Hudební klenoty 20. století

Dobré ráno, je 7:30, někteří z vás vstávají do práce, jiní zase do školy a my vám přinášíme další hudební klenot 20. století! Dnes prozkoumáme naprosto odlišný hudební žánr, než s jakým jsme se vídali doposud. Řeč je o žánru zvaném Jazz a představíme si nádhernou píseň What a Wonderful World od nejznámějšího jazzového muzikanta, neboli jazzmana - Louise Armstronga. What a Wonderful World byla vydána jako singl v roce 1968. Text této písně je myšlený jako protijed na rasově a politicky nabité prostředí každodenního života ve Spojených státech, je konkrétně o naději a optimistickém výhledu na budoucnost. Píseň se ve Spojených státech původně vůbec neprosadila, jelikož ji šéf ABC Records neměl rád, a proto ji sám ani neprosazoval. Zato ve Velké Británii dosáhla prvního místa na žebříčku UK Singles Chart. Skladba zazněla v mnoha filmech či seriálech, například ve filmu Good Morning, Vietnam. Za zmínku stojí také dvě povedené předělávky, v punkové verzi od Joeyho Ramona a v „havajské hudbě“ od Israele Kamakawiwo'ole. Nahrávka What a Wonderful World byla také uvedena v Grammy síni slávy v roce 1999. Celým jménem Louis Daniel Armstrong se narodil roku 1901 v chudé černošské čtvrti v New Orleansu ve státě Louisiana. Jak už to u jazzmanů bývá zvykem, i on dostal přezdívku. Jeho přezdívka byla Satchmo, kterou ostatně uslyšíte na konci klipu sami, a v překladu znamená něco jako Velká huba. Zajímavostí z Armstrongova života je, že údajně neexistoval jakýkoliv doklad o jeho existenci do jeho osmnácti let. Jeho otec se s ním vůbec nestýkal. Již jako osmnáctiletý začal hrát na trumpetu v různých jazzových kapelách. V Praze ho jeho fanoušci mohli vidět v roce 1965. Kromě hudby se věnoval i herectví, hrál například ve filmech "High Society" či "Hello Dolly!". Byl jednou z osobností, jež předurčily hudební tvář celého století. Vyrůstal v dost primitivním prostředí, a proto věřil, že když naplno a bez zábran vyjádří to, co cítí, je to v pořádku a nemusí se nijak ospravedlňovat. Někteří kritici mu vyčítali přílišnou podbízivost bělošskému obecenstvu. Jeho posunky, grimasy a výstřední přehánění „černošství“ však byly především doplňky jeho představení. Armstrong byl dokonalý profesionál, takže kromě mistrovského zvládnutí hudebního nástroje musel být i showmanem, poskytujícím zábavnou podívanou. Zemřel na infarkt roku 1971 a říká se, že když umíral, na své smrtelné posteli se smál. I on má svou hvězdu na hollywoodském chodníku slávy. O popisek se opět postaral můj spolužák Adam Karas, za což mu náleží obrovské díky!

Slavná píseň Serge Gainsbourga vznikla původně jako duet s herečkou Brigitte Bardotovou v roce 1967, ale ten vůbec nevyšel až do roku 1986. Zato verze, kterou Gainsbourg nazpíval se svou tehdejší ženou Jane Birkinovou v roce 1969, se stala velmi populární jak u nás, tak v zahraničí. Bodovala na prvním místě v hitparádách například v Británii, ale pro svůj explicitně sexuální obsah byla v několika zemích dokonce zakázána – slova písně jsou totiž dialogem milenců během sexu.

V dnešních klenotech zavzpomínáme na ikonu francouzského šansonu Edith Piaf, od jejíhož narození zítra uplyne přesně 98 let. Edith se narodila v roce 1915 pod jménem Edith Giovanna Gassion. Její bohémští rodiče na ni bohužel už v raném dětství zanevřeli a její výchovu předali babičce, která v Normandii provozovala nevěstinec. Edith si postupně začala přivydělávat zpíváním na ulici, kde ji také v jejích dvaceti letech objevil majitel  klubu Louis Leplée. Ten ji naučil základy vystupování a nastartoval její hudební kariéru. Díky jejímu výtečnému zpěvu si ji zamilovali diváci všude po světě. Stala se velmi žádanou umělkyní, která procestovala mnoho zemí od Evropy po Jižní Ameriku. Velkou ranou pro ni bylo, když její životní láska, ženatý boxer Marcel Cerdan, zahynula při pádu letadla. Když se navíc zranila v automobilové nehodě, vyvinula si závislost na morfinu a alkoholu, která posléze přispěla k tomu, že v pouhých 47 letech zemřela na rakovinu jater. Tato legendární zpěvačka byla proslulá tím, že dokázala často banální texty povýšit na umění. Mezi její nejznámější písně patří La vie en rose, L'hymne à l'amour nebo Milord. O jejím životě byl natočen životopisný snímek Edith Piaf v hlavní roli s Marion Cotillard, která si za svůj výkon odnesla Oscara.

Dnes si v rámci pravidelných Hudebních klenotů 20. století připomeneme romantickou pecku, která rozbrečela nejednoho diváka filmu Duch. Všichni si určitě vybavíte scénu, při které si Patrick Swayze a Demi Moore pohrávají s hlínou a k poslechu jim hraje tato podmanivá melodie. The Righteous Brothers bylo hudební duo složené z Billa Medleyho a Bobbyho Hatfielda, které existovalo od roku 1963 a vystupovalo až do roku 2003. Již v 60. letech měli The Righteous Brothers na kontě několik hitů včetně dnešní Unchained Melody, kterou nahráli v roce 1965. Píseň se ale doopravdy proslavila až v roce 1990, kdy zazněla ve slavném snímku Duch, za který dostala dokonce Whoopi Goldbergová Oscara za nejlepší herečku ve vedlejší roli. Fanoušky zachvátilo šílenství a začali písničku hromadně znovu poslouchat a vyžadovat v rádiích, což vedlo vydavatelství Polygram k tomu, aby ji do rádia znovu vypustilo a zároveň vydalo reedici alba s názvem The Very Best of The Righteous Brothers... Unchained Melody. 10. března roku 2003 byli The Righteous Brothers uvedeni do Rokenrolové síně slávy. V roce 2003 byl Bobby Hatfield půl hodiny před jejich koncertem nalezen na hotelovém pokoji mrtvý. Příčinou smrti byl údajně kokain, který způsobil Hatfieldovi selhání srdce.

