Indie

Skupinu Cansei de Ser Sexy (zkráceně CSS) znám už zatraceně dlouho a jejich stejnojmennou debutovou desku znám snad nazpaměť, ale když jsem poprvé zapnul letošní ročník herní série FIFA a píseň Hits Me Like A Rock mě svou energií a hravostí doslova nakopla, vůbec jsem netušil, kdo je jejím autorem. Jelikož jsem ale její melodii nemohl dostat pár dnů z hlavy, potřebné informace jsem si sehnal a dnes vám servíruji tuto pohodovku od brazilského uskupení, jehož název by se dal přeložit jako Jsme unaveni z toho, jak jsme sexy, i s českým překladem. Snád vám poskytne příjemný start do dalšího pracovního dne...

Dnes vám v Alternativním okénku představím kalifornskou indie kapelu, která tvoří velmi jednoduchou a líbivou hudbu. Pro tento videoklip se frontman skupiny, Chris Chu, rozhodl zaexperimentovat. Sehnal několik bubeníků, houslistů,  pěvců a pěvkyň a v jedné místnosti si zkusil, jak se zpívá se skromným orchestrem.

Dnes popis z důvodu časové tísně výrazně zestručním. KT Tunstall je v současné době asi moje nejoblíbenější zpěvačka. Narodila se v roce 1975 v Edinburghu a je to skotská zpěvačka a skladatelka. Na svém kontě má kromě 3 studiových alb také výhru v anketě BRIT Awards a nominaci na Grammy. KT je známá především tím, že si většinou vystačí jen se svou kytarou nebo klávesami a udělátkem na nahrávání a pouštění zvukových smyček. Dlouho jsem přemýšlel, jakou píseň pro dnešek vybrat a nakonec jsem se rozhodl pro živé vystoupení s písní Other Side Of The World. Pokud vás KT zaujala, doporučuji rozhodně zkusit i další její písně (Glamour Puss, Still A Weirdo, Uummannaq Song, Suddenly I See)

Eliza Sophie Caird se narodila 15. dubna 1988 a je známá především pod uměleckým pseudonymem Eliza Doolittle. Je to zpěvačka a skladatelka z Londýna, která se v říjnu 2008 upsala společnosti Parlophone. Její debutové, a zatím také jediné, album Eliza Doolittle vyšlo 12. července 2010 a ve Velké Británii debutovalo na 3. příčce tamní hitparády. Eliza se narodila doslova v muzikální rodině. Její otec John Caird je známý režisér a autor her, muzikálů a oper a její matka je muzikálová zpěvačka Frances Ruffelle, která vyhrála prestižní Tony Award za roli Éponine v anglické verzi muzikálu Bídníci. Eliza má celkem osm sourozenců a její rodiče se rozvedli, když jí byly 4 roky. Kromě zpívání se také okrajově věnovala modelingu. Pro dnešek jsem přeložil zřejmě její největší hit Pack Up, který dostává neuvěřitelné grády především díky skvělému využití hlasu R&B a gospelového zpěváka Lloyda Wadea, kterého si Eliza na tuto píseň přizvala. Pohodovější písničku jsem pěkně dlouho neslyšel. Pokud si vás náhodou Eliza nezíská svým uhrančivým pohledem a vzhledem neviňátka, mohla by si vás získat svou hudbou a hlasem. Kromě dalších výborných písniček z debutového alba (Skinny Genes, Rollerblades, Mr. Medicine) nazpívala Eliza také celou řadu coverů (Fuck You, Baby, Grenades, Runaway).

Ellie Goulding je nejen krásná žena, ale především skvělá anglická zpěvačka a skladatelka. Celým jménem Elena Jane Goulding se narodila 30. prosince 1986 v Herefordu, vyrostla v Kingtonu a nyní žije v Londýně. Nejřívě se věnovala na Kentské univerzitě několik let herectví, ale poté se přestěhovala do Londýna, aby se mohla naplno věnovat hudbě. Svůj debutový singl Under The Sheets vydala 15. listopadu 2009. V roce 2010 obsadila první příčku v žebříčku BBC Sound of 2010, která představuje každý rok největší vycházející hvězdy. V únoru 2010 dokonce vyhrála cenu kritiků v uznávané anketě BRIT Awards, kterou v předchozích ročnících získala například Adele nebo Florence + The Machine. Její debutové album Lights vyšlo 1. března 2010 a pochází z něj i dnešní píseň Every Time You Go.

