Metal

Judas Priest - Breaking the Law a Diamonds and Rust

V Metalovém okénku přišla řada na legendární Judas Priest, praotce koženého oblékaní, cvočků, pyramidových doplňků a heavy metalu obecně. Kapela vznikla už v roce 1970 v anglickém Birminghamu. Zakládajícími členy tenkrát byli K. K. Downing, Ian Hill a John Ellis, kteří přibrali zpěváka Ala Atkinse. Sestava se mnohokrát měnila hlavně na postu bubeníka. Ještě před vydáním debutového alba Atkins ze skupiny odešel a na jeho místo přichází Rob Halford. Jeho sestra tehdy chodila s Hillem, a tak svého bratra na tento post navrhla. První singl Rocka Rolla a stejnojmenné album spatřilo světlo světa v roce 1974. V roce 1976 však na albu Sad Wings of Destiny vychází skladba Victim of Changes, která podle některých předznamenala nový směr metalu a byla zvolena jako jednou z nejlepších heavy metalových skladeb vůbec. Se čtvrtou deskou Stained Class je spojován pokus o sebevraždu dvou mladíků po poslechu Better By You, Better Than Me. Do této písně byl prý zakomponován podprahový vzkaz „Udělej to!“ Jeden z mladíků přežil, ale o tři roky později se předávkoval prášky proti bolesti. Velmi proslavené album je British Steel z roku 1980, z nějž pochází i Breaking the Law notoricky známá díky svému úvodnímu riffu. Další velkou peckou je Painkiller (1990). Painkiller by měl být jedním z fiktivních mesiášů, kteří byli sesláni na zem, aby zničili zlo a zachránili lidstvo před zkázou. Po turné k tomu albu opouští kapelu Rob Halford, střídá ho Tim Ripper Owens a nahrává s Judas Priest dvě alba. Po více než deseti letech odloučení se však Halford vrátí, už veřejně přiznaný ke své homosexualitě, a Jidášovi kněží vydávají další dvě desky, Angel of Retribution (2005) a Nostradamus (2008). Kdo chce slyšet Breaking the Law trochu jinak, ať si pustí třeba verzi od Doro Pesch. Zní to zajímavě a smyčce v tom mají jisté kouzlo. K Diamonds and Rust je nutno dodat, že je to cover originálu od Joan Baez (1975). Inspirací jí byl telefonát od staré lásky a všechny ty dobré i zlé vzpomínky, které přinesl. Rovněž jde o jednu z mých nejoblíbenějších metalových balad. Breaking the Law Diamonds and Rust

Evergrey - A Touch of Blessing

Evergrey svůj styl sami popisují jako dark melodic metal. Hrají už od roku 1995, přesto nejspíš v našich luzích a hájích nepatří mezi nejznámější kapely, i když skvělých písní mají spoustu a dvakrát se objevili na Masters of Rock. Je pravda, že jejich texty jsou hodně nabité pocity a melancholický hlas Toma S. Englunda celou atmosféru jen podtrhuje, takže veselých, skočných melodií se od Evergrey nedočkáte. Takovou atmosférovkou je třeba When The Walls Go Down z alba The Inner Circle. V pěti minutách a třiceti sedmi sekundách neuslyšíte zpěv, jen odříkávání textu, kterému ani nemusíte rozumět a sama hudba vám napoví, o čem je. The Inner Circle (2004) uzavírá řadu velmi úspěšných alb, z nichž je za nejlepší všeobecně považováno In Search of Truth (2001). Nová, již osmá deska Glorious Collision z letošního února sice nepředčí svých pět předchůdkyň z let 1998 – 2004, ale není ani tak šedivá jako Monday Morning Apocalypse (2006) nebo Torn (2008). Možná je to zapříčiněné i hromadným odchodem členů kapely v roce 2010. Zbyli jen Tom S. Englund, bez kterého by to prostě nebyli Evergrey, a klávesista Rikard Zander. Určitě pohledejte na YouTube další skladby, neprohloupíte. Začít můžete třeba poetickou I’m Sorry.

