Videoklipy

Píseň Bitter Sweet Symphony od britské alternativní rockové kapely The Verve sice není doslova filmovou písní, protože nebyla složena přímo pro film, ale nejméně v jednom hrála tak významnou roli, že by byla škoda ji zde nezmínit. Objevila se v roce 1997 na albu Urban Hymns a doprovázela ji obvinění z plagiátorství, protože melodie kopíruje píseň The Last Time od The Rolling Stones (především tedy její orchestrální verzi od Andrewa Loog Oldhama). Její autorství bylo proto nakonec připsáno právě Keithu Richardsovi a Micku Jaggerovi z The Rolling Stones. Píseň i video přes všechny tahanice získaly nominace na British Awards a také Grammy, navíc mnoho médií píseň zařadilo do žebříčků nejlepších písní všech dob. V roce 1999 se Bittersweet Symphony objevila v závěru filmu Velmi nebezpečné známosti (Cruel Intentions), což je důvod, proč se objevuje právě v rubrice Filmové písně. Její text je kritikou konzumní společnosti a uspěchané doby, což konec filmu dokonale vystihlo.  

Některé písně slýcháme často, ale bez znalosti okolností jejího vzniku nám může pravý význam lehce uniknout. To je i případ skladby Tears in Heaven od Erica Claptona, dalšího hudebního klenotu 20. století. Tears in Heaven napsal Eric Clapton společně s textařem a skladatelem Willem Jenningsem po osobní tragédii, která jej postihla v březnu roku 1991, kdy se Claptonův šestiletý syn Conor zabil pádem z 53. patra newyorského mrakodrapu. Eric Clapton se poté na dlouhou dobu uzavřel do sebe a jeho dalším hudebním počinem byla právě skladba Tears in Heaven, vydaná v roce 1992 na albu Unplugged, které bylo nominováno na 9 cen Grammy. Píseň se držela na 2. místě v hitparádě Billboard Hot 100 a v roce 2004 ji časopis Rolling Stone zařadil na 392. místo v žebříčku 500 nejlepších písní všech dob. Eric Clapton, narozený 30. března 1945, je britský kytarista, zpěvák a skladatel. Během své hudební kariéry se orientoval především na blues a díky svému jedinečnému stylu hraní na kytaru si vysloužil přezdívku Slowhand (právě kvůli zpožděným, klouzavým bluesovým tónům). Clapton byl členem skupin The Yardbirds a Cream a dostal se tak celkem třikrát do rockové síně slávy – jednou jako sólový umělec a dvakrát jako člen těchto kapel. Clapton doposud vydal 20 studiových alb, 10 živých a kromě toho se podílel na celkem 6 soundtracích a hostoval na nesčetně albech jiných interpretů. Za svůj přínos hudbě získal v roce 2004 Řád britského impéria. Pozn.: Záběry v klipu pocházejí z filmu Opojení (Rush), ke kterému Eric Clapton složil hudbu.

Lita Ford je britsko-americká zpěvačka a kytaristka, která se proslavila hlavně svým působením v dívčí skupině The Runaways ze 70. let.  Kvůli rozdílným hudebním názorům se ale v 80. letech vydala na sólo dráhu, vdala se za kytaristu z W.A.S.P., se kterým má dva syny. S rodinou Osbournových jí nepojí jen duet s Ozzym v písni Close My Eyes Forever, ale také to, že Sharon Osbournová byla Litinou manažerkou. Debutové glam metalové sólo album Out for Blood vydala v květnu roku 1983, ale příliš úspěchu nezaznamenalo. Druhá deska Dancin’ on the Edge (1984) si vedla o něco málo lépe. Písně Fire In My Heart a Gotta Let Go se umisťovaly na předních příčkách hitparád. Nejúspěšnějším albem je Lita (1988). Z něj pochází dnešní duet s Ozzym a další hitovka Kiss Me Deadly. Čtvrtou studiovkou je Stiletto (1990), která ale nedokázala navázat na úspěchy předchozí desky. Před dlouhodobou pauzou vydala Lita ještě dvě CD: Dangerous Curves (1991) a Black (1995). Na nahrávání se vrhla až o čtrnáct let později a vyšla z toho deska Wicked Wonderland. V červnu letošního roku Lita vydala CD Living Like A Runaway. Piště zase svá přání na příští týden. ;-)