Dnes se v pravidelném Alternativním okénku po delší době vrátíme k indie, tentokrát konkrétně k indie folku. Noah And The Whale jsou poměrně novou kapelou, která vznikla teprve v roce 2006 v Londýně. Jejími současnými členy jsou Charlie Fink (zpěv a kytara), Tom Hobden (housle a klávesy), Matt "Urby Whale" Owens (basová kytara), Fred Abbott (klávesy a kytara) a Matthew Petulla (bicí). Název kapely je prý odkazem na film Sépie a velryba (The Squid and the Whale) a jeho režiséra Noaha Baumacha. Své debutové album s názvem Peaceful, The World Lays Me Down vydali v srpnu 2008 a najdete na něm i píseň 5 Years Time, která se umístila v britské hitparádě v TOP 10. O rok později - po rozchodu Charlieho Finka s Laurou Marling, která předtím v kapele zpívala a hrála na kytaru - vydali Noah And The Whale koncepční album s názvem The First Days of Spring, které je napsáno právě o Lauře. Charlie se dokonce ujal režie filmu, který natočila kapela právě k tomuto albu. Na kapelu Noah And The Whale jsem narazil teprve minulý týden, ale od té doby mi doma její album Last Night On Earth, které vydala letos, běží neustále dokola. Tahle parta mě prostě dostala a doufám, že si získá i vás. Líbí se mi hlavně, že mají hodně často přímočaré texty, které vypráví nějaký příběh. Osobně nejsem zastánce písní, o kterých člověk říká, že jsou "zajímavé", protože existuje milion různých interpretací jejich textů a člověk si není jistý, jestli píseň vůbec pochopil. Noah And The Whale vám to řeknou pěkně na rovinu, ale stejně to spolu s působivou hudbou, ve které zaujme u většiny písní především kombinace houslí s piánem, funguje skvěle. Pro dnešek jsem si pro vás vybral již zmiňovanou 5 Years Time z debutového alba, v jejímž klipu uvidíte i uslyšíte Charlieho bývalou partnerku Lauru, a poté písničku Tonight's The Kind Of Night, která je pro změnu z alba zatím posledního. ;-) 5 Years Time Tonight's The Kind Of Night

Jednoduchá akustická verze písně izraelské zpěvačky Karoliny s klipem od famózního Kutimana, který je na YouTube znám především díky geniálním "video/audio" kolážím. Víc říkat není třeba.

Konečně mám na chvíli pokoj od školy, takže se vrátím také k překladu písní. Narozdíl od bakeLita, který překládá povětšinou profláklé hity, se budu věnovat indie scéně a interpretům, kteří nejsou v ČR tak hraní a známí, jak by si zasloužili. Do této skupiny patří podle mě i výborná zpěvačka Florence, jejíž album Lungs poslouchám průběžně už přes rok a stále se mi neohrálo a baví mě. V květnu jsem pro vás přeložil její singl You've Got The Love a nyní tu pro vás mám další písničku. Nečekám příliš vysoké hodnocení, ale já prostě její hlas miluju. Zkuste se trochu zaposlouchat a třeba přijdete Florence na chuť i vy. :-)

Co se může stát, když popadne pětice lidí jednu kytaru a začne na ni společně hrát a přitom zpívat? V mnoha případech by to určitě dopadlo katastrofálně, ale ne pokud je ta pětice tvořena talentovanými hudebníky. To je naštěstí případ kanadské kapely Walk Off The Earth, která je autorem osobité cover verze písničky Somebody That I Used to Know od zpěváka, který si říká Gotye. Toto video zaznamenalo za měsíc na YouTube 43 milionů zhlédnutí a vy se můžete nyní podívat proč. Pokud vás písnička zaujala, můžete si ji stáhnout v mp3 za necelé 1 euro na iTunes nebo na webu kapely, tak neváhejte a podpořte dobrou muziku. ;-)