Deathstars - Cyanide

Nevím, jak moc známí jsou pro širší okruh posluchačů Deathstars, příznivci industrial metalu nebo pravidelní návštěvníci MORu je však určitě znají dobře. Bývají často přirovnáváni k Rammstein (s nimiž se letos vydávají na turné) a podobnost najdeme i s Marylin Manson. Jejich image a vizáž budí diskuze a někteří lidé je označují za pouhé pozéry. První album Synthetic Generation spatřilo světlo světa v roce 2002, respektive 2003. Jeho vydání předcházelo několik demo nahrávek, z nichž je zajímavá například Razor End, protože obsahuje ženské vokály. Nahrávání druhého alba Termination Bliss (2006) se trochu zpozdilo kvůli ukradenému vybavení při návratu z vystoupení v Německu. Jediným členem, který kapelu opustil, je kytarista Erik Halvorsen. Od té doby se sestava ustálila ve složení Andreas „Whiplasher Bernadotte“ Bergh – zpěv, Jonas „Skinny Disco“ Kangur – basová kytara, vokály, Emil „Nightmare Industries“ Nödtveidt – kytara, klávesy, Ole „Bone W Machine“ Öhman – bicí, Eric „Cat Casino“ Bäckamn – kytara. Zatím poslední deska Night Electric Night vyšla v roce 2009. Kapela o ní říká, že je temná, tvrdá, zároveň ale svůdná a plná vášně popisující noční stránku města, jak napovídá sám název. Na tomto album najdeme píseň Via the End od Nightmare Industries, kterou napsal, když se dozvěděl o sebevraždě jeho bratra a na textu je to patřičně znát, i když texty Deathstars jsou temné všeobecně.

Epica - Cry for the Moon

Nizozemská Epica se začala čím dál více objevovat v požadavcích, takže je konečně tu. Všichni dobře známe souznění operního hlasu Simone Simons a growlu Marka Jansena. Původně se kapela jmenovala Sahara Dust, ale v roce 2003 se název změnil. Byl inspirován albem od amerických Kamelot, se kterými si Simone několikrát zazpívala. Ještě jako Sahara Dust vydali demo Cry for the Moon, později se skladba objevila na debutovém albu The Phantom Agony (2003). Cry for the Moon je jedna ze série 10 skladeb, které dohromady dávají soubor The Embrace That Smothers (Objetí, které dusí), jehož hlavním strůjcem je Mark Jansen. Texty se zaměřují na nebezpečí organizovaného náboženství. Čtyři skladby najdeme ještě v tvorbě After Forever, kde Jansen působil, tři jsou na již zmiňovaném albu The Phantom Agony, zbylé tři na desce The Divine Conspiracy (2007). V pořadí druhé album Consign to Oblivion (2005) je inspirované mayskou civilizací a začíná na něm další sága, A New Age Dawns, čítající sedm skladeb, z nichž tři pokračují na Design Your Universe (2009). Nové, páté album by mělo vyjít 9. března 2012.

The Agonist - Thank You Pain

Kanadští The Agonist jsou asi méně známá, přesto zajímavá kapela. Jejich styl je zařazen jako melodic death metal nebo metalcore. Vznikli v roce 2004 pod názvem The Tempest, s podpisem smlouvy u nahrávací společnosti Century Media Records si museli změnit jméno. V roce 2007 vydávají své první album, Once Only Imagined. Videoklip ke známé skladbě Business Suits and Combat Boots dosáhl šesté pozice pro rok 2007 v Headbanger's Ball na MTV2. Díky úspěchu debutového alba se The Agonist vydávají na turné s kapelami jako Sonata Arctica, Visions of Atlantis, Epica, Enslaved atd. Vydání druhého alba, Lullabies for the Dormant Mind, přichází v roce 2009. Byly natočeny tři klipy a velkou popularitu si skupina získala jak písní ...And Their Eulogies Sang Me To Sleep, tak i Thank You Pain. V současnosti kapela pracuje na vydání dalšího alba, které by mělo spatřit světlo světa ještě letos. Zpěvačka Alissa White-Gluz ohromí svými čistými vokály, screamem i svou krásou. Dvakrát byla časopisem Revolver zvolena jednou z nejkrásnějších dam metalu.

Sonata Arctica – FullMoon

V komentářích pod Helloween, a nejen tam, se někteří dovolávali přeložené písně od Sonaty Arcticy a právě těm dnes splním přání. Finské power metalisty vám představím velmi známou skladbou FullMoon, pro kterou sice skupina nenatočila žádný videoklip, ale na YouTube ve sledovanosti boduje povedené fanouškovské anime video a oficiální klip snad ani není třeba. Počátky Sonaty se datují ke konci roku 1995, kdy se ještě jmenovali Tricky Beans a hráli převážně hard rock. Až za čtyři roky přišla změna jména i stylu. Zpěvák Tony Kakko říká, že jejich tvorbu ovlivnila jiná známá finská power metalová skupina, Stratovarius. FullMoon bylo i jejich první metalové demo. Po velkém úspěchu prvního singlu UnOpened vyšlo vynikající debutové album Ecliptica (1999). Sonata odjíždí na evropské tour se Stratovarius a poté začíná pracovat na druhé desce Silence (2001). Je těžké vybrat jejich nejlepší album, ale Tony Kakko označil právě Silence za „pravou Sonatu Arcticu“. Následovalo turné po Evropě, Japonsku, kde je tato kapela velmi oblíbená, a Jižní Americe. Na Winterheart’s Guild (2003) se podílel klávesista ze Stratovarius, protože v Sonatě nikdo stálý na tomto postu nevydržel až do příchodu Henrika Klingenberga. A jak probíhal výběr nového člena? Popíjením do noci s každým z kandidátů, protože dobří byli všichni, a tak byla volba ponechána vzájemným sympatiím. Podle tohoto alba byla pojmenována i akční RPG hra, která měla být vytvořena na motivy písní Sonaty Arcticy, ale nakonec bylo její vydání zrušeno. V roce 2004 vychází další album Reckoning Night a kapela otvírá koncert při japonském tour pro Iron Maiden a v Helsinkách pro Nightwish. Poté vychází ještě Unia (2007) a The Days of Grays (2009). Nové album by kapela chtěla vydat do léta 2012. Poznámka k videu: Po skončení hudby následují asi 50 vteřinové credits.