Dream Theater je americká progressive metalová kapela založená roku 1985. Za celou dobu jejího fungování v ní působilo několik mistrů svého řemesla: kytarista John Petrucci, bubeník Mike Portnoy, basák John Myung. Vydali celkem 11 studiových alb. Nejúspěšnější z nich je asi Images and Words (1992). Právě na něm najdete Pull Me Under nebo rovněž oblíbenou Metropolis, Pt. 1: The Miracle and the Sleeper. Na základě této písně poté vzniklo koncepční album Metropolis Pt. 2: Scenes from a Memory (1999). Vypráví příběh muže jménem Nicholas, který odhaluje tajemství jeho minulého života. Dále stojí za zmínku například desky Train of Thought (2003) se singlem As I Am, Octavarium (2005) se stejnojmennou písní, která trvá 24 minut a skládá se z pěti částí, Systematic Chaos (2007) nebo Black Clouds & Silver Linings (2009). Za svou historii nashromáždila kapela tolik materiálu, že by se to sotva dalo shrnout do stručného příspěvku. Vzpomeňte si na Dream Theater za dlouhých zimních nocí a zkuste dát jejich diskografii šanci. Třeba si tam najdete „to svoje.“

Píseň Englishman in New York, další hudební klenot 20. století, napsal Sting v roce 1988. V témže roce se objevila na albu …Nothing Like the Sun. Angličanem v textu písně je myšlena slavná britská gay ikona - spisovatel Quentin Crisp, který si také zahrál v klipu. Sting napsal píseň krátce poté, co se Crisp odstěhoval z Londýna do New Yorku. Zajímavostí je, že klip natočil režisér David Fincher, který proslul například filmy Sedm, Klub rváčů nebo Zodiac. Skladba však překvapivě nebyla v době svého vydání příliš úspěšná, v žebříčku Bilboard Hot 100 se usadila až na 84. místě, v Británii byla jen o kousek výš, na 51. místě.V písni hostují saxofonista Branford Marsalis a perkusionista Manu Katche.  Sting, vlastním jménem Gordon Matthew Thomas Sumner, narozený roku 1951, začal svou hudební kariéru jako zpěvák a basák v kapele The Police. V roce 1981 poprvé vystoupil sólově a o čtyři roky později vydal své první sólové album The Dream of the Blue Turtles, ovlivněné především jazzem. Sting vydal do roku 2010 celkem 10 alb a v roce 2010 se nakrátko spojil s bývalou kapelou The Police, s níž jel světové turné. Kromě hudby se také aktivně věnuje charitě a je nositelem Řádu britského impéria.  

Testament je thrash metalová partička z Berkeley v Kalifornii. Kapela vznikla začátkem 80. let, tedy v době, kdy svět objevil Velkou thrashovou čtyřku. Testament do ní sice nepatří, ale vedle slavnějších kolegů se rozhodně neztratí. Dokázali to už svým prvním albem, The Legacy (1987). Úvodní skladba Over the Wall je dodnes jednou z nejoblíbenějších. Vydání druhého alba The New Order (1988) jim jen upevnilo pozici na thrashové scéně.  O rok pozdějí vyšlo Practice What You Preach. Po hudební stránce se tolik nezměnilo, ale texty se zaměřovaly více na aktuální problémy společnosti. MTV ho začala hrát v Headbanger's Ball, čímž kapele získala další spoustu posluchačů. Souls of Black (1990) byl rozporuplně přijímaný krůček jiným směrem, i když píseň Souls of Black je podobně oblíbená jako již zmíněná Over the Wall, a další krok stranou přišel s deskou The Ritual (1992). Po několika neschodách a změnách v sestavě Testament vydali už šesté album Low (1994). Následovalo experimentální Demonic (1997) a v roce 1999 The Gathering, které se znovu vracelo k thrash metalovým kořenům. I kvůli zdravotním problémům zpěváka Chucka Billyho vyšla nová deska po dlouhých devíti letech. Jmenuje se The Formation of Damnation a pochází z něj dnešní skladba More Than Meets the Eye. Zatím posledním vydaným CD je Dark Roots of Earth z července letošního roku.