V dnešním vydání Alternativního okénka vám představím kapelu LCD Soundsystem. Jejich hudbu mám sice naposlouchanou, ale jelikož toho nevím tolik o jejich historii a překládal bych jen informace z Wikipedie nebo Last.fm, rozhodl jsem se požádat o výpomoc našeho pravidelného návštěvníka Honzu Roháčka, který mi tento týden psal a chválil výběr písní do Alternativního okénka, neboť máme hodně podobný hudební vkus. Tímto mu tedy předávám slovo a Honza vám na následujících řádcích tuto skvělou kapelu představí trochu blíže... LCD Soundsystem byli dance-punkovou kapelou založenou roku 2001 v New Yorku. Lehce odulý třicátník James Murphy, který do té doby vystřídal několik kapel i povolání, se tehdy rozhodl založit vlastní hudební projekt, ve kterém by realizoval svoje vize. Společně s tímto projektem, za pomoci kamaráda Tima Goldsworthyho z britské kapely UNKLE, ve stejném roce vznikl (dnes velice vlivný) label DFA Records, na kterém svoje desky kromě LCD Soundsystem vydávají např. The Rapture, Hot Chip a YACHT. Kapela na sebe začala poutat pozornost v roce 2002 s vydáním prvního singlu Losing My Edge. Během následujících tří let pak Murphy chystal materiál pro kritikou vřele přijaté stejnojmenné debutové dvojalbum (LCD Soundsystem), které obsahuje jeden z největších hitů kapely Daft Punk Is Playing At My House a jako klíčová slova si k němu přiřaďte slovní spojení "rozjetá párty". V roce 2006 LCD Soundsystem pro sportovní kampaň společnosti Nike vytvořili track 45:33. Navzdory svému názvu je skladba o 25 vteřin delší. A ačkoli o ní James tvrdil, že ji vytvořil s ohledem na vyšší efektivitu joggingu až po několika dnech, které v tělocvičně strávil na běžícím pásu, později sám přiznal, že tento sport vůbec neprovozuje. Zásadní úlohu však 45:33 hraje s ohledem na vznik druhého alba LCD Soundsystem s názvem Sound Of Silver. Zdánlivě neslučitelná syntéza silného písničkářství s emotivními i vtipnými texty, diska, punku, elektroniky a indie rocku se nesmrtelně zapsala zlatým písmem mezi nejlepší alba minulé dekády. Necelých 56 minut, 9 skladeb, žádná vata a moje vřelé doporučení k jejímu pořízení. V roce 2010 pak vychází poslední deska LCD Soundsystem nazvaná This Is Happening. Je opět chválena kritikou a objevuje se téměř ve všech výročních žebříčcích anglo-amerických médií. Murphy o ní již před vydáním prohlásil, že bude lepší než obě předchozí a zároveň, že bude deskou poslední. Těžko říct, jestli je This Is Happening opravdu nej albem kapely, rozhodně však drží velmi vysoký standard. S jistotou ale můžeme tvrdit, že je opravdu posledním albem vydaným pod hlavičkou LCD Soundsystem. 41letý James Murphy totiž na začátku letošního roku dostál svému slibu z roku 2001 a ohlásil odchod do hudebního důchodu – na vrcholu veleúspěšné kariéry, během níž se stal miláčkem statisíců lidí po celém světě a především jednou z nejrespektovanějších osobností alternativní hudební scény počátku tohoto tisíciletí. LCD Soundsystem se se světem rozloučili 2. dubna 2011 epickým tříhodinovým koncertem v newyorské Madison Square Garden. Nechť odpočívají v pokoji! Someone Great Pro dnešek jsem si vybral k překladu tuto píseň. Na internetu jsem četl opět několik různých výkladů jejího textu a osobně se přikláním k názoru, že je tato píseň o smrti někoho blízkého (pravděpodobně partnerky). S těmi, které milujeme, se sice během života nesčetněkrát pohádáme a často nám lezou na nervy, ale když najednou zničehonic zemřou, chybí nám všechny maličkosti včetně nepříjemných hádek. V tomto příspěvku najdete dvě videa. Tím prvním je oficiální klip k této písni a tím druhým fanouškovský klip, který přidávám především proto, že v oficiálním klipu je jedna sloka písně vynechána a neřekl bych, že je zrovna nepodstatná. Přeji příjemný poslech a děkuji Honzovi Roháčkovi za to, že se podílel na obsahu dnešního příspěvku. ;-) Oficiální klip: Fanouškovský klip:

