byli The Righteous Brothers uvedeni do Rokenrolové síně slávy. V roce 2003 byl Bobby Hatfield půl hodiny před jejich koncertem nalezen na hotelovém pokoji mrtvý. Příčinou smrti byl údajně kokain, který způsobil Hatfieldovi selhání srdce.

Posluchači Hudebních klenotů 20. století, buďte zdrávi! Minule jsme brázdili vody pohodové muziky a tento týden v nich i zůstaneme. S Karim jsme si pro vás připravili uvolněnou písničku z 80. let s nádechem jazzu a reggae - Don’t Worry, Be Happy od Bobbyho McFerrina. Don't Worry, Be Happy je nejznámější píseň Bobbyho McFerrina. Vyšla v roce 1988 na albu Simple Pleasures a velmi brzy obsadila přední příčky mnoha hitparád. Bobby McFerrin díky ní získal 3 ceny Grammy - za nejlepší nahrávku roku, nejlepší skladbu roku a nejlepší popový zpěv mezi muži. Píseň byla inspirována, stejně jako Baba O’Riley od The Who, filosofem a náboženským vůdcem indického původu Meherem Babou, který často používal právě heslo „Don't worry, be happy“. Na Internetu je v mnoha případech mylně označován za interpreta této písně Bob Marley (No Woman, No Cry), který však zemřel 11. května 1981, 7 let před jejím složením, a nikdy ji tedy nazpívat nemohl. Bobby McFerrin se narodil 11. března 1950 v Manhattanu. Bobby je americký jazzový a capella zpěvák, skladatel a dirigent. Je držitelem mnoha ocenění, ale do povědomí široké veřejnosti se nejvíce zapsal právě dnešním klenotem. První nástroj, na který se Bobby učil hrát, byl klarinet, ale kvůli rovnátkům byl donucen nástroj změnit a pokračoval studiem hry na klavír. Během studií se rozhodl pro kariéru muzikanta a ještě na střední škole založil skupinu Bobby Mack Quartet. V roce 1977 skončila jeho kariéra klavíristy a začal vystupovat jako zpěvák, od 90. let vystupuje i jako dirigent. V dnešní době stále koncertuje jako zpěvák a vystupuje jako dirigent s mnoha světoznámými soubory (jeho první album nahrané v pozici dirigenta bylo Paper Music z roku 1995). Jeho zatím poslední album, Vocabularies, bylo vydáno v roce 2010.

Další týden je za námi a to je ten pravý čas, představit vám další hudební klenot 20. století. Opět vás zavedeme do USA, odkud toto slavné duo pochází. Hudební styl této písně jsme tu ještě neměli, a bylo tak nutné to patřičně napravit. Dnes potěšíme především příznivce folku a pomalé hudby. Pár lidí si už o tuto píseň psalo. Na scénu přichází… The Sound of Silence od Simona & Garfunkela, o nichž si můžete přečíst krátký článek od Kariho. The Sound of Silence je singl dua Simon & Garfunkel vydaný roku 1965. Práce na textu začala asi čtvrt roku po atentátu na J. F. Kennedyho. Paul Simon chtěl v písni vyjádřit atmosféru a emocionální trauma, které se Američanů zhostilo po zavraždění jejich hlavy státu. Písnička se skládá z pěti slok, které spolu dvojhlasem zpívají Simon s Garfunkelem. Doprovází je akustická kytara, na kterou hraje Paul Simon. V jiných verzích se v určité části skladby přidá doprovod na bicí, elektrickou kytaru a baskytaru. Ten zařídil producent Tom Wilson hned po nahrávání Like a Rolling Stone Boba Dylana s Al