V Metalovém okénku je spousta zástupců „tradičních“ metalových zemí, a tak bylo na čase ukázat, že tvrdá muzika je doma i jinde. Gojira je skupina pocházející z francouzského Bayonne. Fungují už 17 let a za tu dobu se jejich sestava nezměnila. Za bubny sedí Mario Duplantier, na kytaru hraje Christian Andreu, Jean-Michel Labadie dokresluje hudbu basou a hlas písním propůjčuje Joe Duplantier. Původně se jmenovali Godzilla, ale kvůli problémům s autorskými právy si museli jméno změnit na Gojira, což je vlastně jen přepis japonského výrazu pro tohoto ještěra. Debutové album Terra Incognita vyšlo v roce 2001 a kritici chválou nešetřili. Fanoušci si oblíbili hlavně tvrdou skladbu Love, která vlastně o lásce moc není. Druhá deska The Link (2003) navázala na kvalitu předchozí nahrávky a Gojira se pomalu ale jistě začala prokousávat za hranice francouzských hitparád. Po vydání From Mars to Sirius (2005) odjeli turné například s Children of Bodom, Amon Amarth, Lamb of God nebo Trivium. Čtvrté death metalové CD, The Way of All Flesh (2008), je o smrti a nesmrtelnosti duše. Zatím poslední, pátá deska se jmenuje L'Enfant Sauvage (2012). Název v překladu znamená „divoké dítě". Joe Duplantier zpívá o tom, co je to svoboda a co pro něj znamená.

S hudebními klenoty 20. století tentokrát zabrousíme do 60. let ke zpěvačce, která díky svému hlasu a kráse stala ikonou. Píseň You Don’t have to Say You Love Me nahrála zpěvačka Dusty Springfield v roce 1966. Původně skladba nebyla složena pro Dusty – její originál s názvem Io che non vivo (senza te) totiž složili Italští hudebníci Pino Donaggio a Vito Pallavicini a poprvé ji představili v roce 1965 na festivalu Sanremo. Právě tam seděla Dusty Springfield v hledišti a píseň ji natolik zaujala, že se rozhodla ji přezpívat s anglickým textem, který pro ni napsali Vicki Wickham a Simon Napier-Bell. Ani jeden z nich neměl s psaním písní zkušenosti (prvně jmenovaná byla producentka, druhý manažer), ale nakonec se jim konečně podařilo text napsat. Hned druhý den Dusty píseň ve studiu nazpívala, ovšem potřebovala celkem 47 pokusů, než byla se svým hlasem spokojena. Krátce po vydání se píseň usadila na prvním místě britského hudebního žebříčku, v USA byla na čtvrtém místě. Dobýt první místa amerických hitparád se podařilo s cover verzí až Elvisi Presleymu v roce 1970. Dusty Springfield, vlastním jménem Mary Isobel Catherine Bernadette O'Brien, se narodila roku 1939 v Londýně. Zpívat začala v kapelách The Lana Sisters a The Springfields a roku 1963 zahájila svou sólovou kariéru písní I Only Want to Be with You. Byla považována za nejlepší soulovou zpěvačku mezi běloškami, získala mnoho ocenění včetně uvedení do síní slávy jak v USA (US Rock and Roll) i Británii (UK Music Halls of fame). Její album Dusty in Memphis, vydané roku 1969, umístil časopis Rolling Stone mezi nejlepší alba všech dob. Dusty však neoslňovala jen svým hlasem, ale i vzhledem – typické pro ni byly peroxidové blond vlasy, večerní róby a výrazný make-up. V roce 1994 byla Dusty diagnostikována rakovina prsu, které o pět let později podlehla.  