Jelikož jsem vás včera díky aprílovému žertíku s racky ochudil o Alternativní okénko, rozhodl jsem se to odčinit a přidávám sem trochu alternativní hudby o den později a v dvojnásobném rozsahu. ;-) Rilo Kiley jsou podle serveru Last.fm s 2400 poslechy mou vůbec nejposlouchanější kapelou. Tato parta vznikla v roce 1998 v Los Angeles a skládá se z frontmanky Jenny Lewis, kytaristy a zpěváka Blakea Sennetta, basáka a klávesisty Pierra de Reedera a bubeníka Jasona Boesela. Jedná se o kapelu, která hraje především indie rock. Své první album Take Offs and Landings vydali u Barsuk Records v roce 2001, poté přešli k vydavatelství Saddle Creek, pod jehož jménem vydali desku The Execution of All Things (2002) a následně opět změnili stáj a přešli k labelu Brute/Beaute, u kterého vydali album More Adventurous (2004). V roce 2004 začali být Rilo známější. Sennett a Boesel vydali album se svou kapelou The Elected a Jenny Lewis propůjčila svůj zpěv vedlejšímu projektu Bena Gibbarda (Death Cab for Cutie) s názvem The Postal Service (dost možná se tu také objeví). Album More Adventurous se na konci roku 2004 dostalo do několika hitparád a jeho úspěch se stupňoval vystoupeními v talk show Conana O'Briena a Jimmyho Kimmela. Zatím poslední album Under The Blacklight vydali Rilo Kiley v srpnu 2007. Toto album bylo trochu popovější a ohlasy na něj byly rozporuplné. Kapela vyniká především hodně osobitou hudbou a hlasem charismatické frontmanky. Ostatně do Jenny se snad ani nejde nezamilovat. :-) Videa Rilo Kiley se bohužel poměrně těžko shání, ale povedlo se mi vybrat aspoň tato dvě, i když mají spoustu dalších skvělých skladeb. Portions For Foxes Díky této písni jsem kapelu objevil. Hrála mi v počítači několik dní dokola, až to došlo do stádia, kdy jsem si řekl, že potřebuji od Rilo Kiley víc hudby. Tuto energickou skladbu budou určitě znát všichni fanoušci seriálu Chirurgové. With Arms Outstretched Jako druhou píseň jednu trochu pomalejší. Jedná se o záznam z živého koncertu, takže uvidíte, že Jenny opravdu umí i naživo a navíc dokáže bez problémů roztleskat a rozezpívat celé publikum. Kéž by se mi poštěstilo vidět je někdy naživo. Znáte Rilo Kiley? Jakou píseň od nich máte nejraději? A která z těchto dvou vás zaujala více?

Dnes se v Alternativním okénku přesuneme od trip hopu a psychedelie k indie kytarovce. Připravil jsem si pro vás totiž překlad skvělé písně Underdog od kapely Kasabian. Jelikož sepisuji tento článek krátce před půlnocí a síly mi rychle ubývají, nebudu vás tentokrát zatěžovat obsáhlými informacemi o kapele a jejím hudebním stylu. Jen zmíním to, že Kasabian pocházejí z anglického Leicesteru a skládá se ze ze 4 členů (na turné s nimi vyjíždí ještě kytarista Jason Mehler). Na britských ostrovech mají Kasabian dost zvučné jméno a možná je budete znát i vy. Loni vystoupili na vůbec 1. ročníku Open Air Festivalu v Panenském Týnci a tato píseň je podle hlasovnání návštěvníků webu http://www.misfits.ura.cz/ nejlepším songem ze soundtracku ke 2. řadě britského seriálu Misfits, na jehož překladu se podílím já, xxENDxx a bakeLit. Přiznám se, že jsem se ještě nedostal k naposlouchání jejich alb, ale píseň Underdog jsem si nesmírně oblíbil. Někdo tvrdí, že je píseň obecně o lidech, kterým nepřeje štěstí, a o tom, jak se musí takoví smolaři se svou situací popasovat. Jiní tvrdí, že je píseň přímo o kapele, protože se prý po vydání jejich 2. alba očekávalo, že zapadnou stejně jako spousta ostatních kapel. Pravda je možná někde úplně jinde... Dávám sem živé vystoupení ze studia, protože oficiální videoklip má zakázan vkládání na jiné stránky. Zhlédnout ho můžete zde.