Megadeth - Holy Wars... The Punishment Due

O Megadeth tu byla nejedna prosba, takže tady jsou. Tihle Američané totiž patří k „Velké thrashové čtyřce“ a koncertní pódia brázdí už od roku 1983. Zakládající členové byli kytarista a zpěvák Dave Mustaine (po vyhazovu z Metallicy), basák Dave Ellefson, kytarista Greg Handevidt a bubeník Dijon Carruthers. Sestava se mnohokrát měnila i kvůli užívání drog až nakonec dospěla do současné podoby:  Mustaine, Ellefson, kytarista Chris Broderick a bubeník Shawn Drover. Kapela byla v roce 2002 nucena přerušit svou činnost, protože Mustaine utrpěl nervové zranění levé ruky. Vrátili se za dva roky s novým, v pořadí již desátým albem The System Has Failed. Nejúspěšnějším albem zůstává Countdown to Extinction (1992), ale oblíbená jsou i Youthanasia (1994), Cryptic Writings (1997), United Abominations (2007) a Endgame (2009). V listopadu letošního roku se očekává vydání novinky TH1RT3EN. Dave Mustaine je známý svými nevybíravými výroky na adresu členů Slayer, Metallicy a jiných a ti mu to obratem vrací. Svědectví o nepřátelství mezi Mustainem a Ulrichem (Metallica) je i v dokumentu o Metallice, Some Kind of Monster, i když Mustaine se nechal slyšet, že byl snímek sestříhán tak, aby ho líčil v nelichotivém světle. Holy Wars… The Punishment Due najdete na albu Rust in Peace (1990). Předlohou je konflikt v Severním Irsku. Šlo o boj mezi protestantskými unionisty a katolickými nacionalisty o připojení Severního Irska k Irské republice.  

Helloween - I Want Out

Němečtí power/speed metalisté byli hlavními hvězdami letošního ročníku Masters of Rock. Pro někoho to byl skvělý zážitek, pro někoho spíše zklamání, každopádně tihle chlapíci jsou legendy hudební scény. Helloween vznikli v Hamburku roku 1984 v sestavě Kai Hansen (kytara, zpěv), Michael Weikath (kytara), Markus Grosskopf (baskytara) a Ingo Schwichtenberg (bicí). Jejich první nahrávkou bylo stejnojmenné EP s pěti skladbami. Ten samý rok vydávají i první album, Walls of Jericho. Hlas Kaie Hansena se naposledy objevuje na EP Judas (1986). Se skupinou však zůstává jako kytarista do roku 1989, kdy zakládá vlastní kapelu, Gamma Ray. Skladba I Want Out pochází z Keeper of the Seven Keys Part II (1988), kde už v roli zpěváka figuruje mladičký Michael Kiske. Jako předkapela amerických Anthrax si Helloween získali slávu i za mořem, avšak na nové album se čekalo až do roku 1991. Celkový neúspěch desky Pink Bubbles Go Ape způsobil napětí uvnitř kapely, které se jen prohloubilo s vydáním taktéž neúspěšného Chameleon (1993). Spory vyústily ve vyhazov Schwichtenberga (ten byl navíc mentálně nemocný a užíval drogy) a nakonec i Kiskeho. Rok 1994 znamenal pro kapelu příchod nového zpěváka, Andiho Derise, bubeníka Uliho Kusche a návrat k dřívějšímu hudebnímu stylu s albem Master of the Rings. The Time Of The Oath (1996) je věnované památce Inga Schwichtenberga, který rok předtím spáchal sebevraždu. Od roku 2000 se sestava neustále mění, přesto vznikla velmi úspěšná alba Keeper of the Seven Keys - The Legacy (2005) a Gambling With The Devil (2007). Po kompilaci Unarmed – Best of 25th Anniversary vychází zbrusu nová deska 7 Sinners, která se v dubnu letošního roku stala v České republice zlatou.