Tuto skladbu od Village People není snad ani nutné představovat. Snad všichni už ji někde slyšeli, tak si ji užijte s českými titulky. YMCA je zkratka organizace Young Men's Christian Association (dříve Křesťanská asociace mladých mužů, dnes Křesťanská asociace mladých lidí), jejímž cílem bylo sdružovat a zabavit dospívající chlapce. Ať už sportem nebo různými tvořivými aktivitami. Skladba YMCA vznikla v roce 1978 poté, co producent Henri Belolo uviděl na budově nápis YMCA a napadlo ho o této instituci napsat skladbu. Ačkoliv hlavní zpěvák Village People Victor Willis popíral, že by skladba byla od počátku míněna jako jakási neoficiální hymna gayů (Willis je heterosexuál), z náznaků v textu a kostýmů, které si lehce utahují ze stereotypů o oblékání gayů v té době, lze získat opačný dojem. Navíc v té době Ymcu údajně využívali mladí gayové jako místo ke schůzkám, aniž by vyvolávali pohoršení. Původně se předpokládalo, že si píseň najde místo pouze v úzkém okruhu gayů, avšak díky chytlavé melodii a textu se stala populární i mezi většinovou populací. V hudebním žebříčku USA se držela na 2. místě, v žebříčku Velké Británie dokonce na 1. místě. Celosvětově se prodalo 5 380 000 kusů alba Cruisin' na kterém se tato skladba nacházela. I v dnešní době se často hraje na sportovních akcích, diskotékách nebo i mnoha školních akcích.

Americká alternativní rocková kapela Soul Asylum se dala dohromady v roce 1983 a na začátku 90. let zvažovala rozpad. V roce 1992 však vydali své nejúspěšnější album Grave Dancers Union, z něhož pochází i skladba Runaway Train, za kterou získali cenu Grammy za nejlepší rockovou píseň. V klipu se promítají fotografie pohřešovaných dětí a měl několik verzí přizpůsobených tomu, kde se klip vysílal (USA, Velká Británie, Austrálie), často klip totiž doprovázela výzva, aby lidé oznámili, pokud některé z dětí někde viděli, nebo aby se samy děti přihlásily. Několik dětí se díky klipu skutečně najít podařilo.  

Krásné středeční ráno přejeme těm, kdo si nenechali ujít další díl Hudebních klenotů 20. století. Dnes si přidáme další nádhernou baladu do naší obsáhlé klenotnice. A pod pojmem milostná balada se tentokrát skrývá skupina Nazareth a její největší hit Love Hurts. Tak neztrácejme čas a pojďme si společně vychutnat tóny této notoricky známé, nádherné smutné písně, která nám vtrhne slzy do očí. Info o kapele Nazareth a jejím hitu zpracoval Kari. Příjemný poslech! I když už skladbu Love Hurts přirovnáváme automaticky ke skupině Nazareth, musíme říct, že originál není původně od této kapely. Song byl poprvé vydán skupinou, která si říkala The Everly Brothers, v červenci roku 1960. Poté byla píseň mnohokrát coverována například Cher, Rayem Orbisonem či Jimem Capaldim. Avšak nejznámější cover verze skladby byla vydána roku 1974 právě skupinou Nazareth. Tato předělávka se umístila na 8. místě americké hitparády Billboard Hot 100 za dva roky po jejím vydání a stala se mezinárodním hitem. Mnoho firem si ji v té době vybralo do svých reklam, mezi něž patří například Molson, Nissan či Toyota. Celý text písně je vlastně shrnut dvěma slovy v názvu (láska bolí). Skupina Nazareth vznikla roku 1968 ve skotském městě Dunfermline. Proslula především hity Dream On a dnešním klenotem. Původní sestavu této hardrockové kapely tvořili: Dan McCafferty (zpěv), Manny Charlton (kytara), Pete Agnew (basa) a Darrell Sweet (bicí). Jméno získali ze skladby The Weight od skupiny The Band. V roce 1970 se skupina přesunula do Londýna, kde roku 1971 vydala své první, stejnojmenné album. Za svou bohatou kariéru vydali Nazareth neuvěřitelných 32 alb, když počítáme i živá alba. V současné době je skupina na turné při příležitosti vydání jejich zatím posledního alba Big Dogz, které vyšlo v dubnu tohoto roku. V České republice odehraje celkem 6 koncertů, postupně v Praze, Solnici, Ostravě, Beznu, Brně a Havlíčkově Brodě. Perličkou je, že z posledního jmenovaného města oba s bakeLitem pocházíme, a proto jsme tuto kapelu dnes vybrali jako další klenot.

Další týden je za námi a to je ten pravý čas, představit vám další hudební klenot 20. století. Opět vás zavedeme do USA, odkud toto slavné duo pochází. Hudební styl této písně jsme tu ještě neměli, a bylo tak nutné to patřičně napravit. Dnes potěšíme především příznivce folku a pomalé hudby. Pár lidí si už o tuto píseň psalo. Na scénu přichází… The Sound of Silence od Simona & Garfunkela, o nichž si můžete přečíst krátký článek od Kariho. The Sound of Silence je singl dua Simon & Garfunkel vydaný roku 1965. Práce na textu začala asi čtvrt roku po atentátu na J. F. Kennedyho. Paul Simon chtěl v písni vyjádřit atmosféru a emocionální trauma, které se Američanů zhostilo po zavraždění jejich hlavy státu. Písnička se skládá z pěti slok, které spolu dvojhlasem zpívají Simon s Garfunkelem. Doprovází je akustická kytara, na kterou hraje Paul Simon. V jiných verzích se v určité části skladby přidá doprovod na bicí, elektrickou kytaru a baskytaru. Ten zařídil producent Tom Wilson hned po nahrávání Like a Rolling Stone Boba Dylana s Al Gorgonim (elektrická kytara), Bobem Bushnellem (elektrická baskytara) a Bobby Greggem (bicí), a to dokonce aniž by se Simona nebo Garfunkela ptal. Skladba vyrazila na žebříčky hitparád v listopadu 1965 a na začátku následujícího roku dosáhla 1. místa prodeje ve Spojených státech, kde se „ohřála“ jeden týden, aby se mohla 22. ledna na další týden vrátit, než byla vystřídána We Can Work It Out od The Beatles. Skladba byla použita ve filmu The Graduate, kde jsou použity i další písničky Simona a Garfunkela, a ve filmu Bobby v okamžiku, který těsně předcházel zavraždění Roberta F. Kennedyho. Písnička byla použita i ve filmu Watchmen, kde hrála při pohřbu Komedianta. Paul Simon a Art Garfunkel jsou američtí populární hudebníci známí pod společným jménem Simon & Garfunkel. Potkali se na základní škole v roce 1953, když spolu vystupovali ve školní hře Alenka v říši divů. V roce 1957 spolu založili duo Tom and Jerry a okusili první úspěch s malým hitem Hey Schoolgirl. Jako duo Simon & Garfunkel dosáhli slávy v roce 1965 se singlem, který jsme vybrali jako dnešní klenot. Jejich hudba byla uvedena ve filmu The Graduate, díky čemuž vešli do širšího povědomí publika. Jejich poslední album Bridge over Troubled Water bylo poznamenáno několika odklady vydání, způsobenými jejich odlišnými uměleckými názory. Simon & Garfunkel patřili mezi nejpopulárnější umělce 60. let, jsou držiteli několika cen Grammy, byli uvedeni do Rock and rollové síně slávy a Long Island Music Hall of Fame (2007). V roce 2004 časopis Rolling Stone zařadil Simona a Garfunkela na 40. místo svého seznamu 100 největších umělců všech dob. Od rozpadu dua v roce 1970 se oba zpěváci několikrát sešli ke společnému koncertu. Nejslavnější byl koncert v Central Parku, který přilákal 500 000 lidí.