Je tu opět středa ráno a s ním jeden hudební klenot z konce 80. let. Píseň Wicked Game vydal Chris Isaak jako singl v roce 1989. Píseň však neměla valný úspěch a málem by upadla v zapomnění, kdyby nebylo režiséra Davida Lynche a jeho filmu Zběsilost v srdci (Wild at Heart). Právě použití Wicked Game ve filmu přineslo skladbě popularitu. Hudební ředitel rádia Atlanta Lee Chestnut, velký fanoušek Lynchových filmů, začal píseň pouštět do éteru a ta se tak dostala do širokého povědomí. V roce 1991 se tak konečně uchytila na 6. místě žebříčku Billboard Hot 100. Za zmínku stojí také hudební video. Natáčelo se na Havaji a kromě  Chrise Isaaka v něm hraje i modelka Helena Christensen. Hned po vydání začal klip sbírat jednu cenu za druhou a umístil se v mnoha žebříčcích hodnotících kvalitu videoklipů, včetně 4. místa za nejvíce sexy video od stanice VH1 nebo 73. místa mezi Nejlepšími videi všech dob časopisu Rolling Stone. Chris Isaak se narodil roku 1959 v Kalifornii. V roce 1985 vydal své první album Silvertone, z něhož byly dvě písně použity ve filmu Modrý samet (Blue Velvet) Davida Lynche. Isaakova spolupráce na soundtracích však pokračovala na zmíněné Zběsilosti v srdci a v roce 1999 se jeho píseň Baby Did a Bad, Bad Thing objevila ve filmu Stanleyho Kubricka Eyes Wide Shut. Zajímavé je, že se Chris Isaak ve videoklipu k této skladbě opět objevuje po boku supermodelky – tentokrát jí byla Laetitia Casta. Isaakovy písně se objevily i ve filmech True Romance (Pravdivá romance) a dalších. Chris Isaak je také příležitostným hercem a měl svůj vlastní pořad The Chris Isaak Show. Několikrát byl zvolen jedním z nejvíce sexy umělců všech dob.

Dnešní filmová píseň Breath of Life pochází od jedné z nejpopulárnějších kapel současnosti, britské indie rockové skupiny Florence and the Machine. Skladbu Breath of Life složily Florence Welch a Isabella Summers pro film Sněhurka a lovec (Snow White & the Huntsman) a Florence se vyjádřila ve smyslu, že píseň je zpívána z pohledu zlé královny Ravenny, které by měla dodávat lidštější rozměr. Píseň byla nominována na cenu za nejlepší píseň složenou přímo pro film.

Dnes se s hudebními klenoty podíváme do roku 1993 na píseň Are You Gonna Go My Way od Lennyho Kravitze. Píseň ze stejnojmenného alba se stala jedním z nejúspěšnějších Kravitzových hitů a zajistila mu popularitu po celém světě. Album se usadilo na čele žebříčků v Británii a Austrálii, v USA se dostalo do Top 20. Video k písni se stalo jedním z nejhranějších na stanici MTV v roce 1993 a stanice VH1 jej umístila mezi 20 nejlepších videí všech dob. Lenny Kravitz za něj získal cenu pro nejlepšího mužského umělce roku 1993 od hudební stanice MTV. Skladba Are You Gonna Go My Way se dočkala mnoha cover verzí. Mezi ty nejvýznamnější patří verze od skupiny Mettalica nebo od Robbieho Williamse.  Leonard Albert „Lenny“ Kravitz se narodil roku 1964 v New Yorku. Je znám jako zpěvák, skladatel, multi-instrumentalista, producent a příležitostný herec. Jeho rocková hudba je ovlivněna reggae, soulem, R&B a dalšími styly. Mezi lety 1999 až 2002 vyhrál 4 roky po sobě cenu za nejlepší mužské rockové vystoupení a v průběhu své kariéry posbíral ještě další významné ceny. Mezi lety 1989 až 2011 vydal zatím celkem 9 alb. Lenny Kravitz je dvakrát rozvedený. Jeden čas chodil s herečkou Nicole Kidman, které věnoval píseň Lady. Jako herce jsme jej mohli naposledy vidět jako Cinnu ve filmu The Hunger Games.