Gorgonim (elektrická kytara), Bobem Bushnellem (elektrická baskytara) a Bobby Greggem (bicí), a to dokonce aniž by se Simona nebo Garfunkela ptal. Skladba vyrazila na žebříčky hitparád v listopadu 1965 a na začátku následujícího roku dosáhla 1. místa prodeje ve Spojených státech, kde se „ohřála“ jeden týden, aby se mohla 22. ledna na další týden vrátit, než byla vystřídána We Can Work It Out od The Beatles. Skladba byla použita ve filmu The Graduate, kde jsou použity i další písničky Simona a Garfunkela, a ve filmu Bobby v okamžiku, který těsně předcházel zavraždění Roberta F. Kennedyho. Písnička byla použita i ve filmu Watchmen, kde hrála při pohřbu Komedianta. Paul Simon a Art Garfunkel jsou američtí populární hudebníci známí pod společným jménem Simon & Garfunkel. Potkali se na základní škole v roce 1953, když spolu vystupovali ve školní hře Alenka v říši divů. V roce 1957 spolu založili duo Tom and Jerry a okusili první úspěch s malým hitem Hey Schoolgirl. Jako duo Simon & Garfunkel dosáhli slávy v roce 1965 se singlem, který jsme vybrali jako dnešní klenot. Jejich hudba byla uvedena ve filmu The Graduate, díky čemuž vešli do širšího povědomí publika. Jejich poslední album Bridge over Troubled Water bylo poznamenáno několika odklady vydání, způsobenými jejich odlišnými uměleckými názory. Simon & Garfunkel patřili mezi nejpopulárnější umělce 60. let, jsou držiteli několika cen Grammy, byli uvedeni do Rock and rollové síně slávy a Long Island Music Hall of Fame (2007). V roce 2004 časopis Rolling Stone zařadil Simona a Garfunkela na 40. místo svého seznamu 100 největších umělců všech dob. Od rozpadu dua v roce 1970 se oba zpěváci několikrát sešli ke společnému koncertu. Nejslavnější byl koncert v Central Parku, který přilákal 500 000 lidí.

Dobré středeční ráno, máme tu opět další díl Hudebních klenotů 20. století, v pořadí již patnáctý! A nádherné ráno začíná jako vždy perfektní muzikou. Dnes si představíme největší hit od kapely, kterou zná snad skoro každý, a to především díky jejímu vzhledu. Koho napadla jako první skupina KISS, tak tuší správně. Jejich největší hit už se dá snadno odvodit. Takže nastražte ušní bubínky, na scénu přicházejí KISS a jejich I Was Made For Lovin' You, o kterých vám sepsal pár řádků Adam. I Was Made For Lovin' You se poprvé objevila na albu Dynasty v roce 1979. Píseň se stala druhým platinovým singlem skupiny a prodalo se okolo 1 milionu jejích kopií. V průběhu let od jejího vydání se stala trvalým základem v playlistu živých koncertů KISS, ale zněla trochu odlišně od studiové nahrávky. Když se Eric Carr v roce 1980 připojil ke kapele, "I Was Made" byla hrána v podstatně rychlejším tempu kvůli jeho rychlému bubnování. V posledních letech Carrova života až do současné sestavy byla stále ve stejném tempu jako studiová verze, ale s více rockovým - méně disco pocitem. Při výročí 30 let od vzniku kapely KISS byla tato skladba doprovázena symfonickým orchestrem na show v Melbourne. Celý symfonický orchestr včetně dirigenta měl na sobě typický KISS make-up, kterým