Asi se mezi vámi nenajde nikdo, kdo by neznal tuto skladbu spojenou s pohádkovým Nekonečným příběhem. Tuto píseň v roce 1984 nazpíval anglický umělec vystupující pod jménem Limahl (což je anagram jeho příjmení, hudebník se celým jménem jmenuje Christopher Hamill). Postihlo ho prokletí mnoha hudebníků, tento hit se mu už žádnou jinou skladbou překonat nepodařilo. Později ustoupil od sólové kariéry a vystupoval ve skupině Kajagoogoo. Zajímavostí této písně je, že nemá mít žádný přesný začátek nebo konec. Prostě se vynoří z ticha a na konci zase pomalu utichá, jako by se vzdalovala.

V dnešních Hudebních klenotech 20. století si představíme americkou písničku o zmařeném životě v New Orleans s názvem The House of the Rising Sun, jejíž původní autor je dodnes neznámý. Dočkala se již spousty cover verzí, ale asi nejvíce ji proslavila britská rocková kapela The Animals. Více informací o samotné skupině a songu nese Kari. Krásnou lidovou folkovou baladu The House of the Rising Sun (někdy také Rising Sun Blues) si Animals vybrali do svého repertoáru roku 1964. Její původ je neznámý a mezi hudebníky často vznikaly diskuze, kdo ji vlastně napsal. Alan Price z Animals tvrdí, že původní verze písně pocházela z 16. století z Anglie a byla o nevěstinci v anglickém Sohu a angličtí emigranti přinesli song do Ameriky, kde byl předělán, aby se v něm vyskytovalo město New Orleans. V interview Eric Burdon říká, že tuto píseň poprvé slyšel v klubu v Newcastlu, kde ji zpíval folkový zpěvák Johny Handle. Animals byli v té době na turné s Chuckem Berrym a vybrali si tento song, protože chtěli zpívat něco výrazného, co každého zaujme. Píseň dostala mnoho ocenění a umístila se na prvním místě v hitparádách v USA, Anglii, Švédsku, Finsku a Kanadě. The Animals byla britská, původně R&B kapela z 60. let. Původní obsazení kapely bylo takovéto: Alan Price (varhany), Hilton Valentine (kytara), Bryan „Chas” Chandler (kontrabas), John Steel (bicí). Skupině dodával šťávu její agresivní bluesový zvuk a výborně zabarvený hluboký hlas Erica Burdona, kterého získali až později po založení. Triumfálně se ale „vynořili“ v psychedelické éře druhé poloviny 60. let. Zřejmě nejstylovější britská R&B skupina 60. let. vznikla jako „Alan Price Combo“ v Newcastelu, kde o sobotách hrála v nabitém Downbeat Clubu. Po získání zpěváka E. Burdona přesídlila do honosnějšího klubu A-Go-Go a začátkem roku 1964 změnila jméno na Animals. Pak vystupovala v klubech v Londýně a okolí. V září 1966 Burdon neočekávaně skupinu rozpustil, koncem téhož roku však zformoval tzv. New Animals.

Některé písně slýcháme často, ale bez znalosti okolností jejího vzniku nám může pravý význam lehce uniknout. To je i případ skladby Tears in Heaven od Erica Claptona, dalšího hudebního klenotu 20. století. Tears in Heaven napsal Eric Clapton společně s textařem a skladatelem Willem Jenningsem po osobní tragédii, která jej postihla v březnu roku 1991, kdy se Claptonův šestiletý syn Conor zabil pádem z 53. patra newyorského mrakodrapu. Eric Clapton se poté na dlouhou dobu uzavřel do sebe a jeho dalším hudebním počinem byla právě skladba Tears in Heaven, vydaná v roce 1992 na albu Unplugged, které bylo nominováno na 9 cen Grammy. Píseň se držela na 2. místě v hitparádě Billboard Hot 100 a v roce 2004 ji časopis Rolling Stone zařadil na 392. místo v žebříčku 500 nejlepších písní všech dob. Eric Clapton, narozený 30. března 1945, je britský kytarista, zpěvák a skladatel. Během své hudební kariéry se orientoval především na blues a díky svému jedinečnému stylu hraní na kytaru si vysloužil přezdívku Slowhand (právě kvůli zpožděným, klouzavým bluesovým tónům). Clapton byl členem skupin The Yardbirds a Cream a dostal se tak celkem třikrát do rockové síně slávy – jednou jako sólový umělec a dvakrát jako člen těchto kapel. Clapton doposud vydal 20 studiových alb, 10 živých a kromě toho se podílel na celkem 6 soundtracích a hostoval na nesčetně albech jiných interpretů. Za svůj přínos hudbě získal v roce 2004 Řád britského impéria. Pozn.: Záběry v klipu pocházejí z filmu Opojení (Rush), ke kterému Eric Clapton složil hudbu.