Dnešní vydání Alternativního okénka bude patřit americkému elektronickému duu MGMT. Kapela MGMT (dříve známá jako The Management) se skládá z multiinstrumentalistů Andrewa VanWyngardena (zpěv, kytara, klávesy, bicí) a Bena Goldwassera (zpěv, klávesy, syntetizéry a bicí). Tito dva parťáci z newyorského Brooklynu začali působit na hudební scéně v roce 2002, přičemž vystudovali oba Wesleyan University. Jejich debutové album s názvem Oracular Spectacular (2008) sklidilo obrovský úspěch u kritiků i posluchačů a MGMT byli tehdy v nejrůznějších žebříčcích označováni jako hudební objev roku, čímž zamozřejmě získali mnohem větší pozornost a velké množství nových posluchačů. Nicméně jsem se vám je stejně rozhodl dnes představit, protože mi přijde, že v ČR o MGMT zdaleka tolik slyšet není, což je ohromná škoda. Jejich debutové album je výborné a několik písní, které na něm zazněly, se okamžitě staly obrovskými hity. Píseň Kids se dostala mezi 20 největších hitů v britské hitparádě a umístila se na 9. místě v hitparádě alternativních skladeb serveru Billboard. Skladba Electric Feel se stala jejich nejprodávanějším singlem na iTunes a píseň, kterou jsem pro dnešek vybral, s názvem Time To Pretend můžete znát z filmů Oko bere (díky tomu jsem MGMT objevil) a Sex Drive nebo ze seriálů Skins, Super drbna či 90210. Teď si možná plno z vás řekne, že když slaví kapela takovéto úspěchy, neměla by se zařazovat do kategorie alternativní a indie hudby. Možná tam tak úplně nepatří, ale MGMT rozhodně nehrají mainstreamové hity a jejich tvorba je hodně specifická a nemusí být každému po chuti. Často jsou také označováni jako psychedelická kapela. Psychedelická hudba je hodně široká hudební kategorie a toto označení se začalo používat hlavně kolem roku 1966, kdy si získaly u veřejnosti i na scéně populární hudby velkou popularitu psychedelické drogy. Tento typ hudby se vyznačuje dost nepřirozenými technikami. Psychedelické kapely používají prostorové stereo efekty, fázování, převracení, výraznou editaci hudby a improvizaci. Jejich hudba má často za cíl dezorientovat, destabilizovat či jiným způsobem dostat posluchače z jeho normálního stavu. Možná vám to teď zní příliš složitě, ale pusťte si pár písní od MGMT a hned to pochopíte. ;-) Loni vydala kapela druhé album s názvem Congratulations, se kterým pomáhali Andrewovi a Benovi další tři muži, kteří byli doplněni jako oficiální členové kapely. Osobně jsem album bohužel zatím neslyšel, ale ohlasy jsem četl spíše smíšené, protože se kapela údajně ubrala ještě více psychedelickým směrem a album je spíše pro náročnější posluchače. Jak jsem již napsal, dnes jsem si pro vás připravil překlad jedné z mých nejoblíbenějších písní od MGMT s názvem Time To Pretend. Titulky jsem připravil k záznamu vystoupení z nahrávacího studia Abbey Road, takže upozorňuji na to, že se tahle verze hudebně trochu liší od studiové nahrávky, kterou si můžete poslechnout zde. Oficiální klip má na YouTube zakázané vkládání, takže jsem ho sem nemohl přidat. Jak se vám MGMT líbí? Znali jste je již dříve? Máte nějaké jiné oblíbené psychedelické kapely?