napodoboval členy kapely. Píseň poněkud připomíná disco styl muziky, který byl populární ve Spojených státech v pozdních 70. letech 20. století. Kytarista a zpěvák Paul Stanley, který napsal píseň s Childem Desmondem a Vini Ponciaem, uvedl, že "I Was Made For  Lovin' You" bylo vědomé úsilí z jeho strany, aby prokázal, jak snadné bylo napsat a nahrát disco hit. Ačkoli se Peter Criss objevil ve videu a na obalu alba, na písni se ani nepodílel. Stejně jako u většiny písní z alba Dynasty na místo bubeníka zasedl Anton Fig místo Petera Crisse, který byl považován za nezpůsobilého k hraní podle Viniho Poncia. Singl dosáhl 11. místa v americké hitparádě Billboard Top 100 a v Evropě byl ve své době hitem číslo jedna v hitparádách a rádiích. KISS je americká rocková skupina, která vznikla v New Yorku roku 1973. Originální a nejúspěšnější sestava skupiny byla: Gene Simmons (basa a zpěv - maska démona), Paul Stanley (kytara a zpěv - maska hvězdného dítěte), Ace Frehley (sólová kytara a zpěv - maska Space Ace), Peter Criss (bicí a zpěv - maska kočičího muže). Skupina je známa bizarně líčenými tvářemi svých členů, kostýmy a vizuálním ztvárněním vystoupení. Na koncertech se děly takové věci jako bylo Geneho plivání krve (směs jogurtu a potravinářské barvy), plivání plamenů, Frehleyova kytara se během sóla vznítila (efekt světel a dýmovnic skrytých v kytaře), během Crissova bubnovaní létaly jiskry a rytmus Stanleyovy kytary byl zvýrazněn pyrotechnikou. Jejich oblečení a make-up má charakter strašidelně laděných komiksových postav. Atraktivní prezentace přitvrzené glam rockové hudby zapůsobila na široké masy publika natolik, že se stali jednou z celosvětově nejznámějších a komerčně nejúspěšnějších amerických rockových skupin hlavně v 70. a 80. letech. KISS doposud získali od RIAA 22 zlatých alb a mají potvrzený prodej více než 100 milionů alb, z toho 19 milionů nahrávek v USA. Zpočátku kapela neprodala mnoho svých desek, zejména díky tomu, že deska na posluchače nebude plivat krev či zapalovat ohně. Zkrátka, fanoušek skupiny KISS byl zvyklý na precizní koncerty, které se s nahrávkou nemohly srovnávat. Průlom v prodejnosti alb způsobilo až vydání živého dvojalba Alive! a vznik sdružení fanoušků KISS s názvem KISS Army, které se rozrostlo po celém světě. Kapela se zkusila také na čas odmaskovat, ale tento čin je však dnes pokládán za jedno z nejhorších rozhodnutí v hudební historii. Skupina díky tomu ztratila démonickou tvář, kterou předtím oplývaly jejich koncerty. Odmaskování však naštěstí netrvalo dlouho a skupina KISS i přes změny v sestavě nadále jezdí turné a vyprodává stadiony. V České republice se naposled objevili minulý rok v rámci turné Sonic Boom Over Europe: From the Beginning to the Boom. Já tento koncert navštívil a musím říct, že to byl opravdu velký hudební zážitek. Se vším tím make-upem a hudebním elánem nebylo ani vidět, že na pódiu stojí 60letí "staříci". Gene Simmons na svém Facebooku navíc píše, že práce na novém albu KISS je v plném proudu. No, je vidět, že se máme stále na co těšit.  