Dnešní hudební klenot Veru nestíhala připravit, tak jsem to vzal tentokrát za ni. A protože jsme tu v neděli měli koncert AC/DC v Praze, tak jsem se rozhodl vybrat tuto slavnou australskou hard rockovou skupinu. Od ní jsme tu už dříve měli přeloženou píseň Shoot to Thrill. Nyní jsem ale vybral rovnou jednu z jejich nejslavnějších pecek a to Highway to Hell. Tu kapela vydala v roce 1979 na stejnojmenném albu a velmi rychle se stala (hard) rockovou klasikou. V tomto videu ji kapela hraje na koncertě v argentinském Buenos Aires, který se uskutečnil v roce 2009. Byli jste někdo na koncertu AC/DC v Praze (či jinde)? Jak se vám líbil?

Další týden nám uplynul jako voda a my tu pro vás máme další díl Hudebních klenotů 20. století! Dnes si představíme kapelu, která není ani z USA, ani z Velké Británie, jak v našem okénku bývá zvykem. Kapela pochází ze Švédska, odkud je mimo jiné i popová klasika ABBA (Dancing Queen). Hit od skupiny Europe, který zaručeně každý z vás zná, se jmenuje The Final Countdown, a právě on se stal dnešním dalším klenotem naší klenotnice! Informace o kapele a písni přinesl opět Kari, kterému nyní předávám slovo. The Final Countdown je píseň z roku 1986 napsaná zpěvákem Joeym Tempestem pro švédskou skupinu Europe. Poprvé se písnička objevila na stejnojmenném albu a okamžitě se stala hitem. Dostala se dokonce na 1. místa hitparád v 26 zemích a prodalo se jí na 8 milionů kopií. Píseň byla založena na klávesovém riffu, který Tempest složil mezi lety 1981 a 1982 na klávesách půjčených od Mica Michaeliho. Text byl inspirován písní Davida Bowieho s názvem Space Oddity. Od Bowieho jsme vám v minulosti přinesli píseň Heroes. Videoklip obsahuje záběry ze dvou koncertů v Solnahallenu v Solně ve Švédsku, 25. a 26. května, a ze zvukových zkoušek na těchto koncertech. Europe je švédská skupina založená v roce 1979, často spojována s glam metalem, avšak jejich hudba se dá považovat spíš za hard rock. Současnými členy skupiny jsou: Joey Tempest (zpěv), John Norum (kytara), John Levén (basa), Mic Michaeli (klávesy) a Ian Haugland (bicí). Známá je především dnešním klenotem, který jí v podstatě zajistil hudební nesmrtelnost. Za svoji existenci Europe vydali osm studiových a tři živá alba. První větší úspěch zaznamenala v roce 1982 na soutěži Rock-SM, které se účastnilo kolem 4 000 kapel. Tuto soutěž vyhrála a v jejím průběhu si změnila název na Europe. O rok později vydali členové skupiny své první album Europe. Kapele se po pár letech nedostávalo tak velké pozornosti v médiích díky boomu grunge hudby (Nirvana), a tak se v roce 1992 skupina rozpadla a její členové se věnovali sólovým projektům. V roce 2004 se skupina zase dala dohromady a nahrála album Start from the Dark. Zatím posledním albem této kapely je Last Look at Eden, které vyšlo roku 2009.

Dnes v hudebních klenotech máme menší "crossover" z country okénka, ale jsem si jistá, že legenda jménem Johnny Cash do rubriky hudebních klenotů zajisté spadá. Něco málo o Cashovi se můžete dočíst v dřívějším příspěvku zde. Píseň A Boy Named Sue z rádií poprvé zazněla v roce 1969 a pochází ze stejnojmenného alba. Ještě před oficiálním vydáním Cash song nahrál živě z věznice San Quentin, kde pořádal koncert pro vězně. Celý koncert byl nahrán a poté odvysílán v televizi. Následující klip je úryvkem z onoho záznamu.  

Buďte vítáni u dalšího dílu našich Hudebních klenotů 20. století! Tentokrát trochu přitvrdíme přechodem k žánru zvanému grunge. Ano, Smells Like Teen Spirit od Nirvany. Nutno říct, že kdyby k překladu nebyly sepsané texty, které ovšem nikdy oficiálně publikovány nebyly, a jsou tedy sestavené z odposlechu, rozuměl bych Kurtovi tak každé páté slovo... Poslechněte si, jak se kdysi Kurt díval na teenagery, neboť právě o jejich životním stylu tato skladba je. Již déle zde na webu máme parodii od Weird Ala Yankovice a mně přišla zdejší absence originálního klipu zločinem proti lidskosti. Víc už vám o skupině a písničce v popisku řekne Adam Karas. Smells Like Teen Spirit, zřejmě nejznámější píseň grungeové skupiny Nirvana, byla vydána roku 1991. Také díky jednoduchému a chytlavému riffu se stala velmi oblíbenou písní především náctiletých posluchačů. Po zhlédnutí této skladby na MTV si fanoušci začali hojně kupovat album Nevermind, na kterém se tento hit nacházel. Sám zpěvák Kurt Cobain tuto skladbu začal nenávidět především z důvodu, že ji lidé chtěli slyšet na každém koncertě a většina z nich ani jinou píseň neznala. Skladba je považována za hymnu 90. let a pronikla na první místo hitparád v Belgii, Irsku, Novém Zélandu, Španělsku a Francii. Samotný riff byl nejspíš vymyšlen jako zkomolenina "More Than A Feeling" skupiny Boston, důkazem by mohlo být to, že když už "Teen Spirit" Kurta štval, zkombinoval jeho riff právě s riffem More Than A Feeling. Název "Smells Like Teen Spirit" je odvozen od nápisu na stěně při nějaké párty - "Kurt smells like teen spirit", což je doslova "Kurt voní jako náctiletá duše". Tak si to Kurt také vyložil, ovšem později zjistil, že "teen spirit" byl myšlen stejnojmenný parfém, který používala jeho přítelkyně. Text písně má vyjadřovat Kurtovy pocity, když byl náctiletým, avšak nikdy nebylo potvrzeno, co jimi doopravdy chtěl říct. Lidem tedy nezbylo než diskutovat. Uklízeč, kterého vidíte na začátku a v závěru videoklipu, má znázorňovat dřívější profesi Kurta Cobaina. Byl totiž vyhozen ze školy a právě v té samé škole, ze které ho vyhodili, dělal uklízeče. Nirvana byla americká grungeová kapela založená roku 1987 v Aberdeenu ve státě Washington. Zakládajícími členy byli Kurt Cobain (kytara, zpěv) a Krist Novoselic (basa). Na místě bubeníka nakonec zakotvil Dave Grohl, který byl poslední v řadě několika bubeníků, kteří se v Nirvaně vystřídali. V roce 1989 nahrála své první studiové album s názvem Bleach, avšak zlom nastal až vydáním alba Nevermind o tři roky později. Na něm se totiž nacházel dnešní klenot, který pomohl nastartovat kariéru, slávu a úspěch Nirvany. Skupinu proslavil především nenapodobitelný zpěvák Kurt Cobain a jeho životní osud. Sláva a mediální zájem o skupinu Kurta natolik zruinovaly, že začal brát tvrdé drogy. Jeho závislost se mu stala osudnou, když 5. dubna 1994 po obrovské dávce heroinu sepisuje dopis na rozloučenou a dává si brokovnici do úst. Jeho sebevražda způsobila rozpad skupiny.  