Bullet For My Valentine - Waking the Demon

Bullet For My Valentine založili v roce 1998 čtyři velšští kamarádi z Bridgend College, tehdy pod názvem Jeff Killed John. Po odchodu basáka Nicka Crandla změnili jak jméno, tak hudební styl, který se začal více ubírat k thrash metalu. Jejich debutové album The Poison vyšlo v Británii v roce 2005 a v USA na svátek Sv. Valentýna 2006. Kapela postupně získávala na popularitě, což je vyneslo až na post předskokanů Guns N' Roses a Metallicy. Na druhém albu Scream Aim Fire (2008) se začalo pracovat hned, jak se zpěvákovi Metthew Tuckovi vrátil hlas po prodělané laryngitidě. Umístění na čtvrté příčce Billboard 200 byl úspěch, který ještě o jednu pozici vylepšilo následující album Fever (2010). V současné době by mělo probíhat psaní nových písní, aby se kapela koncem letošního roku mohla počtvrté zavřít do nahrávacího studia. Někteří metaloví fandové BFMV odsuzují pro jejich vzezření a nazývají je „EMO metalisty“, ale členy skupiny to netrápí, protože jim jde hlavně o muziku, a ne o to, jak vypadají jejich vlasy.

Oomph! - Augen auf

Skupinu Oomph! jsme zde měli již několikrát a dnes mám pro vás klip Augen auf, o který jste si psali. Nechť se líbí. ;) Jestli máte stále zájem o další překlady písní skupin Oomph! a Rammstein, vyjádřete se prosím do diskuze. Díky! ;)

Nine Inch Nails – Closer

Dnešní Metalové okénko má mírné zpoždění, ale je tu. ;-) Vyčerpávající popis k Nine Inch Nails si pro vás připravil nadšenec Dorten. Díky! :) nazpívaný Karen O z Yeah Yeah Yeahs.  

Ensiferum - Wanderer

Snowi dnes bohužel nestihla Metalové okénko připravit, takže ji zastupuji já. Ensiferum je finská skupina z Helsinek, která hraje folk metal. Členové kapely označují svůj styl jako "heroický metal". Osobně toho o nich moc nevím, ale přesto je píseň Wanderer jednou z mých nejoblíbenějších. Pouštím si ji spolu s Eye of the Tiger, kdykoli jdu běhat. Omlouváme se za zhoršenou kvalitu, ale lepší bohužel nebyla na YouTube k nalezení. Živé vystoupení:

Stratovarius - Destiny

Dnes tu pro jemnější povahy mám trochu poweru, tentokrát s fanoušskovským videem jako poctu Final Fantasy. Stratovarius vznikli už v roce 1984 a jsou považováni za špičku v oboru. Na prvních třech albech uslyšíte hlas kytaristy Tima Tolkkiho, ale od roku 1995 a CD Fourth Dimension se hlavním zpěvákem stává Timo Kotipelto. Tolkki však dál stojí za všemi písněmi jako jejich autor. Fourth Dimension bylo pro kapelu přelomové i tím, že začala do svých nahrávek zakomponovávat orchestr. Kvůli rozdílným názorům na směr, kterým by se Stratovarius měli dál ubírat, opustil skupinu i poslední ze zakládajících členů, Tuomo Lasilla. Orchestr na albu Episode ukázal novou symfonickou stránku finských power metalistů a fanouškům se líbila. Z dalšího počinu Visions pochází velmi oblíbené písně Kiss of Judas a především Black Diamond. Pokud se nepletu, své vystoupení na MORu 2009 Stratovarius odpálili hitovkou Hunting High and Low. Po dvojalbu Elements si kapela po nervovém zhroucení Tolkkiho v roce 2004 dala na chvíli pauzu. Znovu se dali dohromady za necelý rok a nahráli CD pojmenované prostě Stratovarius. Jenže to nebylo fanoušky přijato s velkým nadšením kvůli změně stylu a kapela prošla dalším černým obdobím. Spory nakonec vyústily v rozpuštění skupiny a konečným odchodem Tolkkiho, který založil novou kapelu - Revolution Rennaisance. Zbývající členové Stratovarius však chtěli hrát dál, jenže práva na název a vše ostatní patřila Tolkkimu. Ten však nakonec podepsal smlouvu o převodu práv s Kotipeltem, a tak mohla v roce 2009 světlo světa spatřit nová deska Polaris. Nejnovějším albem je Elysium vydaným letos v lednu. Líbí se vám Stratovarius? Znáte Revolution Rennaisance? Co byste tu uvítali příště? Komentujte. :)