Sám tomu nevěřím, že již podvanácté jsou tu naše Hudební klenoty 20. století! Dnes vám neseme sakra chytlavý hit od americké kapely Bon Jovi, který vám zajisté spraví náladu a dodá trochu energie do dne - Livin' on a Prayer! Příjemný poslech, jako obvykle je pro vás shrnuto pár informací o kapele a songu od Adama Karase. Livin' on a Prayer byla vydána a natočena roku 1986 jako druhý singl na albu Slippery When Wet. Skladba byla již od vydání hojně hrána na rockových a popových radiích a na MTV. Verze na albu je zkrácena o kytarové talkbox sólo (talkbox viz Wiki), celou verzi uslyšíme ve hrách Guitar Hero World Tour a Rock Band 2. Text písně je o smyšleném páru dělnické třídy, Tommym a Gině. Ti se snaží vyjít s penězi a udržet jejich vztah. Někteří lidé text volně interpretují tak, že je zaměřen proti práci, což odvozují od toho, že stávkující odborové organizace jsou příčinou problémového řetězce událostí Tommyho a Giny. Sám Bon Jovi vysvětlil, že píseň napsal během éry Ronalda Reagana, která je k psaní písní opravdu inspirující. Po teroristických útocích skupina zahrála akustickou verzi písně na koncertě pro New York. Mezi největší úspěchy skladby patří bezpochyby 1. místo v hitparádě 100 nejlepších rockových písní 80. let na hudební stanici VH1. Bon Jovi je hardrocková kapela, která byla založena roku 1983 v americkém New Jersey. Skupina hraje ve stálém složení: Jon Bon Jovi (zpěv), Richie Sambora (kytara), David Bryan (klávesy), Tico Torres (bicí) a Hugh McDonald (basa). Kapela prodala celosvětově přes více než neuvěřitelných 125 000 000 alb! Jedná se zejména o stadiónovou kapelu, jejíž koncerty mohli zhlédnout fanoušci po celém světě na všech kontinentech. Skupina je mimo jiné průkopníkem hudebního "stylu" unplugged (pouze akustické nástroje, nic elektrického, viz tato verze), který měl svou premiéru na již zmiňované hudební stanici MTV. Zakládajícím členem je John Francis Bongiovi (Jon Bon Jovi), který skupinu pojmenoval podle svého příjmení. Potupně nabíral další členy, Richie Sambora se dostal na post kytaristy velmi kuriózně. Jon o něm řekl: "Jednoho večera jsem byl na velkém koncertě, který pořádala jedna rozhlasová stanice. Když jsem šel z jeviště, jeden týpek mezi diváky mi řekl: 'Budu tvůj kytarista.' Já jsem se mu smál a šel jsem dál. Později jsem ho slyšel hrát a bylo vše jasné." Bon Jovi dobyli rockový průmysl především vysokým počtem vydaných a prodaných alb a lehce zapamatovatelnými melodiemi písní. V roce 2004 vydali box-set 100,000,000 Bon Jovi Fans Can't Be Wrong k 20. výročí trvání kapely. Na 4 CD a 1 DVD se k fanouškům dostalo nad 50 nikdy nepublikovaných "šuplíkových písní", které se nevešly na předchozí alba nebo tématicky nezapadaly k ostatním písním. Ve zmiňovaném složení hraje skupina obrovské množství koncertů dodnes.  

Buďte vítáni u dalšího dílu našich Hudebních klenotů 20. století! Tentokrát trochu přitvrdíme přechodem k žánru zvanému grunge. Ano, Smells Like Teen Spirit od Nirvany. Nutno říct, že kdyby k překladu nebyly sepsané texty, které ovšem nikdy oficiálně publikovány nebyly, a jsou tedy sestavené z odposlechu, rozuměl bych Kurtovi tak každé páté slovo... Poslechněte si, jak se kdysi Kurt díval na teenagery, neboť právě o jejich životním stylu tato skladba je. Již déle zde na webu máme parodii od Weird Ala Yankovice a mně přišla zdejší absence originálního klipu zločinem proti lidskosti. Víc už vám o skupině a písničce v popisku řekne Adam Karas. Smells Like Teen Spirit, zřejmě nejznámější píseň grungeové skupiny Nirvana, byla vydána roku 1991. Také díky jednoduchému a chytlavému riffu se stala velmi oblíbenou písní především náctiletých posluchačů. Po zhlédnutí této skladby na MTV si fanoušci začali hojně kupovat album