Opět po týdnu vás vítáme u dalšího dílu Hudebních klenotů 20. století! Dnešní den volna jsme se vám rozhodli zpříjemnit jednou peckou, kterou zná snad každý. Dnes se vrátíme zpět do doby, kdy světu vládly „květinové děti“. A jelikož song San Francisco od Scotta McKenzieho tu již máme, nezbývá nám nic jiného než píseň California Dreamin' od skupiny The Mamas & the Papas! Informace sepsal jako vždy Kari, dobře se bavte! California Dreamin' poprvé vyšla v roce 1965 na albu If You Can Believe Your Eyes and Ears. Píseň je o muži, který žije v chladné zimní krajině a touží se dostat do slunné Kalifornie. Song byl napsán roku 1963 Johnem Phillipsem a Michelle Phillipsovou, když žili v New Yorku. John měl o této skladbě sen a probudil Michelle, aby mu pomohla s psaním. V tu dobu byli manželé Phillipsovi členy folkové skupiny The New Journeymen, která se později přejmenovala na The Mamas & the Papas. Mnoho lidí určitě zná cover této písně od skupiny Global DJ's, ale tato verze nemá s původní téměř nic společného. The Mamas & the Papas byla vokální skupina 60. let, která vznikla v New Yorku. Složení kapely bylo takovéto: Cass Elliot, John Philips, Denny Doherty a Michelle Phillips. Skupina vystupovala a nahrávala od roku 1965 do roku 1968, později se nakrátko sešla v roce 1971. Vydala pět alb a měla 11 hitových singlů v Top 40. Prodala téměř 40 miliónů desek po celém světě. Zvuk skupiny byl založen na čtyřhlasé mužsko-ženské vokální harmonii, aranžovanou Johnem Phillipsem (Scott McKenzie), který byl také autorem většiny skladeb z jejich repertoáru. Po ukončení činnosti skupiny dělala Cass Elliot úspěšnou sólovou kariéru. V roce 1998 byla skupina The Mamas & the Papas uvedena do Rockandrollové síně slávy.  

Hořko-sladká balada "Wonderful Life" pochází ze stejnojmenného alba vydaného v roce 1986. Anglický zpěvák Black, vlastním jménem Colin Vearncombe, začátkem letošního roku bohužel podlehl zraněním z dopravní nehody ve věku 53 let. Za svou dlouhou hudební kariéru vydal osm alb; žádná z písní však úspěch tohoto singlu nepřekonala.

Israel Kamakawiwo'ole byl havajský hudebník, komik a aktivista z Havaje. Narodil se v roce 1959 na ostrově O'ahu a během svého života nejprve vystupoval v kapele Mākaha Sons of Ni‘ihau, načež v roce 1990 vydal své první sólové album. Skladba Somewhere over the Rainbow pochází z jeho třetího alba Facing Future. IZ po celý život bojoval za práva původních obyvatel Havaje a nezávislost Havaje na USA. Také trpěl morbidní obezitou, která mu byla osudná. Zemřel v roce 1997 v pouhých 38 letech. Na konci klipu můžete vidět záběry z jeho pohřbu, kdy byl jeho popel vysypán do vody na pláži Mākua .

„The Show Must Go On“ je singl britské rockové skupiny Queen. Zároveň je poslední, dvanáctou skladbou z jejich alba „Innuendo“ z roku 1991. Jako autor je uvedena skupina Queen jako celek, avšak napsal ji především kytarista skupiny Brian May. Ačkoliv skladba nijak výrazně nebořila žebříčky světových hitparád, významně se zapsala do historie kapely Queen. Freddie Mercury trpěl v době nahrávání písně (konec roku 1990) již velmi pokročilým stádiem nemoci AIDS (nemohl téměř chodit, špatně viděl, byl značně pohublý a bledý). Kytarista Brian May se obával, že Mercury už nebude fyzicky schopný tolik energickou a emotivní skladbu nazpívat, ale i přes blížící se konec píseň začátkem roku 1991 zvládnul nazpívat. Dle Maye nejen za pomoci nadlidského odhodlání, ale i láhve vodky. Mercury měl na dotaz, zda to opravdu zvládne, odvětit s úsměvem „I will fu*king do it, darling“, pořádně si přihnout z láhve a odezpívat celý song na první dobrou. Takto se píseň později stala jakýmsi symbolem závěrečného období života Freddieho Mercuryho, jakožto i jeho posledním, rozlučkovým počinem. Skladba byla vydána ve Spojeném království jako singl 14. října 1991, jen šest týdnů před Mercuryho smrti. Živě hraná verze se zpěvem Eltona Johna se objevila na kompilačním albu Greatest Hits III skupiny Queen. Poprvé byla hrána živě dne 20. dubna 1992 během koncertu na počest Freddieho Mercuryho „The Freddie Mercury Tribute Concert“ zbývajícími třemi členy skupiny Queen a Eltonem Johnem, který zpíval, a Tonym Iommim, který doplňoval Briana Maye na elektrickou kytaru.