Sentenced - No One There

Tentokrát si zde trochu přihřeji svou suomifilní polívčičku mým asi nejoblíbenějsím klipem od metalové kapely. :) Sentenced nejspíš nepatří mezi vyloženě známé skupiny, přitom se právě ona zasloužila o rozvoj finské metalové scény a vydláždění cesty pro Children of Bodom, Nightwish atd. Sentenced vznikli v roce 1989 v Oulu, jejich hudební styl byl především melodic death říznutý doomem. Za průlomové album je považováno Amok (1995) a kapela odjela na první velké turné se Samael a Tiamat. Toto CD je emotivní, smutné a drsné zároveň i díky zvláštně zastřenému hlasu Taneli Jarvy. Jenže Jarva si zanedlouho dal od Sentenced pauzu a ke zpívání se vrátil až se svou novou kapelou. S příchodem Villeho Laihialy se písně staly melancholičtější, bolestnější, sebekritické a zakomponovávaly všechny stereotypy o finské kultuře. Velmi emotivní skladby jsou např. Excuse Me While I Kill Myself, Cross My Heart and Hope to Die spolu s No One There z alba The Cold White Light (2002). Kapela ukončila svou činnost v roce 2005. V roce 2009 zemřel zakládající člen a kytarista Miika Tenkula kvůli vrozené srdeční vadě. Doufám, že se vám zalíbí buď celí Sentenced, nebo alespoň tato skladba, protože ve spojení s tím klipem má v sobě víc emocí než leckterý profláklý ploužák. ;)

Pantera - Walk

Pantera po svém založení bratry Abottovými v roce 1981 hrála hodně covery od KISS a Van Halen a napsala pár svých glam metalových skladeb. Tetička Wiki říká, že na konci 80. let kapela změnila svůj styl na groove metal znatelný prvně na albu Cowboys from Hell (1990). V roce 1988 přišel na post zpěváka Phil Anselmo. Změnila se image kapely a konečně se dostala na přední místa hudebních žebříčků mezi Metallicu, Megadeth, Slayer atd. Megadeth dokonce nabídli Dimebagovi místo kytaristy, jenže jeho požadavek, aby přijali i bratra za bicí, naštěstí nebyl vyslyšen, a tak zůstal Diamond Darell v Panteře. Svoje riffy hrál až do roku 2004, kdy byl přímo na pódiu klubu Alrosa Villa zastřelen fanouškem Nathanem Galem při vystoupení kapely Damageplan. V té době totiž už Pantera neexistovala také kvůli Philovým problémům s drogami.

Sabaton - Screaming Eagles

Před nedávnem Sabaton vydali nový klip, takže tu samozřejmě nemůže chybět. ;) Navíc, když zde skladba 40:1 slavila takový úspěch. Screaming Eagles je čtvrtá skladba z alba Coat of Arms popisující obléhání belgického města Bastogne za druhé světové války během snahy Němců o získání kontroly nad Ardenami. Americký generál McAuliffe se proslavil svou jednoslovnou odpovědí na německý požadavek  kapitulace, která zněla prostě: "Blbost!" Všem šťastným, kteří jedou na Metalfest přeji super zážitek a "Ještě jedno pivo!" ;)

Sirenia - The Other Side

Zástupci norského symphonic, gothic metalu vám představují svou skladbu The Other Side. Kapelu založil v roce 2001 Morten Veland, který byl do té doby členem Tristanie. Kvůli různícím se názorům na hudební směr skupiny se Veland rozhodl odejít a nahrát album dle vlastních představ. Odešel s pár dalšími muzikanty do Francie, kde našli zpěvačku Fabienne Gondamin. První a poslední album s jejími vokály je At Sixes And Sevens (2002). Díky kladným ohlasům na debutové album nachází Veland stálé členy kapely a zpěvačku Henriette Bordvik. Ta se však pro velkou koncertní zátěž nakonec rozhodla po albu An Elixir For Existence a EP Sirenian Shoers odejít. Na desce Nine Destinies And A Downfall obsahující píseň The Other Side zní hlas dánské Moniky Pedersen. Ani třetí zpěvačka nenahrála s kapelou víc jak jedno album, protože i Monika pro neshody sestavu opustila. V současné době se však zdá být post ženských vokálů trvale obsazen Španělkou Ailyn. Sirenia ve svých písních často využívá chorály zpívané v latině a fanoušci se marně pokouší zjistit jejich význam, jako právě v The Other Side. Tuto kapelu můžete vidět letos na Masters Of Rock. ;)  