Nevermind, na kterém se tento hit nacházel. Sám zpěvák Kurt Cobain tuto skladbu začal nenávidět především z důvodu, že ji lidé chtěli slyšet na každém koncertě a většina z nich ani jinou píseň neznala. Skladba je považována za hymnu 90. let a pronikla na první místo hitparád v Belgii, Irsku, Novém Zélandu, Španělsku a Francii. Samotný riff byl nejspíš vymyšlen jako zkomolenina "More Than A Feeling" skupiny Boston, důkazem by mohlo být to, že když už "Teen Spirit" Kurta štval, zkombinoval jeho riff právě s riffem More Than A Feeling. Název "Smells Like Teen Spirit" je odvozen od nápisu na stěně při nějaké párty - "Kurt smells like teen spirit", což je doslova "Kurt voní jako náctiletá duše". Tak si to Kurt také vyložil, ovšem později zjistil, že "teen spirit" byl myšlen stejnojmenný parfém, který používala jeho přítelkyně. Text písně má vyjadřovat Kurtovy pocity, když byl náctiletým, avšak nikdy nebylo potvrzeno, co jimi doopravdy chtěl říct. Lidem tedy nezbylo než diskutovat. Uklízeč, kterého vidíte na začátku a v závěru videoklipu, má znázorňovat dřívější profesi Kurta Cobaina. Byl totiž vyhozen ze školy a právě v té samé škole, ze které ho vyhodili, dělal uklízeče. Nirvana byla americká grungeová kapela založená roku 1987 v Aberdeenu ve státě Washington. Zakládajícími členy byli Kurt Cobain (kytara, zpěv) a Krist Novoselic (basa). Na místě bubeníka nakonec zakotvil Dave Grohl, který byl poslední v řadě několika bubeníků, kteří se v Nirvaně vystřídali. V roce 1989 nahrála své první studiové album s názvem Bleach, avšak zlom nastal až vydáním alba Nevermind o tři roky později. Na něm se totiž nacházel dnešní klenot, který pomohl nastartovat kariéru, slávu a úspěch Nirvany. Skupinu proslavil především nenapodobitelný zpěvák Kurt Cobain a jeho životní osud. Sláva a mediální zájem o skupinu Kurta natolik zruinovaly, že začal brát tvrdé drogy. Jeho závislost se mu stala osudnou, když 5. dubna 1994 po obrovské dávce heroinu sepisuje dopis na rozloučenou a dává si brokovnici do úst. Jeho sebevražda způsobila rozpad skupiny.  

Je 7:30, středa, ladíte stanici VideaČesky.cz a s ní i další díl Hudebních klenotů 20. století! Krále popu tu již máme, a tak je naší povinností uvést i krále Rock and rollu. Je tu Elvis Presley a já jsem si pro vás zkusil ve verších přichystat jeho vypalovačku Jailhouse Rock. Píseň Jailhouse Rock byla nahrána roku 1956 a vydána o rok později, dne 24. září 1957. Ten samý den byl vydán také Presleyho stejnojmenný film, ve kterém tato skladba zazněla poprvé. Prakticky ihned po vydaní se tato píseň dostala na 1. místa téměř všech hitparád po celém světě. Videoklip této písně je znám jako první hudební videoklip na světě. Některé z postav uvedené v této písni jsou skuteční lidé. Například slova "Crack, boom, bang" byla přezdívkou bubeníka Williama Thomase Fairbankse, Chytrák Henry byl známý hudebník z Los Angeles, žádný trestanec, a "Gang Purple" byl skutečný gang. Časopis Rolling Stone poznamenal, že část textu, ve které tancují vězni flirt dance, může narážet na homosexuální vztahy mezi vězni. Inspiraci na tento text si Elvis vzal pravděpodobně z filmu "The Girl Can't Help It", konkrétně z písně "Rock Around the Rockpile". Píseň hrála na svém koncertě také spousta kapel, namátkou uvedeme Queen či ZZ Top. Skladba je v pořadí 67. v žebříčku 500 nejlepších písní všech dob a byla jmenována do Rock and rollové síně slávy. Celým jménem Elvis Aaron Presley, známý pod přezdívkou The King, se narodil roku 1935 v Tupelu, stát Mississippi. Jeho rodiče pocházeli z velmi chudých poměrů, ačkoliv to Elvis později popíral. Svou první kytaru dostal k jedenáctým narozeninám a první akordy ho naučil jeho strýc. Svou první skladbu nahrál v roce 1953, nesla název My Happiness