Je středa ráno a tedy čas na další hudební klenot 20. století. Dnes je tu opět píseň, jejíž název ani interpret vám nemusejí nic říkat, ale jakmile uslyšíte první tóny jednoho z nejslavnějších saxofonových sól v historii popmusic, budete mít jasno. Tuto baladu napsal Gerry Rafferty v roce 1978 na album City to City. Píseň odkazuje na ulici Baker Street v Londýně, kde Rafferty jeden čas přespával v bytě svého kamaráda. Text písně rozebírá odcizení a touhu po kontaktu. Slavný saxofonový riff ve skladbě hraje Rafael Ravenscroft, jehož přispění k písni vedlo k jevu známému jako „fenomén Baker Street“ – brzy po vydání se obrovsky zvedl prodej saxofonů, rozšířilo se jejich použití v popmusic, v reklamách, ve filmech. Sám Ravenscroft se však o svém riffu později vyjádřil, že ho nemůže ani slyšet, protože kvůli pozdějším studiovým úpravám zní falešně. V roce 1992 vyšla slavná taneční cover verze od skupiny Undercover, ale předělávek se objevilo mnohem více. Baker Street také například zazněla na konci jednoho dílu Simpsonových nazvaného Lisa’s Sax, kde Lisa na konci hraje právě tuto skladbu. Gerry Rafferty se narodil roku 1947 ve Skotsku. V počátcích kariéry prošel několika kapelami, z nichž nejvýznamněji jej ovlivnilo členství ve skupině Stealers Wheel, která se roku 1975 rozpadla. Kvůli právním tahanicím po rozchodu jejích členů nemohl Rafferty celé tři roky nic vydat. V tomto období vznikla i melancholická skladba Baker Street. Rafferty vydal celkem 9 sólových alb. Celý život bojoval s alkoholismem a zemřel v lednu roku 2011.

Tuto skladbu od Village People není snad ani nutné představovat. Snad všichni už ji někde slyšeli, tak si ji užijte s českými titulky. YMCA je zkratka organizace Young Men's Christian Association (dříve Křesťanská asociace mladých mužů, dnes Křesťanská asociace mladých lidí), jejímž cílem bylo sdružovat a zabavit dospívající chlapce. Ať už sportem nebo různými tvořivými aktivitami. Skladba YMCA vznikla v roce 1978 poté, co producent Henri Belolo uviděl na budově nápis YMCA a napadlo ho o této instituci napsat skladbu. Ačkoliv hlavní zpěvák Village People Victor Willis popíral, že by skladba byla od počátku míněna jako jakási neoficiální hymna gayů (Willis je heterosexuál), z náznaků v textu a kostýmů, které si lehce utahují ze stereotypů o oblékání gayů v té době, lze získat opačný dojem. Navíc v té době Ymcu údajně využívali mladí gayové jako místo ke schůzkám, aniž by vyvolávali pohoršení. Původně se předpokládalo, že si píseň najde místo pouze v úzkém okruhu gayů, avšak díky chytlavé melodii a textu se stala populární i mezi většinovou populací. V hudebním žebříčku USA se držela na 2. místě, v žebříčku Velké Británie dokonce na 1. místě. Celosvětově se prodalo 5 380 000 kusů alba Cruisin' na kterém se tato skladba nacházela. I v dnešní době se často hraje na sportovních akcích, diskotékách nebo i mnoha školních akcích.

Toby Joe „Tobuscus“ Turner vám už nejspíš bude znám jako tvůrce doslovných trailerů. Ovšem tentokrát zabrousíme k Tobyho uměleckým vlohám, které nám naplno předvede v této Dramatické písni.

Písnička od francouzské skupiny Tryo.