Slayer - Angel of Death

Po minulém vydání Metalového okénka dnes trochu přitvrdíme muziku. Američané Slayer jsou druhou kapelou z velké thrash metalové čtyřky, která se tu objevuje. Po pár změnách na postu bubeníka je momentálně sestava stejná jako při založení roku 1981: Kytara - Kerry King a Jeff Hanneman, baskytara a zpěv - Tom Araya, bubny - Dave Lombardo. Velkých úspěchů dosáhla kapela s alby Reign in Blood,  Seasons in the Abyss, God Hates Us All bylo nominováno na Grammy a náhodou vyšlo ve stejný den, kdy se odehrál teroristický útok na newyorská dvojčata. Slayer jsou kontroverzní nejen svými obaly desek. Několikrát byli nařčeni ze sympatizování s nacisty, mimo jiné i kvůli dnešní písni Angel of Death. Pojednává totiž o ďábelských pokusech "doktora" Mengeleho na vězních v Osvětimi. Ačkoliv Jeff Hanneman se o nacistické Německo zajímá a vlastní doma sbírku medailí, kterou mu dal jeho otec, kapela taková nařčení razantně odmítá.  

Apocalyptica - I'm Not Jesus

Apocalyptica je finská metalová kapela používající jako primárního nástroje violoncella a nemající stálého zpěváka, často jim však nějaký vokál hostuje, a to jak na deskách, tak i na koncertech. Je sestavena roku 1993 ze 4 cellistů Sibeliuské akademie v Helsinkách, a to: Eicca Toppinen, Paavo Lötjönen, Max Lilja, Antero Manninen. Láska k heavy metalové hudbě je přivedla na předělávání písní od Metallicy pro cella, a tak vyšlo v roce 1996 debutové album „Plays Metallica by Four Cellos“. Dva roky nato vydávají druhou studiovku „Inquisition Symphony“, nazvánou podle písně od Sepultury, na kterou na této desce najdete i cover. Deska zahrnuje i 3 skladby, které napsal Eicca Toppinen, většinou ale jde stále o cover verze, tentokrát již kromě Metallicy i na Faith No More, Sepultura a Pantera. V roce 1999 je Antero Manninen nahrazen Perttu-em Kivilaakso. Roku 2000 vydávají album „Cult“, tentokrát již s velkou převahou vlastních písní a jen 3 covery. Rok nato se již objeví jejich první píseň s vokálem, a to sice na singlu „Path Vol. 2“ se Sandrou Nasic (Guano Apes). V roce 2002 odchází Max Lilja, a kapela tak už pokračuje jen ve 3 členech. V roce 2003 vychází „Reflections“, pro jejich tvorbu přelomové album, neobsahuje žádný cover a poprvé jsou použité bicí a na 5 písniček si za ně sedl legendární bubeník Dave Lombardo (Slayer). Na tour k této desce však nebyl k mání, a tak s Apocalypticou hrál Mikko Sirén, který se později stává plnohodnotným členem kapely. Další studivou deskou je „Apocalyptica“ vydaná roku 2005, nazvána právě tak, protože cítili, že právě tato deska je charakterizuje, obsahuje již 3 písně s vokály. Další je „Worlds Collide“ vydána roku 2007 s 5 hosty, najdete na ní právě i dnešní „I'm not Jesus“, kterou nazpíval Corey Taylor (Slipknot, Stone Sour). Zatím posledním počinem je album „7th Symphony“ vydáno minulého roku, obsahující 8 instrumentálních písní a 4 s vokálem. Momentální sestava:  Eicca Toppinen (cello), Perttu Kivilaakso (cello). Paavo Lötjönen (cello), Mikko Sirén (bicí) Hostující vokály: •    Adam Gontier - Three Days Grace (“I Don't Care”) •    Brent Smith - Shinedown ("Not Strong Enough") •    Corey Taylor - Slipknot, Stone Sour (“I'm Not Jesus”) •    Cristina Scabbia - Lacuna Coil (“S.O.S. (Anything But Love)”) •    Doug Robb - Hoobastank ("Not Strong Enough") •    Emmanuelle Monet - Dolly (“En Vie”) •    Gavin Rossdale - Bush ("End of Me") •    Joe Duplantier - Gojira ("Bring Them to Light") •    Lacey Mosley - Flyleaf ("Broken Pieces") •    Lauri Ylönen - The Rasmus (“Life Burns!”, “Bittersweet”) •    Linda Sundblad - Lambretta (“Faraway Vol. 2”) •    Marta Jandová - Die Happy (“Wie Weit” / “How Far”) •    Mats Levén - Therion, Krux (“S.O.S.”, “I Don't Care”) (Backing Vocals) •    Matt Tuck - Bullet for My Valentine (“Repressed”) •    Matthias Sayer - Farmer Boys (“Hope Vol. 2”) •    Max Cavalera - Soulfly, Cavalera Conspiracy, Nailbomb, Sepultura (“Repressed”) •    Nina Hagen (“Seemann”) •    Sandra Nasić - Guano Apes (“Path Vol. 2”) •    Till Lindemann - Rammstein (“Helden”) •    Ville Valo - HIM ("Bittersweet") Hostující muzikanti: •    Tomoyasu Hotei (“Grace”) (Kytara) •    Dave Lombardo - Slayer ("2010", “Last Hope”, “Betrayal / Forgiveness”, "Reflections" (Album)) (Bicí) Informace pro vás opět sepsal Dorten. ;)  