and That's When Your Heartaches Begin a nahrál ji "prý" jako dárek pro svoji matku - což ovšem není tak úplně pravda, jelikož malou desku Elvis nahrál v srpnu 1953, tedy čtyři měsíce od narozenin jeho matky. Pravý důvod byl ten, že Elvis chtěl otestovat sám sebe, jak vlastně zní. Jeho kariéra začala vzkvétat díky jeho přechodu k velké nahrávací společnosti RCA Records a jeho nezapomenutelným pohybům v různých televizních show. V prosinci roku 1957 obdržel předvolání k nástupu na vojnu a během vojny poznal svou budoucí manželku Priscillu Beaulieu, se kterou se později rozvedl. 16. srpna 1977 byl nalezen svojí snoubenkou Ginger Aldenovou mrtev na podlaze koupelny ve svém domě nazvaném Graceland v Memphisu. Mnozí lidé věří, že zemřel na předávkování drogami. Oficiální verze se však přiklání k tomu, že příčinou smrti byl srdeční infarkt. Po jeho smrti se sídlo Graceland proměnilo v muzeum a stalo se druhým nejnavštěvovanějším domem v USA hned po Bílém domě. Každoročně se sem sjíždějí davy fanoušků, Elvisovi napodobitelé a dvojníci. Jeho písně vycházejí stále znovu a mnozí lidé dodnes věří, že nezemřel a jednou se vrátí. Informace sepsal Adam Karas, za což mu opětovně děkuji.

Dobré ráno, je 7:30, někteří z vás vstávají do práce, jiní zase do školy a my vám přinášíme další hudební klenot 20. století! Dnes prozkoumáme naprosto odlišný hudební žánr, než s jakým jsme se vídali doposud. Řeč je o žánru zvaném Jazz a představíme si nádhernou píseň What a Wonderful World od nejznámějšího jazzového muzikanta, neboli jazzmana - Louise Armstronga. What a Wonderful World byla vydána jako singl v roce 1968. Text této písně je myšlený jako protijed na rasově a politicky nabité prostředí každodenního života ve Spojených státech, je konkrétně o naději a optimistickém výhledu na budoucnost. Píseň se ve Spojených státech původně vůbec neprosadila, jelikož ji šéf ABC Records neměl rád, a proto ji sám ani neprosazoval. Zato ve Velké Británii dosáhla prvního místa na žebříčku UK Singles Chart. Skladba zazněla v mnoha filmech či seriálech, například ve filmu Good Morning, Vietnam. Za zmínku stojí také dvě povedené předělávky, v punkové verzi od Joeyho Ramona a v „havajské hudbě“ od Israele Kamakawiwo'ole. Nahrávka What a Wonderful World byla také uvedena v Grammy síni slávy v roce 1999. Celým jménem Louis Daniel Armstrong se narodil roku 1901 v chudé černošské čtvrti v New Orleansu ve státě Louisiana. Jak už to u jazzmanů bývá zvykem, i on dostal přezdívku. Jeho přezdívka byla Satchmo, kterou ostatně uslyšíte na konci klipu sami, a v překladu znamená něco jako Velká huba. Zajímavostí z Armstrongova života je, že údajně neexistoval jakýkoliv doklad o jeho existenci do jeho osmnácti let. Jeho otec se s ním vůbec nestýkal. Již jako osmnáctiletý začal hrát na trumpetu v různých jazzových kapelách. V Praze ho jeho fanoušci mohli vidět v roce 1965. Kromě hudby se věnoval i herectví, hrál například ve filmech "High Society" či "Hello Dolly!". Byl jednou z osobností, jež předurčily hudební tvář celého století. Vyrůstal v dost primitivním prostředí, a proto věřil, že když naplno a bez zábran vyjádří to, co cítí, je to v pořádku a nemusí se nijak ospravedlňovat. Někteří kritici mu vyčítali přílišnou podbízivost bělošskému obecenstvu. Jeho posunky, grimasy a výstřední přehánění „černošství“ však byly především doplňky jeho představení. Armstrong byl dokonalý profesionál, takže kromě mistrovského zvládnutí hudebního nástroje musel být i showmanem, poskytujícím zábavnou podívanou. Zemřel na infarkt roku 1971 a říká se, že když umíral, na své smrtelné posteli se smál. I on má svou hvězdu na hollywoodském chodníku slávy. O popisek se opět postaral můj spolužák Adam Karas, za což mu náleží obrovské díky!