Dobré středeční ráno, máme tu opět další díl Hudebních klenotů 20. století, v pořadí již patnáctý! A nádherné ráno začíná jako vždy perfektní muzikou. Dnes si představíme největší hit od kapely, kterou zná snad skoro každý, a to především díky jejímu vzhledu. Koho napadla jako první skupina KISS, tak tuší správně. Jejich největší hit už se dá snadno odvodit. Takže nastražte ušní bubínky, na scénu přicházejí KISS a jejich I Was Made For Lovin' You, o kterých vám sepsal pár řádků Adam. I Was Made For Lovin' You se poprvé objevila na albu Dynasty v roce 1979. Píseň se stala druhým platinovým singlem skupiny a prodalo se okolo 1 milionu jejích kopií. V průběhu let od jejího vydání se stala trvalým základem v playlistu živých koncertů KISS, ale zněla trochu odlišně od studiové nahrávky. Když se Eric Carr v roce 1980 připojil ke kapele, "I Was Made" byla hrána v podstatně rychlejším tempu kvůli jeho rychlému bubnování. V posledních letech Carrova života až do současné sestavy byla stále ve stejném tempu jako studiová verze, ale s více rockovým - méně disco pocitem. Při výročí 30 let od vzniku kapely KISS byla tato skladba doprovázena symfonickým orchestrem na show v Melbourne. Celý symfonický orchestr včetně dirigenta měl na sobě typický KISS make-up, kterým napodoboval členy kapely. Píseň poněkud připomíná disco styl muziky, který byl populární ve Spojených státech v pozdních 70. letech 20. století. Kytarista a zpěvák Paul Stanley, který napsal píseň s Childem Desmondem a Vini Ponciaem, uvedl, že "I Was Made For  Lovin' You" bylo vědomé úsilí z jeho strany, aby prokázal, jak snadné bylo napsat a nahrát disco hit. Ačkoli se Peter Criss objevil ve videu a na obalu alba, na písni se ani nepodílel. Stejně jako u většiny písní z alba Dynasty na místo bubeníka zasedl Anton Fig místo Petera Crisse, který byl považován za nezpůsobilého k hraní podle Viniho Poncia. Singl dosáhl 11. místa v americké hitparádě Billboard Top 100 a v Evropě byl ve své době hitem číslo jedna v hitparádách a rádiích. KISS je americká rocková skupina, která vznikla v New Yorku roku 1973. Originální a nejúspěšnější sestava skupiny byla: Gene Simmons (basa a zpěv - maska démona), Paul Stanley (kytara a zpěv - maska hvězdného dítěte), Ace Frehley (sólová kytara a zpěv - maska Space Ace), Peter Criss (bicí a zpěv - maska kočičího muže). Skupina je známa bizarně líčenými tvářemi svých členů, kostýmy a vizuálním ztvárněním vystoupení. Na koncertech se děly takové věci jako bylo Geneho plivání krve (směs jogurtu a potravinářské barvy), plivání plamenů, Frehleyova kytara se během sóla vznítila (efekt světel a dýmovnic skrytých v kytaře), během Crissova bubnovaní létaly jiskry a rytmus Stanleyovy kytary byl zvýrazněn pyrotechnikou. Jejich oblečení a make-up má charakter strašidelně laděných komiksových postav. Atraktivní prezentace přitvrzené glam rockové hudby zapůsobila na široké masy publika natolik, že se stali jednou z celosvětově nejznámějších a komerčně nejúspěšnějších amerických rockových skupin hlavně v 70. a 80. letech. KISS doposud získali od RIAA 22 zlatých alb a mají potvrzený prodej více než 100 milionů alb, z toho 19 milionů nahrávek v USA. Zpočátku kapela neprodala mnoho svých desek, zejména díky tomu, že deska na posluchače nebude plivat krev či zapalovat ohně. Zkrátka, fanoušek skupiny KISS byl zvyklý na precizní koncerty, které se s nahrávkou nemohly srovnávat. Průlom v prodejnosti alb způsobilo až vydání živého dvojalba Alive! a vznik sdružení fanoušků KISS s názvem KISS Army, které se rozrostlo po celém světě. Kapela se zkusila také na čas odmaskovat, ale tento čin je však dnes pokládán za jedno z nejhorších rozhodnutí v hudební historii. Skupina díky tomu ztratila démonickou tvář, kterou předtím oplývaly jejich koncerty. Odmaskování však naštěstí netrvalo dlouho a skupina KISS i přes změny v sestavě nadále jezdí turné a vyprodává stadiony. V České republice se naposled objevili minulý rok v rámci turné Sonic Boom Over Europe: From the Beginning to the Boom. Já tento koncert navštívil a musím říct, že to byl opravdu velký hudební zážitek. Se vším tím make-upem a hudebním elánem nebylo ani vidět, že na pódiu stojí 60letí "staříci". Gene Simmons na svém Facebooku navíc píše, že práce na novém albu KISS je v plném proudu. No, je vidět, že se máme stále na co těšit.  

Přejeme vám krásné středeční ráno okořeněné poslechem dalšího Hudebního klenotu 20. století. Dnes jsme vybrali nejznámější hit od skupiny, která se objevila i na letošním Sázavafestu jako jeden z headlinerů. Jedná se o německou skupinu Alphaville a hit, který zajisté všichni znáte. Článeček sepsal Kari, který by mimo jiné také nejraději zůstal navždy mlád a zítra slaví narozeniny. Forever Young je titulní píseň stejnojmenného debutového alba, které vyšlo roku 1984. Ačkoliv tento hit nikdy v Evropě ani v USA moc nezabodoval, stal se tzv. signature songem kapely a byl coverován mnoha umělci, z nichž můžeme jmenovat například rappera Jay-Zho či našeho zlatého Slavíka Karla Gotta. Alphaville tento song sami zremixovali na taneční verzi. Ve videoklipu k písni se objevuje kapela hrající na koncertě v hale Holloway Sanatorium v Anglii. Mnoho otrhaných lidí, od dětí až po seniory, se probouzí a sledují skupinu, pak jdou pěšky do zářícího portálu ve tvaru diamantu. Song byl také užit v mnoha televizních seriálech, filmech a reklamách. Alphaville je německá skupina, která asi nejvíce proslavila žánr zvaný synthpop. Jejich počátky a vznik se datují do 80. let minulého století. Jejich rodištěm se stalo město Münster v roce 1982. Zpočátku vystupovali pod jménem Forever Young. Zakládající sestava vypadala takto: Bernhard Lloyd (bicí, klávesy), Marian Gold (zpěv) a Frank Mertens, kterého ovšem v roce 1985 vystřídal Rick Echolette (klávesy, basa, kytara). Skupina původně experimentovala se složitým jevištním projevem, avšak postupem času se přiklonila k bezproblémovému popu. Postupně se skupina posouvala od klávesového zvuku do rockovějších poloh. Poněkud dancefloorové album Salvation natáčeli již bez Franka Mertense. Jejich zatím poslední album Catching Rays On Giant vyšlo 19. 11. 2010. Kapela je velmi oblíbená u českého publika, několikrát Českou republiku navštívila a v roce 2009 tu dokonce oslavila své 25. narozeniny – konkrétně na pražském Žofíně, kde si s ní na jednom pódiu zazpíval i Karel Gott.