Rammstein - Sonne

Sonne od Rammstein, i s vámi navrhovaným přenosem z koncertu, konečně spatřuje světlo světa i zde. :) Tato skladba byla původně určena jako hudba znějící při nástupu boxera Vitalije Klička na plac. Přestože z toho nakonec sešlo, stále v sobě obsahuje části, které mají něco společného s boxem. Samotný text však jako vždy nutí k zamyšlení a je v něm vidět analogie i s jinými záležitostmi. Více prozrazovat nechci, takže repráky nahlas a přesvědčte se sami. ;) Zúčastnili jste se již někdy koncertu skupiny Rammstein? Podělte se s námi o případné zážitky do komentářů. ;) Originální videoklip: Přenos z koncertu:

Ensiferum - Into Battle

Slíbení Ensiferum jsou tu! Místo klipu uvidíte celkem povedené fanoušskovské video se záběry z Pána prstenů. Informace o kapele si pro vás připravil Dorten, za což mu patří můj dík. :) Ensiferum (z latinského ensĭfĕrum - "ten co nosí meč") je finská folk/viking metalová kapela, založená roku 1995 Markusem Toivonenem který, po mnohých změnách v sestavě, zbyl jako jediný původní člen kapely. Markus skládá většinu hudby, texty psal do svého odchodu Jari Mäenpää, poté se na nich podílelo více členů a na desce „From Afar“ většinu práce spáchal Sami Hinkka . Roku 2001 vydali po třech demech debutové album „Ensiferum“. Dva roky na to, po dokončení práce na druhém albu, z kapely odchází původní vokál a doprovodný kytarista Jari Mäenpää, kterého vystřídá na stejné pozici Petri Lindroos z kapely Norther. Roku 2004 vychází zmiňované druhé album „Iron“ ze kterého pochází i dnešní píseň „Into Battle“. Další rok pracovali na EP „Dragonheads“, obsahující dvě přepracované demo nahrávky, které bylo vydáno v únoru 2006. Ke konci roku jsou zase ve studiu a v dubnu roku následujícího vydávají třetí studiovou desku nesoucí název „Victory Songs“. V roce 2008 byli už za headlinery Paganfest Tour festivalů v Severní Americe a v Evropě. Jako další studiová deska vychází roku 2009, zatím poslední, kritiky vlažně přijatá, „From Afar“. Nynější sestavu tvoří: Petri Lindroos (hlavní vokál, doprovodná kytara) Markus Toivonen (hlavní kytara, doprovodný vokál) Sami Hinkka (baskytara, doprovodný vokál) Janne Parviainen (bicí) Emmi Silvennoinen (klávesy, doprovodný vokál) V tuto dobu se účastní „The Ugly World Tour 2011“ společně s kapelami podobného ražení (Children of Bodom, Amon Amarth, Machinae Supremacy). Včera jste je mohli vidět ve Folimance v Praze společně s Children of Bodom a Machinae Supremacy. Byl jste někdo?

Rhapsody - Unholy Warcry

Rhapsody je italská symphonic epic metalová kapela dnes již známá pod jménem Rhapsody of Fire. K nápadu Luchi Turilliho založit symphonic metalovou kapelu s prvky klasické hudby se v roce 1993 přidali Alex Staropoli a Daniele Carbonera. Skupina tehdy měla ještě jméno Thundercross. Po nahrání dema Ethernal Glory přišel zpěvák Fabio Lione. Jejich hudba občas připomíná filmové soundtracky díky častému zakomponování symfonického orchestru. Čtvrté album Dawn of Victory zaznamenalo velký úspěch v Německu a Japonsku, kde se tradičně podobný druh metalu těší velké popularitě. Unholy Warcry najdete na albu Symphony of Enchanted Lands II - The Dark Secret. V roli vypravěče příběhu se zde objevil Christopher Lee (Saruman z Pána Prstenů), který rovněž pěvecky hostuje ve skladbě The Magic of the Wizard’s Dream. Celé album je koncipované jako příběh o sedmi černých knihách démonického krále Nekrona. P.S.: Omlouvám se za (ne)kvalitu videa, ale Rhapsody jste si přáli a s jejich klipy je to skoro tak těžké jako s Ensiferum atd. :-(

System of a Down - Chop Suey!