Dnes se přesuneme v Alternativním okénku od trip-hopu k indie rocku. Indie hudba se dost problematicky definuje, nicméně se vám pokusím tohle označení aspoň trochu přiblížit. Výraz "indie" vznikl ze slova "independent", což znamená v češtině "nezávislý". Za nezávislé kapely jsou označovány ty, které nemají podepsánu smlouvu s žádným velkým hudebním vydavatelstvím. Dříve se označení indie používalo především pro umělce, kteří většinou neskládali písně na základě zažitého stereotypu a přidávali do své hudby i prvky z jiných žánrů (např. z folku). Dnes je termínem indie označován kde kdo právě proto, že se dost těžko definuje a každý považuje za indie něco jiného. Nicméně říct o kapelách jako Coldplay nebo The Killers, že jsou to indie kapely, je hloupost, protože The Killers jsou upsáni vydavatelství Universal Music a Coldplay vydávali u labelu EMI a Parlophone. Nezávislí interpreti jsou zkrátka většinou míň známí a nevídáte je na předních pozicích hitparád, i přestože dělají kolikrát stejně dobrou, nebo dokonce lepší muziku. Já jsem si indie hudbu asi před 3 lety nesmírně oblíbil a dnes vám představuji jednu z mých nejoblíbenějších indie kapel. Kapela Peter Bjorn and John se skládá ze tří Švédů a jejich jména si zřejmě z názvu domyslíte. ;-) Vydali již 6 studiových alb a všechny musím doporučit. První tři, konkrétně Peter Bjorn and John (2002), Falling Out (2005) a Writer's Block (2006), jsou si zvukově hodně podobné. Mně osobně připomínají hudbou a zpěvem PBJ tak trochu Beatles, ale možná si řeknete, že jsem blázen. ;-) Album Seaside Rock (2009) je převážně instrumentální a plno fanoušků ho právě kvůli tomuto nečekanému experimentu moc dobře nepřijalo. Přiznávám, že i já jsem si musel nějakou chvíli zvykat, ale po několika poslechnutích se mi album zalíbilo a rozhodně není špatné. Poté vydali album Living Thing (2009), na kterém zase výrazně změnili styl a začali více využívat elektronické prvky. Tato deska má pár slabších písní, ale pecky jako It Don't Move Me, Nothing to Worry About a Lay It Down to plně vynahrazují. Jejich nejčerstvější album s názvem Gimme Some (2011) zhodnotit nemůžu, protože jsem se k jeho poslechu ještě nedostal, ale recenze ho hodnotí veskrze pozitivně a já nečekám, že by mě Peter Bjorn a John zklamali. Dost lidí zná od této kapely jen známou píseň Young Folks a myslí si, že zbytek jejich tvorby je zřejmě nezajímavý, ale opak je pravdou. Osobně od nich mám nejradši album Writer's Block a dnes jsem z něj pro vás přeložil hned dvě písně. Tou první je Objects Of My Affection, která vyniká především velmi zajímavým textem.   Pokud vás tato kapela zaujala, v létě ji můžete vidět naživo na slovenském festivalu Bažant Pohoda. Já už mám lístek koupený a moc se na ně těším. :-)  

Zakládám novou pravidelnou relaci, kterou jsem pojmenoval Alternativní okénko a u které se budeme, doufám, každý pátek v 7:30 ráno v hojném počtu setkávat. :-) V Alternativním okénku se vám pokusím představit inteprety, kteří nejsou v našich luzích a hájích dostatečně známí, protože dnešní hitparády jsou z velké části přeplněny elektronickými písněmi, rapem a dalšími kousky "na který se skvěle paří". Nic proti nim, i já si někdy s chutí tyhle písničky poslechnu, ale přednost dávám něčemu trochu jinému. Svůj hudební vkus vám samozřejmě nebudu nutit a je mi jasné, že ohlasy nebudou ani zdaleka jen pozitivní, ale doufám, že vám trochu rozšířím obzory a pomohu vám objevit hudební interprety, na které byste jinak možná nikdy nenarazili. Těšit se můžete především na indie hudbu, alternativní rock, trip-hop a méně známé elektronické kapely. Toto okénko jsem se rozhodl odstartovat písní od kapely Keane, která je ve světě poměrně známá, ale v České republice o ní moc slyšet není. Jedná se o pop-rockové trio z Británie, jehož styl je právě kvůli původu často označován jako britpop. Keane tvoří líbivou muziku s výrazným mužským hlasem, který zajišťuje Tom Chaplin. Zbylí dva členové se jmenují Tim Rice-Oxley (klavír) a Richard Hughers (bicí). A to je vše! Ano, žádná kytara se nekoná. Právě díky "absenci" kytary mají Keane velice specifický zvuk a někteří z vás si proto možná budou říkat, že tomu něco chybí. Nicméně mě si právě díky této zvláštnosti získali a spolu s Rilo Kiley, Bloc Party a Arcade Fire patří k mým nejoblíbenějším kapelám. Na kontě mají zatím tři alba: Hopes and Fears (2004), Under the Iron Sea (2006) a Perfect Symmetry (2008) a nutno podotknout, že se jedná o mimořádně vyrovnanou tvorbu. Všechna jejich alba si rád pustím kdykoliv celá bez přeskakování písniček, což se mi moc často nestává. Text písně Bad Dream si plno lidí vykládá jako líčení příběhu nějakého zamilovaného páru, ale frontman kapely prý údajně před jedním z koncertů vysvětlil, že píseň pojednává o vojákovi, který odchází do války. Této variantě jsem také svůj překlad přizpůsobil. Doufám, že si zde Keane najdou své příznivce a těším se na shledání zase za týden. :-) Znali jste Keane, nebo o nich slyšíte poprvé? Jakou jejich píseň máte nejradši? Pište do komentářů...