Dobré středeční ráno. Představujeme vám další Hudební klenot 20. století. Jde o hitovku, kterou si jednou pustíte a už ji nemůžete dostat celý den z hlavy. Řeč je o skladbě Lemon Tree, kterou přivedla na svět německá skupina Fools Garden. Své středeční informace nese Kari. Lemon Tree byla nahrána roku 1994, objevila se na Dish of the Day a o rok později vyšla jako singl. V roce 1996 se tento song stal hlavním mezinárodním hitem. Skladba obsadila 1. místo v domácí německé hitparádě. Novou verzi této písně nahrála skupina v roce 2009 pro kompilaci High Times - The Best of Fools Garden. Dodnes je tento song velmi známý a dobře prodávaný po celém světě. Fools Garden je německá skupina, která vznikla v roce 1991 v Pforzheimu (tehdy se ještě jmenovala Fool's Garden) ve složení: Peter Freudenthaler (zpěv), Volker Hinkel (kytara), Thomas Mangold (basa), Roland Röhl (klávesy) a Ralf Wochele (bicí). Kapela vydala celkem 7 alb, z nichž největší zlom a slávu jí zajistilo v pořadí 3. album s názvem Dish of the Day. Na tomto albu se totiž nacházel dnešní klenot, díky kterému zná kapelu většina lidí. Skupinu v roce 2003 opustil baskytarista, kytarista a bubeník. Všichni 3 byli nahrazeni a kapela hraje v této obměněné sestavě dodnes. Po nahrazení jednotlivých členů se kapela přejmenovala z Fool's Garden na Fools Garden (zajímavé). Na koncertech hrají často covery britských rokenrolových skupin, jako například od The Beatles (Help!) či The Who (Baba O’Riley). Pár coverovaných písní od skupiny The Beatles se dokonce objevilo na albech samotných Fools Garden. Máte nějaký soukromý tip na to, co by se tu příští středu mělo objevit? Neváhejte a napište nám do komentářů, třeba příště vybereme právě ten váš oblíbený song.

Dnes tu máme hudební klenot, jak se patří. Mike Oldfield je legendární skladatel a multiinstrumentalista spojující styly progresivního rocku, folku, popu, new-age atd. Píseň Moonlight Shadow vydal v roce 1983 a neodmyslitelně k ní patří hlas skotské zpěvačky Maggie Reilly.  

The Kelly Family je hudební skupina původně složená z Barbary Ann (†1982), jejího manžela Daniela Jeromeho (†2002) a jejich dětí, kteří společně odjeli z USA do Evropy v roce 1966. Usadili v jižním Španělsku a inspirováni tradicemi začali zpívat a tančit na folkovou muziku. V roce 1980 získali první místo na žebříčku v Nizozemí a Belgii s písní "Who'll Come With Me (David's Song)". Rok 1994 byl pro rodinnou devítičlennou kapelu přelomovým – alba "Over the Hump" se prodalo přes 4,5 miliónu kusů. Poté se většina sourozenců usídlila v Německu, kde dodnes koncertují. Českou verzi písně "Who'll Come With Me" nazpíval Daniel Hůlka pod názvem "Déšť, vůz a pláč".

Dnes si v Hudebních klenotech připomeneme 35 let starou filmovou legendu Butch Cassidy a Sundance Kid s Paulem Newmanem a Robertem Redfordem v titulních rolích. Píseň Raindrops Keep Falling On My Head je s tímto filmem neodmyslitelně spjata a byla oceněna i zlatou soškou Oscara (celkem film získal čtyři). Autory písně i celé hudby k filmu jsou Burt Bacharach a Hal David.

Přejeme vám pěkný středeční den s dalším dílem Hudebních klenotů! Vzhledem k tragickým pondělním událostem v podobě smrti zpěváka skupiny Bee Gees, Robina Gibba, jsme se rozhodli, že přeložíme nejspíš nejznámější hit této skupiny. Dáme si tu pravou horečku sobotní noci v podobě hitu Stayin' Alive! Info tradičně od Kariho. Stayin' Alive vyšla jako druhý singl na soundtracku k filmu Horečka sobotní noci v roce 1977. Píseň napsali společně všichni bratři Gibbové a produkovali ji Albhy Galuten a Karl Richardson. Skladba se stala jedním ze signature songů kapely. Tak jako rostla popularita tohoto hitu, rostlo i jeho umístění v žebříčku americké hitparády Billboard Hot 100. V únoru roku 1978 se vyšplhal až na 1. místo této hitparády, kde vydržel celé 4 týdny! Píseň proslavil hlavně již zmiňovaný film Horečka sobotní noci, kde zazněla ihned na samém začátku. V českém podání je vydána od zpěvačky Marie Rottrové pod názvem Hodina H. Bee Gees jsou britská hudební skupina, která hrála především disko, ale v jejich tvorbě se prolíná i pop či rock. Kapela vznikla v Manchesteru, ačkoliv se všichni 3 členové narodili na malém ostrově ve Velké Británii s názvem Man. Jako vznik skupiny se udává rok 1958. Založili ji tři bratři - Barry Gibb (zpěv, kytara), Robin Gibb (zpěv) a Maurice Gibb (zpěv, basa, klávesy). Název pochází ze zkratky jména Barryho Gibba, spelovaného jako „Bee Gee“. Za celou svoji kariéru prodali Bee Gees více než 220 milionů kusů alb, což je řadí mezi nejlépe prodávané hudební umělce na světě. Pouze Elvis Presley (Jailhouse Rock), Beatles (Help!, Yesterday), Michael Jackson (Billie Jean), Garth Brooks a Paul McCartney prodali více alb než Bee Gees. Roku 1997 byli zařazeni do Rockandrollové síně slávy. Bohužel, ze tří bratrů Geeových žije pouze Barry. Kapela se nevratně rozpadla po pondělním Robinově podlehnutí rakovině tlustého střeva.