Poslední dobou se nám množily požadavky na překlad nějaké písničky od SOAD, takže jsem to nemohla nechat bez povšimnutí. Zařaďte si je každý, do jaké hudební škatulky chcete, protože System jsou takový dobrý mix. :) Hned tři jejich alba se umístili na prvním místě v Billboard 200, získali Grammy za píseň B.Y.O.B.. Ačkoliv se v roce 2006 rozpadli a Serj Tankian se dal na sólovou dráhu, kapela pro tento rok oznámila návrat na několik evropských festivalů a pár vystoupení v Severní Americe. Chop Suey! (čínské jídlo z masa, vajec a zeleniny) se původně měla jmenovat Suicide (sebevražda), ale v době své největší slávy ji v Americe stáhli z rádií, jelikož text "Nevěříš v mou sebe ospravedlňující sebevraždu" byl po útoku na newyorská dvojčata politicky citlivý. Texty SOAD se nepřekládají snadno. Každý v nich může vidět něco jiného a stejně tak tomu je u Chop Suey! Někdo v této skladbě vidí biblický podtext, jedni užívání drog a druzí zase myslí, že vypráví o sebevraždě. Neostýchejte se napsat do komentářů, co byste tu rádi viděli příště. ;) A kdo mi zároveň popřeje k narozeninám, bude mít větší šanci, že právě jeho přání vyplním. :D

Oomph! - Das letzte Streichholz

Oomph! a další song z jejich alba GlaubeLiebeTod. Vzala vás za srdce? Mimochodem - u jednoho z předešlých klipů skupiny Oomph! se v diskuzi kdosi zmínil, že se jejich klipy často inspirují pohádkami. Nepřipomíná vám tento také nějakou? :)  

Flyleaf – Again

Další splněné přání - dnes pro uživatele s nickem Jakub Hornáček. Zdravím na Slovensko. ;) Flyleaf je alternativní rocková/metalová skupina z Texasu, která se řadí taktéž k žánrům křesťanský pop a metal a dalším. Tato skupina vznikla před 11 lety a má 5 členů, zpěvačkou je Lacey Mosley. Všichni členové jsou věřící křesťané. Píseň "Again" vyšla v roce 2009, je prvním singlem z druhého alba nazvaného Memento Mori. Je o vztahu zpěvačky Lacey k bohu a ke světu. Podle jejích slov je "Again" pro lidi, kteří jsou jako ona - pro lidi, kteří chtějí udělat svět lepším místem, ale nemohou sami unést na ramenou všechnu tíhu světa. V písni k ní promlouvá bůh.

Kamelot - The Haunting

Tyhle Američany z Floridy jsem dřív poslouchala poměrně často (hlavně album Ghost Opera z roku 2007) a pak jsem na ně, bůhví proč, zanevřela. Jejich texty totiž mají většinou vetší výpovědní hodnotu než výplody spousty jiných kapel. Navíc se mi líbí, jak na sebe skladby navzájem navazují (alba Epica a The Black Halo). Právě z The Black Halo je píseň The Haunting, v níž hostuje Simone Simons z Epicy. Celé album je inspirované Geotheovým Faustem. Hlavní postava Ariel (zpěvák Roy Khan) byl zamilovaný do Heleny, která však před časem zemřela. Poté potkal Marguerite (Simone Simons), dívku až neuvěritelně podobnou Heleně. Vysvětluje jí, že jeho city patří pouze Heleně a prosí, aby na něj zapomněla. Nakonec však připouští, že se možná ještě někdy setkají.

Iron Maiden - Fear of the Dark

Psali jste si o klasiku, tady je. Angličtí Iron Maiden rozpalují davy už od roku 1975, vydali asi sto alb s miliony nesmrtelných hitů a kdo nemá doma aspoň jedno jejich CD (i když je třeba tatínka :D), asi zaspal dobu. ;) Nedej bože, kdyby snad o Maidnech někdo nikdy neslyšel. To není možné, protože oni jsou známí snad i na nejprťavějším ostrůvku uprostřed oceánu.

HammerFall - Hearts On Fire

O švědské power/heavy metalisty HammerFall jste si v komentářích pod minulým příspěvkem psali nejvíc, takže tady jsou. ;) Vznikli v roce 1993, avšak do roku 1996 se jim nedařilo výrazněji prosadit. To se změnilo s příchodem nového zpěváka Joacima Canse a vydáním alba Glory to the Brave. Hearts On Fire je song ze čtvrté desky Crimson Thunder, který se dlouhou dobu držel na předních příčkách evropských hitparád. Natáčení klipu však muselo být o trochu odloženo, neboť Joacim utrpěl zranění, když popíjel se svou přítelkyní v baru. Nějaký člověk ho udeřil půllitrem do hlavy a utekl. Zatím mají na svém kontě 8 alb, 9. je očekáváno někdy v průběhu tohoto roku.