Většinu věrných fanoušků zajisté potěšila zpráva o tom, že se tato tříčlenná kapela stane headlinerem červencového festivalu Rock for People a pro ty, kteří o kapele moc neví, přináším první singl z jejich posledního alba Resistance (2009) a krátké info. Kapela pochází z anglického Devonu a na svém kontě má již pět studiových alb. Frontmanem a autorem hudby i textů je Matthew Bellamy. Kapelu lze těžko zařadit do určitého stylu a proto bude nejlepší je nazvat obšírnějším názvem alternativní. Jejich hudba snoubí prvky rocku, R&B, funku, elektroniky a spousty dalšího. Jejich texty se většinou blíží žánru sci-fi a podiová show je vždy velkolepá a energická. Takovéhle Muse tedy můžeme očekávat 5.července v Hradci Králové.

Dnešní hudební klenot 20. století napsal už v roce 1972 Randy Newman, ale o jeho popularizaci se postaral až Joe Cocker a především film 9 a ½ týdne, ve kterém se objevil.  A která jiná scéna by píseň s takovým textem mohla proslavit, než ta se slavným striptýzem Kim Basinger. V roce 1986 se Cockerův cover Newmanovy písně You Can Leave Your Hat On objevil na albu nazvaném Cocker. Toto album věnoval své matce Madge, která během jeho nahrávání zemřela. Původní verze Randyho Newmana, slavného filmového skladatele, zní spíše jazzově než rockově a má o něco intimnější zvuk. Cockerova verze se dostala na 35. příčku hitparády Billboard Hot Mainstream Rock Tracks. Nálepka striptýzové písně už skladbě zůstala až do dnešních dnů. John Robert „Joe“ Cocker se narodil 20. května 1944 v Sheffieldu v Anglii. V počátcích kariéry byl se svou kapelou Grease Band znám mimo jiné cover verzemi písní Beatles, z nichž nejslavnější je With a Little Help from My Friends. Paul McCartney a George Harrison byli jeho verzí natolik nadšeni, že mu dovolili předělat i další jejich písně. V roce 1983 získal Cocker cenu Grammy za skladbu Up Where We Belong, kterou nazpíval jako duet se zpěvačkou Jennifer Warnes. Objevil se také ve filmu inspirovaném tvorbou The Beatles - Across the Universe, kde zpíval píseň Come Together. Do letošního roku vydal celkem 22 studiových alb.

Interpretku tohoto hudebního klenotu 20. století netřeba dlouze představovat. Píseň River Deep – Mountain High napsal producent Phil Spector pro manželské duo Ike & Tina Turner na stejnojmenné album, vydané v roce 1966. Skladba byla velmi úspěšná ve Velké Británii, kde se v hudebním žebříčku usadila na 3. místě, ovšem v USA byla spíše propadákem. River Deep – Mountain High se také dočkala mnoha cover verzí, například od Deep Purple, The Animals, Annie Lennox nebo Céline Dion a objevila se také v seriálu Glee, kde byly jejími interpretkami Naya Rivera a Amber Riley.  Tina Turner, vlastním jménem Anna Mae Bullock, se narodila 26. listopadu 1939 v Tennessee. V 50. letech potkala svého budoucího manžela Ika Turnera, změnila si křestní jméno na Tinu a dvojice začala nahrávat a vystupovat společně. V roce 1971 vydali svůj nejúspěšnější singl Proud Mary. Ikovo agresivní a násilnické chování však v roce 1976 vyústilo v rozvod a Tinina kariéra se na čas utlumila. V roce 1984 však vydává úspěšné album Private Dancer, kterým přešla od soulu k rocku, změnila image a znovu se dostala na vrchol. V roce 1985 získala celkem 4 ceny Grammy. Její koncert v Riu de Janeiru byl na čas zaznamenán v Guinessově knize rekordů díky nejvyššímu počtu diváků. Přišlo jich 182 000.

Annie Lennox jsme tu už ve fimových písních měli, ale tato zpěvačka a skladatelka se podílela hned na několika skvělých soundtracích. Tuto píseň napsala pro filmovou adaptaci románu Drákula od Francise Forda Coppoly, natočenou v roce 1992.Ve filmu zazářili Gary Oldman, Winona Ryder, Anthony Hopkins a také mladý Keanu Reeves, který zřejmě nechtěně přinesl filmu jedno „nej“ – údajně nejhorší pokus o britský přízvuk v dějinách filmu. Ale zpět k písni. Text je vyprávěn z pohledu samotného Drákuly a má gotickou atmosféru, odkazující k filmu. Ceny se však za tuto skladbu Annie Lennox nedočkala, film získal tři Oscary za kostýmy, střih zvuku a masky.