Pětičlenná kapela Eisley je doslova rodinným podnikem, neboť ji tvoří 4 sourozenci (Sherri DuPree, Stacy DuPree, Chauntelle DuPree a Weston DuPree) a jejich bratranec (Garron DuPree). Tato pětice nadaných hudebníků pochází z městečka Tyler v Texasu, ve kterém začala také svou kariéru hraním v kavárnách. Původně si říkali Moss Eisley, podle města Mos Eisley z Hvězdných válek, ale z právních důvodů zkrátili název na Eisley. Slibnou kariéru odstartovali až tím, že si je Coldplay přizvali jako předkapelu na turné. Na svém kontě mají zatím dvě alba: Room Noises (2005) a Combinations (2007). Obě vřele doporučuji, protože jsou výborná a Eisley mají hodně osobitý styl, díky kterému jsou jejich písničky dobře zapamatovatelné. V březnu má vyjít jejich třetí album s názvem The Valley a já už se nemůžu dočkat. ;-) Písnička I Wasn't Prepared z jejich prvního alba nemá možná dlouhý ani příliš náročný text, ale krásně v ní vynikají hlasy Sherri (krátkovlasá) a Stacy (dlouhovlasá) a vy si tak můžete udělat dobrou představ o tom, jak hudba této pětice z Texasu vůbec zní. Doufám, že aspoň pár z vás zaujme a začnete Eisley poslouchat, protože si určitě zaslouží mnohem více fanoušků. Upozorňuji, že se nejedná o oficiální videoklip, ale spíše sestřih záběrů z cest a koncertů.

A mám tu pro vás další netradiční hudební kousek. Konkrétně živé vystoupení zpěvačky Imogen Heap ze studia rádia INDIE 103.1. Imogen Heap se narodila 9. prosince 1977 v anglickém Romfordu a je členkou elektronického dua Frou Frou, které můžete znát například díky písničce Holding Out For A Hero ze druhého dílu Shreka. Nicméně vydává i sólová alba. Aktuálně má na svém kontě už tři: I Megaphone (1998), Speak for Yourself (2005) a Ellipse (2009). Už její debutové si vysloužilo hodně pochvalné ohlasy od kritiky a u jejich následujících dvou počinů tomu nebylo jinak. V loňském roce vystoupila konečně Imogen Heap také v České republice (zde si můžete přečíst recenzi) a když mi kamarád, který na ni jel, líčil, jak to byl úžasný zážitek, proklínal jsem se za to, že jsem si neudělal čas a nevyrazil také, protože se tu určitě zase pár let neobjeví. Nicméně atmosféru jejího živého vystoupení by vám mohlo aspoň trochu přiblížit toto video. Uvidíte v něm, že Imogen dokáže celou písničku utáhnout prakticky jen svým hlasem a různými elektronickými doplňky. Velice často používá také nástroj, do kterého nejdřív nahraje různé tleskání, luskání prsty a svůj hlas a pak všechny tyto zvuky smísí a poskládá z nich písničku. Přeji příjemnou podívanou a doufám, že někoho z vás Imogen zaujme, protože dělá nesmírně osobitou muziku. Tuto píseň jste mohli slyšet ve skeči Drahá sestro od skupiny The Lonely Island.