Je středa ráno, ručičky na hodinách ukazují půl osmé a to je ten pravý čas na další díl Hudebních klenotů 20. století! Dnes k nám Klenoty doslova "přivály" jednu velice povedenou rockovou baladu (před pár týdny jsme tu měli krásnou Stairway to Heaven od Led Zeppelin) s názvem Wind of Change od asi nejznámější německé skupiny Scorpions. Wind of Change byla složena zpěvákem skupiny Klausem Meinem a svého zrodu se dočkala roku 1990 na albu Crazy World. Skladba se stala komerčně nejúspěšnějším hitem skupiny. Její text oslavuje politické změny ve východní Evropě, jako například pád Berlínské zdi, rostoucí svobodu v komunistických zemích (jež vedla k pádu Sovětského svazu) a jasně předvídatelný konec Studené války. Scorpions ke složení této písně inspirovala návštěva Moskvy v roce 1989, o čemž vypovídá 1. sloka, kde zpívají o řece Moskvě a moskevském zábavním parku s názvem Gorky Park. Píseň byla také nahrána v ruštině či španělštině. V roce 2005 diváci německé televizní stanice ZDF tuto skladbu zvolili za „Píseň století“. Je to nejprodávanější skladba všech dob v Německu, údajně se prodalo přes 6 miliónů kopií v tomto státě. V klipu můžete být mimochodem svědky stavby a pádu Berlínské zdi, ale i spousty jiných událostí, které nějakým způsobem ublížily světu. Scorpions je, jak už vám z předchozích řádků došlo, německá hardrocková skupina pocházející z Hannoveru. Kapela byla založena roku 1965 a její současná sestava vypadá takto: Klaus Meine (zpěv), Matthias Jabs (kytara), Rudolf Schenker (kytara), Paweł Mąciwoda (basa) a James Kottak (bicí). Ačkoliv je skupina německá, zpívá a skládá převážně anglické texty (viz Wind of Change). Kapela vystřídala za svoji kariéru několik různých muzikantů na různých postech, od začátku v kapele působí pouze její zakladatel Rudolf Schenker. K prvním velkým úspěchům skupiny patří vydání live alba Tokyo Tapes, které je kritiky hodnoceno jako jedno z nejlepších vydaných živých alb v rockové historii. Kapele se však záhy po tomto velkém úspěchu do cesty postavil nepříjemný problém – Klaus Meine po nahrávání osmého alba ztratil hlas. Byl připraven z kapely odejít, ale kvůli svému příteli Rudolfovi nemohl. Prodělal množství operací a prakticky se znovu učil zpívat, přičemž ho podporovala celá skupina. Nakonec se do kapely vrátil, s hlasem opět v pořádku. Skupinu si oblíbil celý svět také kvůli celé řadě nádherných balad. Největší propad zaznamenala skupina vydáním alba Eye II Eye, ve kterém došlo k experimentování s žánry jako je pop či techno. Kapela se však ze všeho oklepala a vrátila se k starému dobrému hardrocku. V roce 2010 skupina těsně po vydání posledního alba Sting in the Tail oznámila, že světové turné, které odstartovala v Praze 15.3.2010, bude úplně poslední a skupina přestane hrát nadobro. Turné stále běží a poslední koncert bude 26. listopadu 2011 v Bruselu, nikdo ale netuší, jestli kapela opravdu nadobro ukončí svou činnost, nebo je to další z rockových klišé v podobě ukončení kariéry a následného návratu. O informace se již tradičně zasloužil můj spolužák Adam Karas a já mu tímto děkuji!