Včera bylo 9. října, což znamená, že právě včera by se John Lennon dožil dvaasedmdesátých narozenin. Dnešními výjimečně dvěma hudebními klenoty mu můžeme věnovat krátkou vzpomínku. Skladbu Jealous Guy napsal John Lennon původně s úplně jiným textem a názvem Child of Nature. S tematicky podobnou písní však přišel i Paul McCartney a právě tu The Beatles vybrali na připravované album, zatímco Lennonova skladba byla odložena. Jemu však bylo líto nechat tuto melodii ladem, proto ji přetextoval a v roce 1971 se tak mohla objevit na jeho sólovém albu Imagine jako Jealous Guy. Tato skladba má ze všech Lennonových písní asi nejvíce cover verzí (minimálně 92). Nejslavnější je ta od Roxy Music, vydaná krátce po Lennonově smrti.  

U některých videí na YouTube se občas objeví komentáře, nad kterým se opravdu musíte zasmát. Zde je malý výběr z nich. Pozn.: Patrickem je zde míněna mořská hvězdice ze seriálu SpongeBob.

Zajímalo vás někdy, jak by mohly znít populární hity v rytmu polky? Známý komik Weird Al vám to dnes předvede. Tato nejnovější směska pochází z roku 2011 a Al si v ní vzal na paškál například písně od Katy Perry, Britney Spears, Justina Biebera a samozřejmě Lady Gaga, jejíž Poker Face dal vzniknout názvu celé skladby. Celou hudební show vás provede značně psychotropní videoklip.

Britská kapela Coldplay se nedávno vytasila s novým videoklipem k písni Hurts Like Heaven z jejich posledního alba Mylo Xyloto. Písnička oslavuje fenomén jménem graffiti. Videoklip je poměrně originální a uvidíte v něm velice pěkně rozpohybovaný dystopický komiks Mylo Xyloto, jehož tištěná verze by měla být k prodeji někdy začátkem roku 2013. Jak se vám klip líbí? A kdo z vás byl v září na pražském koncertě? :)

Zde je krátké hudební video k zamyšlení. O oblast Jeruzaléma a okolí se bojuje už od starověku, ale jak zde uvidíte, tato země patří vlastně jen jedné osobě.

Je opět středa ráno a tedy pravý čas na další Hudební klenot 20. století. Píseň One of Us napsal zpěvák a skladatel Eric Bazilian a nazpívala ji zpěvačka Joan Osborne na své album Relish, vydané v roce 1995. Skladba svým textem vyzývá posluchače k zamyšlení nad existencí Boha a zabývá se vztahem člověka k Bohu. První čtyři verše na samém začátku písně pocházejí z gospelové skladby The Heavenly Airplane. Joan Elizabeth Osborne se narodila roku 1962 v Kentucky. Na konci osmdesátých let se přestěhovala do New Yorku, kde založila vlastní vydavatelství Womanly Hips, avšak své první album Soul Show: Live at Delta 88 z roku 1991 vydala pod hlavičkou Mercury Records. Její druhé album Relish vyšlo v roce 1995 a singl One of Us se stal Joaniným největším hitem, jehož slávu už poté nepřekonala. Do letošního roku vydala celkem sedm studiových alb, na nichž žánrově převládá soul a blues.