Plním svůj slib a pokračuji v překladu méně známých interpretů. Dnes tu pro vás mám půvabnou zpěvačku s velmi výraznými vlasy, která vystupuje se svou kapelou pod pseudonymem A Fine Frenzy. Vlastním jménem Alison Sudol se narodila 23. prosince 1984 v Seattlu a je to americká zpěvačka, skladatelka a klavíristka. Na klavír se naučila hrát sama a inspirovali ji hlavně kapely jako Coldplay nebo Keane (od těch se tu taky brzo něco objeví ;-)) Její první album One Cell In The Sea vyšlo v roce 2007 a album Bomb In A Birdcage, ze kterého je i dnešní píseň, vyšlo v roce 2009. Písnička Electric Twist je velice energická a její melodie u vás určitě navodí příjemnou náladu. Dámské publikum určitě ocení, že se v klipu objeví známý autor videí z YouTube, který si říká Davedays a u nás jste ho mohli vidět v těchto dvou videích.

We Are Scientists jsou indie kapela, kterou jsem, stejně jako mnoho dalších interpretů, objevil díky soundtracku k filmu Rande na jednu noc. Tato kapela vznikla ve Spojených státech v roce 2000 a na svém kontě má už 3 studiová alba. Tuto píseň najdete na 2. albu z roku 2008, které nese název Brain Thrust Mastery a přeložil jsem ji především proto, že se mi od We Are Scientists líbí ze všech písní nejvíc a také proto, že má velice originální videoklip. Posuďte sami.

Koukal jsem na televizi a zrovna tam dávali reklamu (na nějaké auto) s chytlavou písničkou od Ingrid Michaelson - Be OK. Na YouTube je i klip pro organizaci Stand Up 2 Cancer (už jste tady od nich mohli vidět song se Sheldonem), ale rozhodl jsem se pro klip s fotomontážemi, jelikož má lepší zvuk a není tak depresivní.

První Marinin klip vzbudil poměrně kladné ohlasy, a tak jsem se rozhodl, že přeložím její nejnovější hudební videoklip k písni Oh No. Tato píseň se mi líbí z celého jejího debutového alba The Family Jewels asi nejvíce, tak doufám, že u vás nepropadne. :-)

Nebudu předstírat, že jsem tuhle písničku, ba i kapelu Arcade Fire, znal před zhlédnutím traileru na film Max a Maxipříšerky. Myslím, že řada lidí tuhle kapelu objevila právě díky tomuto filmu. Pro mě osobně je Wake Up však víceméně jediná písnička, která se mi od této kanadské kapely líbí. Jak je to ve vašem případě?

Po delší době zase jeden normální hudební videoklip. Žádná parodie. Zpěvačku s řecko-velšským původem jménem Marina jsem objevil teprve nedávno, ale její debutové album The Family Jewels z letošního roku jsem si hodně rychle oblíbil. Určitě nesedne každému, ale mně se strašně líbí její hlas i videoklipy k jejím písním. Marina je velice krásná a na svém albu má písně s výbornými texty. Dnes tu pro vás mám videoklip k písni I Am Not a Robot. Třeba někoho z vás Marina zaujme...

Skvělá píseň od skvělé zpěvačky. Florence Welch s uskupením The Machine, jehož složení se neustále mění, již na Brit Awards 2009 získala Critics Choice Award, která je udělována hudebními kritiky novým talentovaným umělcům. Její debutové album Lungs, které vydala v červenci minulého roku, sklidilo velký úspěch a Florence za něj dokonce obdržela na letošních Brit Awards cenu MasterCard British Album, která je udělována nejlepšímu albu roku. Dnes jsem pro vás připravil překlad jedné z jejich nejpopulárnějších písní s názvem You've Got The Love. Je to cover verze již přes dvacet let starého hitu od zpěvačky Candi Stanton. Původní verzi písně z roku 1986 si můžete poslechnout zde.

Tentokrát tu pro vás mám jeden hudební videoklip. I přes anglický název kapely a písně, vás musím upozornit, že tito hoši jsou Češi jak poleno. Poprvé jsem na ně narazil na loňském ročníku Rock for People a byli pro mě na tom festivalu největším českým objevem. Jakmile dohráli, běžel jsem si pod pódium koupit jejich debutové CD, které poslouchám pravidelně ještě teď. Normálně hrají čistě instrumentální muziku a zpěváky si zvou na spolupráci jen výjimečně, ale ty hammondky tomu prostě dávají správný říz a nikdy bych netušil, že budu z instrumentálního vystoupení tak unesen. Do této písně jim svůj hlas propůjčil švédský zpěvák Jens Andersson. Jindy s nimi spolupracuje třeba Ema Brabcová, která dříve zpívala s kapelou Khoiba, která se rozpadla.