Je středa ráno a mou povinností je vám představit další kousek z Hudebních klenotů 20. století! V předchozích třech dílech jsme se věnovali pouze hudebnímu žánru rock. V tomto díle si však poprvé představíme interpreta a skladbu z oblasti popu. A začneme hned králem tohoto žánru. Přesně tak, tímto u nás na webu vítáme amerického zpěváka Michaela Jacksona a jeho hitovku Billie Jean! Skladbu Billie Jean napsal roku 1982 sám Michael a stala se singlem alba Thriller. Je známá především díky své lehko zapamatovatelné basové lince, kterou uslyšíte po celou dobu skladby. Píseň byla 91 x předělávána, než dosáhla své dokonalosti a mohla tak být vydána. Píseň byla také podporována skvělými reklamami na Pepsi. Skladba byla mnohokrát oceněna ve formě dvou cen Grammy, jednou obdržela dokonce i American Music Awards. Později byla také uvedena do pomyslné síně slávy hudebních videoklipů. Sám Michael se ke své Billie Jean v roce 1988 vyjádřil takto: Nikdy žádná Billie Jeanová neexistovala. Dívka v písničce představuje směsici lidí, se kterými se mí bratři trápili. Nikdy mi nešlo do hlavy, jak mohly dívky jen tak říct, že čekají něčí dítě, když to ani nebyla pravda. Valná skupina lidí si ovšem myslí, že Billie Jeanová je mentálně postižená žena, která prohlašovala, že Michael je otcem jejích dvojčat. Celým jménem Michael Joseph Jackson se narodil roku 1958 v americkém městečku zvaném Gary ve státě Indiana. Již zamlada vystupoval jako frontman popové skupiny jeho starších bratrů The Jackson 5, po rozpadu kapely se vydal na sólovou dráhu. A co tak učinil, začala jeho kariéra jen vzkvétat. První autorskou desku s názvem Off the Wall vydal v roce 1979. Následující album Thriller se stalo nejprodávanějším albem všech dob. MJ nebyl proslulý pouze svým nenapodobitelným hlasem, ale vymyslel i vlastní taneční kreace, které nazval Moonwalk (měsíční chůze). Michael, ačkoliv si někteří lidé mysleli, že podstoupil bělení kůže, trpěl téměř nevyléčitelnou chorobou zvanou vitiligo, což je nemoc způsobující ztrátu pigmentu kůže. Podstoupil také řadu plastických operací, z nichž nejznámější je asi zúžení jeho nosu. Michael zemřel v 50 letech 25. června 2009 na selhání srdce. Za příčinu náhlého úmrtí byla určena akutní otrava silnými sedativy, která Jacksonovi od května roku 2009 podával proti chronické nespavosti jeho osobní lékař, jenž byl obviněn z neúmyslného zabití, za což mu hrozí celé čtyři roky vězení. Jacksonovy desky se i po jeho smrti stále hojně prodávají, i proto je právem považován za krále popu. Smrtí Michaela Jacksona se také dlouho zabíral seriál Odhalení hudebního průmyslu, který najdete přeložený na našem webu. Autor seriálu v něm tvrdí, že smrt Michaela byla předem naplánována ilumináty. Můžete se podívat sami. Opět děkuji svému spolužákovi Adamu Karasovi za popisek, často je náročnější než samotný překlad! ;)