Po nějaké době tu dnes máme opět trochu power metalu. Jde o německo-rumunskou sestavu založenou v roce 2003 bratry Charlesem a Matthewem Greywolfovými. Co jiného také dělat s takovým příjmením, že? :-) Kapela nebyla nějakou chvíli kompletní, protože nemohla najít vhodného zpěváka. Pak Charles a Matthew během dovolené v Rumunsku potkali Attilu Dorna a bylo hotovo. Dorn studoval klasickou operu na Akademii múzických umění v Bukurešti a miloval rumunské legendy o vlkodlacích. V roce 2005 vydali první album Return in Bloodred. O dva roky později následovalo koncepční album Lupus Dei. Hlavním hrdinou je zde krvelačný vlk, který nakonec „najde Boha.“ Třetí studiovka vychází v roce 2009 pod názvem Bible of the Beast. Zatím poslední album, Blood Of The Saints, vyšlo letos v červnu. Kdo zná Powerwolf z nějakého festivalu, nejspíš se mnou bude souhlasit, že jsou mnohem lepší naživo než z CD, tak jim prosím dejte šanci a až se zase objeví na nějakém line-up, dojděte si na pivo až po nich. ;-)

S novým albem britských Muse přichází první oficiální videoklip, který za pomoci hardrockově-dubstepových melodií pomůže všem těm, kteří zápolí na základní, střední nebo vysoké škole s fyzikou.

Dnešním hudebním klenotem jsou Depeche Mode s jedním z největších elektronických hitů 90. let, skladbou Enjoy the Silence. Enjoy the Silence vydala skupina v únoru roku 1990 na svém albu Violator. Je to jedna z vůbec nejremixovanějších písní, jejíž melodii zná asi každý, ale jen málokdo by si vybavil, jak vlastně zněla původně. Mezi nejhranější cover verze patří například ty od Lacuna Coil, Keane, HIM nebo Susan Boyle. V roce 2004 vydali novou verzi sami Depeche Mode na albu Remixes 81 – 04, o jejíž remix se postaral Mike Shinoda z Linkin Park. Klip ukazuje zpěváka Dava Gahana oblečeného jako krále, který si s sebou nosí skládací židličku. Místa, po nichž se prochází, jsou Skotská vysočina, pobřeží Portugalska a Švýcarské Alpy. Kapela byla nadšená nápadem režiséra Antona Corbijna na ztvárnění Gahana jako muže, který má úplně všechno a hledá jen tiché místo, kde by si mohl v klidu sednout. Depeche Mode vznikli roku 1980 v Essexu. Zakládajícími čelny byli Dave Gahan, Martin Gore, Adam Fletcher a Vince Clark, kterého po vydání debutového alba Speak & Spell nahradil Alan Wilder. Ten však kapelu opustil v roce 1995 a od té doby Depeche Mode fungují coby trio. Kapela prodala celosvětově přes 100 milionů alb, což ji činí nejúspěšnější elektronickou skupinou všech dob. Magazín Q ji zařadil mezi 50 skupin, které změnily svět. Do letošního roku vydali Depeche Mode celkem 12 alb a v příštím roce se chystá vydání dalšího.  

S dnešním hudebním klenotem se podíváme do Velké Británie za alternativní rockovou kapelou Blur. Skladbu Country House vydali Blur v roce 1995 na svém čtvrtém albu The Great Escape a byla první skladbou této kapely, která se dostala na první místo prestižního žebříčku UK Singles Chart. Text o muži, který se z ruchu velkoměsta odstěhuje na venkov, odkazuje na bývalého manažera kapely Dava Balfa. Klip režíroval Damien Hirst, který do hlavní role obsadil Keitha Allena coby muže uvězněného v deskové hře Escape from the Rat Race. V roce 1996 byl klip na BRIT Awards nominován na nejlepší hudební video. Blur vznikli v roce 1989 v Londýně a původně fungovali pod názvem Seymour. Členy kapely jsou zpěvák Damon Albarn, kytarista Graham Coxon, basista Alex James a bubeník Dave Rowntree. Přestože v 90. letech spolu s Oasis patřili k průkopníkům britpopu, později se vydali spíše cestou alternativního a indie rocku. Od roku 1999 se však členové kapely začali věnovat spíš svým vlastním projektům, například Damon Albarn se podílel na úspěchu Gorillaz. Po turné v roce 2003 se kapela rozpadla. V roce 2009 se však členové Blur dali opět dohromady a uspořádali velký koncert v Londýně, který se setkal s nebývalým úspěchem. Do této doby vydali celkem sedm alb.