Konečně mezi Hudení klenoty 20. století zařazujeme notoricky známou pecku, která se mezi vašimi přáními objevila vícekrát, než bylo zdrávo. Při poslechu tohoto songu vám určitě naskočí záběry z filmu Forrest Gump, konkrétně tedy scény z Vietnamu. O další info o kapele a písničce se postará během dne Kari. Fortunate Son mohli poprvé fanoušci skupiny slyšet na albu Willy and the Poor Boys v roce 1969. V tomtéž roce vyšla také jako singl a umístil se na 14. místě americké hitparády. Píseň se stala díky svému textu velmi populární během války ve Vietnamu. Objevila se také v mnoha počítačových hrách (Battlefield, Call of Duty), filmech (hlavně Forrest Gump) a reklamách (Wrangler Jeans). Díky popularitě této písně si můžeme pustit také spoustu jejích coverů. Creedence Clearwater Revival byla americká rocková skupina, která existovala od prosince 1967 do června 1972. Vznikla ve městečku El Cerrito ve státě Kalifornie. Skupinu tvořili sólový zpěvák, kytarista a textař John Fogerty, jeho bratr a doprovodný kytarista Tom Fogerty, baskytarista Stu Cook a bubeník Doug Clifford. Jejich hudební styl zahrnoval rock and roll i rock. Navzdory jejich původu ze sanfranciského zálivu, jsou někdy zmiňováni jako skupina, která ovlivnila southern rock. CCR jsou stále hráváni v rozhlasových stanicích po celém světě a často figurují v různých médiích. Skupina prodala 26 milionů alb jen v samotných Spojených státech. CCR byli v roce 1993 uvedeni do Rokenrolové síně slávy.  

Je středa ráno, ručičky na hodinách ukazují půl osmé a to je ten pravý čas na další díl Hudebních klenotů 20. století! Dnes k nám Klenoty doslova "přivály" jednu velice povedenou rockovou baladu (před pár týdny jsme tu měli krásnou Stairway to Heaven od Led Zeppelin) s názvem Wind of Change od asi nejznámější německé skupiny Scorpions. Wind of Change byla složena zpěvákem skupiny Klausem Meinem a svého zrodu se dočkala roku 1990 na albu Crazy World. Skladba se stala komerčně nejúspěšnějším hitem skupiny. Její text oslavuje politické změny ve východní Evropě, jako například pád Berlínské zdi, rostoucí svobodu v komunistických zemích (jež vedla k pádu Sovětského svazu) a jasně předvídatelný konec Studené války. Scorpions ke složení této písně inspirovala návštěva Moskvy v roce 1989, o čemž vypovídá 1. sloka, kde zpívají o řece Moskvě a moskevském zábavním parku s názvem Gorky Park. Píseň byla také nahrána v ruštině či španělštině. V roce 2005 diváci německé televizní stanice ZDF tuto skladbu zvolili za „Píseň století“. Je to nejprodávanější skladba všech dob v Německu, údajně se prodalo přes 6 miliónů kopií v tomto státě. V klipu můžete být mimochodem svědky stavby a pádu Berlínské zdi, ale i spousty jiných událostí, které nějakým způsobem ublížily světu. Scorpions je, jak už vám z předchozích řádků došlo, německá hardrocková skupina pocházející z Hannoveru. Kapela byla založena roku 1965 a její současná sestava vypadá takto: Klaus Meine (zpěv), Matthias Jabs (kytara), Rudolf Schenker (kytara), Paweł Mąciwoda (basa) a James Kottak (bicí). Ačkoliv je skupina německá, zpívá a skládá převážně anglické texty (viz Wind of Change). Kapela vystřídala za svoji kariéru několik různých muzikantů na různých postech, od začátku v kapele působí pouze její zakladatel Rudolf Schenker. K prvním velkým úspěchům skupiny patří vydání live alba Tokyo Tapes, které je kritiky hodnoceno jako jedno z nejlepších vydaných živých alb v rockové historii. Kapele se však záhy po tomto velkém úspěchu do cesty postavil nepříjemný problém – Klaus Meine po nahrávání osmého alba ztratil hlas. Byl připraven z kapely odejít, ale kvůli svému příteli Rudolfovi nemohl. Prodělal množství operací a prakticky se znovu učil zpívat, přičemž ho podporovala celá skupina. Nakonec se do kapely vrátil, s hlasem opět v pořádku. Skupinu si oblíbil celý svět také kvůli celé řadě nádherných balad. Největší propad zaznamenala skupina vydáním alba Eye II Eye, ve kterém došlo k experimentování s žánry jako je pop či techno. Kapela se však ze všeho oklepala a vrátila se k starému dobrému hardrocku. V roce 2010 skupina těsně po vydání posledního alba Sting in the Tail oznámila, že světové turné, které odstartovala v Praze 15.3.2010, bude úplně poslední a skupina přestane hrát nadobro. Turné stále běží a poslední koncert bude 26. listopadu 2011 v Bruselu, nikdo ale netuší, jestli kapela opravdu nadobro ukončí svou činnost, nebo je to další z rockových klišé v podobě ukončení kariéry a následného návratu. O informace se již tradičně zasloužil můj spolužák Adam Karas a já mu tímto děkuji!

Píseň What’s Up napsala zpěvačka Linda Perry pro debutové album kapely v roce 1992. Skladba kralovala hudebním žebříčkům v několika evropských zemích, ale bodovala například i v Brazílii. Na druhou stranu se však také objevila v několika seznamech nejhorších písní všech dob. Kapela 4 Non Blondes vznikla v roce 1989 v Californii. V původní sestavě hrály Christa Hillhouse, Shaunna Hall, Wanda Day a Linda Perry, avšak ještě před vydáním jejich prvního alba Bigger, Better, Faster, More! došlo v kapele k personálním změnám. I když jí vyšlo live album a také se podílela na soundtracku k filmu Airheads, druhého studiového alba se skupina nedočkala, protože v průběhu jeho nahrávání se rozpadla a Linda Perry nastoupila na sólovou dráhu. Zajímavostí je, že Linda Perry je v současnosti zasnoubená s herečkou Sarou Gilbert, kterou můžete znát jako Leslie Winkle ze seriálu The Big Bang Theory.